Křest svatého Vladimíra
Karel Havlíček Borovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545173/bmid_krest-svateho-vladimira.jpg
4
945
945
Satirická báseň Křest svatého Vladimíra vznikala v letech 1852–1855. Havlíček stihl napsat jen 10 zpěvů, skladba zůstala nedokončena. Vydána byla posmrtně roku 1876. Autor se opíral o námět převzatý z Nestorova letopisu (Nestor byl ruský spisovatel, sestavil roku 1113 soubor letopisů, tzv. Pověst dávných let), kde se píše o tom, jak ruský kníže Vladimír nařídil utopit v Dněpru sochu pohanského boha Peruna. Znění tohoto textu vychází z díla Křest sv. Vladimíra tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Hejda & Tuček v Praze mezi lety 1908 a 1918. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován.... celý text
Přidat komentář
Žasnu nad tím, jak dokázal KHB veršovaně napsat celou dějovou linku. Příběh má hlubokou a nadčasovou myšlenku protkanou každou kapitolu. Mnohdy velmi úsměvnou.
Pro nic za nic robotovat —
nevěděl bych věru,
na tu jeho čokoládu
že mu na ní....
Satirická veršovaná skladba byla v období maturity pro mne povinná. Aknihu jsem si nyní náhodně po letech vybrala, protože si obsah po létech moc nepamatuji. Hloupý panovník ruský kníže Vladimír nechá utopit sochu pohanského boha Peruna v Dněpru. Určitě zajímavé k dnešní aktuální situaci na bitevním poli.....A jak dopadne bůh Perun nebudu prozrazovat.
Dílo je za mne průměrné, místy složité a nezáživné.
Začátek této satiry mě velmi zaujal a byla jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet. Zhruba v polovině mi ale děj začal připadat neucelený a zaujetí mě opustilo, takže Křest sv. Vladimíra se na mém maturitním seznamu asi neobjeví.
2,5*/5* Další z mnoha knížek, které jsem četla jen kvůli škole. Vůbec nic si z toho nepamatuju, nedalo mi to absolutně nic a nejspíš jsem to i nepochopila. Líbí se mi, jak Karel Havlíček Borovský píše, ale poezie prostě není nic pro mě, nerozumím tomu. Když jsem si přečetla nějaké rozbory, přišlo mi to zajímavé, ale když jsem to četla, prostě jsem to v tom neviděla. Takže proto tak nízké hodnocení, rozhodně to není špatné, jen to není pro mě a kdybych nemusela, tak to nečtu.
(SPOILER) Genialita. Nevěděla jsem, že to není dokončeny, a fakt mě to naštvalo, chtěla jsem vědět, jak to dopadne... :(((
V rámci povinné četby jsem přečetla celou Brixenskou trilogii – Král Lávra, Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra – a ráda bych je společně porovnala. Začnu s Křtem svatého Vladimíra, který mě oslovil asi nejméně. Možná to bylo tím, že není dokončený, nicméně se mi zdá nejslabší. Ne snad, že by nebyl dobře napsaný, ale příběh mi přišel trošku zvláštní a zamotaný, chvílemi až zdlouhavý. Nejlepší za mě byly Tyrolské elegie. Krásně popisovaly Havlíčkovo zatčení a odvezení do Brixenu, takže dobře přiblížily i jeho osobní život. Král Lávra byla za mě taková oddechovka, při které se člověk občas i zasměje.
Při četbě tohoto asi nejvíce propracovaného díla Havlíčka Borovského jsem se opět musel sám sebe ptát, proč mi ve škole učitelé nepřečetli alespoň tyto verše: "Pro nic za nic robotovat, nevěděl bych věru, na tu jeho čokoládu, že mu seru." nebo "Vladimír byl ještě k tomu punkto sexu štvanec, jako lev kraloval mužům a ženským co kanec." Knihu bych si bez váhání přečetl. Čím více obrozenecké literatury jsem přečetl, tím více mám pocit, že toto období české literatury prostě neumíme učit. Místo seznámení s fascinující Borovského osobností se učíme o bustách, které můžeme vidět v Národním muzeu. Jenže z busty se naučíme maximálně jméno, datum a vzhled. Borovský byl skvělý novinář a provokatér. V době celonárodního patosu dominujícího v tehdejší literatuře se nebál napsat o Tylově hře (Poslední Čech), že je to patetická břečka, která snižuje umělecké kvality národní literatury. Zároveň neváhal pustit do textu nějaký ten dobře cílený vulgarismus.
Při četbě jsem se mnohokrát upřímně zasmál, a to i jako katolík a latinář při četbě Jezovitského marše.
jedním slovem skvělé! veršíky jednoduše a častuškově odsejpají, a je v nich vtip, šarm i moudrost.
a abych si vomočil - i varování před pitomou slovanskou vzájemností.
a doporučuji též kvasihavlíčkovské pokračování od Pavla Hořanského (vl. jménem Jan Novotný, 1978, Petlice 1988, dostupné online) - jak jsou dopisování klasiků zpravidla blbé, tak tohle je dobré. veršíky odsýpají odrážejíce realitu 70. let 20. století)
Vzpomínka na první ročník. Všem se nám satirická báseň o ruskem carovi Vladimirovi a pohanskem bohu Perunovi moc líbila . Aby ne.
"Car necar, svátek nesvatek,
je mi všechno rovno,
ne a ne, nebudu hrmit,
neb co z toho mám? Hovno. "
"..... na tu jeho cekuladu,
že mu na ni seru...... "
Knížku jsem si přečetla kvůli letošní čtenářské výzvě. Myslím, že myšlenky K. H. Borovského a jeho ironie nesedí jenom na tehdejší dobu. Verše jsou sice jednoduché, ale trefně pojmenovávají všechny neřesti tehdejší doby. A ve své podstatě jsou nadčasové a platí pořád.
Satirická poema Křest svatého Vladimíra se ve svém základu opírá o historické reálie z Ruska 12.století, které K.H.Borovskému posloužili k ostré kritice tehdejšího systému a společnosti, tak jak je autorovi vlastní. Bere si na mušku zřízení, právo, soudnictví, náboženství a v neposlední řadě Bachovský absolutismus. Absurdita a fraškovitost z nedokončeného díla prýští na všechny strany. Ilustrace Josefa Lady s textem perfektně korespondují.
Měla jsem vždy ke klasice odstup ani nevím proč. K některým autorům a knihám člověk musí zkrátka věkem dozrát. No a ve svých 31 letech se to stalo u mě. Byl to velký muž plný humoru a odhodlání. Neumím si představit, že bych v tomto věku měla za sebou to co on. Byl to zkrátka borec, škoda že neměl možnost být na světě déle. I tak za jeho život zanechal tolik úspěšných děl.
Karel Havlíček měl ideje, kterým obětoval svůj život, naprostá většina jeho literárních prací jsou četné novinářské články a politické komentáře. Jeho vize se ukázaly hrůzně pravdivé - budeme-li mít samostatnost, tak nemáme šanci se udržet, schlamstne nás buďto Německo nebo Rusko. Naději viděl pouze v Rakousku (důležité pro nás - Evropská unie), které si ovšem představoval jinak uspořádané, v čemž se nesmírně zklamal. Jeho konec života musel být velmi smutný. Jakoby to předznamenal v jednom ze svých čtyřverší, které napsal jistě na základě své opakované trpké zkušenosti a pocitů zmařené práce. Je z páté kapitoly básně Křest svatého Vladimíra:
Ale svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění:
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.
Pana Havlíčka (pouze tohoto - Karla Borovského!, blahé paměti,) se zvyšujícím se číslem v kolonce věk, shledávám vtipnějším a vtipnějším.
Havlíček byl neuvěřitelně vtipný, obratný a pohotový ve svém veršotepectví, jeho díla mají nápad, příběh a pointu. A Křest svatého Vladimíra, nezapomenutelně ilustrovaný Josefem Ladou, patří k historickým trvalkám naší knihovny, i pro ten jednoduchý verš:
...Jedna hora vysoká je
a druhá je nízká,
kdo nemá své muzikanty,
na hubu si píská.
Když hýřili, stolovali
u carského dvoru,
ten celý den byl bůh Perun
v mrzutém humoru.
„Kdo jaktěživ bohem nebyl,
zkusil ještě málo,
není to tak lehký život,
jakoby se zdálo.
Ráno vstane: do snídaně
musí rosou kropit,
měsíček zavřít do chlívka,
potom v slunci topit...
Štítky knihy
carské Rusko 9. století Bůh a člověk rozhlasové zpracování romány ve verších angažovaná poezie klasická literatura satirická poezieAutorovy další knížky
| 2006 |  Král Lávra |
| 1948 |  Křest svatého Vladimíra |
| 1948 | Tyrolské elegie |
| 2004 | Epigramy |
| 2008 | Obrazy z Rus |
No.. Čekala jsem to lepší.