Třikrát Kramer a Zondi přehled

09.01.2022

Až se ucho utrhne - přečetl jsem prakticky na jeden zátah, tak nějak mě to po chvíli upoutalo a velmi dobře se četlo. Mimochodem se dozvídáme zajímavé věci o JAR v době kolem roku 1974 - pro mnohé možná neznámé a překvapující. Samotná detektivní zápletka není nijak zvlášť se vymykající, ale to je možná dobře - nic přehnaného, prostě klasika, snad jen mírně překombinované, ale to je vlastně ta klasika. Dávám poctivých 75%.

Had - zpočátku dost chaotické, pak se trochu stabilizovalo a zdálo se, že to někam povede. Ta zápletka byla strašně slabá, no a nakonec z toho vzešlo něco totálně pomateného, že jsem to ani nepobral. 55%.

Čichám, čichám člověčinu - na rozdíl od předchozího Hada je román od začátku učesanější a dává víc smysl. Přesto mi přijde, že policejní postupy a vyšetřování jsou trochu podivné, autor se často ani nesoustředí na hlavní dějovou linii, která má různé odbočky a slepé cesty. Nakonec ale vše do sebe zapadne. 70%.

McClure má zajímavý styl psaní, který sice neoslňuje, ale celkem slušně se čte a nakonec si přece tak nějak nevědomky čtenáře získá. Přestože píše detektivky, jejich děj není nijak originální, vyšetřování také ne, ale je v tom ještě něco víc - zobrazení jižní Afriky, různé sociální vazby apod. Celkově dám tak 65-70%, ale v budoucnu bych se autorovým knihám nevyhýbal. 16. 1. 2022.