Kritón

Kritón
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335890/bmid_kriton-8ik-335890.jpg 4 28 28

Dialog Kritón přibližuje odsouzeného Sókrata, zdůrazňujícího význam zákonných norem pro člověka. Sókratés raději volí smrt než útěk z vězení (zákony se musí dodržovat, ať se člověku líbí či ne).

Literatura světová Filozofie
Vydáno: , J. Pelcl: Košatka
Originální název:

Crito


více info...

Přidat komentář

Legens
25.07.2023 2 z 5

S myšlenkou tohoto dialogu nesouhlasím, dovolím si zde napsat jakousi opoziční mikropovídku s názvem "Antisokrates".
Zemřelý Sokrates po své popravě přichází do světa idejí. Uvidí tam cosi jakoby tvaru člověka, ale s pravoúhlými rozměry, z nichž se končetiny, ústa, oči a hlava dají jen druhotně vytušit. Více než člověku je to podobné nalinkovanému formuláři. V čemsi, co by mohla být hlava se otevře obdélník a zazní neutrálním hlasem: "Sokrates, zemřel přesně dle zákona, toto je v pořádku, možno jít dál." Sokrates pocítí úder na hruď, všimne si a s potěšením pochopí, že je to otisk razítka. Takto uspokojen, že vyhověl ideji zákonů, které sám pomáhal vytvořit se změní v cosi pravoúhlého, a s ještě větším spokojením se usazuje na přesné místo v jemu vyhrazené kolonce. Vedle sebe uvidí jiné podobné jedince a všichni jsou spokojeni, že se ve světě idejí změnili ve vzorně vyplněný a zařazený formulář.
Když tak nějakou dobu správně zařazen ze svého usazeného místa pozoruje okolí, zjistí najednou, že ne všichni mají stejný tvar jako on. Vidí a cítí, že zároveň blízko i nekonečně daleko od něj jsou jiné bytosti lidských tvarů, smějí se, druží, zpívají, tančí, baví se o kráse, dobru, poslouchají hudbu, vedou různé rozhovory. Kupodivu se mu podaří je i oslovit:
"Co jste Vy vlastně zač, jak je to možné, že nejste zde se mnou a já s Vámi, vždyť přece je jasné, že jsem dodržel vše co je správné a je mi zde blaze. Vy žijete v nějakém hrozném omylu. Ano, vidím, že Vám chybí to razítko potvrzení idejí zákonů. Musíte s tím hned něco udělat, začněte s tím, že se postavíte támhle do fronty."
A ony bytosti se nezařazují do fronty před ideje zákonů, ale trochu ustoupí stranou a Sokrates uvidí krásného muže a ženu, kteří se šťastně usmívají na bytosti kolem sebe. Když tito dva uvidí Sokrata, nepřestávají se usmívat, Sokrates si ale všimne, že jejich úsměv se stává velmi smutný. Promluví oba dva:
"Sokrate, my jsme ideje přátelství a lásky, vůči kterým Ty tím, že jsi neposlechl Kritona a neprchl z vězení, ses těžce prohřešil. Nechceme Ti dávat život zde ve světě idejí bez naděje, ale i kdybychom chtěli sebevíce, nemůžeš se k nám dostat pokud zůstáváš rád a ochotně tam, kde jsi nyní. "
(Jako pokračování tohoto minipříběhu doporučuji knihu C. S. Lewise "Velký rozvod nebe a pekla".)

martinab_13
06.05.2023 4 z 5

Dialog Kritón je jedním z nejslavnějších Platónových dialogů a pojednává o otázce poslušnosti zákonům a morální povinnosti. Hlavní postavou je Kritón, přítel Sókratův, který se snaží přesvědčit Sókrata, aby utekl ze svého vězení a vyhnul se popravě, kterou mu nařídil soud.

Sókratés však tvrdí, že by poslušnost zákonům měla být nejvyšší morální povinností a že by se neměl snažit uniknout před trestem, který mu byl nařízen. Ve svém dialogu Platón zvažuje, co je správné jednání v případě, že se morálka střetává s právem a zda je poslušnost vůči zákonům vždy správná.

Dialog Kritón je zajímavý tím, že přináší do popředí otázku, zda má být morálka nebo poslušnost vůči zákonům prioritou. Kromě toho se zde Platón zabývá otázkou, co je správné jednání v případě, kdy se morálka a právo střetávají, což je stále aktuální téma i v dnešní době.


Knišíl
22.10.2022 4 z 5

Myslím, že málokterý dnešní zákonodárce by byl takto čestný a upřímný sám k sobě a ke společnosti. Na druhou stranu je mi ale ta Sokratova odevzdanost pořád tajemstvím. Nevím, vlastně z čeho přesně byl Sokratés obviněn (jako relevantní neberu to, že byl obviněn za to, že svádí lidi od oficiální náboženské doktríny), zda obvinění bylo spravedlivé, pokud ano, tak není se čemu diviti, že Sokratés přijímá trest, pokud ne (a pokládání otázek osobně nepovažuji za čin hodný popravy), pak je to poddání se totalitními státu, a že Platón-Sokratés hodně dává přednost státu/obci před rodinnou to je zřejmé. (viz s. 27).
Přesto vše se jedná o velmi čtivý kus antické vzdělanosti, literárně zdařilý (a to Platón umělce moc nemusel, paradoxně sám byl 'básníkem'), kde mě některé pasáže zasáhly.
Chápu, proč si křesťané Platóna také osvojili, pravda je Bůh.
"Tedy, můj rozmilý, nemusíme se tak tuze starati o to, co o nás řekne dva, ale co ten, kdo je znalcem ve věci spravedlivé i nespravedlivé, ten jediný, totiž sama pravda." (s. 22)
Zde zase vidím onu Ježíšovu nastavenou druhou tvář.
"Nikdo tedy nesmí ani křivdu spláceti, ani zle činiti, i kdyby utrpěl cokoli od lidí." (s. 24)

Cink262
25.06.2020 3 z 5

Kritón ztělesňující člověka, který, ač vše míní dobře, chce spíše urychleně jednat než přemýšlet, přichází za Sokratem s nabídkou útěku z vězení.
Na rozdíl od Obrany Sokratovy, jež vlastně "dějově" (smíme-li tak o tom mluvit) předchází dialog Kritón a která vyzdvihuje individuum nad davem a implicitně je kritikou demokracie, neboť to, že demokratické zřízení dovolilo zabít Sokrata, už Platón Athénám nikdy neodpustil, Kritón pojednává zejména o podřízení se jedince zákonům. V rámci Platónova díla jde tématicky i názorově spíše o anomálii. Sokrates se podřizuje zákonům, neboť to, že existují zákony je samo o sobě dobré, zlo vychází až od lidí, kteří je tvoří a interpretují. Sokrates zůstává přes všechno Athénám vděčen za veškerá dobrodiní, kterých se mu od obce dostalo; mohl se zde narodit, získat občanství a vzdělání, rozmlouvat s lidmi. I přesto, že odsouzení bylo věcí zlou, Sokrates neuznává ospravedlnění odplacení stejnou mincí. A také mluví o tom, co všechno by hrozilo Kritónovi, S. dětem a všem jeho přátelům... což mi už nepřijde tak zajímavé.
Všechny dialogy jsou ale podnětné v poznávání řecké kultury. Kdybych měl ale doporučit nějaký k poznávání Sokratovy/Platónovy filosofie, Kritón by to nejspíš nebyl...

Jaruš7
15.12.2019 5 z 5

Audioverze ve skvělém podání.
Děj je v podstatě předložen v úvodu knihy.
Sokrates objevil boha v sobě, ve svém svědomí, kterého se nelze zřeknout, neboť pošpinit své myšlenky, které vedly k spolutvorbě zákonů athénských, by byla zrada na nich.
Proto, nelze jednat jinak a svůj osudový konec může vzít teď, svobodně do vlastních rukou.
Kniha by možná tak nepůsobila, tak jako tento přednes, filosofie pro F.

Autorovy další knížky

Platón
řecká, -427 - -347
1993  81%Ústava
1979  87%Dialogy o kráse
1993  85%Faidón
2008  84%Timaios / Kritias
1910  89%Obrana Sokratova