Krátká paměť pana rady
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16183/kratka-pamet-pana-rady-16183.jpg
4
111
111
Humorný příběh starého sklerotického muže a jeho putování po Finsku. Spousta humorných situací, ale i vážných témat ,která se dotýkají starých lidí. Hrdinou nové knihy Krátká paměť pana rady je sklerotický starý muž Taavetti Rytkönen, který se jednoho letního dne octne uprostřed rušné helsinské křižovatky a najednou neví kdo je, jak se jmenuje, kde bydlí a kam jde. Naštěstí se ho ujme taxikář Seppo Sorjonen a oba muži pak podniknou bláznivou pouť po celém Finsku. Při ní se pan rada setkává mj. s dávno zapomenutým synem a jeho dávno zapomenutou matkou, s bývalým spolubojovníkem z války zničí jeho statek, protože starý sedlák už nedokáže obstát v konkurenci evropských zemědělských dotací, s albánským architektem a bělehradským taxikářem podniká lov na zdivočelé býky a jejich masem pak zachrání život skupině francouzských vegetariánek... Krátká paměť pana rady je typický Paasilinna, jakého mají rádi čtenáři v celé Evropě. Román je plný bláznivého humoru, těžko uvěřitelných příhod a dobrodružství, gagů jako vystřižených z grotesky a také finské vodky, ale přitom se nebojí vážných témat – v tomto případě se dotýká práva starých lidí na důstojnost a také svobody člověka v soukolí eurobyrokracie.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 2009 , HejkalOriginální název:
Elämä lyhyt, Rytkönen pitkä, 1991
více info...
Přidat komentář
Totálně ujetá jednohubka zcela v autorově stylu. Stejně jako Sorjonenovi, i mně byla část s destrukcí statku dost proti srsti. A kde že je ta angažovanost, slibovaná v anotaci, za právo starých lidí na svobodu, důstojnost a kdo ví co? Tohle je spíš agitace za zavření do ústavu a zahození klíčů. Ale občas jsem se zasmála, to zas jo. Takže pěkné tři hvězdy.
Kdo nic neočekává, nemůže být zklamán. Můj první román tohoto absurdního Fina, co se s tím moc nepáře. Jako audiokniha to bylo strašně krátký! Sklerotik Taavetti byl neskutečný a já fandila hlavně taxíkáři, ať ho někde nenechá! Tak neuvěřitelně promyšlené plány starých pánů na likvidaci a devastaci farmářské usedlosti, že jsem do poslední chvíle nevěřila, že to uskuteční. Jsou staří a vlastně už můžou všechno....
Skvělý humor Paasilinniho opět na jiné vlně, starý sklerotický muž na poslední cestě za dobrodružstvím. Trochu mi to připomíná ,,Stoletého staříka,,
Krátké a jakoby složené ze dvou příběhů - toulání a devastace farmy. Dobře se při audioknize natírala lavička. Asi ji s touto knihou budu mít spojenou.
Řekl bych průměr od pana Paasilinny. Kdo zná jeho knihy, ví. Kdo nezná, ať raději zkusí začít s jinou. Neválel jsem se smíchy, ale pár vtipných míst jsem si zde našel. Kniha je, stejně jako ostatní od tohoto autora, taková pohodová. Doporučuji.
Uspokojivé.
Bizarní finský humor Arta Paasilinny mi i tentokrát padl do noty. Člověk se za břicho nepopadá. Je to ten druh černého humoru, který zachraňuje nemohoucí staré lidí stižené sklerózou před soukolím odcizené, státní eurobyrokracie. A tak sklerotický pan rada provádí hotové psí kusy, protože prostě už může. Je starý a má přece sklerózu. A prochází mu to i proto, že v této společnosti se jaksi nečeká, že se vůbec někdo takovým způsobem vzbouří. Prostě samé vážné věci psané odlehčeným perem. Jedna velká groteska plná těžko uvěřitelných gagů, ovšem se smutným podtextem.
Nepřipadalo mi to až tak vtipné, ale poslouchala jsem to v rozhlasové verzi a moc se mi líbil hlas F. Mitáše, takže jsem to i doposlechla, kam až bylo namluveno, tj. první a druhou část. Třetí část (asi třetina knihy) už nebyla k dispozici načtená, možná si těch chybějících 60 stránek ještě dočtu očima, zatím jsem to jen proletěla letmo, a moc mě to taky nezaujalo.
To už se mi víc líbila "Stará dáma vaří jed".
Ideální varianta Stoletého staříka, nepřekračující magickou hranici dvou set stran. Spanilá jízda Finskem pěkně postaru, kdy hrdinové v důchodovém věku odmítají akceptovat jakékoliv hranice, jež by se jim snad mohly postavit do cesty. Příběh o lidské nezdolnosti, touze žít a lásce k vlasti, i když na duši nezanechala pouze pěkné vzpomínky. Autorův humor je poměrně specifický, míří přímo na cíl a v mnoha ohledech se vyhýbá sofistikovaným kličkám. Jednoduše co na srdci, to na jazyku - Arto Paasilinna v kostce. Přitom jde o přesně vyváženou porci opilecké komiky, intelektuálního nadhledu a totální anarchie, která zákonitě potěší každého, kdo se alespoň občas rád zasměje absurdnosti bytí. A díky svérázné dávce nekompromisnosti, i těm, co se už z principu smát odmítají. Finové se s tím zkrátka nepářou.
V podstatě mi chybělo jediné - lepší závěr, který by jaksi nevyšuměl do ztracena. Na druhou stranu, vyprávění nesklouzne k podbízivému kýči, který se vysloveně nabízí a to se taky počítá.
Když pročítám komentáře, potvrzuje se stará pravda - kolik lidí, tolik názorů. Tentokrát se ocitám v názorově menšině, protože tuto knihu považuji zatím za nejslabší počin pana spisovatele. Nevtipné, nezábavné, nudné až otravné. Dvě hvězdičky dávám za posledních čtyřicet stran, u nichž jsem se začal bavit, až mi paradoxně bylo líto, že kniha končí. Francouzské vegetariánky a stádo býků zajistily aspoň špetku humoru a svižnosti. Škoda, nicméně na Paasilinnu rozhodně nezanevřu.
Četla jsem v květnu 2011. Podle mých poznámek:
Milé, pěkné, veselé, chápavé k lidským slabostem. Někdy dovedeno až do absurdity.
Tady mi satira, přehánění nějak moc nevadilo.
O přátelství.
Milé čtení.
Veselá a zábavná kniha. Plná dobrodružství a naděje. Bohužel musím konstatovat, že v polovině autor ztratil dech, jako by nevěděl, co napsat a část s Francouzkami s Albáncem a Bosňanem byla nudná. A konec zakončil moc rychle. Pan rada byl nejlepší a podle mě se mu měl věnovat nejvíce.
Kniha se čte velmi lehce, děj totiž plyne jen v jedné linii a nikam neodbočuje. Ani tu není velké množství postav, ale o to více místa je jim věnováno. Jsou velmi dobře vykresleny a všichni jsou sympatičtí, proto si je každý rychle oblíbí a fandí jejich praštěným nápadům.
Krátká paměť pana rady je dokonalá kniha, které nelze nic vytknout, a mohu ji jen doporučit všem věkovým kategoriím, protože i mladí lidé si ji určitě užijí.
Nemůžu si pomoct, ale Stoletý stařík od Jonassona se mi líbil víc. Ovšem za přečtení to stojí, především proto, že se umí s humorem dotknout závažných témat. Doporučuji.
Souhlasím s Jíťou,první půlka je skvělá,ale v druhé polovině nemá pan rada takový prostor a už příběh uvadá.Jinak bycha dal pět hvězdiček.
Občas mě z toho malinko mrazilo, ale většinu času jsem se prostě jen bavila autorovým pisatelským uměním, které se mi opravdu zalíbilo. Jednoduše a stručně popisuje (ne)reálné scénky ze života, že se prostě musíte smát, i když to mnohdy moc k smíchu není. Přesto pro mě nebyla tato kniha tak úchvatná, jako jiné. Předně jsem nepobírala chování taxikáře, který se mnohdy stal mnohem zajímavější postavou než pan rada. Ten se mimochodem v druhé půlce knihy podstatně vytrácí. Měla jsem z toho pocit, že autor na něj trochu pozapomněl a natahoval příběh jinými dobrodružstvími. Ne, že by to tedy bylo na škodu, jen mě to k tomu trochu nesedělo. Ačkoli se autor snaží upozornit na to, že staříci to nemají ve společnosti jednoduché, vlastně se mu podařilo vytvořit příběh o skvělém a zážitky nabytém životě několika starců. Snadno totiž najdou spřízněnou duši a všechno jim až na pár maličkostí náramně vychází. Je to trochu jiný pohled, než život lidí v domovech důchodců a na LDN. Ale ta trocha optimismu, že to stáří snad není taková katastrofa, nebyla špatná.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
Příjemná a milá oddychovka. Jeden stařík a jeho krátká paměť, za to si pamatuje co zažil v mladém věku.
Konec končí ráděním už dvou staříků.
Asi nejvíce úsměvné bylo pojídání cibule v tanku a následným popíjení tvrdého alkoholu.
Je to taková úsměvná jednohubka.