Krajina podivných skutečností
Jiří Suchý
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330182/mid_krajina-podivnych-skutecnosti-9pM-330182.jpg
4
15
15
Básnická sbírka Jiřího Suchého, jedné z nejvýznamnějších osobností naší kultury, je nesporným přínosem pro současnou českou literaturu. Autor svoji knížku rozdělil do tří oddílů s názvy: Krajina podivných skutečností, Amálie, A roky plynou… plynou… První oddíl se vyznačuje snovým a přitom groteskním lyrickým laděním, druhý vytvářejí stylisticky pestré básně – portréty titulní hrdinky i jejích kamarádek a konečně poslední část (A roky plynou…) je básnická rekapitulace osnovných období našich nedávných dějin (1945, 1950, 1960, 1968, 1970, 1989). Jiří Suchý v této knížce opět prokazuje, jak mistrně umí zacházet s jazykem, stylovými rovinami, eufonií, rytmem, prolínáním lyrických a epických poloh básní, groteskností, ironií, ale i patosem. Je právem pokládán za klasika, ovšem výsostně inspirativního a životodárného.... celý text
Přidat komentář
Panu Suchému dávám absolutórium. Už i nadpis básní je na 5 hvězdiček - např. "V lásce je lepší leccos nevědět"
Poměrně rozmanité verše, tematicky i stylově, přesto v nich poznáváme typickou autorovu poetiku. Nepříliš obsáhlá, milá knížka.
,,Veršíky - Kresby - To byl můj způsob - Jak se zbavit některých myšlenek - Aby udělaly místo dalším" ( Jiří Suchý)
Přečíst si veselé, hravé, melodické veršíky s vtipnými pointami je můj způsob, jak se zbavit některých myšlenek, aby udělaly místo dalším. (evelýny)
V lásce je lepší leccos nevědět
A když už se ví
Dělat že se neví
Protože někdy postačí pár vět
A zrno zmizí
Zůstanou jen plevy
Láska je krutá
co svět světem stojí
někdy však umí být i laskavá
A my jen žasnem
Jak nám tiše hojí
Ty rány které
Sama rozdává
P.S: V jednoduchosti je síla a pan Suchý to dobře ví. A proto je pro mě jeho ničím nekomplikovaná a přesto inteligentní poezie, dokonalá. Vždy si nad jejími řádky odpočinu...
Pro mě trochu zklamání, protože na můj vkus byla sbírka až moc roztříštěná (a to i přes členění na 3 oddíly) - možná bych si básně přečtla raději ve 3 různých sbírkách. Obzvlášť jsem se těšila na 3. část, která mi ale jako nepamětníkovi zůstala vzdálená a lehce nesrozumitelná. Na druhou stranu - pořád jsou to básně, ne přehledné dějiny 20. st., já vím. :-)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Klaun si povídá s Bohem |
| 1989 | Trocha poezie |
| 1986 | Knížka aneb Co mne jen tak napadlo |
| 2011 |  Pan Werich z Kampy |
| 1991 | Dítě školou povinné |
Že napsal tuto básnickou sbírku umělec je očividné.
S lehkostí tvořené rýmy a veselost vyvěrající z osobnosti pana Suchého.
Nicméně mi schází básnickost, přesah do vnitřního světa čtenáře.
Pan Suchý ve své tvorbě připomíná Jiřího Žáčka. Rovněž upřednostňuje zábavnost své tvorby nad její hloubkou a poetičností. Ale Žáčkova poezie má více osobitosti a dějové výjimečnosti.
Některé básně jsou podařené. Vyzdvihnu: NEJKRÁSNĚJŠÍ KRAJINA CO ZNÁM.
Ale není jich mnoho.
A jeden postřeh, který při čtení jeho básní omotal moji mysl. Za slovy a tempem slok slyším hudbu. Přijde mi, že pan Suchý je tolik srostlý s textováním písniček, že jeho básně spíše připomínají tuto formu rýmování.
Na zabavení se a pro pozdvižení skleslého ducha.
Ne pro básnickost a radost z krásy.
Přesto respekt k vzácně obdařenému člověku.