Ilčik22 komentáře u knih
Tato kniha mě dostala,
je v ní utrpení, bolest a strach,
autorka se toho nebála
a teď má krev na rukách.
Beznaděj odlehčí vtip,
vzpomínky na minulost,
nenávist a zlost,
Benovi už bylo líp.
Sami čtěte a bojte se,
až zhasne poslední svíce,
až temnota ovládne svět,
já vám neřeknu více
než těchto pár vět.
Kniha je velmi čtivá,
stránka střídá stránku,
záhrobím polapená a potřísněná,
ukradla mi kus spánku.
Úžasná trilogie, z noci upije,
příběh vás okouzlí, zápletky se rozuzlí,
uvidíte pohádkovou přírodu,
pocítíte energii posvátných bytostí,
při čtení zažijete pohodu,
ale i přívaly smíchu, strachu, slz a radostí.
Holkám se moc líbila,
Jsem ráda, že jsem jim ji koupila.
A já se těším, až bude čas,
tak přečtu si ji zas.
Z této knihy cítím chlad.
Nikdo mě nesleduje,
ale cítím jeho dech,
něco mne pozoruje,
mám husinu na zádech.
Někdo se na mou cestu přidá,
jing jang se ve mě střídá,
já osudu chci dát mat.
Jak zvrátit minulost,
změnit, co má se stát,
za kterou nitku zatáhnout,
to chtěla bych znát.
Na kousky život roztrhá,
můj rozum i cit,
chci zůstat začtená
a věčně snít.
Ke konci příběhu nastal zvrat, nikdo za to nemůže,
nikdo za nic neručí,
život sám je ozvěnou...
Jen s Benediktem v náručí
můžu zase klidně spát.
Já duchařinu nemám ráda, já se totiž nerada bojím, ale s Benediktem, to je jiná káva, za tím si stojím. To mrazení v zádech, když četla jsem knížku, ten sotva slyšitelný vzdech, to šimrání motýlů v bříšku. Ten příběh mne uchvátil, nedá se od něj odtrhnout, i když by mě Benedikt jistojistě ochránil, prohlížím doma každý kout. Hltám písmena, slova, řádky, stránku za stránkou, sem tam otočím se zpátky nocí probděnou a na konci nakukuju vpřed pootevřenými vrátky.