Strážci dobra přehled

29.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2013):

V Lilandgarii se ztratil jeden z posvátných jednorožců a rovnováha mezi dobrem a zlem je narušena. Černý čaroděj Valgar přemohl kletbu, která na něj byla svržena a snaží se zničit dobro jednou pro vždy. To se ale nesmí stát. Elfská princezna Aranis, jíž se dotklo proroctví, musí jednorožce najít a společně se svými přáteli zachránit svět před zlým Valgarem a jeho mocí. Dobro musí zvítězit, ale nic není nikdy jisté.

Při čtení je dost znát, že tuhle knihu napsala autorka jako svou prvotinu a ne v příliš vysokém věku. Je dost znát, že autorka ještě nebyla tolik zkušená. Na druhou stranu i tak byl příběh velmi zajímavý. Místy opravdu napínavý a člověk jen dychtivě otáčí stránku za stránkou. Četlo se to velmi rychle a jednoduše. Nejvíc se mi líbily popisy krajiny a postav. Vše je hezky do nejmenších detailů popsané a je snadné si prostřední a postavy živě představit. Já osobně mám radši, když si můžu děj dokonale představit a prožívat ho tak naplno, než číst jen rozhovory mezi hrdiny. Tohle je rozhodně velké plus.

Co se týče samotných postav, nejspíš se nenajde žádná, kterou bych neoblíbila. Aranis byla dost fajn. Ale někdy mi přišla taková zvláštní. Nevím jak to popsat. Ale na budoucí královnu se někdy chovala tak nějak moc děcky. Veragina jsem si oblíbila opravdu dost, ale mé největší sympatie si získal Snížek. Ten byl naprosto úžasný. Jeho hlášky mě nejednou rozesmály a už od první vteřiny, co přišel na scénu to byl můj favorit. :D

Děj byl chvílemi takový zvláštní, ale jak už jsem říkala, na to, že je to autorčina prvotina to nebylo zas tak špatné. Četlo se to hezky. Nic co se odehrálo tam nebylo zbytečně. Všechno tak nějak souviselo ze vším a to se mi moc líbilo. Několikrát jsem byla dokonce i zaskočená tím, jak se to postupně vyvíjelo.

Myslím, že by to nejspíš nešlo srovnávat s jejími nedávno vydanými, novějšími knihami jako je Syn pekel nebo Křišťály moci, což je má srdcovka. Na druhou stranu je to hezký poutavý příběh spíše pro mladší. V tomhle ohledu je mi to ale jedno. Knížky od Míši Burdové se mi vždycky hezky a rychle četli a tahle není žádnou výjimkou. Její styl je prostě úžasný a to jak dokáže vše popsat je prostě něco neuvěřitelného a kouzelného. Takže i když s této knihy nejsem tolik unesená, jako s těch ostatních, rozhodně nejsem ani zklamaná. Naopak, líbilo se mi to! Když to tak shrnu, rozhodně to nebyl špatný začátek.

KRÁSNÁ KNIHA