Kronika jednoho šílenství: Čarodějnice na severní Moravě v 17. století
Jaroslav Čechura
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522100/bmid_kronika-jednoho-silenstvi-carodejni-24F-522100.jpg
3
15
15
Proslulé čarodějnické procesy probíhaly během 17. století na severní Moravě a ve Slezsku. Vždy přitahovaly pozornost historiků, umělců i milovníků historie. Dosud nikdo ale nezpracoval v úplnosti rozsáhlé prameny k těmto procesům. Jaroslav Čechura se o to pokusil: na základě bohatého, ale málo známého materiálu sledoval osudy žen i mužů obviněných z čarodějnictví. Díky přepisům výslechů budete takřka v přímém přenosu sledovat průběh „jednoho šílenství" s tragickými následky pro nespočet nevinných lidí. Kniha se věnuje nejznámějším případům čarodějnických procesů na území českých zemí, které se odehrály na severní Moravě, zejména na Velkolosinsku a Šumpersku, v závěru 17. století. Na základě rozsáhlého a dosud málo zpracovaného materiálu kniha sleduje osudy žen i mužů obviněných z čarodějnictví, jejich každodenní život a obzor, přičemž ze zkoumání vyvstává poněkud jiný obraz čarodějnic a čarodějnictví, než bývá obvykle tradován v historické literatuře. Pozornosti se dostává pochopitelně i nejznámějším protagonistům procesů, jejichž osudy zvěčnil film Kladivo na čarodějnice – děkanu Kryštofu Lautnerovi a inkvizitorovi Bobligovi. Díky zpřístupnění výslechových protokolů, které jsou obsáhle citovány, nabízí kniha dramatický čtenářský zážitek.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Komentář obsahuje spoiler.
Kniha byla pro mne zajímavým úhlem pohledu na čarodějnické procesy na Šumpersku ,který je jiný než pohled Kaplického v knize Kladivo na čarodějnice nebo Vávrův ve filmu podle knihy.
Čechura předkládá výběr záznamů z vyslechů dochovaných dokumentů, komentuje je a komentáře dokládá poznámkami a odkazy pod čarou. Z toho všeho vyvozuje závěry,z kterých skládá a nabízí teorii, že skutečně v oblasti Losin a Šumperka operovala sekta, která kradla hostie,scházela se na Petrových kamenech, provozovala čarodějnictví a škodila majetku na panství a proto vrchnost zakročila tak,jak zakročila.
Procesy podle něj nebyly prý řízeny ziskuchtivým Bobligem ale Apelačnim soudem v Praze, jehož pokyny a rozsudky musel dodržovat. Výpovědi obviněných prý nebyly učiněny pod nátlakem a k mučení docházelo velmi zřídka a prý je ahistorické a fatálním omylem je srovnávat s komunistickymi politickými procesy padesátých let minulého století.
No nevím. Mně třeba, kdyby obvinili, strčili na několik let do vězení a jen ukázali mučící nástroje, tak vypovím cokoliv, co by vrchnost chtěla. I létání na koštěti do Ameriky.
Na druhé straně ke krádeží hostií docházelo, satanské sekty existují i v dnešní době.
Čtení je to náročné, místy nechutné a jako kronika jednoho šílenství v jedné době zajímavé i když svými závěry pro někoho může být nepřijatelné.
Tak tohle je opravdu silná káva. Závěry pana Čechury jsou svérázné, kontroverzní a hlavně naprosto nevěrohodné a neověřitelné. Fascinuje mě s jakou jistotou předkládá "fakta"o rozsáhlé sektě na Losinsku, jaké podrobnosti a detaily zná o jednotlivých členech sekty a jejich praktikách. Panu Čechurovi bych položil jedinou otázku : kde jste se o tom všem dočetl? Pan Čechura by musel říct ,že "ve výpovědích obviněných, která byla vynucená na mučidlech a zbytek jsem si vymyslel ". Celá jeho práce stojí na vodě a osobním přesvědčení. Pokud chcete reálný a střízlivý pohled na Čarodějnické procesy, doporučuji si přečíst knihu Vítězslava Polácha "Zpráva o nevíře". Pan Polách prošel veškeré dochované archivní dokumenty a sepsal literaturu faktu a narozdíl od pana Čechury si nevymýšlel.
Navnadila mě obálka a výborně napsaná knížka V pavučinách času. Jenže to byly rozhovory, tohle se čte o poznání hůř a hlavně je celá argumentace, že si ženy za upalování za živa mohly vlastně samy a že je nikdo k výpovědím v mnohaletých žalářích nenutil, bizarní, až děsivá.
Je skvělé, že se konečně někdo pustil do podrobného zkoumání pramenů, které se zachovaly z dob honu na čarodějnice v Losinách, Šumperku a okolí. Čtenář má tak možnost nahlédnout za oponu a prostudovat několik přeložených opisů z výslechů obviněných žen "čarodějnic". Autor nás velmi umně provází touto historií, bohužel i přes jeho studovanost a autoritu historického kritika se nemůžu nějak vzpamatovat z jeho teorií POZOR SPOILER o nějaké konspirační sektě, která v těchto místech v tehdejších dobách fungovala. Nejsem sice historik, ale věřit tomu, že když je v pramenech uvedeno, že většina výpovědí nebyla vynucena torturou, dá se proto na tuto informaci spolehnout a neděly se nějaké neoficiální nekalosti v zákulisí mimo záznam. KONEC SPOILERU. Až na tuhle kontroverzi jde o jistě vyčerpávající dílo plné zajímavých informací a jen dále přiživuje záhadu a tajemství kolem čarodějnických procesů na severu Moravy.
(SPOILER) Morbidností a sexuálním obsahem přitažlivé téma, o kterém jsem moc nevěděla. Začetla jsem se v knihovně a vzala domů a až jak jsem pročítala dál, docházela mi ta subverze mezi řádky. Ono ta tortura byla jen výjimečná - ostatně zrovna o ní se v knížce dočteme minimálně, ačkoli nějaká asi přeci jen probíhala. Jak je v jiných komentářích - ano, k doznání mohlo stačit zachrastit mučidly, popř. jelikož účastníci řízení byli vázáni mlčenlivostí, mohla tortura pro znalosti i radosti zůstat jaksi of the record.
I kdyby taková "sekta" jejíž hlavní činností bylo v podstatě jen tělesné potěšení, existovala, nelze přistoupit na autorův postoj čitelný mezi řádky, že už jen to, že někdo provozoval orgie a byl "zlý" (tj. nepřál některým lidem dobro, zatímco v rámci sekty byly vztahy asi dosti přátelské) stačí k upálení. Autor se naprosto a obávám se, že záměrně, nevypořádal s mystickou částí čarodějnictví - tj. na jedné straně připouští, že "galáni" (duchové) asi byli skutečnými muži, ale nijak zvlášť se nezabývá skutky čarodějnic že kuličkou z foukačky někoho zabily či vážně poranily (asi néé), to přijímá vcelku jako fakt a právě jeden z důvodů, proč je jejich odstranění ze společnosti ok.
Mezi řádky i připouští, že pro Boblinga byly procesy dobré živobytí, ať už navíc kradl nebo nekradl (kromě platu), ale v zásadě mu straní, už jen právě tím, že veškeré prameny o výsleších jsou z jeho pera.
Odhlédnuto od výše uvedeného, knížka ani není nijak zvlášť dobře napsaná. Jednotlivé kapitoly příliš nedávají smysl - nadpis je lákavý, ale pak jde jen o výpisky na dané téma, přičemž stejné informace se často vyskytují i v jiných kapitolách. Nějaký kontext a nadhled není příliš přítomen. Celkově je kniha velmi repetitivní - ostatně i jako výpovědi.
Naštěstí jsem pátrala dále, kdyby to byla jediný zdroj na toto téma, tak si skoro řeknu, dobře jim tak, čarodějnicím škaredým.