Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344878/mid_kosmonaut-z-cech-8cQ-344878.png
3
755
755
Jakub Procházka jako malý chlapec osiřel a vyrůstal na venkově u prarodičů. Jeho dětské sny o hrdinství se zcela nečekaně naplnily, když byl vyvolen jako muž, který bude tvořit jednočlennou posádku rakety, již vyšle na nebezpečnou misi k Venuši nevelká země uprostřed Evropy. Ale jak se Jakub noří do hlubin neprozkoumaného vesmíru, postupně ztrácí kontakt se svou ženou Lenkou, kterou opustil na Zemi, a až příliš pozdě mu začne docházet, že její lásku obětoval své vlastní ambici. Osamělý v nesmírnosti kosmu pohlíží Jakub na řadu věcí jinak…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2017
,
Plus
Originální název:
Spaceman of Bohemia, 2017
více info...
Přidat komentář
Filmová adapce Kosmonauta z Čech pro mě osobně byla jedním z nejkrásnějších a nejniternějších filmových zážitků roku 2024. A právě díky ní jsem taky sáhl po knižní předloze. Ta pro mě ale bohužel byla ve srovnání s filmovou verzí mírným zklamáním. Renckův snímek byl extrémně podmanivý a emotivní, téměř až impresionistický, plný smutku, úzkosti, melancholie a samoty a jeho audiovizuální stránka byla naprosto úchvatná. Kalfařova kniha vypráví příběh Jakuba Procházky mnohem přímočařeji a konkrétněji. A ačkoli je oproti adaptaci obsáhlejší a podrobnější, postrádá jakousi psychologickou a metafyzickou hloubkou, kterou Kosmonautovi vtiskl právě Johan Renck. I přes to se ale jedná o příjemnou četbu, bohužel ale snadno zapomenutelnou.
Než jsem si knížku koupila, nalistovala jsem si stránku, kdy je hlavní hrdina na vesmírné misi. To místo bylo vtipné, trochu recese, trochu sci-fi a já nabyla dojem, že je taková celá kniha a s tím jsem ji začala číst, ale vše bylo jinak. Je to sice velmi dobře napsané a čtivé, ale celkově ponuré. Recese ždibec, sci-fi zhruba čtvrtina knihy. Zbytek jsou hrdinovy vzpomínky na to, co zažil a ztratil a úvahy o smyslu a marnosti života. Mám pocit, že se v knížce odráží autorův vlastní stesk po zemi svého dětství, kterou ztratil a návrat by byl sice možný, ale těžko proveditelný.
Čekal jsem asi, že to bude výrazně horší, podle hodnocení na Databáziknih 67%. Nakonec ten příběh docela zaujal, i když někdy mi to přišlo moc na sílu a na dřeň se všema těma intimníma detailama, který si mi jevily zbytný. I tak dávám za 4
Skvělá kniha. Film je úplně o ničem.
Kniha je fantastická.
Užíval jsem si s kosmonautem každou jeho chvíli....
V české literatuře (a tady musím opravdu vyzdvihnout um překladatelky) jde o zjevení. Nádherný jazyk, nádherná slova, nádherný příběh - myslíte si, že přeháním? Vydejte se na tuhle cestu sami - a až si promluvíte se sekáčem, pochopíte. Do batohu si přibalte kotel Nutelly, pásky na ohořelou nohu, a nekonečný vesmírný prach.
Velke zklamani.
Prvni tretina prevaha autora, druha tretina rozpaky, ztracim pozornost, neco super, neco hrozna otrava.
Zaverecna tretina byl boj o cest, ze to do ctu, pasaze o Lence dobre, s muzem s botou take, jinak utrpeni, nepochopeni smyslu.
Nejzajímavější pro mě na celé knize je to, že je psaná českým mužem anglicky a přeložena někým jiným do češtiny.
Sice je kniha celkem zvláštní dějem, filozofováním, ale ve výsledku příjemné čtení.
Jsa nalákán faktem, že se pro námět rozhodla americká filmová produkce, jsem se do knížky pustil a... žádné nadšení se nedostavilo. Na knížce je nejzajímavější námět. Představa, že česká raketa s českým kosmonautem letí zachraňovat svět někam za Venuši je natolik absurdní, že jí snad ani nelze zpracovat jinak něž jako komedii. Knížka se však od začátku dokonce bere smrtelně vážně a tudíž i převelice neuvěřitelně. Lépe se mi četly pasáže o dění dole na Zemi, kde hlavní hrdina vzpomíná na minulost, tatínka u STB, revoluci a seznámení se svou ženou. Jsem upřímně zvědavý co z toho "vytěží" američtí filmový producenti, mě to tak nějak moc nebavilo.
Solaris z Wishe. Ambiciózní splácanina motivů ze sci-fi a historické prózy. Křečovitě napsaná. Kompozičně nevyrovnaná (druhá část působí jako dlouhý epilog bez dramatického napětí). Myšlenkově plytká. V pohledu na české dějiny srandovně schematická. Hlavní hrdina nemá osobnost, jen sbírku dětských traumat. Jeho partnerka pak ani to. Ta je redukována na tělo s hebkou voňavou kůží. Celé to působí jako první hrubá verze textu od čerstvého absolventa kurzu tvůrčího psaní, která by na všech úrovních potřebovala dopilovat.
Trochu mě mrzí, že to hodnotím takhle špatně. Nosná myšlenka není špatná, ale ono si tam toho kosmonautování moc neužijete. Spíš je to sonda do životního cyklu jednoho človíčka. Co mi ale vadilo - a dokonce jsem nebyl dalek toho knihu vůbec nedočíst - byl styl autorova psaní. Na mě to bylo až příliš vulgární a strojené. Kalfař, snad ve snaze něčím zaujmout, zvolil přehnaně provokativní styl. Neubráním se paralele s vynikajícím Spasitelem od Andyho Weira, kde autor stvořil úžasnej příběh bez jediné zmínky o přežírání, alkoholu, sexu, masturbaci, výronech tělních tekutin všech druhů...zkrátka bez všeho, čím Kalfař naopak nešetří. Dám jednu hvězdu za to, že se sem tam se objevovaly pasáže, které mi dovolily knihu vůbec dočíst.
Mám obrovská očekávání od filmové adaptace, ale kniha mě také překvapila. Je to extrémně jiné. Je to zajímavé a meditativní. Je super, že se to stalo v USA hitem.
Kosmonauta z Čech bylo jednu dobu hodně vidět, ale mne to nějak minulo a do té vlny, kdy to zdánlivě četl snad každý, jsem se nezapojila. K příběhu jsem se dostala až nyní, a to díky audioknize.
Přiznám se, že jsem vlastně vůbec nevěděla, co mám či mohu od příběhu očekávat. Nakonec se z toho vyklubal příběh o dvou důležitých rovinách - jednak je tu rovina vyrovnávání se s minulostí, resp. rodinnou historií, jednak rovina zabývající se důležitostí komunikace ve vztahu. Tyto dvě roviny se tu navzájem prolínají a doplňují. A to vše tu je zobrazeno na pozadí příběhu muže, který se dostane vesmíru. Byť ta cesta do vesmírů může být pro leckoho lákadlem, je to podle mne spíš prostředek, jak rozehrát příběh, v němž se právě potkávají ty dvě výše zmíněné roviny. A ta samotná cesta do vesmíru je spíše na pozadí.
Pro mne asi bylo hodně silným tématem vyrovnávání se z rodinnou historií, kdy hlavní hrdina jako by pykal za činy svého otce - a to nejen v dětství, ale i v dospělosti. Co všechno se musí člověku stát, aby pochopil, že nikdo není zodpovědný za činy svých rodičů? Kdy to pochopí společnost, že člověk si rodiče nevybírá?
Zároveň mne dost bavila představa našeho státu coby kosmonautické mocnosti. Dát kosmické lodi jméno Jan Hus je prostě pecka!
Audioknihu namluvili Petr Jeništa, Veronika Khek Kubařová a Vasil Fridrich, kteří se interpretace zhostili na výbornou.
Nakonec 4 hvězdy, byť možná trochu slabší. Nevím, co přesně mi na knize nesedělo, neumím to v tomto případě zatím pojmenovat.
Velmi zvláštní kombinace clarkovsko-lemovské scifi, společenského románu o post-komunismu v Čechách a psychologického portrétu izolovaného člověka. Nějakou záhadou to spolu výborně funguje. Druhá část knihy už trochu ztrácí dech, stává se (byť sci-fi linka je pryč) paradoxně méně uvěřitelnou a působí spíš jako črta, přesto maličko natahovaná. Ale i tak je výsledek víc než uspokojivý a Kalfař dokázal napsat velmi originální a pozoruhodný román, který stojí za přečtení.
Příběh, i když se jeho velká část odehrává ve vesmíru, je spíš o vztazích a historii obyčejného muže, který prožije neobyčejné dobrodružství.
Kniha je i o tom, jak těžké jsou odchody – a to zdaleka nejen ze Země do vesmíru, ale i návraty.
První román mladého českého emigranta, který vyšel v angličtině v USA a až poté u nás. Popisuje vesmírnou misi českého astronauta, který letí v zájmu vědy nasbírat kosmický prach u Venuše a sleduje ho u toho celý svět. Zas moc velké sci-fi nečekejte, nejvíc sci-fi je představa, že by Česká republika vyslala do vesmíru loď s lidskou posádkou. Jde spíše o psychologický a vztahový román, protože kosmonaut hodně vzpomíná na své dětství a život na Zemi a svůj komplikovaný vztah s manželkou, kterou nechal na dlouho dobu samotnou.
Román je dalším potvrzením toho, proč české autory skoro nečtu. Je to totiž dost průměrné a kdyby to napsal v češtině, v jiných zemích by to určitě nevyšlo. Zejména ty vzpomínkové pasáže nejsou příliš záživné, ale byly nutné k tomu, aby k sobě na konci knihy všechno zapadlo (to, jak jsem nejdřív myslel, že to celé skončí, se stalo už v půlce knihy a následuje druhá půlka o něčem jiném). Taky je z knihy až moc patrné, že byla psána hlavně pro Američany, takže jsou skoro na každé stránce nějaké, pro nás banální, zajímavosti o Česku a české historii.
Beru, že je to prvotina a potenciál pro zlepšení tu určitě je, ale o nic nepřijdete, když toto vynecháte. Ale na film se těším.
“Vesmír dal rtům za úkol jak mluvit, tak líbat, a proto není nikdy potřeba dělat oboje najednou.”
Po pěti letech jsem si dala rereading. Znovu jsem se s Jakubem vrátila do vesmíru. Tenkrát jsem od knihy čekala úplně něco jiného a zklamala mě. I přesto ve mě ale střípky utkvěly - Hanuš a nutela, železná bota, komunismus.. a chtěla jsem si je spojit zase dohromady.
Teď mě bavila mnohem víc! Bavila mě cesta vesmírem a jeho osamocenost, bavily mě kulisy Prahy, rozbitý vztah Lenky a Jakuba, i postava muže se železnou botou.
Baví mě jinakost knihy. Je to sci-fi? Vztahové drama? Historický nebo snad existencionální román? Takový Spasitel A.Weira zpoza železné opony :) proto Američany tak nadchl.
Kniha nebude bavit každého, bude to buď “ co to sakra je?!” Nebo “wau co to je?” Nic mezi tím ..
A i přesto, že se mi někdy nechtělo pokračovat ve čtení, je to knížka, která svým originálním pojetím zůstane bokem. A to je umění.
A na filmovou adaptaci jsem moc zvědavá.
Jakub Kalfař chtěl napsat knihu o osamnění člověka a o své rodné zemi se sentimentem, kterého by neemigrant nebyl schopný. To se mu myslím jako vypravěči povedlo dobře. Nejdřív se mi do knihy nechtělo, ale jak začnete číst, tak hltáte a hltáte dokud nejste na konci a řeknete si "tyvole co to bylo?" A tenhle pocit, na knížkách miluji.
Mi se kniha z větší části líbila.
Ano, je tam dost pasáží do minulosti, ale to mi přijde autentické. O čem asi tak dlouhé měsíce přemýšlet, když jste sami mimo lidskou civilizaci…A trošilinku toho scifi v tom vidím také. Závěr mě překvapil.
Rozhodně nemám z celé knihy dojem, že by se jednalo o navázání na Franze Kafku, to byl asi jen marketingový tah (není součást hodnocení). Přišlo mi pár věcí nedomyšlených (předání klíčů od nemovité věci a tím se nabyla do vlastnictví nemovitost /co katastr nemovitostí?/ navíc v souvislosti s nedůvěrou na obou stranách, otázka identity) a dost lechtivých i násilných scén (především detailní popis procesu zabijačky).
Štítky knihy
prvotina láska zfilmováno česká literatura hledání smyslu života Čechy úvahy a zamyšlení české sci-fi život ve vesmíru
Co napsat nového? Mě se styl vyprávění líbil, což usuzuji z toho, že mě to nebavilo a přesto jsem to dočetl. Bohužel nejde o sci-fi, ale o nedotaženou psychologickou sondu, o snahu napsat něco po přečtení vztahové příručky.
Ale jak píši, kupodivu se mi to četlo dobře, takže až pan Kalfař dospěje, mohl by napsat opravdu dobrý román.