Michaela Burdová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nelien · pseudonym

česká, 1989

Populární knihy

/ všech 15 knih
Pomsta
Pomsta
Vlčí krev
Vlčí krev
Prokletí
Prokletí
Zrada temného elfa
Zrada temného elfa

Nové komentáře u knih Michaela Burdová

Prokletí Prokletí

„(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ZÁŘÍ 2014): Larissa je siréna. Má v povaze nenávidět muže a zabíjí je pro moře. Jenže ona chce být svobodná! Po všech těch letech už nechce, aby jí moře poroučelo, aby nad ní mělo takovou moc a už nechce dál zabíjet. Proto vyhledá černomága Liama, kterého okouzlí a ten jí slíbí, že jí pomůže, ale jen pod podmínkou, že se stane jeho ženou. Ona nakonec souhlasí, protože by udělala cokoli, aby byla po těch stovkách tisíciletích konečně svobodná. Jenže pak se objeví Liamův bratr Derren. Larissa zjišťuje, že bratři mají nějaké tajemství... Navíc ji začne přitahovat Derren, na něhož její krása zřejmě nemá takové účinky jako na ostatní muže a vypadá to spíš, že ho vůbec nezajímá. Byla jsem zvědavá, jaká bude nová kniha od Michaely Burdové a tak jsem si jí prostě musela přečíst. Zjistila jsem, že young adult mě už pomalu přestává tak úplně bavit. Co se dá dělat no, ale jinak příběh to byl hezký. Takový nenáročný, odpočinkový, lehce se četl. Příběh se vlastně převážně točí kolem tří (respektive čtyř) postav a neděje se tam nic moc zvláštního. Na jedné straně jsou dva bratři, Liam a Derren a na té druhé krásná Larissa, která okouzlí každého muže hlavně díky tomu, že je siréna. Jejím hlavním úkolem je zabíjet muže, aby uspokojila touhu moře po krvi. Postavy byly podle mě docela dobře promyšlené, na to už jsem si u Míši tak nějak zvykla. Popisy prostředí a charaktery postav, to je něco, co se mi na jejím stylu psaní a na jejích knihách velice líbí. Ne všude se totiž setkáme z takovými popisy a kolikrát člověk přes všechnu tu akci a napětí vlastně ani pořádně neví, jak hlavní hrdina vypadá a nedovede si ho tak úplně představit. Tohohle se u Míši nikdy bát nemusím. Navíc, celá kniha je doplněná několika ilustracemi samotné autorky, tudíž si čtenář může prohlédnout, jak přesně jeho knižní oblíbenec vypadá a jak že si ho to autorka vlastně vymyslela a představovala. Tohle je podle mě určitě plus, protože Michaela kreslí opravdu nádherně a zakomponování jejích kreseb do knihy je určitě jen a jen dobře. Jak už jsem říkala, děj nebyl vůbec náročný. Je to psáno spíš pro mladší věkovou kategorii, takže předpokládám, že tak 12ti-14ti letí čtenáři (nebo spíš asi čtenářky) budou z příběhu určitě víc nadšení. Co říct na závěr? No,.. za zkoušku to stálo. Nevím, jestli si přečtu i druhý díl série, ale s velkou pravděpodobností nejspíš ano, protože budu určitě jako vždy až příliš zvědavá na to, jak to dopadne. Takže asi tak :D Pokud si knihu plánujete přečíst, tak to zkuste. I když jak jsem říkala, spíš bych to doporučovala mladším čtenářům. Ale nečekejte od toho moc akce, spíš se to hodně točí kolem lásky a je to takové odpočinkové, nenáročné.“... celý text
— kniznistranky

V moci démonů V moci démonů

„(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno LISTOPAD 2013): Neran s Liadel, Etwikem a Gerratem míří do elfského chrámu Weimerilu, kde by Liadel měla být v bezpečí před Garielem, Dvanáctým démonem, který ji chce získat zpět a zbavit jí duše. To mu však Neran nesmí dovolit, protože k elfce přestává cítit tu nenávist, kterou ještě před nedávnem cítil. Garret pozná, že jeho bratr chová k elfce jisté sympatie a tuší, že to nesmí dovolit, vzhledem k tomu, co s jeho bratrem udělala poslední žena, do které se tak nějak zakoukal... Neran se nakonec dostává do velmi těžké situace. Je pro něj důležitější Liadel a nebo záchrana světa? Jestliže jsem o prvním díle této série říkala, že byl výborný a chválila ho až do nebe, nevím jak moc budu muset chválit díl druhý. Bylo to úžasné čtení. Míša píše velmi čtivě a její knihy vždy strašně rychle přečtu. Děj se dost lišil od jejích dřívějších knih a jde poznat, že opravdu přitvrdila. V knize bylo hodně násilí, takže bych jí nedoporučovala hodně mladým čtenářům. Je tam i dost vášně a to ne v malých dávkách. Když už, tak pořádně. Neran mě místy dost zaskočil svým chováním. Jeho povaha se občas dost měnila a nevím, jestli to bylo dobře. Místy mi přišlo, že to snad ani není náš starý dobrý Neran... Na druhou stranu mě překvapila Aragen. Ta její bojovnost a víra ve své plány. To jak si šla za svým cílem a nic jí nemohlo zastavit. Nebyla to sice žádná moje oblíbená postava, ale její povaha a charakter byly promyšlené do detailů a to se mi Garret mě taky trošku překvapil. V prvním díle se sice objevil až na konci a nešlo tak moc poznat jakou povahu vlastně má, ale čekala sem, že to bude nějakej ten záporák co se pokusí svého bratra zničit a odmítne mu dále pomáhat a hle, všechno bylo přesně naopak. Ale někdy mi opravdu přišel tak trochu lehkomyslný. No a nakonec Liadel. Tu sem si oblíbila opravdu hodně. Byla to bojovnice a to se cení. Její povaha sice nebyla tak důkladně propracovaná jako ta Aragenina, ale rozhodně byla super. hodně líbilo. Neranův bratr Jestli se mi něco opravdu moc líbilo, byl to hlavně konec knihy. Závěrečná bitva a to napětí, jak to vlastně Popisy prostředí a různých událostí a bojů jsou prostě něco úžasného. U Míšiných knih si vždycky právě díky popisům všechno lépe představím do detailů a tak to podle mě má být. všechno skončí... Ano, opakuju to pokaždé, když píšu recenzi na knihy od Míši, ale já si prostě nemůžu pomoct. Taky se mi líbilo, že kniha byla opět rozdělená na dvě části. V té první šlo o Neranovu minulost. Takhle nám autorka poskytla lepší pohled na celé dění. Lépe jsem chápala Neranovo tajnůstkářství z prvního dílu a taky důvod, proč chtěl za každou cenu najít lék pro svého bratra. Druhá část pak pokračuje přesně tak, jak skončil první díl, takže o nic nepřijdeme. Jak jinak zhodnotit Míšinu práci než kladně. Pro mě to ani jinak nejde. Je sice pravda, že v jejích knihách jde skoro pořád o to samé nebo aspoň podobné, ale mě to nevadí. Mě se to líbí a je to můj názor, který mi nikdo nevezme. Syn pekel byla další skvělá série, i když v porovnání s těmi předchozími dost krátká. Ale i tak nezapomenutelná. I přes drobné věci, které mi v knize moc neseděli dávám plný počet hvězdiček, protože to prostě jinak nejde.“... celý text
— kniznistranky

Strážci dobra Strážci dobra

„(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2013): V Lilandgarii se ztratil jeden z posvátných jednorožců a rovnováha mezi dobrem a zlem je narušena. Černý čaroděj Valgar přemohl kletbu, která na něj byla svržena a snaží se zničit dobro jednou pro vždy. To se ale nesmí stát. Elfská princezna Aranis, jíž se dotklo proroctví, musí jednorožce najít a společně se svými přáteli zachránit svět před zlým Valgarem a jeho mocí. Dobro musí zvítězit, ale nic není nikdy jisté. Při čtení je dost znát, že tuhle knihu napsala autorka jako svou prvotinu a ne v příliš vysokém věku. Je dost znát, že autorka ještě nebyla tolik zkušená. Na druhou stranu i tak byl příběh velmi zajímavý. Místy opravdu napínavý a člověk jen dychtivě otáčí stránku za stránkou. Četlo se to velmi rychle a jednoduše. Nejvíc se mi líbily popisy krajiny a postav. Vše je hezky do nejmenších detailů popsané a je snadné si prostřední a postavy živě představit. Já osobně mám radši, když si můžu děj dokonale představit a prožívat ho tak naplno, než číst jen rozhovory mezi hrdiny. Tohle je rozhodně velké plus. Co se týče samotných postav, nejspíš se nenajde žádná, kterou bych neoblíbila. Aranis byla dost fajn. Ale někdy mi přišla taková zvláštní. Nevím jak to popsat. Ale na budoucí královnu se někdy chovala tak nějak moc děcky. Veragina jsem si oblíbila opravdu dost, ale mé největší sympatie si získal Snížek. Ten byl naprosto úžasný. Jeho hlášky mě nejednou rozesmály a už od první vteřiny, co přišel na scénu to byl můj favorit. :D Děj byl chvílemi takový zvláštní, ale jak už jsem říkala, na to, že je to autorčina prvotina to nebylo zas tak špatné. Četlo se to hezky. Nic co se odehrálo tam nebylo zbytečně. Všechno tak nějak souviselo ze vším a to se mi moc líbilo. Několikrát jsem byla dokonce i zaskočená tím, jak se to postupně vyvíjelo. Myslím, že by to nejspíš nešlo srovnávat s jejími nedávno vydanými, novějšími knihami jako je Syn pekel nebo Křišťály moci, což je má srdcovka. Na druhou stranu je to hezký poutavý příběh spíše pro mladší. V tomhle ohledu je mi to ale jedno. Knížky od Míši Burdové se mi vždycky hezky a rychle četli a tahle není žádnou výjimkou. Její styl je prostě úžasný a to jak dokáže vše popsat je prostě něco neuvěřitelného a kouzelného. Takže i když s této knihy nejsem tolik unesená, jako s těch ostatních, rozhodně nejsem ani zklamaná. Naopak, líbilo se mi to! Když to tak shrnu, rozhodně to nebyl špatný začátek.“... celý text
— kniznistranky

Vlčí krev Vlčí krev

„(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno BŘEZEN 2013): Lidé, elfové, trpaslíci, démoni a samozřejmě vlkodlaci... Tyhle všechny bytosti obývají zemi Velwetii. A právě vlkodlaci jsou pro lidi největším nebezpečím. Žije totiž i druh vlkodlaků, kteří se nazývají Temnovlci. Jsou silnější a zdatnější, než obyčejní vlkodlaci a právě za tohle může jeden jejich předek, který se dohodl s démonem... Neran mezi Temnovlky nepatří, ale nějakou dobu měl čest být v jejich smečce, i když je jen obyčejný vlkodlak. Vydá se však hledat Étarlininy slzy a společnost mu má dělat elfka Liadel, kterou k smrti nenávidí a nejraději by ji zabil. Postupně však zjišťuje, že její zabití se stává nemožné. Hned jak jsem zjistila, že je kniha o vlkodlacích, musela jsem jí mít, protože vlkodlaky prostě miluju. Svým způsobem je mám o dost radši než upíry, i když vlastně nemám tušení proč. Celkem legrační co? Ale o to tu nejde. Takže jakmile jsem zjistila, že je kniha o vlkodlacích byla jsem nadšená, ale když jsem zjistila (při čtení) kolik je tam napětí, krve a podobných věcí byla jsem si jistá, že tahle kniha si zaslouží titul: Kniha mě šitá přímo na míru! O žádné knize, kterou jsem doteď přečetla jsem tohle říci nemohla. Syn pekel je Míšina další povedená kniha. Už do její série Křišťály moci jsem se absolutně zamilovala. Musím přiznat, že od Syna pekl jsem čekala opravdu hodně. Skoro jsem se až bála, že když budu tak moc očekávat, tak pak budu třeba zklamaná, ale víte co? Nebyla jsem. Byla jsem nadšená. Po pár stránkách jsem si tak říkala: ,,Tak tohle je teda nářez.'' Autorka opravdu přitvrdila, to se musí uznat. Syn pekel obsahuje násilí, drsnost, ale i napětí, tajemno a neustálá překvapení, která jsou snad na každé další stránce. Tohle je prostě dílo s velkým D, kniha s velkým K. Co se týče postav, Neran je prostě frajer, co nesnese pomyšlení na věci jako je láska, city apod. Na druhou stranu jeho hlášky jsou... jak bych to nazvala... neuvěřitelný, srandovní, kouzelný? Každopádně mě často rozesmáli. Tudíš tu máme další střípek toho, co se v knize skrývá, a to humor. Teď se zaměřím na Neranovu společnost, a tím myslím krásnou elfku Liadel, která skrývá spoustu tajemství, stejně jako Neran. V knize mě právě ona překvapila asi nejvíc. Vypadá sice křehce, ale je to bojovnice. Samozřejmě nesmím zapomenout na zákeřnou Aragen, vůdkyni Temnovlků. Její postava nepatří sice mezi mé nejoblíbenější, ale bez ní by to prostě nešlo. Je to prostě taková ta záporná postava, bez které by kniha neměla tu pravou šťávu. Možná si myslíte, že tuhle knihu chválím až moc, ale věřte mi, ona si to zaslouží ;) Nemám vůbec co vytknout. Ať hledám co hledám, prostě to nejde. Ten příběh se mi dostal pod kůži a probojoval si cestu až k mému srdci. Tohle prostě z mého pohledu nejde ohodnotit nijak jinak než kladně. Podobnou knihu jsem zatím nikde neviděla a myslím, že jich ani není moc, o kterých by se dalo říct, že jsou podobné téhle. Je to prostě výjimečná kniha od výjimečné spisovatelky. Ať si kdo říká co chce. Její knihy jsou možná spíše pro mladší čtenáře, ale tuhle bych mezi ně rozhodně neřadila. A navíc, komu by vadilo číst knihu pro menší, když je skvělá? Mě rozhodně ne. Ještě jsem zapomněla uvést jednu, celkem podstatnou věc. Jak jsem se už na začátku zmiňovala o tom, že Michaela Burdová se věnuje i kreslení a své postavy právě takto zpodobňuje a ukazuje nám ostatním, jak je vlastně vymyslela. Takhle kniha je první, ve které jsou její kresby postav otištěny... No, jak se tak na to koukám, rozepsala jsem se dost, takže to tu nebudu zbytečně obkecávat a přejdu rovnou k hodnocení, které zřejmě nebude až tak překvapivé.“... celý text
— kniznistranky

Poselství jednorožců – komplet Poselství jednorožců – komplet

„Úžasná trilogie, z noci upije, příběh vás okouzlí, zápletky se rozuzlí, uvidíte pohádkovou přírodu, pocítíte energii posvátných bytostí, při čtení zažijete pohodu, ale i přívaly smíchu, strachu, slz a radostí. Holkám se moc líbila, Jsem ráda, že jsem jim ji koupila. A já se těším, až bude čas, tak přečtu si ji zas.“... celý text
— Ilčik22

Přejít na knížky autora