Královskou cestou za romantikou
Richard Halliburton
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76978/kralovskou-cestou-za-romantikou-76978.jpg
5
56
56
Touto knihou, svou prvotinou, založil autor typ moderního cestopisného vyprávění, v němž se ve vtipném podání mísí s poznáváním cizích krajin osobní dobrodružné zážitky. Obsahuje vylíčení pouti kolem světa, kterou spisovatel, sotva dvacetiletý, vykonal s holýma rukama a prázdnou kapsou. Již zde se představuje jako člověk bystrého ducha, sledující s neohrožeností své stejně atraktivní jako nebezpečné cíle.... celý text
Literatura světová Povídky Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1971 , OrbisOriginální název:
The Royal Road to Romance, 1925
více info...
Přidat komentář
Vtipně napsaný cestopis o cestě kolem světa téměř bez dolaru v kapse. Romantika je i v tom, že po sto letech jsou mnohá místa, kudy Richard cestoval, beznadějně profláklá a prolezlá turisty, původní kultura téměř zanikla, cestování v mnohem jiné...
A
Nelze přečíst jedním dechem, já to četl čtyři měsíce.
Trochu mne překvapilo, že prošly v českém vydání odstavce, kde ruští uprchlíci nadávají na bolševiky, možná to zachránila věta "sice jsem se nestal přesvědčeným bolševikem, ale dojem na mne udělal"
Krásné vyprávění mladého cestovatele, který si vymýšlel až absurdní cesty, jako napřiklad proplavání Panamským průplavem , výstup na Matterhorn atd. Bohužel tento autor již v dnešní době není tak známý.
Halliburtonove zážitky sú jedinečné, pestré a dych berúce, opisy krajiny a hlavne architektonických skvostov sú nadšené, farbisté a vzletné. No nemohla som sa zbaviť pocitu, že autor sa kĺže len po povrchu, lebo jediné, čo ho vie upútať, je krása. Občas pri básnení o tom, čo videl a zažil, pridá aj trošku z histórie, ale prim hrajú jeho prebohaté romantické predstavy. Obdivuje ľudí, ktorí po sebe zanechali úžasné pamiatky, ale koľko utrpenia spôsobili, to už ho nezaujíma. Veď koho trápi, aké zločiny Šáhdžahán spáchal? To je zabudnuté, dôležité je len to, aký bol milenec. Prepadnutie Halliburton označil za úžasné dobrodružstvo, zrejme ho neznepokojilo, že pri tom prišli o život dvaja ľudia. Zato osud princeznej, ktorú v živote nevidel, ho dojímal. Nuž, mladá princezná je romantická postava, a teda je, na rozdiel od obyčajného strážcu, pre rojčivosť autora vynikajúcou potravou. Toto zaujatie pozlátkou bez väčšej hĺbky sa vinulo celou knihou ako červená niť. Áno, podujal sa na to, o čom iní iba snívajú a prejavil pritom veľkú odvahu, vynaliezavosť a vytrvalosť. No žiť spôsobom, akým chcel, mohol len vďaka tomu, že ho pritom tí zmäkčilci, kráčajúci po vyšliapaných cestách, ktorými tak pohŕdal, z väčšej časti živili. Hostili, vybavovali ho potrebným zariadením či odevom, platili jeho večné jazdy na čierno. Nehovoriac o tom, ako sa povyšoval nad nie bielych domorodcov. Neuškodilo by mu trochu pokory. A tiež trocha zodpovednosti. Riskovať svoje zdravie a život, prosím, nech sa mu páči. Ale nahovoriť tým, ktorí sú do jeho dobrodružstva zapojení, že má veľké skúsenosti, hoci tie sú v skutočnosti nulové, to už v poriadku nie je. Richard Halliburton si nezískal ani moje sympatie, ani môj obdiv.
Dobrodružné, zajímavé, poutavé, čtivé, psáno krásným jazykem, cituji např. str. 35: "Bouřka znenadání přestala, mraky se protrhaly, vyšel nový měsíc a staré hvězdy, aby se na sebe podívaly v zrcadle vzduté Loiry." Kniha je také zábavná, ani skoro po 100 letech nezestárla. 90% a 5*, 7.12.2017.
Rozhodně nejpříjemnější a nejosobitější autorova kniha. Dvacetiletý cucák na pouti přes celou planetu, mnohokrát podnikající vpravdě sebevražedné kousky mě naprosto ohromil a jeho další, podstatně pohodlnější cesty v pozdějším věku už za Královskou cestou poněkud pokulhávají.
To je proste pecka! Cesta kolem světa v zásadě uplne punková, ve věku 21 let... drzoun jeden :)
Navíc v roce 1925, tedy přibližně v období řekneme "Cesty do hlubin študákovy duše" u nas, to muselo byt opravdové dobrodružství. Ja si to těžko představuju v dnešní době, kdy mam goretexovou bundu, kreditku a mobil. Opravdu frajer. A navíc svoje dobrodružství paradne sepsal do knihy. Klobouk dolů.
Výborné cestopisy, které jsem hltal jedním dechem - škoda že dnes už o Richardu Halliburtonovi moc lidí neví...
Richard Halliburton podnikl tuto cestu brzy po svých dvacátých narozeninách a je fascinující, že současně stačil psát o svých zážitcích a posílat články do novin a časopisů, aby pomocí honorářů mohl ve svých cestovatelských snech pokračovat.
"Tato cesta je mým zaměstnáním", napsal domů 18.ledna 1922 z Marseille.
Všechny cestopisy, které za svůj krátký život stačil Halliburton napsat, svědčí o tom jak dobře svoji práci dělal. A pracoval, cestoval a žil celým srdcem, aby se s námi podělil o nevšední zážitky a zkušenosti :-)
Věřím, že Richard Halliburton, ať už zahynul kdekoli, nelitoval jediného svého dobrodružství. Jeho slova mluví jasně:
„Nebál jsem se smrti, ale beznadějně jsem si zoufal, že mám opustit všechno, co znamená život. S budoucností jsem si hlavu nelámal, nestrachoval jsem se o ni, nepřipouštěl jsem si starosti, ničeho jsem nelitoval, o nic se neprosil. Připomněl jsem si svárlivého skotského strojmistra z Adamsonu a jeho vzdor, s nímž se obracel na mocnosti pekelné: „Opominuté dobré skutky, zmrhané dary, nicota a zmar, moje omyly a provinění ať jdou do háje!" Ani mne minulost neznepokojovala, ať už byla taková nebo maková. Kdybych ji mohl a směl prožít znovu, žil bych stejně, ačkoli je víc než pravděpodobné, že bych se dostal podruhé tam, kam se dostává většina lidí..."
Štítky knihy
cestopisy dobrodružství cestovatelé cesty kolem světa
Část díla
- Causa: tygr 1925
- Česnekofilové 1925
- Chajbarským průsmykem 1925
- Dcera nebes 1925
- Divotvorné kamení angkorské 1925
Autorovy další knížky
| 1986 |  Tisíc a půl dobrodružství |
| 1968 | Létající koberec |
| 1966 | Nádherné dobrodružství |
| 1958 | Cesty za dobrodružstvím |
| 1972 | Královskou cestou za romantikou |
Už několikrát jsem četla výběr Tisíc a půl dobrodružství, hlavně v mládí, a Halliburton byl můj zamilovaný autor. Teď jsem si pořídila všechny původní kompletní reportážní sbírky a jako první přečetla Královskou cestou za romantikou. Cestovní reportáže jsou to pořád krásné, ať už jde o popisy přírody, památek nebo toulek jen tak.
Ale s odstupem času teď už mnohem víc vnímám i autorovu neúctu k místním lidem a jejich tradicím, jeho bílou nadřazenost a aroganci. A vlastně mi to začalo hodně vadit. Snad je to dané jen tím, že při psaní těchto prvních povídek byl ještě hodně mladý a v dalších knihách se to zlepší. Doufám.