Krása nesmírná

Líbila se mi nejen pro ty pohádky, ale především pro ilustrace, které jsem často překreslovala a napodobovala. U téhle knížky jsem vydržela taaak dlouho. :-)

To zrno rusofilství ve mně určitě pochází z těhle pohádek! (Dobře, a taky od krásné Mášenky z Moskvy:) Jsou jiný než ty naše vychytralý. Jsou přímý, syrový, bohatýrský, veliký. A přitom světlý. Prostě se zapsaly hluboko. Čet jsem je i klukům, ale pro ně už asi pozdě, nasákli jiným a připadaly jim cizí.

Tuhle krásu jsem nedávno objevil v mém oblíbeném antikvariátu. Bude to možná znít sentimentálně, ale tuhle vzpomínku na četbu v dětství jsem tam prostě nemohl nechat, byla to jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových knih a měla úspěch i u mých dětí a vnoučat.

Knihu jsem podědila po babičce. Název knihy je odpovídající tomu, co v ní můžete čekat.

pamatuji z dětství oproti českým pohádkám, některé pohádky až moc kruté

Baba Jaga, Jelena Překrásná, pták Ohnivák...

Moje nejmilovanější kniha dětství. Dostala jsem ji od mamky v roce 1989. A teď z ní čtu svým dětem.

nesnášela jsem ji už jako dítě - a s věkem se na tom nic nezměnilo;

Jako malá jsem v ní doslova ležela, mamka mi četla, já si prohlížela ty úžasné obrázky a hltala každé slovo. Znovu jsem ji otevřela v rámci čtenářské výzvy a i po těch letech jsem si vybavila atmosféru dětství. Naprostá a nadčasová klasika, která nezklame.

Nádherná kniha mého dětství, doporučuji! Zařadím si ji do Čtenářské výzvy 2022.

Zrovna včera se mi náhodou dostala do rukou tato úžasná kniha a já si rázem vzpomněla na své dětství. Je to naprostý knižní klenot...

Prostě pohádková klasika několika generací, kterou jsme si prohlížely jako děti coby krásnou obrázkovou knížku a rodiče (u mě teda spíše starší sestra) pak k těm krásným obrázkům dodávali příběhy. Nemá proto smysl se zamýšlet nad případnými neduhy, je to prostě jedna z těch knih, která se takto hodnotit nedá.

Takže klasika, která nezklamala ani po letech.

Když jsem byla malá, tak nám mamka čela pohádky. A taťka nám je vyprávěl. Jeho nejoblíbenější (a naše taky) byl Drákula a Kostěj nesmrtelný. Milovali jsme je. I když občas jsme po nich neusnuli. A i přes to, že máme doma dvě různá vydání Krásy nesmírné (jedno dokonce z roku 1955), tak jsem nikdy neměla potřebu ji číst. Základ jsem znala a byl děsivý a byl super. A pak jsem měla možnost zkouknou ruskou pohádku Poslednij Bogatýr (rozhodně doporučuji Ruské fantasy filmy, protože upřímně jedny z mých nejoblíbenějších v tomto žánru pochází právě z Ruska (On Dragon, Nochnoj a Dněvskoj dozor, Vlkodav a nově i Major Grom), která mě neskutečně pobavila a vzbudila ve mě touhu po ruském folkloru a já se konečně rozhodla přečíst si Krásu nesmírnou. Až na ni bude čas a prostor - mimochodem, dle čsfd jsou to přesně tři roky, co jsem toho Posledního Bohatýra viděla a také jsem zjistila, že to má dvojku, na kterou se musím o víkendu podívat. I kdyby v Ruštině a s anglickýma titulkama.
No, ale teď ke knize. Hele asi mě trochu zklama. Kostěj nesmrtelný rozhodně není tak úžasný, dokonalý, podlý a nepřemožitelný jako mi vyprávěl táta a jakého mi představil ruský fantasy film. Je ve dvou pohádkách a v obou jej porazí během půl stránky! (a to jsou pohádky třeba na deseti stránkách). Jo a také jsem zjistila, že narozdíl od českých Ježibab je ruská Baba Jaga vlastně hodná a spravedlivá (zde zase nesplněno očekávání nastavené "posvátným" Mrazíkem). Navíc velká část těchto pohádej jsou jen obdobi pohádek našich (Děd Vševěd, Zlatovláska, Pták ohnivák, Obušku z pytle ven). A hlavně a co mě překvapilo, tak narozdíl od našich pohádek jsem měla pocit, že jsou všechny skoro stejné a na jedno brdo- V polovině z nich jsou zlý starší sourozenci, sestávají v podstatě z dvojího plnění úkolů (prostě hlavní postava splní tři úkoly, čímž se posune někam dál jen proto aby znovu plnila tři úkoly) a několkrát dostanou stejnou kouzelnou věc k užití (chromé, kouzelné hříbě, kterému lezou kouzla z uší, ubrousku prostři se) a hlavně polovina z nich končí těmito dvěma větami: I já tam byla a na svatbě pila a víno pila anebo A tak tam žijí a pořád čakají, kdy k nim příjdeme na návštěvu (dobře beru pořád originálnější než česká zazvonil zvonec a A pokud neumřeli, tak tam žijí do dnes)
Ovšem pořád beru, že jsou to pohádky a navíc se k nim váže kupa nostalgie.

Tuhle knihu jsem nenáviděla, moje děti milovaly a nemilosrdně se dožadovaly četby před spaním. Mnohdy jsem po dvanáctihodinové směně padala na ústa , oči se mi samy zavíraly, tu a tam jsem se pokusila nějaký odstavec vynechat. Nikdy to nevyšlo, ti malí hadí znali všechny pohádky zpaměti.
Vysvobodily mě až Čtyřlístky, komiksy se naučily číst samy.

Kniha která patří neodmyslitelně do dětských pokojíčků už několik generací. Hrdinné pohádky o udatných bohatýrech a překrásných pannách jsou přesně to co chcete dětem číst.

Krásu nesmírnou mi četla mamka v dětství. Milovala jsem ty příběhy, pro mě knížka, která nesmí v dětské knihově chybět. I když i teď jí stále v knihovně mám :D

Krásná kniha mého dětství. Moc ráda se k ní vracím.

Knihu jsem četla až v dospělosti ale příběh o Vasilise znám od dětství díky vyprávění mé mamky která mi ho před spaním opakovaně vyprávěla. Příběhy se mi líbili i když se někdy trochu opakovali a ilustrace byli moc pěkné. Ze všech příběhů ale navždy zůstane můj oblíbený ten o Vasilise. Jako pěkná vzpomínka na
moje dětství.

Na tuto knihu jsem narazila až teď v dospělosti, ale měla jsem Veselé pohádky a říkadla od M. A. Bulatova a ještě Knihu pohádek od J. Š. Kubína, takže jsem ty nejznámější a nejkrásnější pohádky znala. Ale musím napsat, že ty ruské pohádky jsou mnohem krvavější a drsnější než ty naše. V některých pohádkách hraje smrt velmi důležitou roli. Tohle si děti přečtou samy, ale jsou to krásné pohádky. Neodolala jsem a tuto knihu si koupila. Je to krása nesmírná.
P.S.: Jediné co mě mrzí, je, že mám nejnovější vydání, které má jen 17 pohádek. V těch starších vydáních bylo 23 pohádek:-( proto jsem si nechala knihu ještě v e-formě, kde je i ten zbytek:-)

Tuhle knížku jsem milovala jako dítě, ale ty ilustrace.... Kostěj nesmrtelný mě strašil možná ještě v pubertě, ale pohádky se mi moc líbily. Dostala jsem ji v první třídě za prospěch, několikrát se se mnou stěhovala, ale stále ji mám.