Sváteční vraždy

25.04.2020

Druhá kniha se mi opět moc líbila. Teď už manželům Královým to spolu opravdu jde.

13.06.2017

Kniha se mě líbila,ale nejdřív mě to přišlo takové zmatené a chaotické,jenže to jsem nevěděla,že tomu předchází kniha Tři vraždy s Králem,ale nevadí,za chvíli jsem se zorientovala a knihu dočetla.

22.02.2017

POZOR - nutno číst až po Třech vraždách s Králem! Zatímco u prvního dílu jsem měl pocit ze sestupné linie, tady byla nejslabší prostřední detektivka, ale celkově mne to potěšilo a pobavilo více. Postavy uvěřitelné, zápletky taky.

03.02.2017

Na knihu jsem narazila v knihovně a opravdu mě mile překvapila. Jde spíše o oddechové čtení. Detektivní příběhy jsou propojeny hlavními hrdiny - bratry/dvojčaty Královými, kteří nejsou zrovna nejmladší:-) Najdete zde milý humor a jen náznak "krveprolití" ve stylu severských detektivek...Pokud si chcete u knihy odpočinout a zkusit odhalit vraha ze zanechaných indicií, jsou tyto detektivní novely pro vás to pravé. Mrzí mě však, že v naší knihovně chybí díl první, abych se mohla dostat k počátku jejich pátrání a seznámit se s nimi detailněji.

29.08.2015

Jednotlivé novely jsou samostatné s uzavřenou krimi zápletkou, přesto však na sebe velice volně navazují. Jak? To se pozná již dle názvů, první příběh je dušičkový, další se odehrává těsně před Vánocemi a poslední je masopustní. Kniha se tak odehraje v rozmezí několika měsících, ale naši hrdinové nelení a i přes svůj pokročilý věk jsou čiperní až až.

Detektivní zápletky jsou propracované, stejně jako jednotlivé postavy, jen tu na můj vkus bylo málo vodítek vedoucí k vrahovi, anebo jsem je neviděla, což je klidně také možné. Přesto se nemusí bát, v závěru Medard všechno objasní, takže o vysvětlení určitě nepřijdete.
Jen od knihy nesmíte očekávat příliš akce, protože to by naši hrdinové v důchodovém věku nejspíš nezvládli. Jsou to sice čiperní staříci, ale vědí, kde jsou jejich hranice, tedy pokud zrovna neskáčou přes lavičku, aby potěšili svou polovičku.
Honičky či přestřelky tu tedy nejdete, ale přesto je obdivuji, jak jen z několika málo informací dokáží vydedukovat, kde je vrah a ještě ho usvědčit před příjezdem policie, která tu je jen na okrasu, případy za ně vyřeší naši hrdinové.

Kniha Sváteční vraždy obsahuje tři příběhy klasické detektivky, které zaujmou nejen svými zápletkami, ale též humorem a příběhy. Jedná se o výbornou odpočinkovou četbu, která nenudí a čtenář si ji užije.

26.05.2014

Absolvovala jsem všech šest detektivek ve dvou knihách, takže už jsem snad připravená zodpovědně hodnotit:
- Nevím, jak vám, ale mně chybí popis hlavních postav. Víme, kdo jsou, čím byly, rámcově známe jejich vlastnosti (obzvláště ty výjimečné), ale podle knížek mi místo konkrétních osob z masa a kostí před očima pobíhají jen neznatelné obrysy. Je Kristinka vysoká nebo drobná? Jakou má barvu vlasů a očí? Buď jsem byla nepozorná nebo se její (a Medardův a Silvestrův) popis jaksi v povídkách pořádně nevyskytují. Občas nějaký ten náznak. Jistou představu jsem si udělala jen o Tengizovi.
- Detektivní příběhy mají všechny dost podobný scénář a hlavní zápletka nebývá nijak složitá. Většinou se dá vyluštit ještě dříve, než se k tomu dostanou hlavní protagonisté. Mnohem víc mi vyhovuje, když mě autor trochu vodí za nos, předkládá více motivů, postupně předhazuje různé podezřelé a na konci čeká nějaké pěkné zapeklité překvapení.
- Autorka se občas dopouští vážných nelogičností. Jeden příklad za všechny (abych příliš nespoilovala). V penzionu se narodí dítě, je slyšet jeho pláč, uplyne pět šest dní, nikdo ho ještě neviděl, od té doby ho téměř nebylo slyšet, jeho matka si jen tak pobíhá po okolí a nikomu to není divné. Takovéto nedomyšlenosti dost ruší.
- Po jazykové a vypravěčské stránce nemám co vytknout, vztah hlavních protagonistů prochází postupným vývojem, každá povídka má většinou své velké téma (v případě celé této knížky to byly nechtěné a nemilované děti), občas nám autorka s nenuceností dobrého pedagoga předhodí nějakou tu zajímavou informaci, občas zpestří děj vtipným momentem.
- A z toho vyplývá, že pokud se autorka dopustí další sbírky detektivních povídek, ráda si je přečtu a budu doufat, že budou lepší a lepší.

23.12.2013

Pokračování malých detektivních příběhů s vyšetřovateli-amatéry. První díl se mi líbil víc. Tohle mi připadalo už takové jakoby podle jednoho schématu. Sejde se skupinka lidí, kteří se neznají, vždy na nějakém odlehlém místě, objeví se mrtvola a než stačí přijet policie, Kristýnka a Medard to pohotově vyřeší. Chápu, že v tomhle malém formátu se nedají nějak moc rozvíjet charaktery postav ani dějová zápletka, ale ke konci už jsem se docela nudila.

22.09.2013

Zřejmě jsem od této knížky čekala víc, než mi zamýšlela poskytnout. Původně jsem chtěla obětovat pár korun a jít si ji koupit, ale naštěstí jsem využila naší knihovny. A dobře jsem udělala. Styl sutorky je sice svěží, střídání obrazů napínavé,slovní zásoba bohatá, což velice oceňuji, nicméně zápletky a jejich řešení jsou tak přitažené za vlasy a téměř nadlidské schopnosti a dovednosti tří protagonistů tak těžko uvěřitelné, že výsledný čtenářský požitek je přinejmenším rozporuplný. Škoda, škoda. Nemůžu s čistým svědomím dát vic než tři hvězdičky.

23.07.2013

když mi Daniela sdělovala, že začala psát detektivky, díval jsem se trochu ... divně. Fischerová a detektivky? Jak chce proboha v detektivkách využít tu svou nekonečnou slovní zásobu, květnatost a hravost, která její texty tak perfektně dokresluje?
Nedůvěřivě jsem si od ní vzal tehdejší novinku Tři vraždy a král - a bylo jasno. Ona to prostě umí! Má to šmrnc, má to vtip, má to příběh! A ač se vraždí, je to vždycky tak nějak laskavé a odpustitelné. Rozehrává příběhy podobné Vlčí Boudě, experimenty s lidmi, které se prostě nějak zvrhnou a vždycky tu zůstane někdo, kdo se konec nedozví. Fischerová prostě zatím do starého železa patřit nebude! Minimálně pro mě ne!