Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344878/mid_kosmonaut-z-cech-8cQ-344878.png
3
755
755
Jakub Procházka jako malý chlapec osiřel a vyrůstal na venkově u prarodičů. Jeho dětské sny o hrdinství se zcela nečekaně naplnily, když byl vyvolen jako muž, který bude tvořit jednočlennou posádku rakety, již vyšle na nebezpečnou misi k Venuši nevelká země uprostřed Evropy. Ale jak se Jakub noří do hlubin neprozkoumaného vesmíru, postupně ztrácí kontakt se svou ženou Lenkou, kterou opustil na Zemi, a až příliš pozdě mu začne docházet, že její lásku obětoval své vlastní ambici. Osamělý v nesmírnosti kosmu pohlíží Jakub na řadu věcí jinak…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2017
,
Plus
Originální název:
Spaceman of Bohemia, 2017
více info...
Přidat komentář
Kosmonaut na kraji města, Ordinace v růžové raketě, .. Pozor, nejedná se o sci-fi ani o humorné sci-fi. České reálie potěší jen na první dojem, později se přemění v klišoidní Potěmkinovu vesnici s prvky známými pro zahraniční čtenáře (Staropramen, Orloj, Vltava, Václavák, Pražská Hrad, Karlovy Vary..) Kniha působí neuvěřitelně, bohužel jinak než autor plánoval. Pasáže z vesmíru jsou čtivé, i když technické stránky kosmických letů jsou odbyté. Hrdina není ztracen v kosmu, ale v řešení nějakého vykonstruovaného patetického vztahu.. Pokud máte rádi realismus 19. století, Jane Austenovou a ságu Stmívání budete nadšení. Kdo očekává nového Čapka, Kunderu, Bradburyho, Lema či variaci na Moon podlehl mediální masáži a může si raději znovu pustit Kosmo nebo Červeného trpaslíka.
Nemuselo to být tak špatné (kdyby to nebylo ještě horší). Snad z toho mohl být jakýsi směšnohrdinský román, zde navíc aktualizovaný o sci-fi prvky, to by ale Kalfař musel mít mnohem větší – literární – odstup od své hlavní postavy (a vypravěče v jednom) Jakuba Procházky, žánrově ukázkového prosťáčka nejprostšího (co pokus o moudro či interpretaci českých dějin/současnosti, to nedozírný žvást). Ten je však naprosto minimální, ne-li žádný; poté, co jsem si vypěstoval jako guilty pleasure čtení mnoha autorových nedávných mediálních výstupů, měl jsem problém rozlišit jeho patetické bludy o národní velikosti od těch Procházkových: literární kosmonaut chce proslavit a pozvednout Česko svou kosmickou činností, autorský mimozemšťan Kalfař tou literární (literatura pro něj evidentně znamená především marketing, nikoliv umění, což není zrovna nesnadné z jeho díla dešifrovat). Proboha, odkud sem spadl, z dob národního obrození?
Zhruba v těchto mimozemských intencích působí i kupříkladu Kalfařovy (resp. Procházkovy) rozvahy o kapitalismu v Čechách (v jednom rozhovoru se mj. pochlubil, že se jím v knize zabývá) – ty jsou dovedeny tak daleko, že na Václaváku objevil stánky s klobásami. V obdobné míře jsou zpracovány i náměty z alternativní historie: Jan Hus nebyl upálen, ale v tajnosti utekl se svou ošetřovatelkou za hranice, kde spokojeně vymřel. Aby z toho ale Kalfař vyvodil jakoukoliv invenční pointu (ať už třeba narativní, nebo esejistickou), to zas ne; vlastně celá kniha se nese v duchu nahodilého vršení vět, kteréžto by se chtělo považovat za literaturu. Za vydařené žerty také pokládám vskutku žurnalistické srovnávání s Kunderou nebo Kafkou. Na základě pečlivé komparativní textové analýzy jsem nakonec došel k tomu, že blíže má Kalfař přece jenom ke Kafkovi: první dvě hlásky jejich příjmení jsou zcela shodné! Abych však všem dokázal, že jsem ukázkový vlastenec (a nikoliv nepřející Čecháček), udělím hezkou jednu hvězdičku za snahu, přestože celkově vzato nemá kniha daleko k (vesmírnému) odpadu – přinejmenším za ten poněkud těžkopádný, nesourodý, tu přízemní, tu urputně výstřední, tu neobratně klišovitý styl. #MakeCzechiaGreatAgain #omg
...komentáře ke knihám moc nečtu.... sehnal jsem audio k této knize, tak koukám kdo z kamarádů, kterým věřím už četl...a vidím
"Ach jo, to byla zase pitomost." .....tak si říkám - tohle si přečtu. No ale když jsem přečetl další větu /a tuhle větu dám do své sbírky "největších pitomostí", které jsem za ty roky tady na DK přečetl/ : "Bohužel se opět potvrdilo, že celosvětový beletristický úspěch = nevalná kvalita."
Kdo tohle dokáže v 21.století zplodit.....dál jsem samozřejmě příspěvek nečetl....
...protože mi kterejsi dobráček zase vhodil koment do diskuze, že prej není echt, tak jsem ho v diskuzi zase smazal a přidám tedy hodnocení knihy zde .....aby to tu zůstalo :
Kosmonaut je originál....humor...dějové zvraty, zkrátka miloučké překvapení.... v téhle distanci je to pro mne událost roku 2017 ....i když jsem pouze poslouchal jako audio, kniha má plných 100% ...poslechem ještě daleko zvýrazněno....a tak je to správné a tak to má být.....
Vůbec se nedivím,že to má úspěchy v zahraničí. Celé to na mě působilo jako mix napsaný za účelem naprostého trháku. Co by nemělo chybět v románu spojeném s Čechy? Samozřejmě komunisti a stokrát omílané téma okupace, revoluce atd..Vzal si inspiraci od svých oblíbených autorů + chtěl ukázat své dovednosti psaní a svou slovní zásobu.
Dokážu si představit,že někdo kdo nečte a nebo čte jen rádoby dobrá díla postmoderny, bude naprosto uchvácen.
Já nejsem. Ani jsem nevěřila,že knihu doopravdy dočtu. Musím se přiznat,že ke konci jsme jen hledala přímé řeči a čekala,kdy se objeví Lenka.
Celé to bylo nudné a plné stereotypů. Čech žijící v Čechách by nic podobného nikdy nenapsat.
To je ovšem jen můj osobní názor.
Kosmonaut z Čech mě zaujal po všech stránkách, doporučuji. Podobně nenásilnou formou jako Faber v již zmiňované Knize zvláštních nových věcí přibližuje témata mimozemská, se kterými se prolínají téma odloučení od partnerky, které to obou knihách i podobně snášejí. "Venkovská" tématika mi pro změnu připomenula Hájíčka.
Určitě zajímavá knížka. Jen jsem čekal trochu víc vzhledem k tomu, jaký humbuk se kolem ní odehrával. Nejzajímavější jsou pasáže rozhovorů s Hanušem. Mohly být hlubší, více šťourající do povahy lidstva. Druhá půlka knihy už pro mne neměla to úplné kouzlo. Jediné co mě mrzí, že si knihu do češtiny nepřeložil sám autor...
Prvy kozmonaut z Ciech bol vraj Remek, toto je cudný mix vsetkeho mozneho, chyba mi tam len pes Lajka.
Zajímavý mix témat. Trochu sci-fi, které jen dokresluje hlavní příběh. Hodně společenský román o samotě (fyzické a psychiské), hledání smyslu života a vyrovnávání se s minulostí. Přestože to zní dost těžce, děj je svižný a strhující.
Kosmonaut z Čech je zralé a originální dílo. Je to ten druh knihy, kde je větší důraz kladen na to "jak" vypráví, než "o čem" vypráví. Všechny ty úvahy i odkazy na české dějiny jsou napsány krásně... ale Jakub Procházka se mi brzy začal vzdalovat a po sto stranách (třetina knihy) jsem s ním úplně ztratil kontakt.
Ty nápadité obrazy a skryté významy mě začaly unavovat. Více mě zajímalo, co je vlastně ten kosmonaut zač, ale to jsem se nedozvěděl ani z retrospektivních částí. Přišel mi jako nezúčastněný pozorovatel, který pořádně nedostal možnost navenek se projevit. A k takové postavě si bohužel nemůžu najít cestu bez ohledu na to, zda krouží ve vesmíru, nebo stojí na Zemi. Autor si zaslouží obdiv. Jen ten šálek kávy, co je na přebalu knihy, není až tak úplně můj.
Příběh, který je zajímavý tím, že se v něm protínají představy hlavního hrdiny, minulost, kterou si s sebou neseme, a touha po budoucnosti, jež nedopadne vždy podle našich představ... :-) To vše v příběhu Jakuba Procházky, prvního českého kosmonauta....Vřele doporučuji....
Nevím, jak popsat pocit z této knihy. Myslím, že hlavním problémem je, že podle názvu čtenář očekává, že bude opravdu číst sci-fi, ale ono tomu tak není. Jedná se spíš o jakýsi psychologický román, ale ani to není to správné zařazení. Ale proč vlastně knihy zařazovat do škatulek. Jenže tohle je taková směska – vzpomínky na dětství, politika před rokem 1989 i s náznakem politiky současné, osobní důsledky revoluce, snaha o filozofické úvahy, a hlavně odloučení od manželky a její ztráta, jako důsledek naplnění osobních ambicí, Všechno se to tak nějak bez ladu a skladu míchá v myšlenkách hlavního hrdiny, který jako osamělý kosmonaut cestuje vesmírem. Knize ovšem nelze upřít humor, jistý nadhled i působivé vyjádření situací a pocitů z přelomové doby kolem roku 1989.
Ke knize jsem přistupoval dost skepticky. Říkal jsem si, že to že má román očividně úspěch v zahraničí vůbec neznamená, že uspěje i na domácím hřišti. Dokonce jsem četl, že je Kalfař srovnávaný s Kunderou, což mi přišlo naprosto přehnané.
Pak jsem si ale tuhle knihu zakoupil a ještě ten den jsem měl více jak polovinu přečtenou. Neskutečně mne to bavilo číst, smál jsem se vtipným pasážím, o kterých jsem pak následně dlouho přemýšlel, zda-li jsou ve stejném znění i v originále, v angličtině, protože podle mne, je průměrný čtenář-cizinec (neznalý naší historie) nemá šanci náležitě ocenit. To samé platí i pro ostatní pasáže v nichž byla zmiňována česká historie.
V díle je vidět jistá inspirace v Solarisu, nebo v Marťanovi, avšak o to sci-fi dle mého až tak v této knize nejde.
Neskutečně mne tato novinka bavila a pokud hledáte něco, co se odlišuje od snad všech románů poslední doby, určitě doporučuji.
Ach jo, to byla zase pitomost. Bohužel se opět potvrdilo, že celosvětový beletristický úspěch = nevalná kvalita. A to jsem Kalfařovi opravdu přál, aby tentokrát o nafouknutou bublinu nešlo. Srovnání s Faberem? Já bych to řekl takto: Kalfař píše sice lépe, než třeba takový Jiří Kulhánek, ale co se týče originálních nápadů, tak naopak výrazně zaostává (a to si o Kulhánkovi nemyslím, že by kreativitou nějak zvlášť oplýval). Ale jak řekl autor – sci-fi to vlastně sice je, ale doma se cítí být jinde. Kde? Ideologické vyznění je jakási oslava prostřednosti: důležitá je rodina, osobní život, láska, každodenní existence beze spěchu naplněná drobnými radostmi, nikoli sláva, moc, kariéra. Ano, hlavně ta láska, ta je nejdůležitější. Zvláště, když jde o lásku k vnadné hetéře, která ve volném čase kreslí překrásné západy slunce. Jeden z problémů knihy je ten, že se zde míchá jakýsi pateticky nadýchaný psychologický realismus s groteskně nadsazenými prvky, přičemž jedno s druhým spolupracuje jen do té míry, že když v první rovině cosi skřípe, řekne se, že je to přece jen jakási nadsázka. Jenže ono to skřípe opravdu hodně a čtenář má místy pocit, že čte nějakého nepovedeného Kulhánka nebo poněkud bludnou moralitu. Celý ten ústřední motiv českého kosmonauta v raketě, o mimozemském pavouku nemluvě, je vlastně vzhledem k ústřední zápletce zcela zbytečný a také v zásadě nesmyslný, neboť není jasné dokonce ani to, proč do kosmu musí cestovat akademický astrofyzik, špička v oboru studia kosmického prachu, aby na patřičném místě zmáčknul tlačítko, nabral vzorky a nechal se odvézt zase zpět do své univerzitní pracovny, kde bude vzorky v klidu studovat, a ne nějaký opravdový kosmonaut s patřičným výcvikem, který se případným rizikům a technickým komplikacím postaví lépe (podobných nesmyslů obsahuje příběh bohužel opravdu mnoho, a to i v samotných základech). Kdyby se hlavní hrdina místo vesmíru vydal řekněme na delší služební cestu, během níž by byl odkázán na skype, zápletka by mohla zůstat prakticky beze změn ¬– hrdinova hysterická dívka by několikaměsíčním odloučením trpěla nejspíše stejně, jelikož pointa je v tom (SPOILER!) že ji nevzal s sebou a navíc na ni příliš tlačil s dítětem, o kterém ona vlastně neví, jestli jej tak brzy chce. A co je nejhorší, během jejich posledního společného jídla před odletem odmítl její slaninu (byl nervózní a neměl hlad) a teď z toho bude mít až do smrti strašlivé výčitky v podobě makabrózních kulinářských nočních můr. Hrůza hrůzoucí. Že je sobecký parchant, který upřednostnil osamělý výlet do kosmu místo třeba společné dovolené k moři si bohužel uvědomí, až když už je pozdě – tak skvělou buchtu už v životě nenajde. Všechno to navíc nějak souvisí s jeho složitou minulostí, v níž byl jeho otec drsný estébák a on si tohle rodinné břemeno nese stále s sebou jako černé brýle, přes něž nevidí, jak je ta jeho holka vlastně nešťastná (voila, osobní konflikt na pozadí temné historie!). Ach ta tragédie složitých lidských citů. Když se to takhle pěkně vnímavému mladému autorovi povedlo vyjádřit, to by bylo, aby to nechytlo za srdíčko všechny lidi dobré vůle.
Každé knize dám šanci 50 stránek. Jakuba Procházku jsem vzdala na 57. Nic pro mě.
Kosmonaut z Čech pro mě bylo příjemné překvapení. Kdo čeká klasickou sci-fi, bude zklamán. Zápletka s cestou do vesmíru vlastně jen trochu vyhrocuje, a co si budeme říkat i činí atraktivnějším, příběh člověka, který má "vyšší poslání". V komentářích je tato knížka srovnávána s třemi knížkami,. Za prvé s Marťanem, tam ovšem analogie čtenář najde spíš při čtení anotace než ve vlastním příběhu, dále s Knihou zvláštních nových věcí , kde se srovnání skutečně nabízí (jak motiv odloučení, tak v komplikované minulosti hlavního hrdiny) a také se Solaris, tam mě podobnost ani nenapadla, ovšem Lema jsem četla dávno . Pozorný čtenář a zvlášť pamětník najde některé historické nepřesnosti, ale v poznámce na to autor upozorňuje, takže netřeba vyčítat. Pro mladší čtenáře uvedu jeden příklad. To, že v osmdesátých letech zahraniční rozhlas a Svobodnou Evropu poslouchal kde kdo a pokud vím, nebylo to trestné, nemění nic na tom, co minulý režim dělal s lidmi a lidskými charaktery.
Náhodně jsem narazila na video kde sympaťák Jaroslav Kalfař představuje svoji prvotinu. Zaujalo mě to velice převelice,tak jsem neváhala, knihu zakoupila a s nadšením přečetla. Očekávání mé bylo naplněno. Originální příběh Jakuba Procházky a moudrého Hanuše mě uchvátil. Český román plný vzpomínek, filosofování, lásky, překvapení a nechyběl i inteligentní humor. Zvláštní a krásná kniha.
Po cca 30 stranách jsem odložila.
Po knize jsem sáhla, protože byla srovnávána s Marťanem, který mě neskutečně bavil. Ale tohle mi přišlo úplně jiné. Moc vyprávění, moc vzpomínání, moc filozofování, žádná akce, humor. Když mě kniha nebaví, odkládám ji. Dál s ní neztrácím čas.
Příběh českého kosmonauta, který se vydal zkoumat tajemný oblak prachu vzbudil patřičnou pozornost. Nejde jen o to, že se jedná o debut, který s velkou mediální pozorností vydalo velké nakladatelství, ale také o to, že český autor napsal knihu nejdříve v angličtině a než se stihla přeložit do češtiny, nabrala oslavné ohlasy za hranicemi ČR. Ego malého národa bylo polechtáno a proto české uvedení provázel adekvátní humbuk.
Ale všichni cítíme, že dobrou knihu ještě mediální šum nestačí.
Děj se odehrává ve velmi blízké budoucnosti. Jakub, kosmonaut z Prahy právě startuje ke hvězdám z brambořiště na Petříně. Sleduje to celý národ – a bez nadsázky celý svět, protože jeho mise má za úkol prozkoumat neznámý efekt, fialovou mlhovinu, která se zjevuje na nebi a která lidstvu vzala černé noci. Jakub letí sám a ví, že se nemusí vrátit zpátky živý.
Druhá vrstva příběhu začíná o 28 let dříve. Komunismus padl a má své oběti, mezi které patří i Jakubova rodina. Jeho otec s režimem spolupracoval (mírně řečeno), což se v nových poměrech neobešlo bez dramatické reakce. Tyto dvě vrstvy dávají dohromady příběh člověka, který zobrazuje novou generaci národa – generaci, která již se skutky svých rodičů nemá nic společného a dokonale se od nich distancuje (přestože je nezatracuje).
U toho se chci ještě krátce zastavit. Román Kosmonaut z Čech se sice z velké části odehrává ve vesmíru, ale váhal bych s tím zařadit ho mezi sci-fi. Jak víme, celý název tohoto žánru je science fiction, tedy vědecká fikce. Ale v příběhu nenajdeme prakticky nic, co by odkazovala na vědeckou fantazii. I toho kosmonauta jsme už měli, jakkoliv Kalfař svého hrdinu označuje za „prvního českého kosmanuta". Tím byl samozřejmě Vladimír Remek. Jenže i v tom se dá najít symbolika nového začátku našeho národa. Jakoby se autor snažil čtenářům vštěpit myšlenku, že nemá smysl ohlížet se na to, co bylo v dobách před plyšovou revolucí, ale že je důležité to, o co se nyní snažíme.
Četl jsem přirovnání ke Kunderovi, ale po dočtení v tom vidím jen atraktivní marketingovou nálepku. Podobností tu moc nevidím. Ty tu ale jsou s jinou knihou – s Knihou zvláštních nových věcí od Michela Fabera. Český kosmonaut Jakub sice nejde evangelizovat jiné světy, ale leitmotivem obou knih je odloučení či odcizení. Faber má ale tento motiv zpracovaný více do hloubky. Vesmírná "soap opera" Jaroslava Kalfaře má přece jen do mistrovství Michela Fabera poměrně daleko.
Jenže nemůžeme srovnávat nováčka s Mistrem, z tohoto srovnání dobře nevyšel málokdo. Jaroslav Kalfař napsal silně nadprůměrnou knihu, která má světové parametry a lákavé české reálie. Soudím, že ty české reálie budou pro naše čtenáře dostatečně silná motivace, proč po knize sáhnout a jsem si jistý v tom, že nebudou zklamáni. Pomůže jim v tom i přesně jemná dávka humoru, kterým autor neplývá, ale koření příběh tak akorát. Ve vyprávění nic nedrhne a po dlouhé době se mi stalo, že jsem nešel spát, protože jsem nemohl přestat číst.
Na závěr recenze ještě malá poznámka: Ještě pár knih a seriálů o české expedici do vesmíru a vyčerpají se vhodná česká jména pro případnou vesmírnou loď. Po Řípu z Kosma a Janu Husovi z Kalfařovy knihy se nabízí například Olga Hepnarová (v Kosmu mimochodem již také zmíněná) nebo Kajínek. V kontextu hořící rakety tu pak máme ještě Jana Palacha. Hezké čtení.
Štítky knihy
prvotina láska zfilmováno česká literatura hledání smyslu života Čechy úvahy a zamyšlení české sci-fi život ve vesmíru
Autorovy další knížky
| 2017 |  Kosmonaut z Čech |
| 2023 | Stručná historie věčného života |
Nevím jak začít. Kalfař umí psát, v jednotlivých pasážích a scénách sdělí to důležité (a kolikrát je to i dost zábavné). Nemůžu se ale ubránit dojmu, že v knize chtěl mít prostě všechno. Všechno – co ho v dané chvíli zajímalo a inspirovalo. Výsledkem je směs, ve které je: sci-fi, Emil Hácha, komunismus, kapitalismus, svatý Václav, husiti, Karel IV., ruští kosmonauti a spousta dalších věcí. Problémem je, že historický a kulturní exkurz (cílený zřejmě na zahraniční čtenáře), je podáván dost křečovitě a jakoby násilně naroubován na relativně jednoduchý příběh. Já tomu prostě nevěřil, nevěřil jsem historce o otci hlavního hrdiny, nevěřil jsem postavám, atd. (nechci prozrazovat…). Postavy se chovají… proč to neříci – hloupě! Jakub a Lenka se po dočtení vykreslují jako jednoduší lidé, jejichž jediným problémem je, že spolu nekomunikují. To je vše? Ano, čte se to dobře, rychle, a když už by jedno téma nudilo, tak je nadhozeno jiné. Nemůžu říct, že už jsem to někdy někde viděl nebo četl. Neříkám, že je to špatné (na prvotinu je to asi i dost dobré), nicméně můj problém může být, že to není můj šálek kávy… Příště, prosím, méně protlačených Husů a estebáků a více promyšleného děje. I když – třeba tomu jen nerozumím. :-)
P.S. Bohužel, viděl jsem seriál Kosmo, takže jsem knihu nedokázal brát vážně (i když jsem se snažil).