Stephen Gallagher

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Království kostí

Údolí světel

Nové komentáře u knih Stephen Gallagher

Údolí světel

„Kniha mě moc nenadchla. Po nepříliš zajímavém začátku jsem ji odložil....“
— dolouš

Údolí světel

„Gallagherovo Údolí světel přináší jednoduchý a dynamický příběh, který si nehraje na žádnou velkou literaturu, přitom ale sviští k cíli bez zadrhávání a škubání. Hlavní město Arizony Phoenix a jeho okolí se tady staly dějištěm boje policejního seržanta Alexe Volchaka s ghoulem. Gallagher vtisk svému hlavnímu hrdinovi špetku drsného sarkasmu, něco úsměvného cynismu a především zdravý rozum, aby se popasoval se svou nelehkou úlohou osamělého bojovníka proti zlu. I díky tomuto přístupu probublává tímto neveselým vyprávěním jistý zemitý humor, který osvěžuje. Emoční prvek s sebou přináší vedlejší postava malé Georgie, která zdatně sekunduje dvojici Volchak-ghoul. I když v závěru logika příběhu malinko skřípe, jakoby Gallagher zapomněl, jaká pravidla na začátku nastavil, není potřeba si s tím dělat hlavu, vždyť tohle není čtení pro intelektuály. Je to oddechovka na jedno odpoledne, která si dala za cíl pobavit. Daří se jí to vcelku bez problémů, takže proč si to nepřečíst?“... celý text
— ludek.n

Údolí světel

„Něco na té knize je ale nevím ještě co, děj běží jak má ale do hororu to má daleko, i tak mě kniha bavila.“
— Wolf012

Údolí světel

„Temná kriminálka s ozvuky drsné školy a westernu o souboji poldy s nadpřirozeným monstrem. Poprvé jsem si tuhle knížečku přečetl v době jejího vydání a teď, po více než 20 letech, si ji rád připomněl. Mezitím se ze mě stal trochu náročnější čtenář, ale pořád mi je dost sympatická, protože má neokoukané monstrum, čtivý styl a skromný rozsah, takže ji zhltnete jako správnou literární jednohubku, kterou je. Hlavně první část krásně šlape a prodává nám horký a zaprášený Phoenix s jeho zavšivenými periferními motýlky a skladišti, za nimiž se rozkládá poušť (což má daleko do typické hororové lokace, ale Gallagher tu nepíše typický horor), hlavního hrdinu a jeho střet s neznámým, nadpřirozeným zlem. Hrdina je univerzální sympatický profík, který se ale velmi rychle rozkouká a ač značně znevýhodněn, začne dýchat zákeřnému dravci za krk. Ani ostatní postavy nestojí za zmínku (a hrdinova sousedka-družka a její dcerka mě lehce iritovaly), s výjimkou zajímavě načrtnutého ghúla, který je definován svou ubíjející dlouhověkostí kombinovanou s neschopností žít celá staletí jinak, než ze dne na den, a z toho vyplývající zahořklostí a občasnými výbuchy pomstychtivosti. Rád bych si přečetl mnohem víc o ghúlově minulosti, ale ta je bohužel jen akurátně naťuknuta. U druhé části přicházející po určitém restartu příběhu jsem se přistihl, že už chci vědět, jak to skončí, a snad to byla jen moje netrpělivost, ale přišlo mi, že autor zpomalil a trochu zdržuje. Závěrečná scéna je pak napůl cool a napůl legrační - schválně ji zkuste někomu převyprávět. Co se humoru týče, pár fórků se zadařilo, ale spíš bych se bez něj obešel. Zajímavé je, že ve stejném roce, kdy kniha vyšla v zahraničí, měl premiéru i film Tajemné zlo (Hidden), který má podobný námět (polda na stopě vražedného monstra přeskakujího z těla do těla), který také není uchopený jako čistý konvenční horor, ale roubuje nadpřirozený prvek do tehdy oblíbených akčních buddy movies o neochotně se sbližujících, charaterově rozdílných policistech. A další filmy o měničích těl brzy následovaly (Shocker,1987, Prvotní síla, 1990 a Padlý anděl, 1998), přičemž všechny tři začínají popravou sériového vraha, který ale odmítne zůstat mrtvý. Dlužno říct, že oproti nim Gallagher svému měničovi nejvíc zkomplikoval život, když ho nutil skladovat a při životě udržovat těla, do kterých může přeskočit. To v Padlém andělovi může měnič vstoupit do kohokoli, koho se jen dotkne (a to i přes oblečení).“... celý text
— choze

Království kostí

„Kdyz jsem sla psat hodnoceni, tak jsem si uvedomila, ze vlastne nevim, jak ta kniha dopadla. A to jsem ji precetla a mela z ni i spatny sny.... takze co z toho plyne? Ze jsem ji cetla ale poradne neprecetla.“... celý text
— mayinka

Přejít na knížky autora