Křížová cesta I.: Sestry

20.08.2024

Taková zajímavá hybrydní kniha. V některých částech takový ten klasický ruský společenský román, tak jak je psali klasici z 19. století. K tomu ale tematiky stávkujících dělníků, komunistů a po vypuknutí 1.sv. války i příběhy z bitevní linie. Před čtením jsem knihu vůbec neznal a autora jenom na úrovni, že existuje. Jsem příjemně překvapen a divím se, že oboje, tedy jak kniha tak autor, nejsou známější.

04.04.2022

Prvá časť knihy ma bavila. Druhú časť som viac menej odtrpela, ititovalo ma spravanie ženských hrdiniek.

06.07.2021

Knížku jsem četl podruhé, poprvé asi před 25 lety. Román není špatný, ale je psán těžším jazykem, spíš jak řečí básníka nebo filozofa než klasického autora románu. I tak se to ale čte dobře. Nahlížíme do života dvou sester, kdy každá je zcela jiná. Žijí v předrevolučním Rusku, odtržené od reality. Když vypuká první světová válka, Dáša nemůže pochopit, proč by se mělo bojovat s Němci. Sledujeme rozpad fronty, nevraživost vůči carovi a vládě, pokukování po dělnických myšlenkách. Připomíná mi to svým způsobem Tichý Don, ale ten mě dokázal posadit na zadek a neustále otáčet další a další stránku, i když jsem to četl třeba po páté.

Nedokázal jsem si najít v knížce žádnou hlavní postavu, která by mi byla zcela sympatická, se kterou bych se sžil. Všechny postavy jsou zavřeni ve svém vlastním světě, ve své intelektuální bublině, v době úpadku společnosti, odtrženi od běžného života. Psáno to bylo v sovětských dobách, takže je jasné, že postupně všichni budou sympatizovat s bolševiky, i když v prvním díle to zatím tak nevypadá.

Knížku všem doporučuji, pozná se z ní ruská duše.

29.05.2017

První díl trilogie je za mnou a jsem opravdu zvědavý, jak to bude dál. Kolega pode mnou ( zipporah ) učinil srovnání s Jak se kalila ocel, což je sice tématicky správně, jinak si ovšem myslím, že toto srovnání pokulhává - hrdinové a hrdinky KC jsou totiž součástí inteligence a nikoli dělnictva. K tomu patří obavy, kolísání a jistá zahleděnost. Spíš mi to zatím lehce připomíná Živaga.

31.08.2016

Rus je vášnivý lid, ktorý s krpcami došiel až k Tichému oceánu, utrpenie je jeho energetickým nápojom. (A európsky zakomplexovaný lid hovoriaci najmä anglicky prišiel a skopal živú masu pod zem na americkej zemi, hmota je jeho energetickým nábojom...) Vynikajúco napísané, toto je kniha, na ktorú som čakala celý rok. Podobne ako kniha Ako sa kalila oceľ podáva dostatok informácií a predstavy, čo sa v časoch prvej svetovej vojny dialo, neskreslené fakty, ktoré nám na hodinách ani rodičia ani susedia nepovedia... a to skrátka preto, že ich nezažili. I komunistov naši rodičia prežili v úplne inom význame, než sú tí v knihe. Roľníci a robotníci to nemali ľahké a zrušenie nevoľníctva nestačilo, zotročovanie pokračovalo aj keď sa už prelom storočí topil v množstve ideí a izmov. Čo mi len prekáža na prvej časti, charakter sestier, ktoré sa nedokázali sebarealizovať a potrebovali visieť na mužovi. Žiaľ, ešte dnes sa nájde ich dosť, ale zrejme autor chcel proti vojne postaviť "lásku", myslím, že napríklad aj láska decka s rodičom by postačila, ako u Gorkého v Matke, kde popisuje rast socializmu, dokonca by to zanechalo vo mne aj citový dojem, ale tieto donekonečna opakujúce sa situácie jednej a tej istej vášni zamieňanej za lásku ma unavujú, to je tá najväčšia naivnosť, akej sa dopúšťali aj tí najväčší klasici.