Křest sv. Vladimíra: Legenda z ruské historie
Karel Havlíček Borovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436974/bmid_krest-sv-vladimira-legenda-z-ruske--iS9-436974.jpeg
4
942
942
Karel Havlíček Borovský ve skladbě Křest svatého Vladimíra zaútočil na tehdejší společenské i politické poměry v rakousko-uherském mocnářství. Na jedné straně autor zesměšňoval církevní dogmatiku, na druhé si všímal despotismu Bachova režimu, který ovšem popisoval s groteskní nadsázkou. Za námět mu pak posloužila „legenda z historie ruské“, podle níž kyjevský kníže Vladimír odmítl pohanské rituály, jež jsou v básni reprezentovány bohem Perunem – a přiklonil se ke křesťanskému vyznání. Zápletka Havlíčkovy satiry je jednoduchá: Vladimír požádá Peruna jako představitele nebeského hromobití, aby na jeho svátek spustil „kanonádu“. Perun však nechce toto přání Vladimirovi splnit, a proto ho kníže pošle před vojenský soud, jímž je odsouzen k potupné smrti utopením v Dněpru. Po jeho smrti se Rusko promění v zemi bez náboženství a záležitost dojde tak daleko, že je na nového božího zástupce vypsán konkurs, jenž se však mění v pustou frašku… K stoletému výročí narozenin Havlíčkových vydal redaktor a nakladatel Jan Břetislav Hůrka. Dvanácti linoleotypy vyzdobil Emmerich Al. Hruška.... celý text
Přidat komentář
Nejdřív se mi dostalo do rukou cenzurované vydání, kde jsou všechny vulgarity nahrazeny pár tečkami, čímž nejznámější dva verše úplně ztrácí na působivosti. Plná verze nemá chybu, dobře jsem se bavila a občas i smála nahlas ;)
"Hřmi, Perune, na můj svátek
místo kanonády,
pak si přijdi se mnou vypít
šálek čekolády."
...
"Pro nic za nic robotovat
nevěděl bych věru,
na tu jeho čekoládu,
že mu na ni seru!
Cár necár, svátek nesvátek,
že mi všechno rovno,
ne a ne a nebudu hřmít,
co z toho mám? Hovno!"
S tím označením humorný bych byl trochu opatrný, převážná část legrácek působí trochu lacině (ale "poslední pomazání hlínou" schvaluju), nicméně je s podivem, jak se tehdejší problémy v absolutistické monarchii moc neliší od šolichů v naší demokratické republice.
Absolutismus jako dysfunkční totalitní systém, při němž společnost kolabuje kvůli neschopnému (což mu však nebrání v tom být bohatý, mocný a krutý) panovníkovi, který od ostatních požaduje chválu, ale sám není schopen předpokládat následky svých činů.
Další aktuální tematickou vrstvu tvoří pletichy uvnitř státu – ziskuchtivost, prospěchářství, sebestřednost a mocichtivost zabírají místo snahám o progres a vyřešení momentálních problémů. Však i sám Vladimír se svěřuje radši svému sluhovi než shluku ministrů. Důvěra ve stát v těchto dějových kulisách by asi nebyla nejvyšší, čemuž nepomáhá ani upadající význam boha, následná degradace vyššího duchovního do handrků skupiny úředníků.
A samosebou církev – zdravím do Polska – která rovněž ztratila svou podstatu/funkci a hodnotové vlastnosti, místo toho se z ní stává opět jen skupina kariéristů, kteří si chtějí namastit kapsu.
Vadí mi, že sice Havlíček bedlivě zaměřuje své kritické oko na nejvyšší zkažené vrstvy, celkově mi však v skladbě chybí nějaké širší společenské zastoupení. Drobné rozdíly ve společenských vrstvách zobrazeny jsou (třeba ohledně práce – "chudí rukama, bohatí hubou"), ale přijde mi, že se autor nechal zlákat neúnavným tepáním do moci, až zapomněl, že žijí i jiní lidé, kteří by mohli zobrazovat jiné rozpoložení či důsledky mizerné státní moci. Takhle se vše točí kolem mocných.
Ale jako jízlivý kousek dobrý, umělecké hodnota jde trochu na úkor sdělení, ale vzhledem k formě pro to mám pochopení. A jak jsem již zmiňoval, jisté aspekty díla se v současnosti projevují až v děsivé podobě.
1. V rodinné knihovně jsem vyhrabal staré vydání z roku 1946. Rozverné veršování, zaplněné nekonvenčním jazykem, mi připomnělo mé básnické pokusy ze základní školy. Jenže ty měly maximálně deset slok, tady jich KHB vyplodil 85 stran, a to ještě jde o pouhý fragment, úvod do nedokončeného díla. Ladovy ilustrace přenášejí děj do autorova devatenáctého století.
2. Zjistil jsem, že k dispozici je i audionahrávka z roku 1965, hlas Jana Pivce mi Havlíčkovo satirické provokativní šťourání do církve a feudálů povýšil na čtyři hvězdy.
Vtipné a nekompromisní.
80 % (zatím 778 hodnotících s průměrem 80 %).
…
Hřmi Perune, na můj svátek
místo kanonády,
pak si přijdi se mnou vypít
šálek čekolády.
…
Vladimír byl ještě k tomu
puncto sexti štvanec,
jako lev kraloval mužům
a ženským co kanec.
Jednu ženu měl Normanku
a jednu Řekyni
dvě měl Češky, že jsou hezky,
jednu Bulharyni.
Havlíčka jsem si velmi oblíbila. Především jeho Tyrolské elegie! Křest svatého Vladimíra je vtipná, satirická báseň, která kritizuje náboženství a místní politiku. A za to ho obdivuji! Že se nebál ukázat, co si myslí...
Tohle je má srdcovka, na tu mi nešahejte. Nebo ruce schované velmi dobře mějte.
Havlíčka Borovského mám opravdu ráda. Ale Křest byl lehkým zklamáním ve srovnání s jinými díly. Sice nechyběl sarkasmus, dynamika a údernost, ale jaksi mi to přišlo šroubovanější a rýmy méně vydařené. Nicméně i tak jsem se nenudila a pobavila.
„Křest” jsem měla ráda od první chvíle, ve které jsem s ním byla seznámena (škola). Je to skvělý počin a je velká škoda, že jej Borovský nestihl dokončit.
Tuto báseň mám z těch Havlíčkových nejraději, i když král Lávra je také dobrý. Samozřejmě je zde hlubší smysl, což je na tom díle dokonalé.
Rytmus se asi občas ztrácí, význam některých slov jsem pochopila jen z kontextu, někdy ani to ne,
občas zbytečně natahované, nedokončené, jedním slovem geniální.
Chybí mi v knihovně ta s ilustracemi Lady, chybí mi Havlíček.
Dnes vám, bozi, vy ubozí,
kadidlo lid pálí,
a zejtra vás jako smetí
v kalužinách válí.
Dělají si nové bohy
dle svého pohodlí,
koho včera oběsili,
k tomu se dnes modlí.
Všechno jest na světě marné
i království boží
—
všechno hyne a pomine
jako špatné zboží.
Jenom caři, samovláda,
a takové sloty,
potrvají věčně věkův
jak juchtové boty.―
Všichni boží služebníci
spustili moldánky,
vzdychali a naříkali
jak staré cikánky.
„Co vám chybí?― táře se car
pod svým baldachýnem.
Oni všichni jedním hrdlem:
„Hynem', pane, hynem'!―
Celé popstvo předstoupilo
k caru s deputací;
jeden džţel ve jménu všech
takovou oraci:
„Veliký jest Vladimír car!
Svatá vůle jeho;
když's nám zabil pána boha―
opatř nám jiného!
Nám je pánbůh jako pánbůh,
jenom kdyţ je ňáký,
abychom jím udrţeli
v respektu sedláky.
U těch bude všechna kázeň
brzy dým a pára,
nebudem se mít u koho
modliti za cara.
Někdo musí nad sedláky
rachotiti hromem:
bez boha neobstojíme,
jen jiného honem!―
Překvapila mě kritika náboženství, k tomu to bylo velmi vtipné a čtivé. Asi nejlepší dílo K.H.B.
Ano, tohle já mohu. Výborně napsaná satirická báseň, která kritizuje poměry jak v Rusku za cara, tak v Rakousku za císaře pána. KHB se ani nevyhýbá kritice církve, což mě nejvíce potěšilo. Je dobré vidět, že někdo před více jak sto padesáti lety měl podobné názory a věděl moc dobře, co církev představuje. Krásné to vše zakomponoval do tohoto díla a někteří by si měli uvědomit, že bez Boha by svět také existoval. A jak píše Karel, tak by i slunce přes den svítilo, v noci zase měsíc, lidé by se rodili a umírali, zkrátka vše by fungovalo stejně jako doposud. Hloupým lidem ale nevysvětlíš, že bez Boha se dá také žít. A třeba to tak vše bylo. Aby se jedna vrstva obyvatelstva uživila, vymyslela si boha. Bez víry v Boha by byl chaos, ale hlavně by nebyly peníze na chlast a chlebíčky pro jeptišky. Zkrátka a dobře. Kdo chce být hloupý, ať rozum ve víře utopí.
Tu hned tekla krev z obrazů,
děly se zázraky,
čistá panna porodila
čtyři mladé draky.
Všem lidem, co věří v Boha radím, aby se zamysleli, jestli panna Ježíše opravdu porodila.
Řekl bych nejlepší Havlíčkovo literární dílo. Čte se relativně dobře a Ladovy ilustrace jsou skvělé. I když se zabývá soudobými tématy, může dnešního čtenáře oslovit.
Další satirická báseň Karla Havlíčka Borovského. Přestože již dílo není aktuální, zapomínat by se na něj rozhodně nemělo. Umožňuje nám totiž nahlédnout do dějin - do doby, kdy ještě existovalo Rakousko-Uhersko - a obeznámit se s tehdejší situací a problematikou. Dle mého názoru byla kniha trochu slabší než Král Lávra nebo Tyrolské elegie, ale musí se nechat, že se četla rychle a vcelku dobře (až na archaismy a historismy, jež se zde objevovaly, jak jinak než v hojné míře). Myslím si, že jsem rozhodně neudělala chybu, když jsem do své povinné četby zahrnula také Borovského. :)
Tuto báseň dávám do Výzvy na počest svého dědy, kterého ji naučil nazpaměť jeho spolubojovník v zákopech první světové války a děda ji až do své smrti dokázal procítěně recitovat.
"Ale svět je pořád stejný, lidé ho nezmění, plivni si stokrát do moře, ono se nezpění". Citát.
Štítky knihy
carské Rusko 9. století Bůh a člověk rozhlasové zpracování romány ve verších angažovaná poezie klasická literatura satirická poezie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Král Lávra |
| 1948 |  Křest svatého Vladimíra |
| 1948 | Tyrolské elegie |
| 2004 | Epigramy |
| 2008 | Obrazy z Rus |
Na Havlíčkovi Borovském mne prostě baví ten jeho vtip, který do těch svých veršů vkládá. Jeho texty jsou svižné, hravé a dobře srozumitelné i pro současného čtenáře. A platí to samozřejmě i pro Křest svatého Vladimíra. Jak často v poezii tápu, tak tady jsem se prostě bavila. Jasně, Havlíčkovy verše jsou možná trochu jednodušší, ta jejich stavba není nijak komplikovaná, ale baví mne ta rytmika, melodičnost a trefnost jeho sdělení.