Kráľovstvo z popola
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468948/kralovstvo-z-popolaenx1O8-kVZ-.jpeg
5
1785
1785
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 7. díl
Dlhoočakávané finále jednej z najúspešnejších fantasy sérií, závislosti, ktorej prepadli čitatelia po celom svete, Trón zo skla! Aelin Galathynius sa zaprisahala, že zachráni svoj ľud, aj keď cena, ktorú za to treba zaplatiť, je nepredstaviteľne vysoká. Keď ju kráľovná férov Maeve uväzní v starodávnej železnej truhle a niekoľko mesiacov mučí, jedinou nádejou na prežitie je len Aelinina ohnivá vôľa a strašná istota, že ak ju Maeve zlomí, bude to znamenať skazu pre jej milovaných. S každým ďalším dňom však jej pevné odhodlanie nepoddať sa čoraz viac slabne... Kým je Aelin v zajatí, jej priateľov a spojencov osud zaveje na všetky svetové strany. Niektoré putá sa posilnia, iné sa spretŕhajú naveky. A keď sa ich cesty znovu spoja, všetci musia bojovať, ak Erilea nemá padnúť. V napínavom záverečnom diele svetového bestselleru od Sarah J. Maas bude musieť Aelin zviesť posledný, najťažší boj pre záchranu seba samej – a pre prísľub lepšieho sveta.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2020
,
Slovart (SK)
Originální název:
Kingdom of Ashes, 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Knize bych dala asi 75%.
Celá série byla hodně intenzivní, až jsem ji nemohla číst najednou a musela jsem si dávat mezi jednotlivými knihami pauzu. Bylo mi zřejmé, že kniha bude velkolepým vyvrcholením, ale...
Kniha má téměř 1000 stran, což mi přijde hodně. Zejména mi to připadá hodně, když je na asi 500 stranách opisovaný boj. Stránky, na kterých se popisoval boj, byly pro mě utrpením, protože veěkeré bitvy měli úplně stejný scénář. Terrasen si myslí, že může zvítězit, pak uvidí Erawanovo vojsko ve velmi silné převaze, vypadá to, že prohrají, pak se stane zázrak a nakonec bitvu vyhrají. Dělo se to u každé jedné bitvy, kterých bylo v této knize víc než dost. Toto mě úpřimně nebavilo, když jsem četla o té poslední bitvě tak jsem už doslova stránky přelétala jenom zběžně, protože ty opisy nebraly konce. Samozřejmě pak přišla Aelin s obrovským vojskem (které ale pořád nestačí na khaganovu armádu), která zachrání celý svět spolu s Yrene. První část knihy se mi proto líbila víc, posledních 350 stran už jsem to vysloveně prostě chtěla mít za sebou. Můj celkový dojem z knihy zachránilo posledního pár stran, kdy skončila vojna, Aelin byla korunovaná a všichni se brali.
Zároveň na mě působilo rušivě to, jak se každá kapitola zabývala jinou dějovou linkou, přišlo mi to velice neucelé, když už, tak se tá kniha dala rozdělit na části, kde by to byla třeba část s Aelin uvězněnou v rakvi a Jeřábem s družinou jak ji hledají, pak další část Chaol, Yrene a vojska khaganátu, další část Dorian, pak Manon a pak Aedion. TÍm, že se tyto dějové linky přetínali to nebylo tak záživné. Kapitola začala, situace nějak vrcholila, zrazu kapitola skončila a ocitli jsme se v kompletně jiné situaci u jiných lidí. Trochu nepřehledné.
Jedna věc, která mě na knihách autorky neksutečně štve je, že autorka napíše a vymyslí silné ženské postavy, aby jim pak jejich moc vzala pro "větší dobro". Nevím, proč by vždy silná ženská hrdinka musela obětovat veškerou svou moc, zatímco mužští hrdinové zůstavájí mocní a nemusí se vzdát v podstatě ničeho. Nevím, k čemu je to dobré a nelíbí se mi to. Je to téma napříč sériemi. Ano, Aelin přežila, změnila se na vílu, ale zároveň přišla o 95% svých schopností. Jasně, beru, nemusí mít kouzelné schopnosti, aby byla silným charakterem, ale když už je jednou má, proč o ně má úplně přijít? Prostě se mi to sebeobětování hlavních hrdinek nelíbí...
Celkově hodnotím celou sérií kladně, ale ze všech knih se mi tato líbila nejméně.
(SPOILER)
80% - Zlovolný král valgů Erawan dobudoval své vojsko a chystá se podmanit si svět. A hrstka statečných se musí pokusit ho porazit, odstranit jeho i královnu víl Maeve z tohoto světa a definitivně zapečetit bránu Sudby, aby se už nikdy nemohl on, ani jeho stvůry vrátit. Poslední díl ságy Skleněný trůn, kde se ve stylu Avengers - The End Game setkají všechny staré i nové postavy, jež autorka v průběhu psaní Skleněného trůnu uvedla na scénu, může začít...
Nutno uznat, že závěr je to poměrně velkolepý a pečlivě propracovaný. Málem se těžko chápe, jak autorka dokázala udržet v hlavě všechny dějové linky, které vytvořila, navázat na ně, košatě je rozvést a nakonec je všechny prolnout do velkého finále. Kniha má téměř tisíc stran, a tak se čtenáři dostane i podrobného rozpletení všech vztahů, objeví se dokonce i málem zapomenuté postavy z počátků série, všichni opět projdou dalším logickým vývojem osobnosti v závislosti na událostech a vlivu lidí ve svém okolí, aby se nakonec kruh uzavřel v jednom ohromujícím závěrečném střetu. Za ten smysl pro velké události i drobnosti, s nimž autorka pokračovala v příběhu jednotlivých postav, jí náleží obdiv. A ty občas naivní milostné vztahy a oproti jiným fantasy příběhům (i realitě) těžko uvěřitelné mizivé ztráty z okruhu hlavních postav mi vlastně nevadí, naopak jsem za ně ráda, koneckonců je to YA. A ono je tam i tak dostatek násilí, na kterém se mohou krvelačnější čtenáři popást.
Co mi ale vadilo nesmírně, byla neskutečná roztříštěnost děje - to neustálé a nesmyslné přeskakování mezi jednotlivými dějovými linkami, které mi hodně kazilo zážitek ze čtení. Ono to už bylo otravné v Říši bouří (a vlastně i Královně stínů, kde mi vadila ta nadbytečná linka s tehdy neznámou a pro příběh dosud nedůležitou Manon, která tehdy klidně mohla počkat do dalšího dílu). Neboť sotva jsem se začetla do jednoho příběhu, tak po pár stránkách jsem zas byla uvržena do pokračování jiného, a než jsem si uvědomila, kam se děj předtím dostal v této další lince, tak se zas přerušila a skočilo se jinam. Ano, mělo by jednoznačně význam, kdybychom sledovali na střídačku to, co se děje s Aelin poté, co ji na konci předešlého dílu zajala královna víl Maeve, což by autorka prokládala tím, jak ji Jeřáb, Lorcan, Gavriel a Elide hledají, a my bychom si nervózně kousali nehty, jestli ji dokážou najít včas. Ovšem prolínat do toho i další linky, které pro příběh na tom místě a v dané chvíli neměly žádný význam... ten text měl být podle mě prostě poskládán jinak. O co víc bych si totiž užila, kdybych si mohla v jednom celku přečíst, jak se Manon a Třináctka pokoušejí navázat spolupráci s kdysi nenáviděnými čarodějnicemi Cochrankami a Dorian mezitím pátrá po posledním klíči Sudby. Jak poutavý by byl boj Aediona a Lysandry proměněné v Aelin za Terrasen, kdybych z něj měla víc než jen snahu zorientovat se, kde v dané kapitole zrovna jsou a co se tam děje. A totéž s Chaolem, Yrene a vojsky khaganátu, kteří se vydali na záchranu Chaolova rodného Anielle. Tohle zkrátka bylo, jako kdyby Tolkien nerozdělil Dvě věže na samostatné části, ale krmil nás střídavě putováním Froda se Samem a příběhem zbytku Společenstva prstenu. Naštěstí nakonec to autorka zachránila, když se všechny nitky příběhu opět propletly a závěrečnou část knihy i celé série jsem si hodně užila, zvlášť když dostaly příležitost i ostatní ženské hrdinky v čele s Yrene, kterou jsem si opravdu oblíbila asi nejvíc. A asi i kvůli ní tak pro mě po dočtení série zůstává nejlepším dílem ten Chaolův a Yrenin spin-off Věž úsvitu, kde byla autorka nucena držet se jedné linie a děj tak působil mnohem konzistentněji.
Dokonalý závěr epické fantasy. Upřímně mě bavily příběhy ostatních více než Aelin, ta mi díky některým svým rozhodnutím. Trošku mi přišlo, že toho neštěstí tam už bylo hodně a trochu překombinované, ale to asi proto aby to bylo napínavější. Závěr poměrně očekávatelný, dojemný. Ach, a Třináctka, ta mě dostala nejvíc.
Jedno slovo, ktoré opíše posledný diel tejto úžasnej série; dokonalosť.
Bola to totálna horská dráha emócií od smiechu, cez strach, hnev, plač, ľútosť, radosť... Autorka sa opäť prekonala a potvrdila svoje kvality, knihy, postavy, ich príbeh a budúcnosť no samotný svet boli prepracované do posledného detailu.
Jediná vec, ktorá mi na tejto knihe prekážala: že skončila
(SPOILER)
Závěrečný díl série, kde vše vyvrcholilo a dospělo do šťastného konce.
V prvním díle mi připadaly postavy a celý svět Skleněného trůnu málo propracované, ale postupně se charakter postav prohluboval a byl vidět jejich vývoj. S každou další knihou ze série se začalo ukazovat, že každý krok měla autorka předem promyšlený, aby v posledním díle do sebe vše zapadlo a dalo smysl.
Skvěle propracovaná a čtivá fantasy série s romantikou v pozadí. Ale právě té romantiky bylo na můj vkus až moc. Vše dopadlo dobře a přestože se celý poslední díl odehrávala obrovská a téměř prohraná bitva, skoro všechny hlavní postavy přežily. A přitom se všichni neohroženě vrhali do boje v předních liniích... Určitě žádný čtenář nechce, aby jeho oblíbené postavy v bitvě padly, ale pár postav mohla autorka nechat hrdinně padnout. Celý příběh by byl ve finále uvěřitelnější (to zní zvláštně - uvěřitelné fantasy :)) a myslím, že i celkový zážitek by byl silnější.
Proste wow! Velkolepé finále, jak já brečela! Za čas se k sérii určitě vrátím znovu a nejsem si jistá, jestli se teď do něčeho zakousnu stejně, jako do skleněného trůnu! 5*
(SPOILER)
Woow, k poslednímu dílu jsem se dlouho odhodlávala, protože jsem nechtěla opustit tento svět, ale celé KP bylo tak nádherně napsané a promyšlené, že po dočtení jsem se cítila skvěle.
Všechny postavy dostaly dobrý ending (hodící se k jejich charakteru) a celá série se tak hezky uzavřela.
Spoiler:
13-12=1 :(
........................... začínám beze slov. Celý díl předčil mé očekávání. A to jsem předpokládala, že bude velkolepý. Těžko se po měsíci loučím s celým terrasenským dvorem. Byla to úžasná cesta do knižních krajin, kde jsem si pobyla vcelku dlouhou dobu. Ale rozhodně toho nelituji. Jsem moc ráda, že jsem díky spoustě úžasných lidiček, dostala příležitost si tuhle sérii přečíst.
Tohle byl rozhodně nejlepší díl z celé série. I přes to, že má kniha skoro tisíc stran a dala by se rozdělit na čtyři další díly, se četla neskutečně rychle a opravdu mě každá stránka bavila, i když se mi občas moc nelíbilo co autorka prováděla s mými oblíbenými postavami, ale většinou to pak nějak zachránila. Na všech stránkách byla nějaká akce a u čtení jste se prostě jako u žádné další knížky od Maasové nenudili. Autorka opravdu umí vtáhnout do děje a postavy vykreslí tak, aby jste si všechny zamilovali. Erilea se mi bude těžko opouštět a pořád se nemůžu přenést přes to, že už to skončilo (i když mi teda ještě zbývá Věž úsvitu, kterou jsem si omylem nechala až na konec a Krvavé ostří). Aelin, Jeřába, Doriana, Manon, Chaola, Lysandru a i všechny ostatní jsem si hrozně oblíbila a tak nějak bych potřebovala, aby Skleněný trůn měl ještě dvakrát více dílů :) I když by to byly jen popisy Terrasenu nebo čehokoliv jiného, myslím, že od Maasové bych přečetla všechno :) Skleněný trůn už budu mít asi navždycky mezi mými nejoblíbenějšími sériemi a jsem hrozně ráda, že jsem se ke čtení téhle rozsáhlé série dostala a podle toho, jak tohle bylo skvělé se těším o to víc na Dvory, ale obávám se, že Skleněný trůn nepřekonají ani Dvory:)
Zakončení skvělé série. Skleněný trůn se mi četl moc dobře a celou Erileu jsem si zamilovala (zvlášť Terrasen!). A mnohem víc mi přirostly k srdci postavy. Jak milé, že to vše začínalo ve 3 a končí ve 30. Miluju Jeřába, Aelin, Lysandru, Manon, Aediona,...všechny! A všichni si v mém knihomolském srdíčku našli místo. Dorian ušel velký kus cesty, stejně jako Aelin- ale u té se to dalo celkem čekat- a spousta dalších postav. A Dorianův táta mě taky celkem dostal. Vesměs na každé stránce jsem měla husinu a párkrát (2x) jsem si pobrečela (což je co říct)... ale jinak jsem moc spokojená jak to skončilo (a nechápu jak mi těch skoro 1000 stran tak rychle uteklo)...Království popela mě nezklamalo. Krásný a povedený konec ještě krásnější série.
Celá série se příjemně čte, je to taková prima pohádka. Akorát ten poslední díl se místy příšerně vleče a prospělo by mu pořádný seškrtání. Celkově ale parádní oddychovka.
Tuto sérii považuji za mistrovské dílo, opravdu dokonalé. A víc se k tomu snad ani psát nemusí.
Zakončení brilantní série, které mě opravdu nezklamalo a (to se musím přiznat) tak trochu mě zanechalo v slzách. Jo, posledních sto stran jsem vpodstatě jenom bulela.
Jeřáb, Dorian, Chaol všichni mají u mého srdíčka svoje spešl místo.
Stejně tak Aelin a Lysandra.
Celou sérii mohu jen doporučit a rozhodně se nelekejte, že to nejsou právě nejkratší knihy.
No tak to byl jiný mazec. Ne jenom, že si připadám strašně cool, protože jsem přečetla knihu co má skoro 1000 stran, ale ještě jsem přečetla jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Super úžasný. Pokud vás odrazuje tloušťka, tak vás ujišťuji, že se nemáte čeho bát a ještě si budete přát, ať to pokračuje.
Tak a je konec. Konec jedné z nejlepších (a nejdelších) sérií, co se mi dostala do rukou. Už od prvního dílo, tuto sérii děsně prožívám, takže jsem celý díl probrečela (kdo četl chápe), moc mě bavil děj, i když byl natáhlý, no prostě byl to nářez. Aelin a Jeřáb jsou spolu neskuteční, ale mně se přece jenom asi víc v tohle díle zalíbil pár Elide a Lorcan. Děsně mi trhá srdce, že to už končí, nemůžu tomu ani uvěřit. Ještě mám naštěstí k přečtení historky, takže sérii úplně neopouštím, ale i tak se mi bude po našich hrdinech moc stýskat.
Tak jsem se dostala až k poslední stránce této dlouhé série. Bylo to tedy opravdu vyčerpávající. Necelých 1000 stran je opravdu nálož ale nejsem si jistá, zda to knize pomohlo. Dle mého názoru by stačilo kdyby kniha měla o 400 stran méně. Velkou část knihy zabírá jen výplň.
Úplně mě nebavilo koukat na příběh z mnoha různých úhlů pohledu. Chvílemi jsem se nudila a některé pohledy, zejména ten Aedionův, mě moc nebavily. Opět mě bavila postava Manon, která je opravdu dobře napsaná a klidně bych o ní ocenila vlastní knihu. Co mě v knize rozplakalo byla scéna s třináctkou. Jinak já mám hlavní hrdinku opravdu ráda ale v této knize mi přišlo, že jí chyběla její obvyklá povahová smršť.
Obálka knihy je moc povedená a zobrazuje dvě scény z knihy, což mě opravdu potěšilo.
Autorce se nedá upřít, že příběh měla promyšlený. Série se mi líbila ale uznávám, že se mi nejvíce líbily první čtyři díly a povídky. Další díly už mi přišly slabší, a to hlavně díl Věž úsvitu, tato kniha mi přišla zbytečná a mohla se klidně shrnout do krátké povídky. Hodně čtenářů říká, že se jim první díl úplně nelíbil, já se k tomuto názoru nepřidám, já ho mám ráda a s chutí se do něj někdy pustím znovu.
Série je hodně obsáhlá a možná by mohla být i kratší, což by jí dodalo spád. Série už mi ke konci přišla hodně vyčerpaná a těším se až od autorky začnu číst její jiné série, jen doufám, že ty nebudou tak rozsáhlé.
HODNOCENÍ SÉRIE: 92 %
(SPOILER)
Tak máme doputováno. Maeve i Erawan skončili konečně pod drnem (někteří bohové snad též) a zbytek až na pár výjimek se dočkal happy endingu… ale než se tak stalo, co si někteří museli vytrpět, viď Aelin… fakt mi jí bylo líto. A jsem moc ráda, že se při té jejich záchranné akci nic nepokazilo a stihli jí zachránit cca docela rychle, zas takový sadomachista nejsem.
No a potom ty boje Aediona a Lysandry a spojenců - nebudu moc kousavá a nebudu se moc pozastavovat, že je náhoda, že to přežili všichni leadři…, protože mi ta jejich beznadějná situace rvala srdce. Jako vážně. Odsrali to ze všech úplně nejvíc (no, Manon by mohla něco namítat). Pořád jsem čekala, že jim někdo přijde na pomoc, Manon, Aelin, rukové… ale oni se pořád vybavovali v Anielle a a já si úplně zoufala při představě, že pro ně nikdo nepřijde, že je nikdo nezachrání, že všichni ti neznámí vojáci umírali úplně zbytečně… a v jednu chvíli jsem se opravdu bála, že je autorka nechá všechny zemřít. Za což by u mě autorka měla bod za koule, ale mínus sto za mé zlomené srdce. Nakonec sice přišli, ale docela pozdě… když umřela Třináctka resp. Dvanáctka s Asterin… a to s tím proroctvím… no, měla jsem dost.
Vůbec, celá linka s Manon byla bezkonkurenční. Její souboj s vůdkyněmi klanů a to jak povolala ostatní čarodějky pomocí čarovného ohně, úplně jsem měla husí kůži.
Další hezký moment byla Elide hledající Lorcana. To bylo taky něco, moc jsem si přála, ať ho najde, ať to stihne. Modlila jsem se, ať Aelin něco provede, já věděla (ok, zas až tak jistá jsem si nebyla, u té Aelin poslední dobou člověk nikdy nevěděl, co se jí honí hlavou), že je nenechá umřít… to též mělo super grády.
Konec byl tedy happy ending, což mi ale tak nějak nevadilo. Stačilo mi to s tou Třináctkou a Gavrielem (což si myslím, že bylo zbytečné, ale autorka holt chtěla, aby to ještě někdo odsral, což chápu, a jelikož on měl zajímavou citovou vazbu - svého syna, tak bylo jasné, že z toho se dá něco vymáčknout. No kdyby umřel Aedion v Gavrielově náruči, tak mě asi odvezou...). Dorian ušel taky pořádný kus cesty (nejvíc podle mě Manon, Aelin ta k tomu měla vždycky nakročeno) a ke konci jsem si ho taky hodně oblíbila a zase jsme tu měly srdceryvné setkání s jeho otcem… nakonec byl Adarlanský král jednou z nejsilnějších a nejzajímavějších postav – nezasloužil si ten konec.
Za mě by ta kniha mohla být o dost delší. Spousta věcí tam byla dost zkratkovitá (jako vyhnání Maeve) a některé věci tam byli jen lehounce zmíněny, než se staly skutečností (ty vyhnané víly s vlky – vůbec jsem nevěděla o co go). Takže by mi fakt nevadilo, kdyby se ohledně toho autorka víc rozepsala a klidně přidala víc řádek ohledně setkání a znovu setkání starých a nových hrdinů. Ale popravdě řečeno, to jsou jen takové pidivýtky. Myslím si, že v tomhle žánru nemá autorka konkurenci. Fakt se snažila, aby příběh nebyl přímočarý, aby ne všechny postavy byly černobílé a neustále nás něco překvapilo. Takže klobouk dolů, povedlo se jí to.
Štítky knihy
láska magie pro dívky víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult) fantasy napětí a spád
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Jak už někdo tady řekl, jak Avengers End game...
A přehnaně použivané slovo "broukl, broukla"
Ale jinak se to četlo dobře, na to že to bylo tak rozsáhlé...