Království kostí
Stephen Gallagher
Příběh s napínavou a originální zápletkou. Tom Sayers, bývalý boxerský šampion, vyráží znovu do boje. Je nespravedlivě obviněn ze zabíjení mladičkých tuláků, jejichž znetvořené mrtvoly jsou nacházeny vždy po odjezdu kočovné herecké společnosti, jejíž turné zajišťuje. Aby očistil své jméno, utíká před policií a vydává se pátrat do světa hudebních sálů a kočovných zápasnických šapitó. Impulsem k rozkrytí mysteriózní záhady se stane náhodné setkání v zábavním parku ve Filadelfii v roce 1903. Ale zatímco Sayers hledá pravdu skrytou za vraždami, jeho samotného zas neúnavně pronásleduje detektiv inspektor Sebastian Becker. Indicie se zjevují v temných uličkách, v zákulisí divadel i v domech se špatnou pověstí. Sayersova cesta za pochopením hrůzných kořenů legendy staré jako zlo samo se pak přesouvá z prostředí anglických provinčních divadel do významného londýnského Lyceum Theatre a sleduje stopy směřující až do vysoké společnosti přetvářejícího se amerického Jihu. Sayers se zoufale snaží zajistit bezpečí herečky Louisy Porterové, obrátí se proto s prosbou o pomoc na starého přítele Brama Stokera. Jenže Stoker, propojený s okultním prostředím viktoriánské doby, dovede Sayerse k odhalení větších nebezpečí, než jaká si dokázal představit. Sayers je vtažen do maelstromu posedlosti, zrady a sebeobětování – ve kterém se ani čistý člověk nemusí vyhnout prokletí – a musí čelit důsledkům absurdní dohody: výměny duše za příslib věčného života.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2009 , BB artOriginální název:
The Kingdom of Bones, 2007
více info...
Přidat komentář
Ze všeho nejvíce je Gallagherovo Království kostí krásným a pečlivě propracovaným pohledem hned do několika zákoutí. Jednak do života na přelomu 19. a 20. století, tak i do zákulisí potulných divadelních společností a divadelního světa té doby. Obojí je pojato, vybarveno a vylíčeno velmi pohlcující a příjemnou formou, což jen dokresluje závěrečné autorovo poděkování mnoha osobám, které mu umožnily formu a atmosféru příběhu takto vykreslit. Je až překvapivé, kolik lidí k tomu bylo potřeba a s nimiž autor musel na velmi realistických a skutečných základech vystavené universum svého příběhu konzultovat. Tím vším se jako zdánlivě vedlejší dějová linie line tajemný, podmračený, mrazivý temný spirituálně duchovní opar a mysteriózní zápletka. Která jen jako by odkazovala na tehdy velmi oblíbené spiritistické společnosti, velký zájem o tajemno, mystiku, spiritualitu a astrální svět. S tím vším příběh operuje, tohle všechno jako zrcadlo odráží z tehdejší doby k dnešnímu čtenáři. A podporuje pěknou řádkou tehdy skutečně žijících lidí. Do tohohle všeho Gallagher dokázal velmi schopně zamíchat samotnou zápletku, která působí velmi jemně, až budete přemýšlet, zda je skutečně horrorová, nebo se tak jen tváří a její nadpřirozená povaha je jen vaší vlastní představou, vyprovokovanou tu a tam v románu umístěnými náznaky. Ostatně, rozhodnutí, zda v románu vůbec něco nadpřirozeného vystupuje nebo ne, je jen a jen na čtenáři samotném, obhájit se dají totiž obě varianty a krásné na románu je právě to, že nestraní ani jedné, naopak, pro obě poskytuje dostatek munice. Nic z toho však této zápletce neubírá na temnotě, mrazivosti a nádherně dávkované atmosféričnosti. I když se po celou dobu schovává jakoby v pozadí a dobrovolně nechává do popředí vystupovat mnoho ostatních (již zmíněných) elementů knihy. Výraznějším negativním faktem tohoto jevu se tak může zdát počáteční rozpaky, pokud budete očekávat ryzí horrorovou jízdu. Gallagher se však rozhodl netroškařit a tak do příběhu zakomponoval ještě BDSM odkazy, přičemž se přímo nabízí upozornit na rok vydání románu. V jistých kruzích (a žánrech) se o tomto tématu hovořilo a využívalo se jeho možností ještě před panem Šedým. A navíc, tohle je opravdu BDSM. Ač s povolnějším rozjezdem, Království kostí je pohlcující příběh (byť ne možná ze žánrové stránky) okořeněný četnými zajímavými prvky, který postupně houstne a strhává. Patří k těm příběhům, u jejichž počátků zažíváte rozpaky, ke konci už pak cítíte spokojenost. 3,5*
Ze začátku dobré, celkem to má atmosféru, ale konec mě naštval a tím pádem je vcelku jedno, jak dobře nebo špatně je to napsané, výsledný dojem není moc dobrý.
Celkem příjemně působil mírně archaický styl vypravování. Připoměla jsem si letní chvíle s Dickensem - i když oproti tomu byl tenhle román zase, nutno uznat, "modernější". Každopádně vyprávění je to hodně obsáhlé, plyne i v akčních momentech tak nějak klidně, prostě působí jako perský kocour, v zimním večeru natažený u krbu a předoucí nějaký kočičí příběh... :) Díky tomu pomalému proudu mi knížka vydržela docela dlouho, za což jsem ráda.
Prostředí, v kterém se děj odehrává, aspoň mě připadalo dokonale propracované, postavy celkem věrohodné, jen možná budování napětí moc nevyšlo, nějak jsem neměla nikdy problém knížku na chvíli odložit. Což je svým způsobem taky plus.
Takže, kdo se na tuhle knížku chystáte, nečekejte žádnou bouři akce a citů, nebo mrazení hrůzy, spíš poctivě budovaný příběh, který prostě šlape svým tempem a odvede svou práci.
Království kostí
Kdyz jsem sla psat hodnoceni, tak jsem si uvedomila, ze vlastne nevim, jak ta kniha dopadla. A to jsem ji precetla a mela z ni i spatny sny.... takze co z toho plyne? Ze jsem ji cetla ale poradne neprecetla.