Království kostí přehled

Kdyz jsem sla psat hodnoceni, tak jsem si uvedomila, ze vlastne nevim, jak ta kniha dopadla. A to jsem ji precetla a mela z ni i spatny sny.... takze co z toho plyne? Ze jsem ji cetla ale poradne neprecetla.

31.10.2013

Ze všeho nejvíce je Gallagherovo Království kostí krásným a pečlivě propracovaným pohledem hned do několika zákoutí. Jednak do života na přelomu 19. a 20. století, tak i do zákulisí potulných divadelních společností a divadelního světa té doby. Obojí je pojato, vybarveno a vylíčeno velmi pohlcující a příjemnou formou, což jen dokresluje závěrečné autorovo poděkování mnoha osobám, které mu umožnily formu a atmosféru příběhu takto vykreslit. Je až překvapivé, kolik lidí k tomu bylo potřeba a s nimiž autor musel na velmi realistických a skutečných základech vystavené universum svého příběhu konzultovat. Tím vším se jako zdánlivě vedlejší dějová linie line tajemný, podmračený, mrazivý temný spirituálně duchovní opar a mysteriózní zápletka. Která jen jako by odkazovala na tehdy velmi oblíbené spiritistické společnosti, velký zájem o tajemno, mystiku, spiritualitu a astrální svět. S tím vším příběh operuje, tohle všechno jako zrcadlo odráží z tehdejší doby k dnešnímu čtenáři. A podporuje pěknou řádkou tehdy skutečně žijících lidí. Do tohohle všeho Gallagher dokázal velmi schopně zamíchat samotnou zápletku, která působí velmi jemně, až budete přemýšlet, zda je skutečně horrorová, nebo se tak jen tváří a její nadpřirozená povaha je jen vaší vlastní představou, vyprovokovanou tu a tam v románu umístěnými náznaky. Ostatně, rozhodnutí, zda v románu vůbec něco nadpřirozeného vystupuje nebo ne, je jen a jen na čtenáři samotném, obhájit se dají totiž obě varianty a krásné na románu je právě to, že nestraní ani jedné, naopak, pro obě poskytuje dostatek munice. Nic z toho však této zápletce neubírá na temnotě, mrazivosti a nádherně dávkované atmosféričnosti. I když se po celou dobu schovává jakoby v pozadí a dobrovolně nechává do popředí vystupovat mnoho ostatních (již zmíněných) elementů knihy. Výraznějším negativním faktem tohoto jevu se tak může zdát počáteční rozpaky, pokud budete očekávat ryzí horrorovou jízdu. Gallagher se však rozhodl netroškařit a tak do příběhu zakomponoval ještě BDSM odkazy, přičemž se přímo nabízí upozornit na rok vydání románu. V jistých kruzích (a žánrech) se o tomto tématu hovořilo a využívalo se jeho možností ještě před panem Šedým. A navíc, tohle je opravdu BDSM. Ač s povolnějším rozjezdem, Království kostí je pohlcující příběh (byť ne možná ze žánrové stránky) okořeněný četnými zajímavými prvky, který postupně houstne a strhává. Patří k těm příběhům, u jejichž počátků zažíváte rozpaky, ke konci už pak cítíte spokojenost. 3,5*