Tři vraždy a král
Daniela Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120677/tri-vrazdy-a-kral-120677.jpg
3
30
30
Kristinka a Medard série
1. díl >
Tři detektivní novely klasického typu — To nejlepší nás ještě čeká, Panenka vúdú a Blbec ve skříni — bez kriminalistů a bez vědeckých metod, záhady vyluštěné všímavostí a zdravým rozumem. Amatérští pátrači Medard a Kristinka jsou už v těch nejlepších letech. Oba se dobře vyznají v lidech a chodí s očima otevřenýma. Každá ze tří vražd se odehraje v uzavřeném prostředí a s malým počtem osob. Prostor nelze opustit a všichni vědí, že jeden z přítomných je vrah.... celý text
Přidat komentář
Tři vraždy a král jsou sice detektivní příběhy, ale ty pro mě zcela zatlačí do pozadí autorčina jazyková invence a znalost detailů. Hned v prvním příběhu třeba hádání z ruky aneb co vše o sobě vypovídáme beze slov, nebo povedená trojka: Brahma Stvořitel - Višnu Zachovatel – Šiva Ničitel. V další povídce hrátky se jmény Medard a Silvestr, přibude také gruzínské Tengiz, přičemž nositel tohoto jména je profesí ochechulolog (Ochechule s ukulele!). Pro mě skvělý byl popis standardní scény pro Rejččino monodrama, a následují další slovní hříčky: od dětství po dědství, mnohonoráře a hovnoráře, čtečkopsačka neboli kočkopes.
Takže resumé: začíst se do jakékoli knížky Daniely Fischerové nikdy není ztráta času, natož nuda – verše (Tetovaná teta), pohádka (Bylum nebylum), horoskopy (Pikantní astrologie), divadelní hra (Hodina mezi psem a vlkem), povídky (Želvou proti zdi) nebo román (Happy end), všude můžete obdivovat autorčinu fantazii, rozsáhlé znalosti a jazykovou ekvilibristiku.
„Ale ta záhada zůstávala viset ve vzduchu. Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus . . . Radujme se tedy, dokud jsme mladí. Nikdo tady nebyl mladý a nikdo neměl důvod k radosti. Ostatně ta oslava mládí se jmenuje De brevitate vitae, O krátkosti žití, a končí slovy nos habebit humus, dostane nás země. Tedy hrob.“
já vlastně paní Fischerovou dost nemám ráda - ale tohle mě docela mile překvapilo; neobvyklí (a celkem zábavní) "pátrači" i svižnost psaní;
takže zkusím i Sváteční vraždy - snad bude úroveň zachována :-)
Marlowova varování jsou vždy závažná a závazná! :-) Šla jsem na to tedy poučeně a fikaně, podobně jako u Květy Legátové a jejích detektivních povídek (Nic není tak prosté). Jdu číst autorku, která mocně vládne českým jazykem, má dar humoru a nadhledu - a to je Něco. A já se na to těším, jsou to pro mě pravé čtenářské Vánoce. A že se obě, spisovatelky moje zlaté, pokusily o detektivku? To je pak radost dvojnásobná. Možná i proto se mi příběhy líbily, vlastně moc. Klidně se nade mnou ušklibujte, ale ještě k tomu mi nejlepší přišel ten poslední. Jedna vánoční hvězdička navrch, protože koncept „jsem dobrá spisovatelka, tak zkusím detektivku“ mám mnohem radši než ten opačný: „nepíšu nic moc, ale v detektivce se to ztratí“.
Milé překvapení, pěkně napsané, tři krátké případy, zajímavé rozluštění, líbila se mi i nadsázka.
Celkem odpočinkové poutavé a lehké čtení (i když nepravděpodobné), doporučuji například k vodě na léto.
Zajímavé postavy, první povídka mne mile potěšila, druhá mi trochu přišla jako do počtu, poslední uklidnila, že to jsou detektivky svého druhu. Happy End mne navnadil, že jde o vynikajícíé spisovatelku, povídky vrátily na zem. Čtivé, dobré, ale jen tak na pár hodin, autobus, vlak, ukrácení času.
Nečtu moc detektivky, tato mi byla doporučena a nelitovala jsem. Docela jsem se příjemně bavila. Klidně si přečtu od DF nějakou další (mám v plánu Happy end). Ráda střídám témata a tohle mi fakt přišlo v pravou chvíli. Obešla bych se sice bez ní, ale přistihla jsem se, že se těším na chvilku, kterou si "urvu pro sebe" a budu číst.
S Agathou Christie bych moc nesrovnávala, ale ani nevidím tu "zlodějnu". "Detektivové" jsou netradiční, schopnosti mají lehce přehnané - ale na to jsme zvyklí, někdo má malé šedé buňky, někdo třeba skvěle vytrénovaný sluch. :) Mně se knížka četla vcelku dobře a rozhodně ji doporučuju coby lehkou oddechovku.
Tři příběhy mají formát klasické detektivky jak podle Agathy Christie. Na místě s omezeným počtem účastníků se stane vražda, postupně jsou předkládány indicie, dvojice amatérských vyšetřovatelů vytváří různé hypotézy, a jak se na konci ukáže, všechny informace k nalezení vraha nám autorka postupně předložila, a tak si můžeme brousit svůj ostrovtip spolu s Kristýnkou a Medardem. Jednoznačně kladně bych ohodnotila autorčin jedinečný smysl pro humor a většinou správně ujeté protagonisty, záporně pak přeci jen trochu křečovité a docela průhledné zápletky. Žádné oslnivé dílo ani propadák. U mě průměr.
Jsem víc než lehce zklamaná, nejlepší byla první povídka, v dalších už jsem opravdu přeskakovala.
Postavy ploché, nijaké a papírové. Vypadá to jako scénář a ne beletrie. A nejhorší je, že vykradla knihy Agaty Christie! Zlodějina
S touhle knížkou mám trochu problém. Danielu Fischerovou mám rád a hluboce smekám před její schopností psát „hezky česky“. To, jak si dokáže pohrát s jazykem, umí dneska málokdo.
Také si cením nápadu postavit do centra „vyšetřování zločinu“ dva (respektive tři) důchodce – postavy veskrze zajímavé, neotřelé a pro mnohé možná i „zamilováníhodné“.
V čem tedy ten avizovaný problém?
V „laboratorně vystavených“, těžko uvěřitelných a od života zcela odtržených příbězích, v neakceptovatelných motivech a v celkovém pocitu, že se děj všech tří povídek odehrává v papundeklových kulisách.
Poznámka na závěr: možná by knize slušela spíš Ich-forma (coby Kristinčino vyprávění).
A ještě jeden postřeh:Úroveň novel má – řekl bych – sestupnou tendenci, od nejlepší k nejhorší, takže si člověk po dočtení ani nemůže alibisticky říci: „konec dobrý, všechno dobré“!
Docela osvěžující změna v záplavě švédských detektivek plných vyspělé kriminalistické techniky a zástupů specialistů. Tady se řeší případy jen selským rozumem, bystrým okem a bez sofistikovaných metod. Kristýnka i Medard jsou sympatičtí amatérští vyšetřovatelé se skvělým pozorovacím talentem.
Tzv. normálně detektivk\y nečtu. Ovšem co by člověk neudělal pro svou nejoblíbenější českou spisovatelku, že? Ano, i do těchto příběhů vystavěných na klasických principech prosakuje to, kvůli čemu vyhledávám cokoliv, co je od Daniely Fischerové veřejně dostupné: hluboké znalosti východních duchovních směrů, lisdké psychologie, smysl pro co nejstručnější přesnost, důraz na etymologii slov a vlastní jména obzvláště. Ale, bohužel musím poprvé nad dílem DF konstatovat, že kdybych tu knížku nečetla, o nic zásadního bych nepřišla. Příběhy jsou natolik odtažité od mého, skutečného i jen-sněného, že ve mně nevzbudily touhu číst další případy sympatické dvojice amatérských vyšetřovatelů Medarda a Kristýnky, které se prý chystají. Třeba se ale vy, ostatní čtenáři, potkáte lépe.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Pohoršovna |
| 2008 | Pohádky z Větrné Lhoty |
| 2015 | Tetovaná teta |
| 1982 | O rezaté veverce |
| 2001 | Duhová jiskra |
Uf. Danielu Fischerovou známe všichni. Popravdě řečeno - těžká intelektuálka, i když mluví vtipně a odlehčeně. To jo. Někdy mám z ní pocit, že je jako taaaak moc dobrý a docela přeslazený dort, až se vám brzo přejí. Tohle byla slovní ekvilibristika, která mě však nepobavila. Nebyla tam jediná uvěřitelná postava, když už bych pominula překonstruované zápletky. Některé dialogy mi, promiňte, přišly až - no, přihlouplé. Asi měly být mile střelené...