Nekonečný krok
Jan Kucin
Koruna snů série
< 2. díl
Druhý díl původní české fantasy série Koruna snů o světě, z něhož zmizela magie. Tragické události ve městě Poslední Přání donutily Erika a jeho společníky uprchnout a bojovat o holý život. Sourozencům Devě a Kerinovi se tak zavřely dveře pro návrat do rodné Lovecké osady. Skupina se proto vydá na strastiplnou cestu do vytouženého bezpečí Mořské Brány. Mnohé síly v království se však už daly do pohybu. Na Vrbenské vrchovině vypukla válka a strach, živený pověrami a krutostí, není to jediné, co zachvátilo lidská srdce. Lovci začínají chápat, že největší boj podstoupí s minulostí, budoucností a s tím, co sami sobě dovolí. Dorian a Vladimír Bertonovi se v Mořské Bráně vyrovnávají s následky vlastních kroků, pošpiněných krví, drogami a magií. Udržet pohromadě síť intrik a moci je však stále těžší. A démonův vliv se zatím trpělivě plazí do všech stran. Solomon se vydává až na druhý konec světa. Neví proč ani kam přesně. Jeho rozpolcená mysl mu však nedá vydechnout. Tisíce let neskutečna se v něm mísí s touhou konečně vše nechat být. Jenže on musí jít dál, i kdyby mu cesta nakonec rozervala tělo i duši.... celý text
Přidat komentář
Druhý díl fantasy série Koruna snů má své klady i zápory. Autor nám dále servíruje ohromný příběh a obrovský svět. Bude pro něho velmi těžké udržet čtenáře a dávkovat nám příběh tak, abychom se v tom neztratili. Osobně jsem na další díl velmi zvědavý, jelikož zůstává příběh otevřený a tento díl je spíše takové blíží seznámení se světem a dalšími postavami. Děj se moc nepohnul a svět stále čeká na plnohodnotný návrat magie.
Rozjezd druhé knihy byl neskutečně pomalý. Neustále se probíraly popisy různých míst, měst a života jejich obyvatel. Kultura a zvyky. To mi přišlo zbytečně detailní až otravné, protože mě především zajímal osud hlavních postav z jedničky, jejich charaktery a vývoj, pokračování toho, co už jsem znala a především magie. Navíc se s každou kapitolou do toho chumlu přidávaly nové postavy, takže toho bylo moc.
Úvod byl tudíž absolutní vycpávkou informací, které si čtenář v takovém množství a najednou stejně nemá šanci pamatovat. Těžko si představit, že si někdo ihned uloží do hlavy rozdíly mezi místy, lidmi a polohami na mapě, detaily o tom kde a jak žijí. Ocenila bych postupné dávkování v průběhu celé knihy nebo spíš vsuvku na úvod s popisem jednotlivých oblastí mimo hlavní dějovou linku.
Jak jsem postupovala dál, neměla jsem pocit, že bych objevila nějaké zásadní momenty děje. Stálé putování a k němu se vždy přidala nějaká nová neznámá příšera, kterou bylo nutné zabít. Ale bohužel jsem nechápala, jaký význam to vlastně má. Prokousávala jsem se dál, abych pochopila, o co vlastně jde, kromě faktu, že se probouzí magie a spolu s ní i zlo, nebezpečné bytosti a jakási temnota. Ale zůstávalo příliš mnoho otázek. Do konce jsem však nedorazila.
Přestože je jazyk dobrý, autorova představivost velká a dokáže moc hezky psát, tak je kniha spíš přehršel popisů, myšlenek a informací, než aby se pořádně něco dělo. Tento pozvolný styl vyprávění mi moc nevyhovuje. Bylo to pro mě jen takové tlachání a momentů, které by mě bavily a lákaly ke čtení mnoho nebylo. Pokud bych měla přemýšlet nad tím, co se tam doposud stalo, dalo by se to shrnout pár stranami. Což mě vážně mrzí, protože jsem se na to vážně těšila. Kdyby celá série plynula v duchu první poloviny prvního dílu (ať už dějem, čtivostí, akčností či zaměřením na určité postavy), rozhodně by to bylo o něčem jiném a dokázalo by mě to oslovit mnohem víc. Ale ty zbytečné popisy, u kterých šlo asi o zkrášlení, byly spíš na škodu. Někdy je méně více a tady to platilo obzvlášť. Mám ráda dlouhé a vleklé fantasy, nevadí mi podrobné pitvání, ale vážně potřebuji zajímavé postavy a spoustu akce, abych tu pozornost udržela.
Na druhý díl jsem se moc těšila. Erik a Solomon a Viktor mi hodně přirostli k srdci, a tak jsem se dalšího dílu nemohla dočkat.
Kniha čtenáře vrhne rovnou do víru děje, který se v prvním díle teprve začal roztáčet. A s odstupem mi to přijde jako by dítko v první díle zlehka ťuklo do drobné vázičky, která ale po dopadu rozpoutala hotové peklo (a přitom to na začátku vypadalo tak prostě). Svět se stává větším, než jsem si na začátku dokázala představit (poušť, která má svá tajemství a záhadné obyvatele; jeskyně s opravdu nebezpečným titánem; prastarý mág, který má své obrovské plány...). Je to jako nahlédnout pod pokličku hrnce, kde to vře, aniž víte kdo s kým a proti komu.
Bavil mě příběh Solomona a jeho domorodého průvodce pouští. A drobné kamenné zvířátko, které tam najdou a které vlastně ani nemluví, ale jeho mimika je popsaná tak, že si ji živě dokážete představit.
Do toho se přidala velkolepá bitva s lovci. Jejich schopnosti a podivný způsob magie, byl v zpočátku velmi dobře vysvětlen, i když mi to málem zavařilo mozek. Ale během bitvy to bylo na mě trochu moc abstraktní. Autor se soustředí spíš na niterné prožitky lovců, kteří svými schopnostmi bojují, než na fyzický děj okolo.
Ke konci knihy se děj opět vrací do města, odkud vyrazil Erik, a opět to má tu stejnou skvělou šťávu jako první díl. Možná ještě lepší, protože teď už se všechno děje a hrdinové si ani nestihnou oddychnout a už jsou zase v průšvihu až po uši.
Jak jsem v prvním díle prskala na autora Jana Hamouze, že zabíjí postavy, a chválila Jana Kucina, že mě nenechal trpět. Tak tady se role obrací. Honza Hamouz ve svém druhém díle kupodivu nechal hrdiny žít, zato Honza Kucin jim pořádně naložil (a mě jako čtenáři taky). Ale děkuji za tuhle jízdu a těším se na další díl, protože tahle česká fantastika je naprosto skvělá.
Druhý díl navázal na první v úžasném tempu. I Nekonečný krok byl plný akce, vtipu a překvapení. Moc se mi líbily popisy okolního světa. Lili, Erik, Deva a Kerin mne bavili a těším se má další díl. Knihu rozhodně doporučuji, stojí za přečtení.
Musím říct, že celkově velmi hezká série Koruna snů. V prvním díle se příběh odvíjel pomaleji, v druhém díle nabral grády.
Velmi hezký způsob psaní, čtivý a nakonec ani nevíte, jak přelouskáte 600 stran.
Já osobně nemám moc ráda piráty a tuto tématiku, tak mně to ubíralo na atraktivitě. Když se od toho oprostím, tak příběh byl moc hezký. I jednotlivé postavy.
Velmi se mi líbili „šedé stránky“ – vstuvky ze starých spisů, legend – kouzelně popsané, poutavé, opravdu velmi zdařilé.
Druhý díl byl pro mne o poznání lepší než první. Věřím, že další díl bude ještě zdařilejší. Skvělá práce @Jan Kucin.
Nekonečný krok od Jana Kucina je důstojným druhým dílem, který příjemně zvedá laťku v rámci série a nechává fanoušky hladovět po dalších osudech hrdinů, které prokreslil tak bravurně, že si je lze oblíbit a pak se o ně opravdově bát.
Jsem rychločtenář, ale tahle kniha mě nutila zpomalit a soustředit se a díky tomu mi byla dobrou společnicí po několik dlouhých večerů.
Úžasný široký svět. Některé linky mě bavily víc a přála bych si, aby dostaly větší prostor, ale jako celek je příběh stále velmi poutavý a vzbuzuje zvědavost.
Druhý díl byl stejně úžasný jako ten první , nutilo mě to číst dál a dozvědět se jak to vše dopadne . Solomon , Deva, Kerin, Erik a Lili ti mě prostě baví a zažrali se mi pod kůži . No teď musím počkat na další díl . Knihy určitě doporučuji všemi deseti , čtivé , zábavné , člověk se ztratil v čase i místě a byl v knize spolu s hrdiny
Pokračování knihy Když padaly hvězdy.
Opět se setkáváme s postavami z prvního dílu ke kterým se připojují další jména. To už jsem trochu tápala kdo je kdo.
Líbí se mi šedé stránky takové vysvětlivky k následujícímu ději.
Popisy krajiny, bojů a intrik byly hodně podrobné. Mně to pomáhalo si vše představit,ale ne všem to vyhovuje