Král na střeše / König auf dem Dach
Franz Wurm
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389393/mid_kral-na-strese-konig-auf-dem-dach-f72-389393.jpg
5
4
4
Poéma Král na střeše čítá ke dvěma tisícům veršů a vznikala v polovině sedmdesátých let v Izraeli, kde Franz Wurm tehdy pobýval. Na díle autor pracoval ještě další desetiletí, poprvé báseň vyšla až v roce 1997 ve švýcarském nakladatelství (Frauenfeld, Waldgut). Kniha vychází v zrcadlovém vydání obsahujícím německý originál a český překlad. Král na střeše oplývá jinak rozvinutou jazykovou hrou, než jaká zbarvuje ostatní Wurmovy verše, básník v ní především glosuje, komentuje, ironizuje a vstřebává do sebe celek literatury. Vedle kroužení kolem otázky po smyslu života se tu prostřednictvím rozhovoru dvou postav, které reprezentují různé póly uvnitř jediného člověka, díváme sarkasticky laděným pohledem na současný manipulovaný a o hodnoty okleštěný svět. Spád řeči je rychlý, ba prudký, vtip se zbarvuje do černého humoru, nejjiskřivější verše se týkají toho, „jak tu být jinak“, jak „stále znovu přicházet k sobě“. Wurmova poéma je například spřízněna s Holanovou Nocí s Hamletem nebo s některými skladbami Rilkovými. Kniha obsahuje podrobnou chronologii života a díla Franze Wurma.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
dvojjazyčná vydání švýcarská literatura poema
Autorovy další knížky
| 2004 |  Rozevřená fuga |
| 2018 | Král na střeše / König auf dem Dach |
| 1974 | Břehy v zádech |
| 2023 | Mezi vlnou a zdí |
Wurma můžu, jeho mistrné hraní se slovy a formou, stejně jako jeho dštění pravd mezitím. A k tomuhle vydání je navíc připojena i moc skvělá fotografie - líbí se mi to provedení celkově. Poema 'König auf dem Dach' (Da sind Sie ja!) je z větší části dialogem, který asi nejvíce ze všeho kritizuje stav moderní společnosti (20. stol), ale hojně nakusuje i univerzální otázky a asi je v ní i mnoho narážek (co vám profrčí nad hlavou), ale na autorovo přání k textu záměrně nebyly přidány žádné komentáře. To taky cením. Obzvláště poezie by měla existovat sama o sobě.
"...Nežijeme, hrajeme cosi,
co jsme viděli volně pobíhat:
pokrytečtí z nápodoby, posloucháme drezúru.
a ježto jsme si nevšimli, že bychom mohli i jinak,
a ježto zrovna tak drmolí všichni ostatní,
nazýváme to "žitím" a také to tak chápeme.
Kdo nejde s námi... Měj se na pozoru
před vlastníma ušima: mají stěny.
A má-li poslední slovo nebe,
pak je říká tak potichu, že je neslyšíme."
Poblíž zaječela siréna.
"Cvičení," řekl a pokračoval:
"Kdo sází na náhodu, s čím
má počítat? Radši zuby cenit
než je zatínat; otevřenou pusu
rozdávat, jako když chytneš láskou
a všechny věci stojí za vzduchem,
který je nad hrotem plamene.
Pohleď jednou a pak už ne, jak se vlna
ukotvuje v moři; jinak tě spolknou splašky
a na kámen ti u úst ztvrdne text tvých bublin."
(str. 97)
str. 87 (Svoboda)
str. 123 (Kulka...mince)
str. 141 "...vadnou hory, protože. Penězům
narostlo pohlaví, to
jim nedá pokoje."