Křivé ostří (+ 2 novely)
Martin D. Antonín (p)
Rhan zuří. Kovář Hengar ho požádal, aby odešel. A na cestu mu dal zbraň, kterou mladý trpaslík sám vykoval. Zbraň, která brzy získá příhodné jméno. Křivé ostří... Mladičký panoš Jenik z Polomi se stane svědkem únosu princezny Violy. Chce-li se pomstít vrahům a získat zpět ztracenou čest, nezbude mu nic jiného, než požádat o pomoc trpaslíky... A ve světě dvorských spiknutí, zablácených bitevních polí a zaplivaných putyk se odehraje příběh, při jehož zapisování se kronikářům hrůzou třese ruka. Příběh hrdinů, o jakých se dlouho vypráví... Křivé ostří je čistokrevná fantasy z pera šermíře a dobrodruha, který ví, o čem mluví. Při čtení humorem okořeněného a akcí nabitého románu se nudit rozhodně nebudete... Vedle staršího textu románu Křivé ostří kniha obsahuje Zdvořilostní návštěvu, která vyšla ve Třpytu mečů, a novinku Stříbrná díra.... celý text
Přidat komentář
"Nechval žílu, dokud nenatěžíš"
Trochu hrdinské, lehce humorné, dost rytířské a hodně klasické. Především neskutečně odpočinkové a větší, než se na první pohled zdá.
Pro mě velké překvapení. Česká autorka a super fantasy! Moc se mi líbilo a je mi líto, že není pokračování.
Jak často se Vám stává, že čtete knihu, vpravíte se do příběhu, ten Vámi prostoupí a Vy nechcete, aby někdy přestal? Mě se to zase tak často neděje, ale u Křivého ostří jsem to přesně tak cítil. Nejenom, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem v nakladatelství Straky na vrbě četl, ale jednoznačně je to jedna z nejhezčích knih, kterou jsem od nich vůbec držel v ruce.
Už z podstaty je tato kniha bichle jak hovado. Těžká, robustní, ta kdyby někomu spadla na hlavu, tak dotyčnému zadělá na patřičnou bouli. Krásný lesklý bílý papír, obsah proložený velice pěknými obrázky a hlavně čítající hlavní příběh Křivého ostří a dvě novely ze stejného prostředí, se stejnými postavami, časově na sebe navazující. Co více v rámci prostředí, které Vás tak zaujme, vlastně chtít?
Křivé ostří je vpravdě originální fantasy. Originální především prostředím. Vypráví totiž neotřelý příběh dvou znesvářených rodů ležících na hradech ve dvou údolích proti sobě. S děním v tomto prostředí si autorka ale vysloveně vyhrála. Pravda, jediný kámen úrazu tu shledávám v množství postav. Musel jsem si je sepsat a často jsem se k nim vracel, abych přišel na úplné souvislosti. To, co se tu ale děje, si podrobný popis zaslouží. Zlo je tu opravdu zlem. Je hmatatelné, šílené, trošku extravagantní. Zkrátka Vám bude ouha v každém momentu, kdy o něm budete číst. Hlavní hrdinové to nemají vůbec jednoduché a jsou tu momenty, kdy jsem opravdu lapal po dechu. Autorka román napsala velice čtivě, ale musíte dbát důraz na každou větu, kterou přečtete. Jednu přehlédnete a můžete se v ději na krátko ztratit. Vše je ale odvislé především od momentu, kdy si prostředí oblíbíte. Pak už nebudete o nic z děje chtít přijít. Prostě Vámi prostoupí tak, jak jsem psal na začátku.
Druhá část knihy – novela Zdvořilostní návštěva – je kus, který jsem již dříve četl v jedné sbírce a musím říct, že jsem si ji opět velice rád s chutí přečetl. Hlavní hrdinové z úvodního románu dorazí do knížectví na opravdovou zdvořilostní návštěvu. Alchymie, kouzla a čarodějnictví prostředí ale tak ovlivní, že budou mít co dělat, aby z něj vyvázli bez úhony. Novela je psána originálně z pohledu tří hlavních postav. Každá totiž od přijetí družiny hradním pánem vidí celou tu návštěvu trošku v jiném světle a hlavní vliv na tom mají především čáry. Zde mi došlo, jak autorka umě pracuje se zlem. I zde je zlo opravdovým, až hmatatelným, arci zlem.
Poslední část knihy – novela Stříbrná díra – je nejnovějším počinem autorky. Naši hlavní hrdinové se ve jménu království opět vydají za problémy. Tentokrát na severozápad země, kde byla v minulosti založena osada, ve které se těží stříbro. Jenže zkazky z ní jsou poslední dobou neúplné a tak naši družiníci mají za úkol oblast prověřit. No a co Vám budu povídat, opět to bylo se zlem takovým, až jsem měl pocit, že už se nedožijí konce.
Fascinující na této knize je to, že jsem se pokaždé do tohoto světa velice rád vracel. Zde bych kvalitou přirovnal i k sérii Wetemaa, která mě v minulosti po přečtení uchvátila úplně stejně. Křivé ostří tak díky tomu všemu vnímám jako jedno z nejlepších českých hrdinských fantasy, které u nás vůbec kdy vyšly. Zaslouží si toto překrásné vydání. Jen doufám, že těch příběhů s Jeníkem, Bětkou a Rhanem bude jednou víc.
Dalo to zabrat, ale dočteno. Základní příběh byl fajn, zbytek spíš průměr.
Co mi ale nejvíc chybí byl nějaký seznam postav, přece jen jich je dost a občas jsem už měl docela zmatek kdo je kdo.
Tak tohle je prostě pecka. Skvělé postavy, velmi dobrý děj, který není systémem, jdeme od někud někam. Velmi jemně zapojený humor a výborně popsané bitvy. Kniha vás nutí číst dál a dál a nenechá vás vydechnout. Prostě pecka. Takže TERG!
No...dlouhou dobu jsem uvažoval jestli je to jen taková oddechovka nebo bída, ale jak se blížil konec základního příběhu, každá další stránka byla nucená. Z počátku jen "další z 666-ti fantasy o trpaslících zplácaných z dalších fantasy" nezačala úplně špatně, sice to působilo jako prvotina někoho, kdo se snažil dát "Paoliniho cestou", akorát nebyl schopný dát dohromady ani postavy- chodící klišé, ale jen podivné jednorozměrné předměty a mezi ně nacpat nejtrpasličtější trpaslíky všech dob (nejsilnější, nejvousatější, nejdrsnější, nejopilejší), a snažil se svou "inspiraci" (kopírování) zakrýt lepením z více zdrojů, ale jakmile se začal odvíjet příběh a přišla snaha popisovat věci více, přišel problém - kartonoví panáci místo postav,otravné ukňučené bytosti jako hrdinové, trpaslíci, kteří jsou zároveň neuvěřitelně tradicionalističtí a zároveň punk-anarchisti z přelomu 2. tisíciletí (akorát neváží 50 kilo a netřesou se) a nejhorší ze všeho - zakrslík akrobat s flusačkou, která funguje jako FG - 42 (rychlopalná odstřelovačka), kterého nikdo nezabije....prostě proto. Tady člověk naráží na vysvětlení, které se pravděpodobně týká i některých epizod v příběhu - Martino si asi nerozmyslelo (ať jsme korektní), co vlastně chce psát - je to Bčková řežba? Je to nadsázka? Je to klasická fantasy? Je to snaha vykrást co nejvíce dalších knížek a doufat, že bez práce vydělá nějakou tu korunu? Najdeme tady asi všechny rysy - bohužel tohle úplně nefunguje a dost to bije do očí. Postavy se chovají jako idioti, kouzla pracují jen když už je všechno moc monotónní a je potřeba tam "něco šoupnout", postavy se 90% času chovají jako mladiství autisti - ale jen do doby, kdy je potřeba ukázat ten grimdark, nebo trpasličí megatradice atd. Navíc jsou tu naprosto nesmyslné pasáže (celodenní běh s kocovinou v plné zbroji - jo tohle fakt napsal někdo, kdo na obálce tvrdí, že má zkušenost s železným šermem, nepoužitelná sekera , se kterou ale nositel zvládne zabíjet zástupy nepřítel - nebo spíše dronů - z toho vycházejí i bojové scény, se zástupy dementů jdoucích na porážku, obecně). Jediné co se tak nějak dá číst je pár úseků s postavami špeha a královského rádce. A to je sakra málo. Tak nějak ze setrvačnosti a doufajíc, že "něco" přijde, jsem se doplácal na konec, který je stejně rozpačitý a křečovitý jako většina knížky. Takže ve výsledku bolestná slabota, ale to ještě není nic , proti tomu co přijde v samostaných příbězích - už poměrně záhy mě hned ten první donutil knihu odložit a předstírat, že jsem jí nikdy neviděl. Ukvičená holka,kterou chudáčka nikdo nechápe (že by částečné vtělení autor-něčeho při proměně?) a Hloupý Honza - Ještě hloupější©, mi způsobili svalové křeče a tik. Děkuji, nechci. 1 * za pár pasáží v základním příběhu.
Už dlouho jsem si u žádné knížky tak příjemně neodpočinul, jako u Křivého ostří. Děj krásně plyne a stále nutí číst dál. V akorátních rozestupech na čtenáře čekají humorné i napínavé scény a několikrát se mi stalo, že jsem se při představě vyvolané knížkou při čtení hlasitě rozesmál, což není častý jev. Velmi příjemné fantasy, které je lehké na čtení a současně přitom budí dojem promyšlené robustnosti. Z tohoto žánru rozhodně nejlepší počin českého autora, jaký se mi v poslední době dostal do rukou. TERG!
Křivé ostří neztratilo s uplynulým časem lesk a stále jde o báječnou nostalgii, Zdvořilostní návštěva je také moc fajn. Ovšem Stříbrná díra, která náhle mění žánr do značně temné, krvavé, osudové, dospělé fantasy, je naprostá pecka!!!! Dlouho jsem nic v tomhle žánru nečetl tak bez dechu. Víc a houšť pokračování v tomto duchu, prosím!
Autorovy další knížky
2004 | Křivé ostří |
2009 | Město přízraků |
2015 | Pekelná šleha |
2010 | Hovězí v žaludku - Pekelný nářez |
2008 | Zelená |
Nějak jsem zapomněl přidat komentář, když jsem loni četl :). Líbilo se mi to. Svět je promyšlený, zajímavý. Dobře se to četlo a bylo to napínavé. Hlavní hrdina je sympaťák, všichni trpaslíci jsou popsaní velmi podobně tomu, jak tento archetyp vnímám sám. Sedla mi Rhanova motivace (popsaná na začátku knihy). Vyprávění je skvělé, autor má talent. Kdyby nebyl příběh na tak malém území imaginárního světa, překonal by Heitzovy Trpaslíky. Takhle mají obě knihy ode mne stejné hodnocení - 4z5.
Doporučuji, hlavně milovníkům vousatých bojovníků.