Kosmonaut z Čech

07.06.2017

Příběh českého kosmonauta, který se vydal zkoumat tajemný oblak prachu vzbudil patřičnou pozornost. Nejde jen o to, že se jedná o debut, který s velkou mediální pozorností vydalo velké nakladatelství, ale také o to, že český autor napsal knihu nejdříve v angličtině a než se stihla přeložit do češtiny, nabrala oslavné ohlasy za hranicemi ČR. Ego malého národa bylo polechtáno a proto české uvedení provázel adekvátní humbuk.

Ale všichni cítíme, že dobrou knihu ještě mediální šum nestačí.

Děj se odehrává ve velmi blízké budoucnosti. Jakub, kosmonaut z Prahy právě startuje ke hvězdám z brambořiště na Petříně. Sleduje to celý národ – a bez nadsázky celý svět, protože jeho mise má za úkol prozkoumat neznámý efekt, fialovou mlhovinu, která se zjevuje na nebi a která lidstvu vzala černé noci. Jakub letí sám a ví, že se nemusí vrátit zpátky živý.

Druhá vrstva příběhu začíná o 28 let dříve. Komunismus padl a má své oběti, mezi které patří i Jakubova rodina. Jeho otec s režimem spolupracoval (mírně řečeno), což se v nových poměrech neobešlo bez dramatické reakce. Tyto dvě vrstvy dávají dohromady příběh člověka, který zobrazuje novou generaci národa – generaci, která již se skutky svých rodičů nemá nic společného a dokonale se od nich distancuje (přestože je nezatracuje).

U toho se chci ještě krátce zastavit. Román Kosmonaut z Čech se sice z velké části odehrává ve vesmíru, ale váhal bych s tím zařadit ho mezi sci-fi. Jak víme, celý název tohoto žánru je science fiction, tedy vědecká fikce. Ale v příběhu nenajdeme prakticky nic, co by odkazovala na vědeckou fantazii. I toho kosmonauta jsme už měli, jakkoliv Kalfař svého hrdinu označuje za „prvního českého kosmanuta". Tím byl samozřejmě Vladimír Remek. Jenže i v tom se dá najít symbolika nového začátku našeho národa. Jakoby se autor snažil čtenářům vštěpit myšlenku, že nemá smysl ohlížet se na to, co bylo v dobách před plyšovou revolucí, ale že je důležité to, o co se nyní snažíme.
Četl jsem přirovnání ke Kunderovi, ale po dočtení v tom vidím jen atraktivní marketingovou nálepku. Podobností tu moc nevidím. Ty tu ale jsou s jinou knihou – s Knihou zvláštních nových věcí od Michela Fabera. Český kosmonaut Jakub sice nejde evangelizovat jiné světy, ale leitmotivem obou knih je odloučení či odcizení. Faber má ale tento motiv zpracovaný více do hloubky. Vesmírná "soap opera" Jaroslava Kalfaře má přece jen do mistrovství Michela Fabera poměrně daleko.

Jenže nemůžeme srovnávat nováčka s Mistrem, z tohoto srovnání dobře nevyšel málokdo. Jaroslav Kalfař napsal silně nadprůměrnou knihu, která má světové parametry a lákavé české reálie. Soudím, že ty české reálie budou pro naše čtenáře dostatečně silná motivace, proč po knize sáhnout a jsem si jistý v tom, že nebudou zklamáni. Pomůže jim v tom i přesně jemná dávka humoru, kterým autor neplývá, ale koření příběh tak akorát. Ve vyprávění nic nedrhne a po dlouhé době se mi stalo, že jsem nešel spát, protože jsem nemohl přestat číst.

Na závěr recenze ještě malá poznámka: Ještě pár knih a seriálů o české expedici do vesmíru a vyčerpají se vhodná česká jména pro případnou vesmírnou loď. Po Řípu z Kosma a Janu Husovi z Kalfařovy knihy se nabízí například Olga Hepnarová (v Kosmu mimochodem již také zmíněná) nebo Kajínek. V kontextu hořící rakety tu pak máme ještě Jana Palacha. Hezké čtení.

31.05.2017

Přiznávám: nalákala mě obálka, téma i to, že je to od českého autora, který se "prosadil" v USA. Úspěch u amerických čtenářů ale ještě neznamená, že se bude jednat o kdovíjak objevnou četbu.

Napsané je to řemeslně dobře, ale místy názory jednotlivých postav šustí papírem a vše je tak nějak kavárensky naivní. Ale na to, že je atorovi 29 let je to poměrně slibný debut. Příběhu by dle mého názoru pomohlo, kdyby se autor víc ponořil do psychiky hlavního protagonisty a neustále netěkal a neutíkal se do filosofických úvah, které mě vesměs úplně minuly a působily spíš rušivě, než že by příběh obohatily. Celkem zajímavá je i linie pravověrných komunistických rodičů hlavního protagonisty. Ale až na pár dobrých "záběrů" to celé tak nějak vyšumí do prázdna.

Pomyslný palec nahoru za snahu o "velké téma", jistou originalitu a obálku. Palec dolů pak za množství zbytečných reklam, nesmyslně působících dějových zvratů a za salónní filosofování zpoza velké louže. Dobře to popsal uživatel Oleg_Kabelac, když napsal, že je to duté; já jen dodám: duté jako pěkná ale prázdná krabice. Ale talent Kalfař má, o tom není sporu.

Je to taková ta typická kniha na dovolenou, u které mi nevadí ohnutý hřbet ani písek a sůl mezi stránkami.

Pro zájemce o podobnou četbu bych doporučil tyto vyzrálejší kousky:
Ljuben Dilov - Let Ikaru
Harry Martinson - Aniara
Michel Faber - Kniha zvláštních nových věcí

31.05.2017

Vpravdě jsem čekal něco jiného - lidé autora počichu rovnají vedle Bradburyho, Saint-Exupéryho, nedejbože Kafky - mně to ale nejde pod nos dost podobně jako Coelho. Troufale řeknu, že je to duté.