Třikrát Kramer a Zondi

13.12.2024

Až se ucho utrhne: Ještě vic zmateně a nepřitažlivě by to slátali asi jen John le Carré nebo Graham Greene. McClure jim směle konkuruje: krkolomné dialogy, trapné pokusy o humor, mělké hlubokomyslnosti. A vrchol všeho – název, to se překladatel zapotil, aby vymyslel takové klišé. Nejhorší je, že (jako u 3x Travis McGee) se jedná o první a nejkratší příběh, který ovšem vysílá varování: jak moc budou nudit ty další - delší?! 61/24

Had: Jeden z románu Julese Verna se zove Zmatek nad zmatek. Jak vizionářský ortel pro zatím bezkonkurenční úpadek až na samé dno detektivní edice 3x! Toť mizerný start čtenářského roku, dobře mi tak! 1/25

Čichám čichám člověčinu: Opravdu čtu jen k poctivému naplnění trilogie, i když kupodivu do třetice se dostává všeho nejméně hrozného. Chabou přitažlivost zápletky nijak neozvláštňuje opětovná lokalizace do JAR, stejně tak ji nezachraňuje křečovitě vtipné, jakoby lehkým perem nanášené líčení. Copak o to, autor má situační vyjadřování pestré, ale utáhnout rozlehlejší příběh, aby to jaksepatří jiskřilo, hanebně nezvládá. A rádoby originální mamlas je i překladatel, když z The Blood of an Englishman udělá to na začátku odstavce. 6/25

04.12.2024

Túto knihu som objavila v mestskej knižnici ešte v čase, keď som chodila na strednú. Už vtedy sa mi zapáčila. V knižnici mali hneď dve knihy s Kramerom a Zondim, jednu v češtine (túto) a jednu v slovenčine. Každá obsahovala tri detektívne prípady, dokopy päť, keďže jeden prípad bol v oboch knihách. Zapáčila sa mi interakcia medzi bielym detektívom a jeho domorodým seržantom, ktorí mali medzi sebou veľmi priateľský vzťah navzdory vtedajším pomerom v Juhoafrickej republike.

09.01.2022

Až se ucho utrhne - přečetl jsem prakticky na jeden zátah, tak nějak mě to po chvíli upoutalo a velmi dobře se četlo. Mimochodem se dozvídáme zajímavé věci o JAR v době kolem roku 1974 - pro mnohé možná neznámé a překvapující. Samotná detektivní zápletka není nijak zvlášť se vymykající, ale to je možná dobře - nic přehnaného, prostě klasika, snad jen mírně překombinované, ale to je vlastně ta klasika. Dávám poctivých 75%.

Had - zpočátku dost chaotické, pak se trochu stabilizovalo a zdálo se, že to někam povede. Ta zápletka byla strašně slabá, no a nakonec z toho vzešlo něco totálně pomateného, že jsem to ani nepobral. 55%.

Čichám, čichám člověčinu - na rozdíl od předchozího Hada je román od začátku učesanější a dává víc smysl. Přesto mi přijde, že policejní postupy a vyšetřování jsou trochu podivné, autor se často ani nesoustředí na hlavní dějovou linii, která má různé odbočky a slepé cesty. Nakonec ale vše do sebe zapadne. 70%.

McClure má zajímavý styl psaní, který sice neoslňuje, ale celkem slušně se čte a nakonec si přece tak nějak nevědomky čtenáře získá. Přestože píše detektivky, jejich děj není nijak originální, vyšetřování také ne, ale je v tom ještě něco víc - zobrazení jižní Afriky, různé sociální vazby apod. Celkově dám tak 65-70%, ale v budoucnu bych se autorovým knihám nevyhýbal. 16. 1. 2022.

03.06.2020

Mně se detektivky líbily, ale myslím, že překladatel si často nevěděl rady a z toho plynuly podivnosti, o kterých píše Rup. Něco jsem musela číst několikrát, aniž by mi to dávalo smysl. Jinak zajímavý pohled do reálií země, kde ještě nedávno původní obyvatelé neměli stejná práva jako bílí.

27.10.2018

Je to divný. Nelíbilo se mi prostředí, hlavní detektiv nebyl vyloženě nesympatickej, ale nějak sem se s nim neztotožnil a ve finále mi bylo vlastně jedno, jak to dopadne, což je asi špatně.

28.12.2016

Príbehy a rozuzlenia boli zaujímavé, ale trvalo to všetko príliš dlho, príliš veľa odbočiek a slepých uličiek, už to prestávalo baviť po čase.