Král Richard III. / King Richard III.
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75910/richard-iii-75910.jpg
4
127
127
Dvojjazyčné vydání.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2006 , RomeoOriginální název:
King Richard III.
více info...
Přidat komentář
Za svůj život jsem Richarda III. viděla a četla mnohokrát. Nikdy ale nezapomenu na svoje první setkání s ním -sir Laurence Olivier je prostě DOKONALÝ!
Jsou možná mnohem známější a oblíbenější Shakespearovy hry, ale tato hra o podlosti, krutosti, zradě a vášnivé touze po moci je jen jedna. Je nadčasová.
A je mi úplně fuk, jestli skutečný Richard III. byl, nebo nebyl takový zmetek (ve všech významech tohoto slova), jako píše starý dobrý William!
P. S. Richardu III. se vyrovná snad jen Hamlet, nejlíp opět v podání Laurence Oliviera.
Není mnoho tak ďábelských a bezskrupulózních postav, jako je královský intrikář Richard III. Ze hry vytušíme, proč je jeho duše skrz naskrz černá, ale sympatizovat s jeho činy asi nebudeme. Především jeho výmluvnost je však fascinující - Annu i Alžbětu ukecá jak nikdo druhý; i zde se potvrzuje, že "kdo si věří, dostane". Nevídané je i jeho odhodlání vždy vše vsadit na jednu kartu - království za koně už ale nevymění... Síla kletby v této hře je podobně mocná jako síla proroctví v Macbethovi.
V divadelní podobě zhlédnuto v HK v Klicperově divadle. Štorková válí (už nevidím důvod, proč by nemohl být ženský Bond), Drábek těžce, leč příhodně aktualizuje. Mnohé z textu pochopitelně chybělo, leccos bylo navíc (např. "Šťastný princ" Oscara Wildea), dohromady však hra drží jako kompaktní a působivý celek. Chválím připomenutí některých reálií - v jedinečné scénce s Marlowem a samotným Shakespearem se dozvíme, že hra byla napsána na objednávku Tudorovců a že tedy Richard ve skutečnosti takový zloduch nebyl... Ještě že nám jde o umění a ne o realitu!
Ještě před Richardem III. něco bylo. Několik dílů Jindřicha VI., kdy se řeší konec války ve Francii a průběh války růží. Je zajímavé, že ve škole mne tohle téma nikdy nezajímalo. Ale když přišel Shakespeare, tak to téma uchopil, přidal mu plastické hrdiny, rozdělil to do tří dílů a udělal z toho nesmrtelný příběh.
A ten zakončil opravdu monumentálně. Richard III. je totiž opravdu fantastickým a více než důstojným zakončením toho období historie. A co na tom, že si ho William "trochu" přibarvil. Vždyť vy ho máte rádi i přes to. Nemůžete mu odolat, když s ďábelským pohledem v očích svádí lady Annu, když se tváří ctnostně při nabízení koruny a když volá zdrcený na bojišti po koni.
Čím to je? Myslím, že tím, že Richard má v sobě nějaké zvláštní charisma. Něco neotřelého, čím vás zhypnotizuje. A to proto, že si z vás všech dělá srandu. Nepokrytě se vám vysmívá tím, že vám předem prozradí, co udělá a pak se mu to bez uzardění daří. Vidíte, jak stoupá ke koruně i když všem lže, podvádí je, vraždí, ale vás to tak morbidně baví, protože vám nejdřív řekne co udělá a všechno se mu podaří.
Geniální.
Skvělá hra. Dokonce jsem viděla i divadelní záznam z Londýna s Ralphem Fiennesem (skvělé). Dost mě překvapilo, kolik toho má Harry Potter a Richard III. společného.
Na hry prostě moc nejsem a Shakespeare mi nic neříká. Čerpá z historie, což je samo o sobě zajímavé, ale ten jazyk mi je úplně cizí, prostě jako každá stará kniha.
Jinak všichni mrtví, což je úplně normální.
"Já předurčen byl stát se zločincem..." Richard z Glostru je Shakespearovým nejzrůdnějším a zároveň nejzábavnějším padouchem. Jeho odporné činy z něj činí slizkého padoucha, zároveň však diváka fascinuje svým černým humorem a brilantně naplánovanými intrikami, které mu až do půlky hry bez výjimky vycházejí. Vedlejší postavy jsou v podstatě komparz, celá hra stojí na Richardovi. A jako jedna z autorových nejbrilantnějších her je stále fascinující.
Vím, že Shakespeare je génius a samozřejmě tomu odpovídá i kvalita jeho her, ale já to prostě nějak nedokážu docenit. Po dvouhodinové četbě, ehm, teda spíš tupému zírání do knížky, musím jenom říct, že konec je jasný už na začátku a u žádné z postav jsem neviděla žádný vývoj - Richard je prostě zlý a všechny zabíjí a ostatní jsou postavičky papouškující nesrozumitelná historická moudra. No, některé věci prostě nikdy nepochopím.
A to jsem ještě nespustila o divadelní hře, kterou měla tu čest zhlédnout!
Do knihy se nadalo moc dobře začíst...možná to bylo příběhem, možná stylem, nevím, nějak jsem se nechytla. Četla jsem ji proto, že jsem šla na hru a byla v angličtině, tak jsem chtěla vědět, o čem to je, kdybych to nechytala.
Chudák skutečný historický Richard! Shakespeare z ně navěky udělal zrůdu (myšleno hlavně psychicky, hrb vem čert), ačkoliv je to všechno poněkud vlažnější, jak to bývá. Ale hra velmi strhující, zvláště když si člověk při čtení dosadí za Richarda zosobněné (a pokroucené) charisma.
Zase jsem na sebe házela fešné šatičky, neméně fešné botičky a vyrážela do divadla. Samozřejmě, že na Richarda III.. Možná bych mohla mít ještě se slečnou K. permanentku do první řady. Richarda já prostě miluju, snad ještě víc než Hamleta. Kašlu na to, že si Will Shakespeare zase trochu přibarvil historii a z jinak mužného Richarda vytvořil intrikánského hrbáče. Tak ať. Číst tuto tragédii jako knihu není úplně ono, ale spolehlivá fantasie je schopná vykreslit všechny klíčové scény.
Richarda klečícího s lstivým úšklebkem před ctnou lady Annou, Richarda triumfujícího s královskou korunou, Richarda vyděšeného před bitvou u Bosworthu a Richarda žádajícího koně za celé království.
V divadle je to přece jenom více královské, a není v tom jen excelentní Petr Halberstadt. Přesto, že Richard je Shakespearův prvotřídní záporák, dostal mě na svoje sladké řečičky se spoustou kudrlinek, vznosných přirovnání a vzletných metafor. A ani mu to nedalo moc práce. Takže každé představení opakuju všechny své milované monology.
S pohledem ryzího richardovského fanatika se mám chuť vrhnout na jeviště pokaždé, když začne můj milovaný: "Z tvých očí do mých očí vhrkly slzy a dětský pláč mi zamlžuje svět. Mně, který nikdy nebrečel. Kdejaký žal mé oči nechal suché, tvá krása je však pláčem oslepila."
Později se jako obvykle málem rozbrečím, když začíná: "Mám strach? A z koho? Vždyť jsem tu jen já. Sebe se nebojím. Sebe mám rád. Je tu nějaký vrah? Ne! Ano! Já."
Pro jednou nechávám stranou své puntičkářství v oboru historie a nadšeně si se slečnou K. vyprávíme o naší versi, kdy Jindřich Tudor dostane na frak a Richard III. coby vítěz nemusí žádat o nového koně. Bože Ričrde, musím tě zas vidět. 5/5
Štítky knihy
anglická literatura dvojjazyčná vydání tragédie historická dramata
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
K Vánocům jsem dostala knihu pana Hilského Shakespeare a jeviště svět. Abych si ji mohla vychutnat, tak musim nejdřív splnit svoji osobní výzvu a přečíst všechna Shakespearova uznávaná díla v originále. Letošní výzva mi v tom dost pomáhá, ale přiznám se, že Romeo a Julie se mi četlo lépe, než Richard III. Osobně je mým jednoznačným favoritem Macbeth. Kdysi, snad je to víc než deset let, dávali v české televizi Shakespeara z anglických divadel. Byl to úžasný zážitek a proto se na to čtení opravdu těším