Kosatec

25.02.2023

Sbírka přináší výběr 17 Ibusových povídek. Začíná jeho prvotinou Mlok, která vyšla v roce 1923, a poslední je Kosatec, který popisuje události po odpálení bomby na Hirošimu v nedaleké vesnici. Povídky popisují život obyčejných lidí, jejich každodenní radosti a starosti a plynou velmi pozvolna. Když už se vžijeme do hlavních hrdinů a doufáme, že se stane něco zásadního, co jejich život změní, povídka skončí. Zaujaly mě povídky z minulosti Osadník Josaku, který se odehrává na počátku 19. století a popisuje znesvěcování šlechtických hrobek rolníky, kteří v nich uskladňovali brambory nebo hráli hazardní hry. Jak vodníci řádili se odehrává v roce 1769, kdy na venkově kdosi ničil hráze rybníků a obtěžoval mladé dívky a rolníci svalovali vinu na vodníky - kappy. Dojemná je povídka Wabisuke (Příběh z Ostrova vysokých vln), který byl smeten z povrchu při zemětřesení způsobeném výbuchem sopky Fudži v roce 1707. Pojednává o lidech vězněných v trestaneckém táboře za to, že porušili zákon o soucitu s živými tvory (např. vybírali hnízda, lovili ptáky, nepohřbili těla jezevců utopených při povodni nebo lovili pomocí kormoránů pstruhy). Ze současnosti jsou zajímavé práce Savan na střeše o ochočeném divokém houserovi, Starý Ušitora o vesničanovi a jeho plemenném býkovi, s kterým obcházel jalovice, Vesnice Tandžiko - deníček místního policisty, Dnes se neordinuje - lékařské případy gynekologa a policejního lékaře, Císařův věrný poručík - příběh idealistického vojáka, který se z fronty vrátil jako duševní invalida. Pro proniknutí do japonských reálií první poloviny 20. století je to skvělá sbírka.

20.03.2019

Prazvláštní kniha. Jedná se o soubor příběhů, bez jakéhokoliv spojujícího tématu, dokonce i různého data vzniku. Vnější formou příběhu, nebo možná lépe vyjádřeno na první pohled - působí příběhy jako Nerudovi Povídky malostranské, vhledy do běžného života obyčejných lidí. Tak jsem vnímal příběhy valnou část četby. Některé byly zajímavější jiné méně. Ovšem doslov Ivana Krouského (překladatel) mě donutil k zamyšlení. Krouský píše, že příběhy (možná všechny, možná ne) jsou alegoriemi a skutečné jádro příběhu stojí mimo jeho samotný text - uvádí jako příklad příběh Autobus (pasažéři jsou obyvatelé Japonska poslužní a poslušní vojenské mašinérii a řidič je armáda). Ve světle této myšlenky jsem začal zpětně přehodnocovat příběhy a je pravdou, že příběhy, mohou mít další vrstvy. Kdysi jsem četl esej, která připodobňovala asijskou literaturu k západním komiksům (čtenář totiž čte příběh, ale četba se odehrává ve třech rovinách - první vrstva je samotný příběh, tedy samotný děj, druhá vrstva je vnější forma - pro komiks by to byly obrázky pro asijskou literaturu vizuální zobrazení znaků a třetí vrstvou je vnitřní-skryté sdělení/skrytý příběh). Myslím si proto, že asijský čtenář je takříkajíc předprogramován k tomu, aby vnímal příběh na více rovinách a chápal i skrytá poselství zdánlivě banálního příběhu. Stejně jako středověký čtenář v Evropě chápal běžné alegorie bez nutnosti jejich vysvětlení. Proto častá výtka příběhům, tedy že končí jakoby uprostřed děje, bez rozuzlení příběhu, či nějakého zakončení, je prostě přičitatelná faktu, že skutečný příběh byl odvyprávěn a vnější forma už neměla potřebu dál pokračovat. Rozhodně stojí za přečtení, pokud čtenář má problémy se knihou prokousat tak doporučuji k přečtení alespoň příběhy Kosatec a Dnes se neordinuje, které se mi líbily z výběru nejvíce.

23.03.2016

Některé povídky jsou ukončeny z ničeho nic, což působí až násilně. Jako by autora psaní najednou přestalo bavit a chtěl se jimi co nejrychleji přestat zabývat...