Cesty z rodinného kruhu
Věra Řeháčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/4704/bmid_cesty-z-rodinneho-kruhu-udK-4704.jpg
4
29
29
Kristýna Vlčková bydlí v podnájmu, podniká, žije s přítelem. Jako každá matka si dělá starosti o svoje děti, byť Aneta i Ondřej jsou plnoletí. Aneta má dítě s mužem nevalné pověsti a věčně bojuje s nouzí. Navzdory četným problémům odmítá jakoukoliv pomoc z matčiny strany. Ondřej se vrátil z protialkoholní léčebny, dostává se do rozporu se zákonem. Nejmladší dcera Blanka stále žárlí na na matčiny přátele. Seznamuje se s klukem a také ona opouští Kristýnu. Jak dopadne Kristýna žijící představou rodinné soudržnosti? Zůstane sama? Obrátí se k ní opravdu všichni zády?... celý text
Přidat komentář
Oproti předchozí knize, na kterou se zde navazuje, více se dozvíme osudy dětí Vlčkových. A to mi na tom přijde právě to zajímavější. Soustředíme se na jejich osudy a nesnáze a těch nesnází mají teda požehnaně. Dosti mě dostal Ondřej s tím, co vyvedl. A Aneta? Ta se dle mého vůbec nezměnila a tím jsem si ji i nadále neoblíbila. Byla jsem dokonce i ráda, že se tam moc neobjevovala.
Někde se stala chyba tahle rodina nedrží pohromadě ale nechtějí se přestat vídat. Připomína mi to ten citát Mami vem si toto klubko, já se chytím za konec a vždycky k sobě najdem cestu,i kdybych šla světa kraj.
Zajímavé osudy rodiny, do které bych rozhodně patřit nechtěla. Neumím si představit nestýkat se s rodinnou a odstřihnout se od všech ze všech stran i když si žiji vlastní život...
příběh se mi líbil. Velmi se mi líbil. Byl moc pěkný. Zajímalo by mne, jak nakonec Aneta dopadla. Svým způsobem lituju i Ondru, vrahem se určitě stát nechtěl.
Ne, tohle prostě nemůžu, u prvního dílu jsem si říkala-začla jsem číst, tak to dočtu, ale ten druhý díl jsme už nedala.to je na mě trochu silný kafe..Co postava, to katastrofický scénář. To je její snad nejslabší dílo.
Knížka se četla dobře. Nelze uvěřit, co všechno může matka vydržet, když své děti miluje.
Velmi zajímavé čtení, kde člověk (vnímám to tak já jako matka) pochopí, že i přes veškerou snahu vychovat děti dle nejlepšího vědomí a svědomí, se nemusí podařit a ani nemusíte udělat žádnou výraznou chybu ve výchově. Stačí nezaviněný rozpad rodiny nebo nemoci a život vám to tak fatálně změní, zamíchá a vybruslit ze všecho bývá nad lidské síly jedné ženské. Po přečtení takového přéběhu je člověk rád, že ač máme problémy všichni, ještě nejsou ty naše tak osudové.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Adam a Erik – kluci z hor |
| 2013 | Prožila jsem něco neuvěřitelného |
| 2011 |  Dívka s cizí tváří |
| 2007 | Hon na kluky |
| 1995 | Jsi jednička, Zuzko |
Podobně laděný (jako první díl) psychologický román pro ženy pokračuje v líčení osudových zkoušek, které prostupují život matky tří dospělých dětí. Nejvíc mi bylo líto Kristýny. Pro své děti by se rozdala, ony ji však odmítají. Jediná Blanka, která s ní zůstala, tak ji citově vydírá. Ondřej se definitivně ocitl na šikmé ploše, tím co udělal si zkazil život úplně. A Aneta? Škoda slov. Za mě byl první díl mnohem lepší, nicméně tento díl docela hezky uzavřel jednotlivé osudy.