Minotaurus
Michaela Burdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114740/bmid_kristaly-moci-minotaurus.jpg
4
226
226
Křišťály moci série
< 4. díl >
Tajemný labyrint v horách ukrývá tvora, který dávno zapomněl, kým býval. Přesto čeká na Vyvolenou, která ale jeho hlas slyšet nechce. Isgraël mezitím chystá poslední úder, který zmaří všechny naděje na záchranu. Nikdo ale netuší, že přitom osvobodil prastaré zlo, před kterým nikdo neuteče... Čtvrtý díl navazuje na předchozí Křišťály moci – Zrada temného elfa, Křišťály moci – Hněv Pána ohně a Křišťály moci – Věž zkázy... celý text
Přidat komentář
Tyhle knihy jsem četla, když mi bylo nějakých 10 let, a pak jsem si dala re-reading. Nevím, jak bych je hodnotila nyní, ale už podle mé přezdívky (ti, co četli, tak vědí), mě naprosto uchvátily a mrzí mě, že nejsou více čtené a proslavené. Paní Burdová to zkrátka umí. Byla nejoblíbenější autorkou mého dětství a doufám, že ještě nějakých knih se od ní dočkáme.
(SPOILER)
Tento díl bohužel nehodnotím plným počtem, přestože tuto sérii nepřestávám zbožňovat.
Bylo zde až příliš nepříjemných situací, tak nepříjemných, jako když se potřebujete poškrábat na zádech – například Lejino šílenství a její smrt. Přijde mi, že autorka nedokázala zabít Awrixela (protože kdo by nechtěl pohádkový vztah Awrixel x Neilin), ostatně stejně, jako se všemi těmi "hlavnějšími" postavami. No jo, ale přece příběh obsahující strašlivou válku nemůže být ukončen bez jediné smrti! Tak zavraždíme lidi, který nejsou ti "nejhlavnější". A pokud možno osvobodíme tisícileté zlo. A pokud možno dáme úplně nejoblíbenější postavu do moci hlavního záporáka. :D
I když to tak možná zní, rozhodně nechci příběh celý zkritizovat a zahodit jako špinavou fusekli. Četl se velmi dobře, se sympatickými hlavními hrdiny a kladnými postavami (i když i Sorgan byl fajn :D) a velmi bravurně sepsanými scénami, před kterými smekám klobouk.
Jak jsem předvídal opět velice dobře napsané se smutným koncem který vyváží šťastný konec.Zatím velice dobře napsané je to poutavé čtení.
V tomto díle se mi i všechny postavy dá se říct zprotivili a možná bych byla i radši kdybych to nechala nedočtené a ten poslední díl nechala být. I přesto jsem si přečetla knihu TERIENINA MINULOST.
Naprosto všechny knihy, které Míša kdy napsala, je jeden jediný příbě, který se mění jen a pouze v počátečním písmeně ve jméně postav. Každá kniha úplně stejná. Musím ale říct, že při čtení, před lety, se mi knihy líbily.
Občas mi přišlo něco nedomyšlené a bezpochyb nejnudnější díl ze série. Neilin mě štvala tak moc, že škoda o ní vůbec mluvit. Leja mi k srdci za celou sérii vůbec nepřirostla. Terien, ,jíž jsem měla ráda, taky upadá. Přesto ale v době čtení, se mi kniha líbila.
Podle mého amatérský styl psaní a plýtvání postavami. Co udělat když k sobě chcete dát kluka a holku ale jeden z nich už někoho má a vy nevíte co s ním? Vyřešíte to jednoduše. Nechte ho zemřít! Tím se tovyřeší Příběh měl i své silné stránky, bohužel ty slabé převyšovaly. A i když je toto nejlepší díl série, není nic moc a připadá mi to, jako podprůměrné Fantasy. A nejoblíbenější postava? Minotaurus.
Víc hvězd si to nezaslouží, i kdyby se minotaurus naučil panáčkovat. Tuhle sérii jsem přečetla už před lety, takže si to moc do detailu nepamatuju, ale na zhodnocení to stačí.
Podivná fantasy lovestory, kde se postavy nějak nedokážou rozhodnout, jestli se spolu chtějí vyspat, nebo zachránit svět.
Krom pár zvratů, to bylo dost předvídatelné.
Už první díl: v momentě, kdy Neilin zavedla řeč na Avrixela, to bylo jasné. Když se objevil Edrian, taky jasný. Znovu se objevil Awrixel- inhed podezřelý, jasný, když se začal chovat jako prasák.
Smrt hrdinčiny mladší sestry, která byla vlastně jediným důvodem, proč se na to Neilin od začátku nevykašlala - je to náhoda, že je to jak z Hunger games? A schránka? Uložení mocného předmětu do člověka proti jeho vůli? To pardon, ale dělá si autorka prdel? Ne, vůbec to není jak v Harry Potterovi. Vůbec.
Tenkrát mě Edrian pěkně naštval, ale dnes si myslím, že je to jediná postava, která se chovala alespoň trochu lidsky. Jako sorry, ale když vám před očima zabijou mámu a půlku vesnice, tak vám to z psychiky udělá menší guláš. Neilin zprvu fňukala, ale po pár týdnech na to očividně úplně zapomněla. Edrian se zamiloval do jiný holky, no a? To je normální. Stává se to. Za mě jediná postava, která měla nějakou logiku.
Kouzelní tvorové jako nalajnovaní z obvyklého normálu. Obří nebezpečný drak, ušlechtilí jednorožci(nebo pegasové, teď už nevím, ale tím, že to autorka přejmenovala, se z toho nic extra nestalo), majestátní a rozumní gryfové, naštvaný minotaurus. Pár zajímavějších zvířat tam bylo, ale celkové taky nic moc. Samozřejmě plné elfů, kteří byli stejní, jako všude jinde.
Zápletka se pořád točila kolem toho, kdo je s kým a koho to štve. Bizarní lovestory mezi démonem a temnou elfkou tomu vážně nepřidala.
Všechny díly Křišťálů moci jsem absolutně hltala, zvlášť čtyřku, kterou jsem dlouho očekávala a byla opravdu skvělá, jen mi je trochu líto Leji a hlavně Sorgana. Ale stejně je to podle mě až moc velká náhoda, že právě Terien a Edrian, které to k sobě přitahovalo, se nemohli milovat, protože milovali někoho jiného, a když nakonec Leja a Sorgan umřeli, tak mi trochu připadali jen jako překážky mezi T a E. Nakonec je jen trochu škoda, že Awrixel byl většinu knihy mrtvý, a když už se konečně objevil, ani tam nebylo s Neilin moc líbaček :-)
Úžasné. Co víc říct. Nádherné zakončení Křišťálů moci. I když jsem už četla Poselství jednorožců, nečekala jsem, že tato tetralogie bude tak krásná. Míša má zkrátka dokonalý styl psaní, který nezklamal.
Tahle teralogie mě vážně mile překvapila a vtáhla do děje. Hodlám tedy zase někdy sáhnout po knize od paní Burdové, to sem ale vlastně tak úplně nepatří.
Jedn za druhým jsem chytala záchvaty smíchu při hádkách R'tilese a Sorgana, protože to prostě jinak nešlo. A věta:,,Vylez ven, ty červe, a možná tě zabiju rychle." tomu vážně nasadila takzvaně korunu.
I když se to může zdát zvrácené, cítila jsem jisté sympatii i k Narrovi a jeho podivnému humoru.
Šílenství Leji se zdálo uvěřitelné, trvalo nějako dobu než situace dospěla tam kam dospěla.
Co se týče Awrexila, začala jsem něco tušit hned jak začal naznačovat Ellnese. Typovala jsem pak ještě, že pravý je někde uvězněný a v tohohle se přeměnil Narr.
Za tenhle díl jsem si oblíbila i Sorgana, takže jsem trochu posmutněla, když udělal oběť a rozbil Schránku. No co, alespoň dokázali porazit Pána Temnoty a znovu nastolit mír.
První myšlenka, která se mi prohnala hlavou po dočtení knihy byla: tak napínavý příběh může napsat jen Míša Burdová! :D Zhruba od poloviny jsem knihu nedala z ruky. Chtěla jsem si dát pauzu, ale prostě to nešlo... Ta kniha byla jako magnet! S koncem jsem byla na jednu stranu spokojená, na druhou ne. Nejedna slza mi ukápla, když jsem četla epilog. Ještě bych chtěla dodat, že mi bylo líto Leji... xD No zkrátka....celá série byla vážně skvělá a v budoucnu si ji určitě přečtu znovu! :-)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vlčí krev |
| 2010 | Zrada temného elfa |
| 2008 | Strážci dobra |
| 2014 |  Prokletí |
| 2013 | V moci démonů |
(SPOILER) nejlepší knih kterou jsem kdy četla zamilovala jsem si Arwixela, Nejlin a nakonec po dlouhé době i Sorgana. Poslední díl jsem četla skoro v kuse. dokonce jsem i brečela když to vypadalo že Arwixel umře. Prostě nemám co vytknout nemužu nic jinc jiného než doporučit.