Krajina snů
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380794/bmid_krajina-snu-n82-380794.jpeg
4
430
430
Už třetí svazek úspěšné série Sandman v barvě! Kniha obsahuje čtyři příběhy vyprávějící mimo jiné o únosu Kalliopé, o netradičním sehrání Snu noci svatojánské a o tom, jaký byl svět v dobách, kdy byl člověk malý jako morče a kočky jej lovily pro zábavu... Nový Gaiman je prostě tu!
Přidat komentář
Nebylo to tak dobré jako předchozí dvě sbírky, ale když to budu brát jako vsuvku mezi minulý a následující díl, tak mi to nevadí. Chybělo mi tu víc Sandmana, ale povídky samy o sobě jsou dobré.
Gaiman povídky umí, o tom není pochyb. Přesto jsem po této povídkové knize lehce rozpačitý. V předchozí knize, v Domečku pro panenky, byly dvě povídky a ty mě naprosto okouzlily svou pointou a atmosférou. Povídky z této knihy po mě však stekly jako kapky deště po skle a zanechaly za sebou jen rychle schnoucí stopu. Což o to, nápady mají zajímavé, ale jejich koncům něco chybí.
Tretia kniha je zbierkou štyroch samostatných poviedok zo sveta Sandmana aj keď hlavný hrdina sa v nich ukáže veľmi málo. Poviedky majú slušné nápady a každá je iná. Sen noci svatojánské ma zaujala asi najmenej aj keď vizuálne bola spracovaná dokonale. Mal som farebnú verziu a najviac sa mi páčili prvé dve príbehy. Zamrzela krátkosť, pretože veľká časť patrí scenáru Noci svatojánske. A aj preto som dal o hviezdičku menej.
Tak trošku nesandmanovské, poměrně krátké, ale pořád je to Gaiman a Sandman, ale z pohledu povídek a samotný pán Snů se tu mihne jen sem tam, každopádně pokračuji ve čtení.
Za mě nejlepší povídka byla hned za první - Kalliopé, byl jsem skoro překvapen, že měla dobrý konec:)
Budu se opakovat, takže jen krátce a rychle: je to moc krátké. Příběhy na mě nestihly zapůsobit, nezakously se do mé duše, obávám se, že nad nimi dlouho nebudu přemýšlet, nebo si je pamatovat. Ale kdo ví, třeba se šeredně mýlím. Chyběl mi zde wau efekt.
Ale pořád je to Sandman a ten potěší vždycky, to zase jo. Takže se nebojte, jen od toho neočekávejte příliš...
Za mě nejlepší povídka: Fasáda
Tuto knihu jsem výjimečně četl již před prvními dvěmi (což u povídkové nevadilo) a jediné, co mohu jako většina vytknout, je to, že čas u ní tak snově rychle uteče. Bohužel pouze čtyři sešity! Ale jinak opět skvělé. Gaimanovi kratší uzavřené příběhy svědčí a je radost čekat na jejich pointu (viz Hobův příběh o nesmrtelnosti v Domečku pro panenky). Nemohu se rozhodnout, který se mi líbil víc. Sen noci svatojánské byl krásně nakreslený, čišel z ní nádech klasické fantasy a pokračoval v něm příběh Willa Shaxberda. Poetický Sen tisíce koček dokazuje, že Gaiman miluje kočky (a pro další mě další důvod, proč z nich mít respekt), Kalliope připomíná Morpheovo uvěznění v prvním díle a poslední Fasáda ... je to příběh o nesmrtelnosti nebo smrti? O zoufalství nebo naději...?
i když dávám plný počet, nějak to bylo krátké, jen opravdu takové kratičké záblesky příběhů z říše snů.... tak krátké, že to podivně rychle proletělo kolem, což se mi u sandmana nestává.... kdo ví, čím to je, možná nenasytností čtenáře nebo jeho nevhodným rozpoložením.... možná by potřeboval unést někam ještě dál a ještě na delší dobu....
Poprvé jsem měla možnost listovat jak černobílou verzí, tak barevnou. První a druhý příběh se mi víc libily černobíle. Třetí měl větší kouzlo právě díky barevnosti. No a poslední? Tam to bylo tak nějak půl na půl.
Sandman vás dokáže vtáhnout do svého světa takovým způsobem, že začnete pochybovat o své vlastní realitě. Všechno se mi proplétá a nejsem si jistý co je pravda a co je jen sen. Zamotalo mi to hlavu, krásně, hluboce a elegantně. Na Sandmanovi je úžasné, že stvořil universum universa s kterým se můžete naprosto ztotožnit. Jeho komiksy jsou na celý život a vyžadují neustálou péči a kontakt. Je to přesně ten druh komiksu, který musíte mít a často se k němu vracet, protože jednou ho budete potřebovat vy a jednou bude potřebovat on vás. S tímto komiksem navážete vzájemný vztah, který bude trvat celý život.
Sen noci svatojánské nebo tisíců koček.. Metamorfóza díky egyptskému bohu nebo dokonce uvěznění samotné múzy. Ať se otočíte kamkoli, Sen je s vámi a vy s ním. Doporučuji lehce přikusovat k odpolední kávě.
Komiks obsahuje čtyři povídky ze světa Sandmana. První je o múze Kaliopé, která byla, podobně jako Sandman, zajata smrtelníky. Druhá o snech koček. Třetí nám jiným způsobem převypráví divadelní hru Sen noci svatojánské. Ve čtvrté pak vystupuje Sandmanova sestřička Smrt. Každá z povídek má něco do sebe, kdy první dvě se mi líbily nejvíce. Sen noci svatojánské si pak asi více užije ten, kdo zná či si pamatuje repliky ze hry, ale osobně nejsem schopný posoudit, jak dobře si s tím poradil překladatel. Čtvrtou povídku asi dostatečně vystihuje rčení, „není všechno zlato, co se třpytí“.
Další z příběhu o Sandmanovi je snad ještě lepší než předchozí. Úplně mne to pohltilo a těším se na další díly.
Svět Sandmana a jeho sourozenců vás pohltí a už není návratu - budete se k němu vracet znovu a znovu.
Tento díl Sandmana se skládá ze čtyř příběhů a jednoho scénáře. Příběhy jsou ze Sandmanova světa, ukazují lidskou krutost, zoufalství, ale i sílu příběhů a snového světa. Tak nějak jako se v jednom snu mohou dít krásné a strašně věci najednou, tak to funguje i v těchto příbězích. Dávám 4 hvězdičky, protože to bylo krátké a já bych chtěla víc....
Čtyři velmi rozmanité povídky o Sandmanovi a jako bonusová zajímavost scénář jedné z nich, který pomáhá pochopit, jak vlastně takový komiks vzniká. Kniha mne zaujala stejně jako předchozí díl, určitě pomáhá pochopit Sandmanův svět.
Krajina snů je téměř poezií (vždyť některé verše napsal sám Shakespeare), poezií o lidském utrpení, které má málokdy šťastného konce a když už tak je hořkosladký. Přinutí vás přemýšlet na svou rolí ve světě a o tom co po sobě zanecháte. Přesně to dělá kvalitní literatura i když je komiksová. "Říká se, že cigarety člověka nakonec zabijí. Bezva. To mi naprosto vyhovuje. Jen bych ocenila, kdyby to udělaly rychleji."
Lehké zklamání. Povídky nejsou špatné, ale já bych raději pokračování "normálního" děje. Kromě prvních dvou nic moc zajímavého.
Prostě krátké povídky ze Sandmanovského světa. Použití "prostě" se hodí. Přestože dobré, na mě krátké, což bylo za mě mínus (přesto skousnutelné). Proto dávám míň (to je problém můj, ne knihy :(...)
Část díla
Fasáda
1990
Kalliopé
1990
Sen noci svatojánské
1990
Sen tisíce koček
1990
Autorovy další knížky
| 2006 | Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Čtyři povídky spíše komornějšího charakteru. Čtenář je musí nechat na sebe působit nějakou dobu, aby je lépe docenil. Úplně jsem se neztotožnila s poslední povídkou, řekla bych, že se do knihy příliš nehodí, ale kdyby byla třeba ve sbírce dejme tomu o Smrti, to je jiná. Jako taková se mi líbila. Kalliopé byla skvostná a svým způsobem zvrácená, Sen tisíce koček měl pro mě zvláštní atmosféru a Sen noci svatojánské mě bohužel zaujal nejméně, byť poselství bylo jasné a mám ráda jak elfy, tak Shakespeara. 80%