Ohyb ledovce
Arnaldur Indriðason
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474736/bmid_ohyb-ledovce-WOo-474736.png
4
54
54
V hlubinách ledovce Langjökull byla objevena mrtvola muže, který byl celá desetiletí nezvěstný. Z vraždy byl kdysi podezřelý kolega tohoto muže, nenašly se však žádné důkazy. Komisař Konráð byl však již tehdy přesvědčen o tom, že muž byl zavražděn. Nyní je Konráð již v důchodu, ale objev pohřešovaného muže v něm vyvolá touhu starý případ znovu otevřít. I když je jasné, že bude muset nést následky svého rozhodnutí...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2021 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Myrkrið veit, 2017
více info...
Přidat komentář
Opět další z řady těch, kde je popsáno množství stran, přesto se nic nestane. Na konci se ale vyřeší skoro 30 let stará vražda. A kupředu vás postrkuje jen čistě zvědavost - zjistit co se stalo a proč? U této knihy je opravdu důležité a výjimku potvrzující pravidlo, že modré hodnocení je prostě málo. Nevím zda vůbec doporučit. Znám daleko lepší detektivky, než je tato.
Cold Case: Mrtvý v ledu
Marně jsem čekal, kdy se Sigurvinův případ protne s vraždou Konráðova otce, tak možná příště (i když to už bude zřejmě beze mě).
Autora mám rád a jeho styl také. tentokrát mi jeho styl připadal mnohem více rozvláčnější než jsem si přivykl. Chápu, že se jedná o úvodní díl nové řady. Dobře popsané islandské prostředí a hlavní postavy jsou pěkně "vybarveny". Jdu na druhou knihu řady.
Kriminálka pro ty, co nedávají vypouklé oční bulvy, uřezané hlavy a další nechutnosti. Je to pomalé, spousta postav, takže chvílema trochu zmatené. Vlastně se to asi moc doporučit nedá rozhodně ne někomu, kdo krimi pravidelně čte. Kdo si dá jednu dvě za rok a nechce se probírat vnitřnostmi, pro toho je Konrád a jeho 30let stará mrtvola v ledu tak akorát.
mám ráda islandské krimi. Mám rád Arnaldura Indriðasona. Baví mě někdy možná trošku těžkopádný popis detektivní práce, vykreslení motivů. Jen tady jsem zkrátka měla problém s morousovitým Konrádem a těžko se mi s ním sžívalo a cca do 1/2 knihy mě nebavil a štval. Když se začaly vynořovat okolnosti jeho života tak jsem ho sice začala chápat, ale mým oblíbencem se nestal. Takže s úcty k autorovi 4*, ale za mě to na Top zkrátka tentokrát nebylo. Zlatý Erlendur :-))))
Při výletě na ledovci Langjökull je skupinkou turistů v čele s průvodkyní nalezen mrtvý muž. Ten však nezemřel nedávno, ale již před několika desítkami let! O případu se dozvídá i bývalý policista Konráð, nyní penzista, který kdysi tento stejný případ vyšetřoval jako vraždu, k níž se však nikdy nenašly ani důkazy, ani tělo.
Knihu jsem zhltla za dva večery, nemohla jsem se odtrhnout. Krátké kapitoly, čtivý příběh, mrazivě ponuré prostředí Islandu i přímočarý děj - to je přesně ta kombinace, která mě vždy spolehlivě chytne a nepustí.
Opět jsem díky mojí drahé Kizuizi (na IG @marketa_kom_books) nalezla nového oblíbeného spisovatele. A že toho pan Indriðason napsal hodně! Navíc je tato kniha první díl nové série, takže se milovníci severské knihy můžeme těšit na další skvělé čtivo.
Tak začátek nové série se docela povedl. Pomalejší detektivka, která ukazuje, jak zbytečně lidé umírají.
Knihy od autora čtu moc ráda.Kniha má pomalejší tempo,ale není rozvleklá.Zápletka super.
Ohyb ledovce je skvělý ponurý příběh, a pokud Vám vyhovuje příběh bez zbytečného odbíhání, jasné a přímé dialogy, jistě se Vám začátek nové série bude líbit.
Jak je u tohoto autora zvykem - děj se odehrává v pomalejším tempu a jako vždy je také příběh až do konce dobře do podrobností promyšlený. Musela jsem se trochu soustředit, abych si dobře zařadila jednotlivé postavy, protože jmen se zde objevuje hodně. Ale jinak povedené detektivní čtení.
Kniha se mi líbila, i když důvod zmizení postavy mohl být lépe promyšlený.
Islandských krimi jsem dosud moc nečetla. Nemohla jsem sáhnout lépe. Právem je Arnaldur Indriðason považován za krále islandského thrilleru. Jeho strohý styl psaní mi sedl, žádné zbytečné omáčky – autor šel hned k věci a tím si mě získal. Byl mi blízký i překlad – na chvilku mi tykání v knize přišelo „jiné“ ale po pár stránkách jsem si zvykla a přijala to bez problémů.
Hlavní postavou je Konrád – policista v důchodu, který neměl lehké dětství s otcem a moc mu nepomohl ani jeho handickap – levou ruku měl od narození slabou trochu zakrnělou. Ve škole se stával terčem šikany. Nedávno mu zemřela milovaná žena na rakovinu a byl nuceně odejit do důchodu. Konrád se nudí je takový morous, ale má syna, který má dvojčata, občas je hlídá a to ho z poloviny naplňuje. Postupně jak příběh plyne, se nenásilně dozvídáme útržky z Konrádova dětství a už nám to nepřijde divné, proč je, jaký je.
Hlavní příběh začíná tím, že je na ledovci nalezeno tělo, které patří zavražděnému muži. Tento případ Kondrád před třiceti lety vyšetřoval a do dnes mu nedá spát, protože se mu ho nepodařilo nikdy vyšetřit. Na policii má známé a tím, že řídil původní vyšetřování, je do znovu otevřeného případu vtáhnut. Krůček po krůčku Konrád objevuje nové informace, které by měli případ posunout do zdárného konce.
Děj příběhu plyne pozvolna, mohlo by se zdát, že je pomalejší, ale mě si autor získal. V každé volné chvíli jsem obracela stránky a těšila se, až se dozvím něco nového. Moc se mi líbilo, jak to pro nás autor vymyslel. Na konci vše do sebe zapadne a otevřou se vrátka pro další díl… A já už se nemůžu dočkat, až se u nás objeví další případ z Konrádem. Určitě můžu doporučit, všem milovníkům severských kriminálek.
Tak toto bylo suchopárné a nečtivé, postavy bez fantazie, strašná jména, nepodařilo se mi to dočíst.
Velice čtivá severská detektivka, která nemá hluchá místa. Baví mě hlavní hrdina, sympatický policista v penzi Konrád. Je to moje druhá knížka s tímto detektivem a baví mě čím dál tím víc. V knížce je popsán i jeho osobní život, jeho minulost a jeho vztah s otcem, jeho současnost a vztah se sestrou, synem, vnoučaty a láska k manželce. Ale i Konrád má své temné stránky a tajemství.
Trošku jsem se ze začátku prala se jmény, která jsou pro nás neobvyklá, ale během čtení jsem si zvykla. Z knížky na mě sálá atmosféra severu, je zde výborně popsána syrová příroda, chvílemi mi byla až zima. Nikdy jsem na Islandu nebyla, ale díky knize jsem si dokázala tu atmosféru i přírodu představit.
Postav se zde více, ale dobře jsem se v nich orientovala. Každá má svůj příběh i charakter, který je dobře vykreslen.
Kniha začíná nálezem těla muže, který byl pohřešován třicet let. Z vraždy byl odviněn muž, který nikdy nebyl odsouzen a až do konce života svou vinu popíral. Detektiv je na vážkách, chtěl by případ vyřešit, pořád mu straší v hlavě. Pak k němu přijde žena, která tvrdí, že její bratr tenkrát cosi viděl...To detektivovi nedá spát, tak i když je v důchodu, začne pátrat na vlastní pěst po této události. V tom mu pomáhá bývalá kolegyně Marta a snaží se mu vyjít ve vyšetřování vstříc.
V příběhu se dál promítá nevyřešená vražda jeho otce, o které jsme se dozvěděli již v předchozí knize. Přijde už Konrád na to, jak to tenkrát skutečně bylo?
Kniha se mi moc líbila, dávám plný počet hvězdiček a těším se na další knihu s tímto detektivem, protože cosi mi říká, že tato kniha určitě není poslední.
Indridason jednoznačně stírá hranice literárního žánru a každý jeho počin je pro mě daleko za hranicí "obyčejné" detektivky.
Tenhle autor mě ještě nikdy nezklamal. Ponurá atmosféra, přitom klidné epické vyprávění mě vždycky zaujme.
po dlouhé době opět návrat k mému milovanému Indridasonovi a jeho novější tvorbě. první "Konrádovku" jsem četla až po té třetí - po "Soutěskách"... a ano, v tomto pořadí je pznat, že je první. Takový rozjezd, jako by si sám Arnaldur svého Konrada teprve osahával, uplácával a definitivně formoval. Hrdina spíše starší, morous, schovávající škraloupy a kostlivce ve skříni. A jak pokulhávala místy detektivní linka (ke konci těch vláken bylo několik, až jsem se v tom zamotala...a řešení samozřejmě vykouklo zákeřně spoza úplně jiného rohu..), tak nádherně opět vykreslil islandské vztahy, lidi, počasí... a nejlepší byl popis vztahu Erny a Konrada - už jen za to ty 4 hvězdy...
Za mě spokojenost a utvrdila jsem se v tom, že Indridason je prostě můj favorit :)