Pomsta a vykoupení
Alejandro Jodorowsky
Královská krev série
< 2. díl
Finální kniha temného a násilného vyprávění legendárního Alejandra Jodorowského. Je to mytický příběh zrady, války, zakázané lásky, svržených vládců a milostných hrůz, kterému dává Dongzi Liu svou nádhernou kresbou syrově reálnou podobu. Osud se pomalu začíná naplňovat a hrdinu začínají dohánět jeho hříchy. Zvítězí nakonec prokletí, nebo je ještě šance na spásu?... celý text
Literatura světová Dobrodružné Komiksy
Vydáno: 2020 , CrewOriginální název:
Des loups et des rois & Vengeance et rédemption, 2013
více info...
Přidat komentář
Trochu nedotiahnutý záver, ale zas prečo nie. Trochu prekombinovaný dej, ale šak dobre. Trochu mi v kresbe zas vadili tie manga prvky, ale inak výborná. Trochu takejto depky a zmaru raz za čas nezaškodí. Trochu...
Akým slovom opísať Jodorowského? Napadá ma jedine "zvrátený". Asi preto je v našich končinách tak obľúbený. Smilstvo, pomsta, intrigy a krásne tela nič z toho nechýba v tejto sérii. Dokonca by to mohlo byť vydané ako ďalší trochu morbídnejší diel Underworldu. Samozrejme, pokiaľ to už nekúpila nejaká mexická televízia, aby z toho urobila nejakú telenovelu.
A další Jodorowsky. Toho chlapíka mám fakt rád. Nejlepší je, že vždycky přistupujete k jeho knihám s tím, že očekáváte cokoliv a taky to dostanete. Prostě v ději s emůže stát cokoliv a vždy vás překvapí. A proto je super. A tentokrtá opět i kvalitní kresba. Takže super.
Po první části, která je opravdu šílená, jsem nečekal nic jiného než neustálé zrady, smrti, darebnosti, nemravnosti a zla. A přesně toho se mi dostalo. Postavy nejsou příliš komplikované, vlastně je to přesně to, co píšu výše - kdykoliv se postava snaží mít nějaký vývoj nebo se snad zachovat dobře, najednou zase udělá nějakou hnusnou pitomost. Jodorowskyho svět je v těchto knihách misogynní, agresivní a tak trošku testosteronově primitivní. Ženy jsou zlé manipulativní mrchy, muži zase pro pěsti a varlata nevidí. O to zajímavější je, když Jodorowsky pracuje s trošku obrácenou dvojicí, a tedy Vaalem a jeho nastávající, což jsou přesné opaky stereotypního pojetí pohlaví. Pozdější "zkrocení zlé ženy" to trochu více kazí. Nicméně hlavní je tu pořád Alvar, no ne?
Alvar je spojovací článek mezi oběma díly a paradoxně se drží, i když toho má v životě za sebou tolik, co deset jiných chlapů. Bohužel právě Alvar je postava, která se nedokáže vykoupit sama sobě, natož aby ho nějaká kletba snad vytrestala či změnila. Nicméně jeho závěr se mi moc líbil a myslím, že úplně v posledních chvílích přece jen došel k nějakému lehkému osvícení. Ostatní postavy jsou tu spíš skutečně vedlejší role. Přesto bych se docela rád dozvěděl, jak dopadla jejich téměř Twilight upírsko-vlkodlačí romance romance, hlavně jejich dítě, škoda, že je příběh skutečně ukončený královskou krví.
Kresba je bez debat jedna z nejlepších, co jsem kdy viděl, nádherná a skvostná v obrovském formátu. Kéž by takhle byla kreslená třeba Píseň ledu a ohně, což zmiňuju schválně, protože kéž by Píseň měla alespoň trošku drzosti a překvapení Jodowskyho.
Jestliže se první kniha dala zařadit do pseudo historického žánru (až na ty účinkující duchy), tak druhá kniha už je čisté fantasy. Musím říci, že ji to prospělo. Jodo zde věnuje více tvůrčího přetlaku fantastičnu než záplavě zvratů, zrad a schizofrenních změn charakterů hlavních postav. To je oproti první knize příjemná změna, když jsou všechny postavy po celou knihu víceméně konzistentní, ba co více, dokonce se i vyvíjí. Zůstalo však příliš vysoké tempo vyprávění. Když jsem si přečetl obě knihy najednou, tak má mě obsah té ságy jako celek docela zapůsobil. Dovedu si představit, že by to bylo mnohonásobně natažené a vyplněné nějakou vatou. Pak by to bylo jako Hra o trůny. Když ale máte zhuštěné jenom zásadní a epické události, tak je pak jasné, že to působí přepáleně.
Celý komiks táhne neuvěřitelně nahoru kresba. Ta je naprosto úžasná, realistická, propracovaná, dynamická.... prostě skvělá. Pokud bych měl něco vytknout, tak jedině fádní a nudnou práci s panely Na druhou stranu, k té realistické kresbě by se žádná divočina nehodila.
Není to dokonalé(tedy až na kresbu, ta je naprosto úchvatná) ale má to spád a podobně jako první díl to obsahuje všechny "Jodorowského dobroty" - užijeme si tak spoustu incestu, mrzačení, zrady, erotiky, násilí ale i prozření hrdiny skrze utrpení a zabrnká se i na nějaké to duchovno. V tomto díle si na své navíc přijdou i fandové vlkodlaků a upírů a milostných aktů a vztahů mezi nimi. Jen tedy nečekejte žádnou Twilight ságu. I Hra o trůny, kterou mnozí považují za velmi drsnou fantasy, je oproti Královské krvi jen takový čajíček. Za mě povedené, klidně bych snesl i více dílů.
Kvalitativně stejné jako první díl, jen asi o něco málo drsnější. Kresba opět nádherná, často s erotickým podtextem.
Máme tu další Královskou krev, kde se snaží usmířit dvě království. Nic samozřejmě nejde jak má a každý kuje zákeřní pikle.
Opět je kniha krásně nakreslena a každý panel je skoro umělecké dílo.
Druhá část knihy je v dost temnějším tónu díky upírům. Celkový nádech druhé knihy mě hodně bavil.
Hodnotím 75%
Nalajnované koleje svatbou jsou dány a dvojka v nich pevně jede. Základní kámen příběhu o cestě za pomstou a spravedlností v kulisách temnějšího středověku okořeněném prvky fantasy by v podání Joda a Lia mohl vytvořit famózní zážitek. Místo toho se vše dobré, ale hlavně špatné ze svatby přenáší i zde snad v mnohem větší míře. Neskutečně nesympatické, od narození zparchantělé postavy, které se snad trénují na soutěž „ultra svině“ stěží zaujmou a získají plusové body. Kapitola sama o sobě je král Alvar, který idiotismus zvedá na úplně novou úroveň. Navíc věci, které platily ve svatbě, zde jaksi neplatí (viz mrtví pozorovatelé) a aby fantasy nebylo málo, přimícháme do tohoto mišmaše klasické „klanové války“ z Underworldu. Vznikne neskutečný bordel, který zachraňuje Liova kresba, která mnohdy evokuje pocity listováním Serpieriho Druuny či děl mistra L. Roya. Takže ano, stejně jako svatba se jedná o vizuální žrádlo, které však při bližším omaku smrdí až na kost a nechává v hubě po konzumaci zkyslou pachuť promarněné šance, kterou ani jeden hodný „vlček“ nespasí. Tohle dílo se mi v knihovně ani vedle artbooku jiných mistrů nemůže zabydlet a proto pomaže jako ho*** z lopaty vykládat historii trotla Alvara o knihovnu dál…
Líbilo se mi více, než první díl. Děj je přímočařejší, bez nějakých velkých odboček a vzájemných rodinných propletenců (tedy ne, že by tam nebyly, jen je jich tam na Jodův tradiční apetit méně). Zato je v příběhu nová klasická ingredience fantasy vyprávění v podobě vlkodlaků a upírů (no především u nich mi jejich vstup do děje přišel, jak vytažení z kouzelníkova klobouku, na efekt, bez vysvětlení, kde se tam vzali, možná trošku zbytečně do děje zakomponovaní, ale ve výsledku si řeknete, že je to trochu klišé, ale na druhou stranu, proč ne). A především kresba těchto různých příšer byla výborná, tady byl velký formát knihy povinností.
Asi půjdu trochu nad, ale dávám slabších 5.
Kresba opět topovka.. spíše olejomalby.. scénář dobrý, avšak trochu přitažené za vlasy, což už jsme si u této dvojdílné knihy zvykli. 80% ale fortelných.
Poslyšte o králi Alvaru
přesmutný zpěv...
jenž dobro od zla nepoznal, co živ byl
a jemuž prokletím ztrpknula
královská krev.
Hele, má vůbec cenu mluvit o kresbě? Dongzi Liu prostě umí. Stačilo jen malé popostrčení směrem k Jodorowskému a vzniklo dokonalé dílo. Opět temně hnědé barvy a černo-rudá krev. Obrazy se nám míhají před očima, skoro jako film. Kresba za kresbou a stále žasnu nad detaily. Například syn krále Alvara, který se chce přidat k družině a být nápomocen v boji. Sledujte ten výraz, když je odmítnut.....
Malá ochutnávka:
Zatracení nuzáci! Pokaždé, když bojujeme s králem Honimem utíkají jako vyplašení zajíci. A když boj skončí, s hanbou se vracejí. Copak nevědí, že Kosmath nás chrání, pitomci!
A Jodorowsky? Co by od něj mohl tak čtenář očekávat. Ironii, krev, nesmyslnost počínání a dlouhé proslovy ukončené bizarní situací a hesly, která ať jsou vyřčena, ne vždy jsou splněna. Když například Alvar prohlásí, že Honima opět porazí, trpaslice Giorie mu odpovídá: Nemalujte si to tolik, pane, Honim vítězí stejně často, jako my.....ano příběh začíná velkolepou bitvou dvou králů...zase.
Teď zemřeš! Vzdej se!
To ty zemřeš, jestli se nevzdáš!
Jenže i ve světě zvířat musí existovat určitý řád. Silnější sežere srdce slabšího. Temně hororové nádechy za úplňku ve vlčí smečce určitě osloví nejednoho pozorovatele. I tady bych poukázal na perfektní detaily vlčích hlav. No, řekněte, kdo by to nakreslil lépe. Já myslím, že nikdo. Liu prostě umí. A Jodorowsky přidává svůj pohár silné královské krve. „Arame, jsi silný a statečný vlk. O každém úplňku nás doprovodíš na lov“.
Citát: Nenávist nic neplodí, plodná je jedině láska.
Láska a do toho krutá hra o trůn, intriky, chlast, sex a všudypřítomné napětí. Osud sice vybírá, kdo umře, ale jen mocichtivý určí kdy. A nedej Kosmath aby některá zvířata měli spolu v některém jiném vtělení děti. Ale víte o tom, že lásky vždycky zvítězí?
Citát: Vy se nalijete chlastem, my se napijeme vaší krve!
Královská krev sa vydarila a ak máte chuť na poriadne krutý príbeh plný sexu, krvi a brutality, tak ste na správnom mieste. Síce je občas trochu prekombinovaný, ale je to príjemné čítanie pre dospelých. Hlavnou hviezdou komiksu je Dongzi Liu, ktorého kresba vypadá famózne.
Škoda že Jodo ubral. Skoro ve všem, míň incestu, míň brutality, míň zvrácenosti.. jenom ta všudepřítomná zrada zůstává.
Opět krásně zvrácené s naprosto parádním příběhem, až si člověk říká, jestli to není ještě lepší než Svatokrádežná svatba. Velká škoda, že tihle dva tvůrci spolu nevytvořili víc, protože moje reakce by byla "shut up and take my money"!
Autorovy další knížky
2014 | Kasta metabaronů |
2011 | Incal |
2013 | Borgia |
2015 | Psychomagie |
2018 | Šílená ze Sacré-Coeur |
Komentář zde patří k obou svazkům zároveň. Naprosto pohlcující středověká temná fantasy řežba oslnivě nakreslená Dongzi Liuem (Manara už pro mě není králem, co se týče kresby ženských křivek). Kresba je jedna z nejkrásnějších, co jsem kdy viděl. Ale jenom líbivá stránka by nestačila, kdyby nebyl kvalitní scénář a Jodo opět nezklamal a přináší všechny své klasické trademarky. Krev, smilstvo, intriky, pokřivené rodinné vztahy, degenerace těla a duše, erotičnost, duchovno a určité prozření některých postav. Čistokrevná zábava, kterou bych uvítal ještě jednou tolikrát, jedinou nevýhodu spatřuji v celkové krátkosti, a proto určitému zhuštění všech událostí, ale zase díky tomu není v komiksu hluchého místa. Bohužel dalších dílů se už nedočkáme, i když bych rád prožil pokračování příběhu Arama a Mary v úchvatně malovaném fantasy světě.