Kosec
Neal Shusterman
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467696/bmid_kosec-DZ4-467696.jpeg
4
3451
3451
Smrtka / Žatva smrti série
1. díl >
Dvaja tínedžeri sa budú musieť naučiť „umeniu zabíjať“ v mrazivej trilógii o cene za nesmrteľnosť. Vo svete budúcnosti už neexistujú vojny, choroby ani hlad – ľuďom sa podarilo zbaviť všetkého utrpenia a dokonca zvíťaziť aj nad smrťou. Jediní, kto má právo ukončiť niečí život, sú „kosci“ – ich úlohou je zaistiť, že nedôjde k preľudneniu. Žatva, alebo pravidelné prerieďovanie populácie, so sebou nesie veľkú moc, no aj zodpovednosť, osamelosť a odriekanie. Citra a Rowan ešte ani nedosiahli plnoletosť, no boli vybraní, aby sa stali učňami poslov smrti – pritom ani jeden by si dobrovoľne túto cestu nezvolil. Najmä keď ich jediná chyba môže stáť život. Napriek rozdielnym povahám sa počas zdokonaľovania v smrtonosom remesle postupne zbližujú, ani dokonalý svet však nie je imúnny voči nevyspytateľnej ľudskej povahe, a tak ich zrada a intrigy z najvyšších kruhov čoskoro postavia proti sebe. Ten, čo v najťažšej skúške uspeje, prežije – a podpíše tým druhému rozsudok smrti.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
Slovart (SK)
Originální název:
Scythe, 2016
více info...
Přidat komentář
Autor opět nezklamal. Velmi originální a velmi čtivá kniha, která vás vtáhne do děje.
Sice to není mé oblíbené téma = scifi, tak musím říci, že mě to nakonec bavilo.
Dostala jsem knihu od dcery k narozeninám, ta na těchto knihách tzv. ujíždí.
Děj byl velmi zajímavý, podívali jsme se do možné budoucnosti.
I když mě to bavilo, tak pokračování si nechám ujít a už se do něho pouštět nebudu.
4,5 z 5
Nejvíce oceňuji originalitu světa smrtek. Kniha mě nadchla hned od prvních stran, což se mi běžně nestává. Spád vyprávění je hned od začátku velmi rychlý, není třeba se prokousávat dlouhými úvody a popisy světa - všechno je podáváno jasně, rychle a stručně. Ta rychlost, se kterou Neal Shusterman přechází od jedné události k druhé, mě ale občas spíš mrzela - fungování tohoto světa přináší mimo jiné i spoustu filosoficko-etických problémů a určitě by je šlo rozpracovat mnohem podrobněji. Za mě tedy trochu nevyužitý potenciál.
Přestože jsou ústředními tématy smrt a zabíjení, kniha je svým stylem zpracování (velmi jednoduchým vyprávěním) čistokrevným young adult románem a řekla bych, že je přístupná už i těm nejmladším čtenářům z této kategorie (i když pro ty by si to zasloužilo nějaké varování, protože v knize se zabíjí ve velkém a ačkoliv popisy nejsou nijak explicitní, tak by to mladším čtenářům mohlo vadit). Pro mě jako dospělého čtenáře to nebylo špatné, ale bylo to takové odpočinkové čtení, ve kterém mi chybělo více hloubky.
Co se týká samotného příběhu, moc se mi líbil začátek a konec. Uprostřed jsem zvlášť v dějové lince Citry měla pocit, že některé věci se dějí samovolně a ve stylu deus ex machina (např. komunikace a pomoc od Nimbu, následně od smrtky Curieové, náhodná záchrana ve vlaku od amazonské smrtky - tuhle část příběhu vnímám opravdu jen jako znouzectnost, aby se autor nějak vymotal ze situace, kterou sám upekl). Těch situací, které by šlo promyslet lépe, by se asi našlo více. Přestože si tedy nemyslím, že by zde Neal Shusterman předvedl po řemeslné stránce nějaké veledílo, tak mě ten svět prostě bavil a nad některými nastolenými situacemi mě to donutilo přemýšlet (např. problematika nesmrtelnosti nebo vliv učitele na životní postoje svého žáka).
Moje seznámení s young adult literaturou a pokud je tohle běžná úroveň, tak škoda že nejsem o 15 let mladší, protože bych byl naprostým knihomolem.
Má to spád i příběh, romantiky je tak akorát, je to uvěřitelné a přitom řeší zajímavá morální dilemata. Člověk se dovede bezvadně vctítit do všech postav a může si zvažovat, jak by se on zachoval na jejich místě.
Nechápu, proč jsem čtení této série tak dlouho odkládala. Celá myšlenka knihy a rovněž její zpracování mě uchvátilo. Všechny hlavní postavy vám přirostrou k srdci. Popravdě jsem čekala poněkud jiný vývoj situace, ale i tak to bylo parádní. Konec knihy byl uspokojivý, ale naštěstí máme ještě dva další díly, kde osudy našich hrdinů a hrdinek budeme moci sledovat.
Na tuhle knihu jsem se obzvlášť těšila. Podle recenzí několika mých oblíbených booktokerek mělo jít o něco velkolepého, brilantního. A totéž říkaly o autorovi. A pro mě přišlo neuvěřitelné zklamání. Myšlenka příběhu je zajímavá, ale to je tak nějak všechno. Jinak nic převratného. Postavy jsem si nijak neoblíbila, ty dvě hlavní k tomu měly nakročeno, ale postupeme děje si mě nezískaly. Kolikrát jsem se do čtení musela nutit, jen ten konec už pak docela svištěl. Mrzí mě, že nebylo dotaženo více zajímavých dějových linek. Je tam také spousta děr, některé věci nedávají smysl. Jde o trilogii, tak v dalším díle se možná mnoho věcí vysvětlí a díry zalepí. Dám druhému dílu šanci. Jen asi ne hned, mam v knihovně mnohem zajímavější tituly, které mají přednost.
Nejdřív jsem si nevšimla, že se jedná o young adult literaturu, ale nevadilo to. Ta myšlenka, že lidstvo neumírá, tak musely nastoupit smrtky jako cech a občas někoho pokosit, aby jsme se na tu planetu vešli, je zajímavá. Byly tam i náznaky nějakého filosofování na tím, co je správné, jestli jsou ty smrtky teda vlastně dobré nebo zlé, jaké by měly být a co lidstvo, které je nesmrtelné. Ale bylo tam toho vlastně hodně málo. Víc zamyšlení nad tím, jaké by bylo nesmrtelné lidstvo, víc myšlenek o tom, jaké by vlastně měly smrtky být a proč a taky bych se ráda trošku zamyslela nad nimbusem. Jinak ten příběh mě bavil, mělo to spád a vůbec jsem se nenudila, čekala jsem jak to vlastně dopadne..., napínavé, čtivé, zajímavé, za mě fakt dobrý.
Na doporučení kamarádova syna středoškoláka jsem se dostal k tomuto dílku. Ać jsem tak nějak tušil, že nebudu úplně cílovkou, tak se mi docela líbil námět z anotace o cechu ukončovatelů života ve věku, kdy přirozená smrt už lidstvo neděsí. No ač se hlavní myšlenka zdá být přitažlivá, bohužel postrádá autorův svět a společnost racionální odůvodnění existence tisíců Smrťáků ( z nichž většina trpí narušeným egoistickým syndromem a slastným pocitem nedotknutelnosti ) v nadvládí neomylné AI, stejně jako uvěřitelnost celé té utopie - prostě si za mě Schusterman častokrát protiřečí ... a to nemluvím o tom častém podsunování, jak je fajn mít jiný etnický původ než ten věčně otravně uzurpující bělošský ( to jsem si nedávno užil u Artemis od Weira ). Jak jsem už psal výše, cílovka je young adult o tom žádná - teenageři si dospěláky při fyzické konfrontaci mažou na chleba, naštěstí dávkování cukrované vaty je snesitelné a víceméně očekáváte, kam se bude děj vyvíjet. Vidím to na lepší střed, ze zvědavosti asi po dalším dílu sáhnu, třeba mě překvapí - 55 %
(SPOILER)
Ufff… Zase jedno totálně přepálené hodnocení. Problém té knihy není, že by byla nudná. Problém té knihy je, že je enormně hloupá. Ve světě Smrtek absolutně nic nedává logiku. Veškeré dějové zvraty jsou tam jenom sami pro sebe. Hlavní záporák umře, protože je debil, ne proto, že je psychopat s vizí. Faraday umře taky, protože je debil, a oživne jenom proto, aby měl Rowana na konci kdo odvézt... kam?? Rowan je mimochodem taky debil, ale alespoň má superschopnosti. Xenokrates je ultra debil. Nimbus se ve poslední čtvrtině knihy objeví asi jenom proto, aby se na něj nezapomnělo, a je to debil. Madam Curie ani nevím, jestli je debil, protože vůbec nevím, k čemu tam byla. Anastazie debil není, ta se dokáže vyhnout čichovým detektorům DNA. Ultra level debility představuje lidstvo které di sice pamatuje Romanovce a Faradaye ale neví kdo byl Buddha a Ježíš a co je za letopočet. Takove lidstvo si zasluhuje hromadné pokosení hozením planety do jádra slunce.
Glukhovského Budoucnost https://www.databazeknih.cz/knihy/budoucnost-403800 má 76 % a ode mě 4 hvězdičky a toto je o dvě řady horší kniha Původně jsem chtěl dát dvě hvězdičky ale vzhledem k tomu, že Smrtka tady má 88 %, musím dát odpad do doby než tady to hodnocení bude odpovídat kvalitě.
Ze začátku (zhruba do půlky až tři čtvrtě) jsem si říkala, že to je asi opravdu víc “young než “adult. Ale ve finále - a ve finále - to nakonec stálo za to. Každopádně druhý díl odložím na dobu, kdy zase nebudu mít co číst. Hodnocení 2.75 z 5.
Přečteno jedním dechem za jeden den a zůstalo ve mně neskutečné nadšení. Utopický příběh plný originálních prvků, zápletky, skvělých charakterů a špetky koření se zajímavými zvraty mě vtáhl a nepustil. Dlouhé roky se mi roman vyhýbal obloukem, ale musím přiznat, že tak dlouho už mě žádný tolik nevzal až srdce a nenavnadil mě ihned sáhnout na pokračování. Co se dá dělat, počkám si na druhý díl, až bude na něj příležitost. Ale již teď se na něj velmi těším.
(SPOILER)
50% - „Byla jsem svědkem lidských slabůstek, které měly za důsledek dočasné zmrzačení nebo krátkodobou ztrátu života. Lidé klopýtnou a skončí v kanálu, jsou zasažení padajícím předmětem, vstoupí do dráhy rychle jedoucího vozidla. A když se to stane, lidé se smějí, protože bez ohledu na děsivost té události se dotyčný vrátí a bude zase jako dřív, o nic horší – ani o nic moudřejší. Nesmrtelnost z nás všech udělala kreslené filmy.“
Sešly se mi doma knihy tak, že jsem se do čtení Smrtky pustila po dočtení svého oblíbeného Morta od Pratchetta na stejné téma učedník smrti. Možná i to mělo vliv na to, jak nesmírným způsobem mě Smrtka celou dobu rozčilovala, a to i přesto, jak čtivě je to napsané.
Já prostě po celou dobu nedokázala uvěřit nastavení tohoto autorova světa. Lidé se vlivem pokroku stali nesmrtelní tak, že se například bojí létat do vesmíru, protože se tam občas stávají smrtelné nehody, a přitom se nebrání systému, kdy k nim kdykoli domů může nakráčet smrtka, poručit si večeři, předvést jim zbraňový arzenál a pak je třeba utopit v blízké řece. A pak jsou lidé, kteří se baví zmrtvováním se na všechny možné způsoby, třeba skokem z výšky, a počítají s tím, že je vždycky oživí. A ani neví, kolik je jim let a jaký je vlastně rok, protože mají umělou inteligenci, která řídí všechno. A jsme v období za nějakých tři sta let, smrtky mají své sběratelské kartičky, ale neexistuje ani jedna stránka s hodnocením smrtek, kde by přihlížející psali své postřehy a centrálně nahrávali videa a fotky a hromadné masakry skoro ani nejsou ve zprávách. To jako vážně?
Podívala jsem se na současné světové statistiky: jsme v polovině roku a už se narodilo skoro 70 milionů lidí a něco přes 30 milionů zemřelo. Při růstu populace, jaký by tedy byl, se ani nedovažuji dopočítat, kolik miliard lidí by na Zemi za těch 300 let žilo, ovšem autorem uváděných 5 milionů pokosených ročně by byla jen kapka v moři, kvůli které nevím, proč by si společnost měla dobrovolně držet cech ujetých vrahů, kteří se tak, jako smrtka Goddard, baví kosením nebránících se obětí, případně vraždí podle statistiky jako Faraday. (Ještě tak nejlépe jsem chápala Curieovou, která vybírala lidi unavené životem a odmítala kosit děti.) Na co je lidem odbourání smrti, když kdykoli může přijít smrtka a odpravit jim dítě?! Já už bych tedy měla v ruce plamenomet a nezvratně sežehla každého, kdo by to na mě zkusil. Nevěřím, že by se ke mně velká část společnosti nepřidala. Zvlášť v situaci, kdy všichni měli v těle nanity, kteří mohli kontrolovat otěhotnění a být i snadno nastavení tak, aby člověka po dosažení stáří prostě bezbolestně ve spánku zabili.
Nezvládnutá mi přišla i psychologie hlavních young adult hrdinů Citry a Rowana, kteří se do sebe bez sebemenšího viditelného důvodu zamilují (asi jen proto, že u svého původního mistra Faradaye chvíli dýchali stejný vzduch). Následný pobyt Citry u smrtky Curieové byl dobrý (postava Curieové je totiž napsaná zdaleka nejlépe, zejména její deníky rozebírající vliv nesmrtelnosti na společnost), Rowanův pobyt u Goddarda mi naopak přišel docela odfláknutý.
A v neposlední řadě mi vadilo i to, jak si autor přizpůsoboval vlastní nastavená pravidla podle aktuální potřeby – nejdřív tu máme proslov o tom, jak ctihodné smrtky drží slovo, aby vzápětí došlo k jeho porušení (Citra a Rowan měli slíbeno, že neúspěšný se bude moci vrátit domů, tak jak to smrtky mohly beze všeho změnit?), další porušení následuje po Faradayově smrti, kdy měli být jako učedníci osvobozeni, ale náhle si je mohou vzít do učení Curieová a Goddard, když přitom ani nezůstanou spolu, takže už není důvod soutěžit a nakonec jeden druhého zabíjet. A umělá inteligence Nimbus, která se smrtkami vůbec nekomunikuje, ale přitom v rozhodující chvíli příhodně zachrání Citru, to už jsem jenom kroutila hlavou. Ještě si rozmyslím, jestli půjdu do dalších dílů.
První třetina knihy mě vtáhla svým popisem světa, ve kterém se odehrával samotný děj. Určitě jsem ještě nečetla podobnou knihu, takže jsem se vyloženě těšila, než začalo být vyprávění tak nějak... Ploché?
1) Ani k jedné z postav jsem si nevytvořila vztah. Pořád jsem čekala, kdy to přijde i skrze jejich utvářející vzájemné pouto, ale nic se nedělo. Podle mě je to tím, že se tomu poutu autor pověnoval velmi stroze a tak nějak byl se vším... Hned hotový?! Nečekala jsem zakázanou romanci, co mě odpálí až nevím kam, ale lepší popis jejich vzájemného vztahu a celkově lepší vykreslení postav po jejich psychologické stránce. Náznak tam byl a pak jakoby si to autor rozmyslel a vyprdnul se na to. :D
2) Po třetině knihy jsem se ke čtení trošku přemlouvala. Ale není to kniha, kterou bych nechtěla dočíst, to zas ne! Jen mě to prostě tak nevtáhlo i přes ten obrovský potenciál, který to slibovalo... Snad je to tím, že se autor snažil tolik cílit na mladší publikum, ale při tom by stálo knihu rozvinout. Ono by to mladší publikum ustálo! :D Příběh byl tak nějak mezi, pročež často některé věci postrádaly smysl a byly až příliš jednoduše podané.
Až na to, že se mi zdály sny o tom, jak u nás zvoní smrtka, tak dobrý. Ale bez ohledu na sny - výborná kniha. Je zde popsán svět, kde musí existovat smrtky, protože lidstvo dosáhlo nesmrtelnosti. Citra a Rowan byli výborní učedníci, pořád jsem netušila, co má Citra za lubem. A vymyslela to skvěle.
Musím říct, že na podruhé se mi tahle knížka líbila ještě o něco víc. Všímala jsem si víc věcí, které jsem při prvním čtení nepovažovala za až tak důležité.
Kniha se odehrává v daleké budoucnosti, kde lidstvo překonalo nejen nemoci, ale také smrt samotnou. Cech Smrtek byl vytvořen proto, aby se předešlo přelidnění a každná Smrtka má kvóty, které musí plnit. Rowan a Citra se právě stali učedníky jedné ze Smrtek a než je příjmou do svých řad, musí projít několika zkouškami. Jenže i cech Smrtek není bez korupce.
Musím říct, že tahle knížka má prostě boží námět. Hrozně se mi líbí i to, že AI v podobných knihách nebo filmech zobrazena jako záporák, ale tady je to přesně naopak. Nimbus sice dohlíží na pořádek a řád ve společnosti, ale lidem i naslouchá, radí a skutečně se o ně stará. Jediné odvětví kam má zakázáno zasahovat je právě cech Smrtek. No a jak všichni víme, kde jsou lidé ve vedení, tak se tam dříve nebo později dostane i korupce.
Už se nemůžu dočkat až ve svém re-readingu budu pokračovat!
Na tuto knihu jsem všude četla jen samou chválu a doprovázelo ji naprosté nadšení. To způsobilo, že jsem měla opravdu velmi vysoké očekávání, které se celkem logicky nemohlo naplnit. Začátek se mi vyloženě nelíbil a říkala jsem si: "Tak TOHLE je ono? Ta naprostá pecka?" Byla jsem zklamaná, ale říkala si, že musí být důvod, proč se to lidem tak líbí a tak jsem četla dál. Ano, v druhé polovině už to začalo být zajímavější a nemohu opomenout ani ten originální nápad, ale bohužel mne to neoslnilo ani z poloviny tak, jako většinu ostatních. To samozřejmě neznamená, že není dobrá. Jen jsem čekala 100% a dostala tak 76%. Další díly si přečtu jen proto, že jsem si je půjčila z knihovny společně s tímto, příběh je totiž, podle mého, tak dobře ukončen, že pokračování nepotřebuje. No uvidíme...
Tak Neal je snad můj největší objev roku. Už jsem o něm slyšela tolikrát, ale vždy mě odradilo, že jde o young adult literaturu. No jo, jenže přesně tahle literatura mě začala tenhle rok opravdu bavit. A jelikož Nealovi vyšla nová kniha o které se zmiňovali v podcastu Knižní klub, tak jsem si říkala, že bych ho prostě měla zkusit. Smrtku jsem objevila na audiotéce, tak mě napadlo, že jako audio by to nemuselo být špatné. Nečetla jsem žádnou anotaci a díkybohu. Kdybych si jí přečetla, tak to asi odložím s tím, že tohle nebude nic pro mě.
Ha! To bych byla ale pěkná hlupačka, protože kniha mě opravdu pohltila. Samozřejmě mě napadlo klasické sci-fi klišé, proč třeba nezačali kontrolovat porodnost, proč se museli zapojit smrtky. Pak jsem ale přestala přemýšlet nad těmato věcma a rozhodla jsem se, že si prostě vychutnám příběh, tak jak s ním přišel autor. A ten příběh neměl chybu. Každá smrtka se svojí vlastní technikou kosení, sympatičtí hlavní hrdinové a navíc i zápisky z deníků smrtek. Od začátku do konce jsem byla napnutá a zvědavá, co přinese další kapitola. A u konce jsem byla opravdu smutná, že už kniha končí. A už se moc, opravdu moc těším na další díl. Snad se k němu brzy dostanu.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie smrt budoucnost utopie nesmrtelnost pro dospívající mládež (young adult) učedníci, učednictví sci-fi fantasy morální dilema
ANO! Tohle ano. Knihu jsem registrovala nějakou dobu, ale pořád se mi nějak vyhýbala. Četla jsem od autora Bez šance a ta byla super. Tato série bude skvělá. První díl hned vtáhne do děje, super nápad, skvělé postavy. Zase mám ty stavy, že čtu před spaním, knihu zavřu, jdu spát, ale pokračuje mi děj v hlavě. Samozřejmě si nepamatuju co jsem si vyfantazírovala, ale to vědomí toho, že se mi o tom zdálo tam je. Což značí o tom, že tahle série se ti dostane pod kůži.