Kouzlo šerosvitu: Úvahy o japonské kultuře

29.04.2024

I přes dílčí výhrady k některým názorům je to velmi zajímavý studijní materiál, zejména pro začínající japanofily. Mrzí mě, že autor už další eseje na dané téma nenapíše.

28.12.2023

Profesorovi Límanovi se musí nechat, že byl skvělý překladatel. Jeho cit pro haiku byl jedinečný. Tahle kniha je o esejích, ale spíše připomíná plačky starého muže. Autor se v textech vymezuje vůči západní kultuře, které byl ale součástí a glorifikuje staré Japonsko. Vadí mu třeba, že mladí lidé v Tokiu při cestě metrem už nemají v ruce knihu od Kundery, ale moderní mangu. No, to je ale strašná cena. Líman v textech ustrnul a nedokáže pochopit, že moderní Japonsko je už jinde. Vzpomíná na svoji sociální bublinu a pozoruje se slzou v oku, jak se vnějšek změnil. Ale to se děje všude. Japonsko nikdy už nebude stejné. Sami Japonci si uvědomují svojí kulturu a ctí ji, ale zároveň se otevřeli kultuře jiné, ale to je dle autora téměř katastrofická událost. Vrcholem byl esej, kde glorifikuje Jukia Mišimu, který se proslavil nejen jako spisovatel, ale jako zarputilý nacionalista, který po vzoru starých samurajů odešel mečem, když spáchal seppuku. To je pro A. Límana vzor a předmět starých dobrých pořádků, to je dle něj to věrné Japonsko. Zároveň je to ale člověk stejného narativu, kteří strhli Japonsko do víru x válek, včetně 2. světové a okupace Koreji. Sám nedávno zesnulý Kenzaburó Óe se ve svých textech proti Mišimovi vymezoval a povídkově zpracoval, co jsou tito lidé zač. Jsou to zapšklý a frustrovaní jedinci. O to horší je, jak Mišima nepochopil novelu Seventeen a poslal Óemu za ni v 60. letech pochvalný dopis. Znalost profesora Límana starých filmů nebo divadelních her je povznášející, ale on v té době vyrůstal a měl je možnost studovat, takže to měl z první ruky. Japonsko nikdy nemohlo zůstat stejné a izolované jako v období Tokugawa a to si měl uvědomit, než psát vzlyky do jinak krásně zpracované knihy. Nové století naopak ukazuje, že Japonsko se musí více otevřít, mladí Japonci musí vycestovat, rozšířit si obzory, netrestat ty, co se třeba narodili v míšeným manželství jako gaidžiny a "nejaponce" a přestat jet pořád jen na výkon, protože jinak tento národ vymře....

08.01.2019

Často se mi stalo u knih, které píše odborník, tak se ztrácím v textu (buď kvůli nedostatečným znalostem nebo příliš složitému písemnému projevu). Pan Líman, byť byl kapacitou ve svém oboru, tak knihu napsal svěže a čtivě. Nabízí jakýsi jiný pohled na určitá témata.

06.09.2018

V prvé řadě je dobré zmínit, že knížka samotná působí krásným dojmem - podmanivé fotografie a ilustrace výborně doplňují text, navíc na nádherném papíře.

Velmi dobře se mi četly eseje, ve kterých se Líman vrací ke svým začátkům, jak se za minulého režimu dal na japonštinu, či jak se poprvé vydal do okouzlujícího Japonska. Dost věcí už mi bylo známých, ale přesto nebylo od věci přečíst si Límanův pohled na japonskou kulturu, její rysy a "vymezení se" vůči kultuře západní, se spoustou myšlenek jsem se ztotožňoval. Nejsem moc vášnivý divák, ale podíval jsem se i na filmy, o kterých Líman píše, aby mi téma bylo blíže a odnesl si z esejů více. Líman je hooodně konzervativní, takže ihned po shlédnutí Gejši bylo jasné, jaké stanovisko zaujme a já s autorovy argumenty víceméně souhlasil. Potud pozitiva. Druhá půlka knížky se věnuje literatuře, tam už mé nadšení opadalo. Baví mě číst (dokonce mám rád i autory, kterým se kniha věnuje), ale "číst o knížkách" už tolik na mě není, proto mi trvalo nějaký ten pátek se tím prokousat. Myslím si, že je i trochu na škodu, že se autor v některých esejích věnuje dílům, která v češtině nemáme (proto mi ani nepřišlo zajímavé číst o knize, kterou jsem nečetl, o které Líman napíše v pár větách, o čem je)...

30.08.2018

Japonská duša, filmy, úcta k predkom a legendárnych Sedem samurajov. To sú len niektoré témy, ktorým sa autor venoval. Niektoré veci spomenul aj v Krajinách japonské duše.
Zaujala kritická recenzia na západe nekriticky prijímanej Gejše, autorov odmietavý názor na "českých buddhistov / taoistov / šintoistov", skromný, no dobrý obrazový materiál a autorove spomienky na kraj, v ktorom vyrastal.
Líman holt vedel ako sa píšu eseje a úvahy, dokázal do nich dať kus seba samého.

14.03.2018

Autorově akademičnosti budiž na škodu nedostatečné odzdrojování knihy.

22.12.2017

Vynikající kniha. I po letech se k ní neustále vracím a stále v ní nacházím nové podněty k přemýšlení. Byla to vůbec první kniha od pana Límana, kterou jsem četl a které mě také dostala k japonským hraným filmům. Do jejího přečtení jsem znal pouze Sedm Statečných a byl jsem opravdu překvapen, kde se film nechal inspirovat.

15.02.2017

Vizuálně naprosto úchvatná! Pokud jde o obsah, pár výhrad by se našlo, ale přesto je to skvělý evropský náhled na exotiku japonské kultury.

08.02.2015

Vcelku zajímavá sbírka esejů, která "naťukává" různá témata o japonské kultuře, především literatuře a filmu. S některými názory pana autora naprosto souhlasím, některé mi přišly poněkud přehnané. Zaujaly mě eseje na téma kultury a filmu, eseje na téma literatury již byly méně stravitelné pro běžné smrtelníky (tedy čtenáře). Jako pozitivum bych určitě vyzdvihla spoustu zajímavých informací o japonských autorech a japonské mentalitě. Pobavila mě i "recenze" na film Geiša.
Jedna poznámka na okraj: Není mi jasné proč pan autor zvolil pro srovnání s americkými Disney pohádkami zrovna Markétu Lazarovou, odkdy srovnáváme pohádky s historickými filmy (romány)? Nebo šlo především o snahu studenty šokovat?