Krkavčí matka?
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353073/mid_krkavci-matka-F9S-353073.png
3
94
94
„Takhle blbej název? To je marketingová sebevražda,“ řekl kdysi začínající blogerce Veronice Hurdové její kamarád marketér. Jeho prognózy se nenaplnily. Blog Krkavčí matka se za tři roky stal nejčtenějším českým blogem o mateřství. Je ale Veronika skutečně krkavčí matka? Nebo je to další z vtípků téhle držkaté holky? Své tři děti vede laskavě a s respektem, zároveň si ale pozorně všímá všech těch komických situací, které s sebou mateřství každý den přináší. Její myšlenky dnes inspirují a baví desetitisíce čtenářů. V roce 2016 získala Křišťálovou lupu v kategorii One (woman) show. Výběr toho nejlepšího držíte právě v rukou. Aniž by v tom byl záměr, jdu celý život mimo hlavní proud. Na rozdíl od svého patnáctiletého já se za to dnes už nestydím. Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marján a Janek se jmenují. Ty děti, ne ruce. Když děti spí, píšu blog a FB Krkavčí matka. Miluju les, nohy v teple a svého muže Honzu, který na mě čeká v nebi. Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.... celý text
Přidat komentář
Souzním, i když jsem si myslela že knížka bude úplně o něčem jiném. A to o životě autorky po smrti manžela i tak byla knížka skvělá a taková jednohubka. Víc už tu popsali asi ostatní, můj příspěvek najdeš na FB nebo IG po citronekodvedle.
Krásný den všem.
Klára
Knižní jednohubka. Četla se příjemně. Bavily mě pohádky na konci, do kterých autorka vložila hodnoty, jaké se snažím předávat svým dětem. A dětem se líbila obrázková básnička Hovínko. Textu je tu pomálu, obrázky spíš méně kvalitní. Blog nečtu, tak nevím jak hodnotná je kniha pro lidi, kteří toho od Veroniky nečetli víc a pravidelně její obsah sledují. Za mě svůj záměr splnila. :)
Na jednu cestu vlakem do práce a z práce jsem si přibalila Krkavčí matku. Nějakou dobu už mi doma leží, ale vůbec jsem nevěděla, co od ní čekat. Blog Veroniky Hurdové (podle všeho velmi populární) neznám, to bude ale zkrátka tím, že se blogům obecně dost vyhýbám.
Na přebalu mě dostala věta: Miluju svého muže Honzu, který na mě čeká v nebi.
Prosím vás, tady vás musím varovat - je to past! :))) Nic k tomuto tématu v knize nenajdete. Místo toho se vám dostane pár fíglů, rad, triků, doporučení, pohádek, básniček, fotek…pro nastávající rodiče, pro rodiče začátečníky a mírně pokročilé…, které jsou jakýmsi “best of” z výše zmíněného blogu - z mého pohledu je takový výběr vhodný spíše pro fandy. Knížka je krásně zpracovaná, s precizně odvedenou redakcí a jazykovou korekturou, ale mě to teda úplně minulo.
Určitě jsem si něco jsem z knihy odnesla. Rozhodně neříkám, že v knize se vším souhlasím, ale dala mi podněty k zamyšlení a to za přečtení stálo. Kniha je obsahově slabší, spíše jednohubka na večer.
Ty pohadky na konci jsou zajimave, ale svym detem je asi rikat nebudu. Mame radeji klasiku. Jinak par "triku" si z toho asi vezmu. Ale jak uz nekdo nize psal, jsem rada, ze jsem si ji pujcila jen v knihovne.
Myšlenky dobré, ale kdyby toho bylo 2 -3x tolik. Schválně jsem se koukla na blog, který jsem před tím neznala, a zjistila, že tam je mnohem a mnohem více lepších myšlenek.
Knihu jsem si koupila v antikvariátu a jsem za to ráda, jelikož jsem od textu čekala malinko více, i od kvality fotek. Jinak paní Veroniku pravidelně čtu a přestože nesouhlasím se všemi názory, jsem ráda, že nabízí jiný pohled na život a výchovu.
Veroniku Hurdovou znám, tak jako většina lidí, z jejího blogu. Její psaní mě baví, má hlavu a patu a je inspirativní. Toto byla první tištěná kniha, kterou jsem četla, a nebyla jsem zklamaná. Jen jsem čekala toho textu trochu víc. :-) Líbí se mi, jakým stylem vychovává své děti, byť jde hlavou proti zdi (rozuměj dnešnímu společenství maminek). Pohádky a obrázkové básničky mě taky dost bavily. Za mě palec hore!
Taková rychlovka, ale kniha se mi líbila. Ujistila mě, že nemít vše perfektní není špatně, pro dítě je to vlastně pozitivum. Zajímavé pohádky na konci knihy.
Veroniku Hurdovou jsem předtím neznala a knížka se mi dostala do ruky náhodou. Přečetla jsem ji jedním dechem, hodně se u ní nasmála, příjemně uvolnila, ale zároveň se donutila i trochu zapřemýšlet. Doporučila bych ji všem, kdo by rádi měli děti, ale bojí se, jestli to zvládnou, protože všude slyší, jak je rodičovství náročné, co všechno se musí, nesmí, mělo by se... Veronika bere každodenní situace s humorem, nelakuje je na růžovo, ale ani se z nich nehroutí a vzhledem k tomu, že úspěšně vychovává tři děti, ví, o čem mluví.
Slabé, velmi slabé, takové po americku. Zestručněno do bodů, samá fotka, jak tu už někdo napsal. Kdo jsste četli blog či sledujete na fb, nemusíte číst natož kupovat.
A ono chlubit se tím, že mám unudlené, špinavé děti...no já vím, má to upozornit na to, že se nic nemá přehánět. A tohle určitě jistou cílovou skupinu matek, které mateřství nijak nebaví, osloví. A bude se to prodávat že jo.
Jak už sama spisovatelka v úvodu píše, tato knížka je taková ta "best off" - to nejlepší ze všech jejich knih... Mě se ten nápad líbil, připomněla jsem si tím to nej, co napsala.. :D
Jsou to takové jednoduché návody na rodičovství, psané vtipnou a údernou formou. Textu je poměrně málo, zato je tu hodně obrázků a fotek. Na konci jsou moderně převyprávěné pohádky a pár obrázkových básniček. Moc mě to nezaujalo, ale přelouskáno během chvilky. Od této známé blogerky jsem čekala víc.
Odlehčené čtení o výchově a zachování si zdravého rozumu... nečekejte nic hlubokého, je to spíše takové naťuknutí klasických témat mateřství...na závěr pár moderních pohádek a básniček s ilustracemi.
Sympatické tím, že autorka mezi řádky, ale i přímo radí: vraťme se při výchově k přirozenosti, k selskému rozumu, i instinktům a intuicím a užívejme si život se svými dětmi takový, jaký je, se vším všudy. Velmi příjemný styl rad rodičům. :-)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Veroniku Hurdovou mám ráda, ráda ji sleduju na facebooku a čtu její příspěvky.
Tahle knížka je takovým mini návodem, jak být fajn máma a táta a nehrotit "maličkosti". Nejde mi to tak snadno, ale snažím se. :-)
Takže: fajn návod pro rodiče začátečníky, věčné začátečníky a .... trochu i jejich děti.
Pomáhá nastavit tohle rodičovství v sobě -- být víc v klidu, vic s dětmi (a ne vedle nich :-) )
"Dítě vás vytočí tak, že byste nejraději utekli. Nejlépe na nějaký ostrov, kam mají VŠECHNY děti vstup zakázán. Přitom je to právě naopak. Dítě nebrečí proto, že vás chce odehnat, ale protože chce přilákat vaši pozornost. (...) prostě tam buďte s ním a pro něj. Nabídněte dítěti objetí, pokud o něj bude stát. Někdy vás dítě bude odstrkovat. I to je v pořádku."