Honba za přízrakem Gévaudanu
Jaroslav Monte Kvasnica
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409613/bmid_krajina-s-vlky-honba-za-prizrakem-g-bmr-409613.jpg
5
19
19
Krajina s vlky série
< 2. díl >
V posledních několika letech se J. M. Kvasnica s fotografem Filipem Chludilem vydali pátrat po vlcích nejen do Moravskoslezských Beskyd (kde sledují migrační vlčí stezky ze Slovenska a Polska na Moravu) a do slovenských pohoří, ale i do Bělověžského pralesa v Polsku, do italských Abruzz, do Středofrancouzského masívu, Provensálských a Přímořských Alp ve Francii, do Jordánska,Sýrie atd. Kvasnica a Chludil realizovalii expedici Gévaudan 007 po stopách tajemné Bestie, která ve Francii masově „vraždila“ v 18. století. J. M. Kvasnica ve své knize pátrá i po vlčích legendách, které kdysi vytvořily přírodní národy světa. Knihu „Krajina s vlky – Honba za přízrakem Gévaudanu“ doprovodil unikátními fotografiemi Filip Chludil, ilustrace vytvořil výtvarník a terénní biolog Ludvík Kunc.... celý text
Přidat komentář
Druhý díl se mi líbil více.První půlka knihy byla super ,ale mrzelo mě,že u popisů různých druhů vlků ,kojota,šakala chyběli fotky.Liškám zbytečně vymezeno moc prostoru.Část putování za přízrakem Gévaudanu, což byla hlavní náplň knihy,mě přímo nudila.Poté ,ale nastal obrat a dále jsem si knihu přímo užíval.
Úžasná kniha. Již mám přečtené 3 a chybí mi poslední z této série. Pan Kvasnice píše úžasné knihy o vlkách! Každá je trochu z jiného těsta, ale vždy vás zamrazí, když čtěte o vlčích jatkách. Doba, lidé a místo jsou jiné, ale scénář je stejný - ničím neopodstatněný strach z vlků a lidský pocit nadřazenosti. Knihy doporučuji všem milovníkům zvířat!
Obě tyto knihy pana Kvasnici neměly chybu,dala bych je přečíst úplně všem lidem a dětem, jako povinnou četbu,aby si opravili MYLNÉ názory ohledně těchto úchvatných šelem.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Rapsodie šedých stínů |
| 2011 | Jantarové oči |
| 2009 | Honba za přízrakem Gévaudanu |
| 2013 | Vlci přicházejí s větrem |
| 2002 | Běh s Vlky aneb Canicross |
Tento díl trilogie začíná velmi smutně - o lidech současných i z minulosti, kteří "milují" vlky natolik, že je chovají například v panelákovém bytě uprostřed Prahy. Nebo se za každou cenu snaží spárovat vlčici a ovčáka... ne, podle mě tohle není láska ani úcta k těmto zvířatům. Tito chovatelé údajně žijí pro vlky a zasvětili a přizpůsobili jim svůj život (asi jsou tím myšleny víkendy v přírodě), ale myslím, že je to úplně jinak.
Ačkoliv J. M. Kvasnica tohle neuznává, občas o vlčích chovatelích píše obdivně a s pochopením, které já nepociťuji. Při představě vlka venčícího se v parku v centru Prahy je mi velmi, velmi smutno...
Po této těžké úvodní části se autor věnuje teoretické části o psovitých šelmách, po kterém následuje osobní vyprávění z Gévaudanu.
Přiznám se, že mé nadšení z předchozích knih (tuto čtu jako čtvrtou v pořadí) trochu vyprchává a přestože je to stále pěkné čtení o přírodě, autor se hodně opakuje a cituje známé etology - především v první části, kdy se zabývá chováním vlků i psích šelem obecně.
Druhá část - vyprávění z Gévaudanu - je pěkná, samotná legenda zajímavá a líbí se mi autorův "literární" pohled - odkazy na knihy z míst a o místech, která navštívil. Jen to vandrování (bez auta) mi chybí, jakoby se se čtyřmi koly vytrácela poezie...