Žít na vlastní pěst
Věra Řeháčková
Klidnou rodinnou atmosféru naruší sdělení sedmnáctileté dcery Anety o poměru se zralým mužem. Její rozhodnutí přichází ve chvíli, kdy se též otec chystá k ráznému kroku. Rodina se rozpadá. Syn Ondřej odchází s otcem, nejmladší dcera Blanka zůstává s matkou. Ani jedné nově vzniklé rodině se nevede ukázkově. Všichni docházejí k poznání, že nejlépe se jim dařilo, pokud je spojovalo původní rodinné pouto.... celý text
Přidat komentář
Velmi smutný, negativně napsaný román pro starší, který popisuje rozpad dosud bezproblémově fungující rodiny matky tří dětí. Celá rodina byla svým způsobem velmi naivní. Jen Aneta svojí naivitou předčila všechny. Musela být opravdu tak zamilovaná nebo jednoduše naivní, že Davida neprokoukla hned. Chování nejmladší Blanky jsem docela chápala. Myslím, že každého člena za své rozhodnutí stihl spravedlivý trest. Jsem zvědavá, jaké bude pokračování.
Nedá se přímo říct, že by tato kniha byla veselá, když rodinu Vlčků stíhá jedna pohroma za druhou. Ano sem tam se objeví nadějné chvíle, při kterých lze pomalu čekat, že všechno už bude dobré, ale takový život není. Líbí se mi, jak byly vykresleny povahy každého z rodiny, a každý si je pak dokáže i reálně představit. Jen mě dostává Aneta, i přes všechno, co ví o Davidovi, stále s ním zůstává. Buď je velmi naivní nebo snad doufá, že se změní? Kdo ví…
Příběh byl velmi pěkný a velmi citový. To, že se Milan zamiloval do prostitutky, to by se dalo pochopit, dokonce i Blančina žárlivost a Ondrova zajínající návykovost na chlastu, ale co nepochopím, je Aneta. ona ví, že David má pět dětí a ani na jedno neplatí alimenty, nemají pomalu ani na zaplacení nájmu a ona si s ním uvrbí jeho šesté dítě. Zrovna s ním. Jsem zvědavá, jaký bude druhý díl tohoto příběhu.
tahle kížka se sice etla pěkně, ale těch "životních pohrom " tam bylo docela dost a byla celkem depresivní..nic radostnýho. Člověk řeší svých starostí dost a ještě číst toto...to mu na dobré náladě nepřidá
kniha se dobře četla, protože je nabitá dějem. Škoda že velmi negativním. Věřím, že pokračování knihy Cesty z rodinného kruhu, kterou se chystám číst, bude trochu optimističtější.
Autorovy další knížky
2004 | Adam a Erik – kluci z hor |
2013 | Prožila jsem něco neuvěřitelného |
2011 | Dívka s cizí tváří |
2007 | Hon na kluky |
1995 | Jsi jednička, Zuzko |
Příběhy Věry Řeháčkové se dobře čtou. Autorka píšící své romány především pro ženy vtáhne své čtenářky brzy do děje. Tentokrát je to hodně smutné, ale takový už život je, pokud ti, co se jich to týká, jdou těmto malérům naproti. A v tomto případě bylo těch přešlapů víc.