Krev, monstra a cukroví
* antologie , Petr Brožovský , Michaela Merglová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550865/bmid_krev-monstra-a-cukrovi.jpg
4
93
93
SBORNÍK FANTASTICKÝCH VÁNOČNÍCH POVÍDEK Vánoce jsou to nejkouzelnější období z celého roku. Doba zázraků, radosti a dárečků. Jenže za hranicemi krbového světla se nocí plíží věci, ze kterých vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Stíny. Monstra. Ježíšek. Mají chuť na cukroví, a často také na krev... Sbírka zbrusu nových povídek, ve kterých hrají hlavní úlohu nadpřirozeno a vánoční svátky, vám naservíruje výbornou štědrovečerní večeři z české fantastiky. Čeká vás akční nářez, přemýšlivé kousky nositelů ocenění Magnesia Litera i příběhy, které pohladí duši. To nejvánočnější čtení a nejlepší dárek pod stromečkem. Tak šťastné a veselé!... celý text
Povídky Literatura česká Fantasy
Vydáno:
2024
,
Audioteka
, Epocha (ČR)
Interpreti: Jakub Saic
více info...
Přidat komentář
Troufám si tvrdit, že výběr autorů se v tomto případě vážně povedl. Nemyslím tím, že by všechny povídky byly tak skvělé. Samozřejmě, že jsou některé lepší a jiné horší. S tím se musí u povídkových sbírek počítat. Myslím tím, že výběr je natolik pestrý, že si mezi nimi tu svou vybere opravdu každý. O žádné nemůžu říct, že by byla vyloženě špatná, a minimálně tři jsou za mě špička. Kdybych měla vybrat tu jednu nej, tak na po myslném stupni vítězů by tentokrát stanul Petr Brožovský a jeho postapokalyptické Půjdem spolu do Betléma.
Popravdě, čekal jsem to lepší. Většinu autorů znám a dle jmen to měla být záruka kvality. Nestalo se. Jedna povídka super, pak nuda, následně se to dalo a pak zase nuda....z celé knihy si pamatuji pouze tři, které se mi líbily a to je při takto obsáhlé knize krutě málo. Takže se omlouvám autorům, ale radši si přečtu ucelenou knihu, než zbastlenou povídku. 65%
Poslouchala jsem na Audiotéce.
Mrkni na název. Všechno v ní křičí Vánoce, sci-fi, fantasy a různorodost.
Já miluju svátky a vstřebávala jsem to během nich. Takže ideální podmínky.
Ten mix žánrů mi chutnal, balení dárků mi šlo rychleji. Někdy jsem se ale nudila musím říct a jednu povídku dokonce přeskočila.
Jestli miluješ taky Vánoce a proti povídkám nic nemáš, příští rok si to dej.
Mám takový pocit, že si z této sbírky za chvíli budu pamatovat jen rozmazanou akční šmouhu, která byla v některých momentech na sílu s cílem šokovat a jednomu to pořádně nandat.
Ale na pár háčků jsem se přece jen chytila.
Míša Merglová a Vilma Kadlečková tyhle sáně rozhodně táhnou.
A potěšila i Marie Domská, Zuzka Hartmanová, maestro Kotouč a Koubek.
Každý zkušený editor moc dobře ví, že vánoční sborník má být pestřejší než štědrovečerní tabule a že musí obsahovat více povídek než babiččina spíž druhů vánočního cukroví.
Proto se ve více než šestisetstránkové knize sešlo hned devatenáct povídek, jejichž autory spojuje láska k fantastice pevněji než papírový řetěz na vánočním stromku. Jejich povídky září všemi odstíny fantastiky, takže tabule je to více než bohatá. Editoři si se sborníkem opravdu vyhráli, proto v něm nechybí medailonky autorů, z nichž se čtenáři dozvědí nejen to, které z jejich dosud vydaných knih by si mohli nechat nadělit pod stromeček, ale také to, jaký mají autoři vztah k svátkům míru a pokoje. Případně jakým způsobem tráví vánoční čas. Každý medailonek je navíc okořeněn úryvkem z některé známé vánoční koledy. Ty však doznaly značných změn. Zkrátka a dobře, i díky takové drobnosti je radost tuto jinak hojně opomíjenou část sborníků a antologií číst.
Hezká je také trojice receptů z Kuchařky pro monstra a příšery. Pomyslnou poslední sladkou tečkou této opulentní hostiny je však procítěná předmluva šéfredaktora časopisu Pevnost Martina Fajkuse.
Vánoční sborník Krev, monstra a cukroví strčí hravě všechny jiné antologie do chlívku s oslíkem a kravičkou.
Jako teda vánoční atmosféru mi to nenaladilo, na to tam bylo trochu moc krve, střev a dalších drobností... ale pobavil jsem se. Jednu nebo dvě povídky jsem nedočetl, ale pár dalších mě zase nadchlo. Tak už to u povídkových knih bývá.
Přečíst bichli vánočních povídek českých autorů během pár tropických dnů? Ano, proč ne? A překvapivě to vůbec nevadilo, naopak, bylo to vítané osvěžení na konci letních prázdnin s denními teplotami přes třicítku. Vyrovnaná kvalita jednotlivých povídek, užíval jsem si to neskutečně. Lahůdka. Víc takovýchto povídkových sbírek.
Tak tohle mě moc bavilo! Jakožto zdravotní sestra, která každoročně tráví svátky v práci, nebo sama na bytě odloučená od rodiny, jsem toto čtení opravdu velice ocenila.
Odpoutala se pozornost od toho všeho šílenství v obchodech a přeslazenych přání všude kolem. Tak příští rok znovu.
Povídky vyvážené kvality silně nevhodné pro vánoční čtení. Možná až na jednu dvě.
Knihu uvádí rozverná předmluva Martina Fajkuse, takže než se dostanete k první povídce, tak jste patřičně natěšení jako po první skleničce punče nebo svařáku. Každá povídka je vtipně uvozena variantou vánoční koledy a nebo písně (třeba Dopis Ježíškovi od Ondřeje Neffa: "Jak jsi krásné, Neffiňátko, vprostřed bídy roboťátko!") a na závěr jako bonus dostanete pár receptů na vánoční cukroví s ingrediencemi, kde kromě moučkového cukru, vajec a citronové šťávy budete potřebovat i mleté kosti, šváby a podkožní tuk... Tak tohle všechno obsahuje antologie s 19 povídkami, jejichž společným tématem jsou Vánoce. Každý autor přispěl povídkou, která reprezentuje jeho styl. V mnohých jsou monstra i krev, ale hlavně je to pestrá nabídka jako podnos s nejrůznějšími druhy cukroví. Smlsla jsem si!
Krev, monstra a cukroví je jak brutální bonboniéra, pytlík lékořicovejch křupek, který vás sice pokoušou, ale vlastně zabaví a zbystří pozornost, flákota skvěle prorostlýho vepřovýho.
Každá z těch povídek je unikátní, což je vzhledem k pestré škále autorů celkem jasná věc. Každý z nich přichází s vlastním stylem vyprávění, vlastním jazykem, vlastními myšlenkami a monstrózními prvky, které do svých příběhů vkládají. A každý z nich odvedl skvělou práci.
Sbírka přináší 19 povídek, v nichž větší či okrajovou roli hraje období Vánoc nebo vánoční zvyky a tradice a samozřejmě Ježíšek. Máme zde pět sci-fi povídek, dvě z alternativní historie, jeden horor, dvě z postapokalyptického světa a zbytek jsou fantasy povídky odehrávající se v našem světě. Každý si vybere podle svého vkusu. Zaujaly mě tyto práce (řazeno abecedně) Dromův syn, Jednou se to stane, Krámek snů a nočních můr, Náhradník, Půjdem spolu do Betléma, Vánoce v srpnu.
Vánoce jsou pro většinu z nás to nejkouzelnější období v celém roce. Doba zázraků, naděje, radosti a dárků.
Jenže co když se nocí plíží věci, ze kterých vstávají vlasy hrůzou? Stíny, monstra. Nechcou jen cukroví, ale
i krev. Tahle sbírka povídek se odehrává v období vánočních svátků, ale poklidné svátky tedy nečekejte.
Vezmete knihu do ruky a začtete se do první povídky. Pranostiky od Martina Paytoka nás spolu s partou zlodějů zavedou na opuštěnou chatu. Překvapí je Přemek, který zde provádí neúspěšně rituál na ochranu před vánočníma démonama. Jenže pak se objeví Lucinky, vánoční kozel a mrtvý kůň. Osazenstvo chaty se pomalu tenčí a opravdu nechcete být v jejich kůži.
V dalších povídkách nás energetická sonda zanese za Ježíšem Nazaretským, seznámíme se s náhradníkem, ocitneme se na letadlové lodi Blaník, čarodějnice Imala nám uvaří tajemné lektvary, napíšeme dopis Ježíškovi spolu s robotem Dodem, v dublinské hospodě se setkáme s lovci, které čeká boj se zrůdami a Střízlíkem, Štědrý den strávíme bojem se zombie, uřízneme stromek spolu s postarší dvojicí manželů a uschneme společně se stromkem, budeme sledovat boj Lesních s Kovovými a necháme se proklít bosorkou Eržou.
Oslava Vánoc v srpnu od Dalibora Váchy je nadupaná pořádnou střílečkou po ruské armádě, takže mě autor vůbec nezklamal. Tu jízdu jsem si užila.
Následuje povídka co nás zavede na konec světa a dál do nebe. Petr Staněk nám vykreslí netradiční příběh lásky.
Jak to bylo ve skutečnosti s Marií
a Josefem nám prozradí Štěpán Kopřiva. A nee, takhle to nemohlo být.
Pak nám bude nadělovat pan Au podle Jiřího Pavlovského. Ježiši a tohle byla fakt nejbrutálnější nadílka z celé knihy.
Díky autorovi se snad nikdy nedovolím svým dětem si něco přát. Tohle byl tedy nářez.
Doufala jsem, že Zvířátka, která šla spát příliš brzy od Lukáše Vavrečky uklidní mou rozjitřenou mysl. Ale hledání malé Aničky bylo hodně dramatické.
Šťastné a veselé od Petra Heteši nás zavede na kosmickou loď Sintra. Americká a ruská posádka si chce udělat virtuální Vánoce. Bohužel se ocitají ve zlém snu a do poklidných Vánoc se jim promítají bojující hrdinové oblíbených filmů. Takže se setkává třeba odstřelovačka Pavlišenková s Mc Clanem ze Smrtonosné pasti, Trestný prapor
s Bratrstvem neohroženým a nechybí Superman, Terminátor nebo Drtivý dopad.
Pak Půjdeme spolu do Betléma
s Petrem Brožovským. Procházka to nebude růžová, protože s partou čtyř vyvolených půjdeme po krku Ježíšovi. Kosit jeho ochranku podle druhů vánočního cukroví mě tedy dostalo.
To už jsem si říkala, že to snad není ani možné a zalykala jsem se smíchy.
Poslední povídka Dromův syn od Michaely Merglové je sice plná temnoty, smutku a stínů, ale nakonec dává naději.
Za mně tedy netradiční, originální čtení, které se Petru Brožovskému
a Michaele Merglové povedlo nejen výběrem autorů.
Moc a moc jsem se pobavila. Úžasná antalogie. Díky mé špatné paměti se těším na příští vánoce až si to užiju znovu :)
Krev, monstra a cukroví je suveréně nejlepší vánoční antologie, kterou jsem kdy četl, s mnoha mými oblíbenými autory, kteří vůbec nezklamali.
Největší překvapení pro mě byla Vilma Kadlečková. Její série Mycelium mě moc nebavila, takže jsem od povídky toho tolik neočekával. Ale její povídka "Jednou se to stane" byla úplně nejlepší z celé antologie. Skvělý nápad, zpracování a ten jazyk.
Dále musím vyzdvihnout povídku "Co pro mě znamenají vánoce" od Štepána Kopřivy, "Krámek snů a nočních můr" od Zuzany Hartmanové a samozřejmě "Dromův syn" od Míši Merglové, jejíž povídka byla tou nejsmutnější z celé antologie (teda jen ze dvou třetin, pak už to nabralo veselejší náladu). Všechny tyhle povídky jsou top.
Samozřejmě výborné povídky dodali i Petr Heteša (camelky a jack nesměl chybět), Jan Kotouč, Jiří Pavlovský, Dalibor Vácha, Petr Stančík a další...
Prostě nejlepší antologie ke čtení právě v takových mrazech, které v těchto dnech panují (-18°C).
19 povídek od českých autorů .. neřekla bych, ale knihu jsem měla do dvou dnů přečtenou... skvělé hororové povídky z období Vánoc ...
Taková krvavá nadílka, u které jsem si mezi svátky pěkně odreagovával tu přeslazenou vánoční atmosféru. Je tam pár hodně povedených povídek, potěšili zejména Ondřej Neff, Michaela Merglová, Vilma Kadlečková, Zuzana Hartmanová, Jiří Pavlovský nebo Lucie Lukačovičová. Čekejte hodně krve i magie, naštěstí se ale občas najde i pořádná dávka humoru. Takže třeba se i dovíte, jak to vypadá, když si to na férovku rozdá Santa Claus a Dědou Mrázem.
Tak si to užijte a nezlobte, nebo vás příští vánoce navštíví Pan Au!
(SPOILER) O knize jsem četl samé pochvalné recenze a také komentáře na Databázi jsou většinou velice příznivé. Tak jsem si ji, asi po roce od vydání, koupil a na Vánoce 2024 přečetl. No….
Když máte sbírku povídek jednoho autora, pak, zvláště když už ho i znáte, víte co asi můžete čekat. Povídky určitého zaměření, psané určitým stylem. Takže i jejich kvalita (samozřejmě posuzováno vždy čtenářem) příliš nekolísá. Sbírka je nebo není dobrá jako celek. U antologií, i tematických, je to mnohem složitější. Řada autorů, píšících různými styly, použití různých žánrů, rozličný přístup k tématu a z toho vyplývající velice různá úroveň jednotlivých povídek. Přesně to je vidět i na dané antologii, prezentované také jako horory o Vánocích.
Když jsem přečetl první povídku (po úvodní úvaze editorů), byl jsem nadšen: výborný horor, téma dodrženo. I druhá povídka byla výborná, námětově zajímavý sci-fi horor, snad jen na konec byly Vánoce pro mne příliš násilně naroubovány na předchozí děj. Pak se ale kvalita povídek (pro mne) rapidně zhoršila. Ne, že by se nedaly číst, to všechny ano, ale podruhé se k nim sotva vrátím. I když jde o pestrou žánrovou směs, která udržuje čtenářův zájem: jsou tu povídky spíše sci-fi, hororů jako takových už pramálo. Těm dvěma úvodním se blíží kvalitou snad už jen dvě nebo tři další povídky. Zajímavé je srovnat třeba hned tu první s povídkou o panu Au. Námětově podobné, žánr horor. V obou vystupují vražedné entity, které nejsou z našeho vesmíru nebo prostoročasu . Ale zatímco v Pranostikách autora Paytoka je jejich existence (objevují se v předvánoční čas) brána jako daný fakt, v povídce o panu Au Jiřího Pavlovského se autor ke škodě celé povídky snaží o nějaké „vysvětlení“.
Já si především potvrdil (a jsem na sebe proto hrdý), že všechny pro mne „lepší“ povídky jsou od mně známých autorů, od nichž už nějakou knihu mám (Paytok, Fritz, Neff, Stančík). Většina těch ostatních (mnohé jsem před tím neznal ani jménem, jiné sice ano, ale nic jsem od nich ještě nečetl), mne jednou svou povídkou v této knize naopak vůbec nepřesvědčili, abych se zajímal o jejich další díla. Snad s výjimkou Dalibora Váchy (alternativní historie událostí 21.srpna 1968) a sci-fi povídky, trochu ve stylu filmu Westworld s Yul Brynnerem), Šťastné a veselé (autor Heteša). Z této povídky hororový citát, jako z dnešní politické reality: „ To je vaše (rozuměj Rusů, moje pozn.) - ospravedlňujete svou agresi vůči ostatním jakýmsi pocitem vlastního ohrožení“ (konec citátu). Neboli, ne vše v knize je fantazie.
Celkem – za 3 *.