Krajina snů
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380794/bmid_krajina-snu-n82-380794.jpeg
4
429
429
Už třetí svazek úspěšné série Sandman v barvě! Kniha obsahuje čtyři příběhy vyprávějící mimo jiné o únosu Kalliopé, o netradičním sehrání Snu noci svatojánské a o tom, jaký byl svět v dobách, kdy byl člověk malý jako morče a kočky jej lovily pro zábavu... Nový Gaiman je prostě tu!
Přidat komentář
Fajn bonusový materiál. Najviac sa mi páčila shakespeareovská poviedka.
Tri hviezdy sú možno málo, ale románovo koncipované epizódy Sandmana sú proste o dve triedy vyššie.
Tenhle díl povídek z 3 knihy Krajina snů byl velmi zajímavý. I teď po dočtení mám nad čím přemýšlet. Moje nejoblíbenější povídky byly asi Kalliopé a fasáda. Sen noci svatojánské nebyl špatný, ale prostě... podivný. A Sen tisíce koček nemám ráda - příběh byl zajímavě zpracovaný, kresba úžasná, ale něco mě na této povídce štve....ale nevím co. Ale jinak jsem si 3 díl užila.
Kalliopé - Super
Sen tisíce koček - Kočičky úžasný
Sen Noci Svatojánské - přišlo mi to trochu zvláštní a lehce šílený. (Ale nejsou takové sny? Bláznivé.)
K Fasádě úplně nevím, co říct. Neurazí a ani nenadchne
Více se mi líbil první a druhý díl. Tohle nebylo až tak zajímavé, spíše takové nezávislé kuriozity než dlouhé a promyšlené příběhy z předchozích dílů.
Nemám rád kočky, ale i tato povídka dává ve světě Sandmana dokonalý smysl, stejně jako ostatní tři. V barvě mi to sedí mnohem více, ale nechám si doma jako sběratelský dement i černobílé verze. Tak a je třeba se podívat ještě na tu cestu do Pekla za Nadou, kterou, nebohou, i Joe Hill ve svém povídkovém propojení neopomněl, když šel Morfeus pro svou přilbu.
První a druhá kniha byly geniální, tahle třetí podle mně trošičku pokulhává, ale pořád super. Sen noci svatojánské mě vůbec nebavil, ale ostatní příběhy byly fajn. Kresby super.
Další skvělá sbírka ze série o Sandmanovi, přečteno velmi rychle. Jsou to všechno zajímavé příběhy hlubší myšlenkou.
Trošku slabší díl, možná tím že je stavěn na kratších povídkách v trošku jiném stylu? Ale i tak jsem si čtení užila, nejvíc mě bavil Sen tisíce koček.
Komiks obsahuje čtyři krátké povídky a plno bonusů. První (Kalliopé) a poslední (Fasáda) povídky mě příliš nezaujaly - první mohla být delší a propracovanější, a poslední se mi do knihy úplně nehodí. Sen tisíce koček má jak zajimavý nápad, tak povedenou kresbu. Sen noci svatojánské se mi líbil nejvíc, hlavně kvůli kresbě a propojení Shakespeara s elfy.
Třetí díl byl za mně tedy zatím nejslabší.. kolem Sandmana se to jen tak mihne..
Nejzajímavější byla asi "povídka" o Kaliopé, kde jsme se dozvěděli trochu o Sandmanovo minulosti.. a taky na konci, jak se vůbec "píše komiks".
Jinak si myslím, že vše ostatní bylo zbytečné? Tak nějak nezapadající?
I přes to dávám krásné 4* a těším se na další díl. :)
Úplně se mi nelíbí podoba krátkých epizodních příběhů, které už se samotným Sandmanem příliš nesouvisí. Nelineární děj bez pokračování tomu trochu ubližuje, a i když dostáváme zajímavé příběhy, tak v podstatě už nečteme starého dobrého Sandmana. V podstatě tenhle díl čtenáři nic nedává, klidně by šel přeskočit...
Máme tady příběh o Kalliopé, který je asi jediný skutečně zásadní. Matně se dozvídáme, že Morfeus má syna, shodou náhod Orfea, což je super věc, ale nijak víc se neřeší, což je zase škoda. Líbil by se mi nastíněn nějaký vztah nebo alespoň minulost. Další příběh je kočičí sen, který je taky sám o sobě zajímavý, ale už je natolik alternativní, že vlastně k čemu, na co, proč jako... Stejně tak Sen noci svatojánské, který ukazuje existenci Feirie a všech těch magických bytostí, které se ale jen kouknou na představení a jdou o dům dál. Vše je zakončeno krátkým příběhem o Element Woman, který je tragický a tragický nicneříkající. Tady bych možná víc ocenil vlastní příběh, s větším originem, jako je třeba u Černé Orchideje. Gaiman je mistr náznaku a všechny velkolepé a úžasné zápletky jen pojmenuje a nechává být, je to trošku k vzteku.
Takže třetí díl průměr, příběhy zajímavé, ale nějak nekoherentní ke zbytku. Upřímně doufám, že u dalšího dílu už se zase dostaneme k nějakému delšímu souvislému příběhu...
Z prvních tří dílů je Krajina snů za mě nejslabší Sandman, i nejkratší, ale pořád samozřejmě silný nadprůměr :)
Další snové příběhy. Kočky, Caliopé, fasáda, bez chyby, úžasně snové a hluboké příběhy. Sen noci svatojánské možná trochu slabší, ale měla návaznost na předchozí díly série. Závěrem nemůžu jinak než dát pět hvězd. :)
Trosku jsem byla překvapena, ze tenhle dil nebyl barevný. Povídky mi přišli trosku slabší, ale zas se to dorovnava pohledem do zákulisí. Scénář komiksu je fakt zajimavej, kresliri musí mít fakt velkou představivost. A ted sup na další dil.
(SPOILER)
Oproti předešlým dílů je tento slabší, ale rozhodně ne špatný. Navíc je to něco jako povídkový díl. Každopádně jsem za něj vděčná, alespoň jsem měla šanci zjistit něco víc ze Morpheova života. Moc ráda vidím, jak se jeho povaha změnila oproti životu, který vedl, než jej zajali. Vývoj postav je pro mě velice důležitý.
Dávám čtyři hvězdy ****.
Všechny čtyři příběhy byly krásné. Těžko zvolit ten nejlepší. Jsem velice vděčná, že mám ještě tolik dílů před sebou.
Část díla
Fasáda
1990
Kalliopé
1990
Sen noci svatojánské
1990
Sen tisíce koček
1990
Autorovy další knížky
| 2006 | Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
(SPOILER) 90% - Krajina snů mě zatím z komiksové sandmanovské série bavila nejvíc. Tvoří ji sice jen čtyři samostatné povídky, kde se Sandman objevuje vlastně jen epizodně, ale byly to ty typické gaimanovské náměty, které mám ráda a o kterých jeden z jeho spolupracovníků v předmluvě napsal, že zatímco my všichni trávíme v krajině snů jen pár vteřin na pomezí spánku a bdění, Gaiman v tomhle světě žije a ty sny do nás valí - vlastně stejně jako Sandman.
Sen noci svatojánské je tak příběhem divadelní společnosti Williama Shakespeara, která sehraje představení pro neobvyklé Sandmanovy hosty, kteří díky této hře, v níž se objevují jako postavy, nikdy nebudou v lidském světě zapomenuti.
Sen tisíce koček je nezapomenutelný svojí vizí, že stačí, aby určitý počet jedinců snil tentýž sen a ten sen se může stát jedinou existující skutečností. Kdysi obrovské kočky lovily maličké lidi, nyní jim velcí lidé topí koťata - a kdoví, jak to jednou skončí?
Fasáda nám pro změnu představuje osamělou ženu, které její superschopnosti znemožňují spáchat sebevraždu, přestože smrt je to jediné, po čem touží.
A konečně úvodní povídka Kalliopé o múze vězněné a zneužívané starým spisovatelem, jemuž kdysi přinášela inspiraci a který ji posléze prodá mladšímu kolegovi. Opět je to jedině Sandman, kdo ji může zachránit, protože kdo jiný dokáže zahltit lidskou mysl tolika sny až k zešílení?
Tahle povídka mě bavila asi nejvíc, hlavně také proto, že v závěru knihy k ní Gaiman připojil i svůj scénář. Bylo nesmírně zajímavé seznámit se s jedním z mnoha způsobů, jakým může komiks vznikat (tedy když autor píše pouze scénář a kresby, kolorování, lettering a další související činnosti dělají jiní tvůrci, kteří dané umění skvěle ovládají). Přečíst si, jak si autor představuje rozvržení panelů na stránce, jejich ohraničení, podobu písma, bublin, a ocenit i velmi podrobný popis toho, co má být na jednotlivých panelech nakreslené. Je vidět, že autorova vizuální představivost je bohatá, pracuje třeba i s takovými "drobnostmi", jako kde bude v sešitě vložená stránka s reklamou a tomu složení panelů přizpůsobuje. Za mě to byla opravdu působivá ukázka jeho tvorby.