Jméno větru I.
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1114/bmid_kronika-kralovraha-j-1114.jpg
4
374
374
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 1. díl >
Je to příběh z jiného světa, ale žádný strach, dostanete k němu mapu. Podle slov autora jde o legendu o Hrdinovi, viděnou ze zákulisí, o zkoumání a odhalování světa, o hledání pravdy, skryté v pohádkách a bájích... V první knize začíná Kvothe vyprávět, či spíš diktovat Kronikáři, o svém dětství ve společnosti kočovných umělců, o děsivé smrti svých rodičů rukou bájných Čandrínů, o všem, co zažil jako sirotek v drsném přístavním městě Tarbeanu, prolezlém zločinem, a o těžkých začátcích na Univerzitě, vyučující magická umění, kde se chce dovědět co nejvíc o tajemných vrazích, kteří pro většinu rozumných, vzdělaných lidí vůbec neexistují... Děj knihy se rozvíjí pomalu, ale postupně strhne jako velká řeka, která slibuje moře s pořádným vlnobitím, a čtenář by chtěl hned, teď, číst dál a vědět, jak to dopadlo.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2008 , Argo , TritonOriginální název:
The Name of the Wind, 2007
více info...
Přidat komentář
Celkem pohodová fantasy, jednou větou bych to shrnul asi jako Harry Potter pro dospělé. Nicméně bohužel spíš pouze tématem, nikoli kvalitou.
Číst se to dá, místy se od toho člověk nemůže odtrhnout, jinde je to zase docela roztahané. Na můj vkus trochu grafomanské, kdyby se to zkrátilo o třetinu až polovinu, byla by to svižně odsýpací knížka, takhle místy poněkud nudné čtení. Zvláště začátek, kdy je třeba protrpět cca 200 stran (četl jsem jako ebook, takže ten počet bude možná o něco menší) než se příběh rozjede.
Za mě tuctová fantasy, kterých jsem přečetl aspoň 20. Ale i tak se pustím do dalších dílů, protože tuctová je pořád lepší než špatná.
Ač je knížka podle mého názoru silně nadhodnocená, nechápu ty, co jí dávají odpad. Zkuste si přečíst třeba Erilian a pak to porovnejte. Opravdu nejsou na stejné úrovni. Když nic jiného, tak zde jsou dialogy čitelné a dávají jakýs takýs smysl.
Miluji fantasy svět této knižní serie a tuto knihu jsem zhltl jedním dechem .Pro fanoušky fantasy vřele doporučuju. Už jsem za svůj život přečetl poměrně dost fantasy knih, ale žádná nepřekonala tuto knihu a její další díly.
Četl jsem rozdělenou verzi I. a II., takže vlastně jako by to pro mě byly dvě knihy. Musím říci, že máloco mě v poslední době tak zaujalo. Je to vážně super.
Nějak to zdejší nadšení nechápu. Tohle dílko mě - mírně řečeno - rozladilo. Kniha samotná (zvláště svět, v němž se odehrává a v němž se magie provozuje velmi originálním způsobem) by si opravdu zasloužila čtyři hvězdičky, přesto mohu dát nanejvýše polovinu - proč? Protože děj knihy je absolutně neukončen. Autor by měl dát do úvodu upozornění na to, že se bude jednat o X dílnou ságu, v níž se vám nedostane ani DÍLČÍHO zakončení či rozuzlení.
Kniha má 650 stran, na nichž se hlavní postava honí za démony [:čandrýny:], kteří ji zabili rodinu - nechť mě někteří opraví, pokud se mýlím, ale i přes všechny vrstvy knihy se mi toto zdálo být hlavní zápletkou. Bohužel, ani po 650 stranách knihy se čtenář nedozví o čandrýnech (poslouchal jsem jako audioknihu, nevím tedy, jak se výraz píše), kteří jsou pro hlavní postavu hlavním motorem, o nic více informací než na začátku. Celou dobu jsem doufal, že autor udělá nějaké fascinující mezi-zakončení v epilogu, ale nestalo se tak. Prostě nám vypráví příběh chlapce, který se honí za démony, o nichž se čtenář na 650 stranách knihy nedozví v podstatě nic.
Možná jsem něco nepochopil, ale nechat čtenáře přečíst 650 stran (na nichž je vykreslen zajímavý svět a zajímavý lidský osud - bezesporu), v nichž není žádný jednotící příběh vyjma zápletky s čandrýny a tento jediný jednotící příběh navíc nechat nerozvinutý (neb se o čandrýnech nic nedozvíme), to mi připadá opravdu velmi nešťastné. Konec knihy je prostě useknutý (srov. jiné knihy na pokračování, např. Odkaz dračích jezdců, Harry Potter, Enderova sága apod., kde se vždy naskytně alespoň dílčí zakončení)
Možná, že bych se něco o motoru hlavní postavy dozvěděl v dalším dílu, který má !1000 stran! - a možná taky ne. Osobně to však rozhodně nemíním zkoušet, neboť abych přečetl dalších 1000 stran a pak zjistil, že jsem se zase nic nedozvěděl, že jsem nedostal ani řádný a ukončený mezipříběh - na to opravdu nemám čas ani nervy. Mohlo by se totiž také stát, že rozuzlení dostanu až po tom, co přečtu dalších X tisíc stran od tohoto autora a že toto rozuzlení rozhodně nebude stát za dlouhé hodiny času stráveného četbou.
Krásnou třešničku na dortu knize dodalo české nakladatelství, které již tak absolutně neukončenou knihu prostě a bez jakékoli logiky useklo v půlce a vydalo tak původní příběh jako dvě knihy. Nechápu...
Po dlouhé době jsem zjistila, že jsem nenapsala hodnocení k této knize. Bohužel už je to nějakou dobu, takže už na ni nejsem tolik naladěná, abych tu psala ódy, které si Jméno větru skutečně zaslouží. Nicméně, je to možná nejlepší fantasy série, která se mi zatím dostala do ruky (Pána prstenů nepočítám, to je prostě nezdolný cíl). Kvoteho prostě musíte milovat, autor je vtipný (+rozhodně umí psát) a celou knihu provází geniální atmosféra. Patří mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec. Přečtěte si to, je to výborné dílo!
Začátek se trochu táhne, ale když se překoušete přes něj, už je to jen lepší. Autor má skvělou fantasii a vypravěčský talent.
Jen Kvotheho incident s mistrem krátce po příchodu na universitu mi přišel od autora trochu prvoplánový. Po tolika letech na ulici, kde si na takové lidi dával pozor provede něco tak neuváženého...
Je to ovšem jediná výtka. Knihu vřele doporučuji a těším se až budu mít čas na další díl.
Dovolím si takový minispoiler- Nepřestávejte knihu číst po několika stránkách, že je to nezáživné. To co právě čtete ještě není ten příběh.
Neumím moc mluvit o těchhle takže mě omluvte, že to asi nepopíšu správně, ale styl, jakým autor píše je prostě jedinečný. Kniha je zkrátka "Krásně napsaná", hltal jsem ji jedním dechem stejně jako její pokračování. To jakým spůsobem autor líčií a popisuje třeba chudobu chlapce na začátku dále jeho snahu docílit vytyčených cílů a trable s jeho nepřáteli na konci to prostě nemělo chybu. V některých pasážích jsem úplně trnul, jak to dopadne. Jelikož chodím brzo do práce, mám večerku v deset. Tady jsem se kolikrát podíval na hodiny a byly 2 ráno... ...a já pokračoval dál, protože prostě nešlo přestat.
Myslím, že tak pútavo písané fantasy som už dlho nebaštil. Tomu sa vraví talent, keď človek napíše prvotinu takýmto štýlom. Naviac mám rád knihy, ktoré sú obsahovo o putovaní alebo sledovaní hrdinu v takmer dennodennej činností a je to prevedené s geniálnosťou typu Patrick Rothfuss.
Zajímavé, že tato kniha má tak vysoké hodnocení. Čte se jedním dechem, to ano, ale to spousta knih. Možná je to tím, že Kvothe se chová tak, jak si to ve skutečnosti dovolit nemůžeme. Dokážete si představit, že při zkouškách na univerzitě řeknete komisi, co všechno si může udělat se svým pohlavním orgánem? Kvote to dělá. Říká všem, co si o nich myslí. A až na občasnou ránu bičem mu to prochází. Navíc je všeobecně nadaný, mladý, chytrý až běda atd.
Nicméně, co bych autorovi vytkla, jsou podle mě občasné zbytečné náhlé dějové zvraty a dějové vsuvky. Kniha by mohla být tenčí a já bych se nečertila, že autor zase odbíhá od hlavní dějové linie.
Nejsem žádným fanouškem fantasy žánru, ale tohle je jedna z nejkrásněji napsaných knih, které jsem kdy četl. Je to poetické a zároveň uvěřitelné. Hrdinové (samozřejmě hlavně Kvothe), které si zamilujete a spousta krásných pasáží, ke kterým dá vracet. Kniha o které přemýšlíte i když ji zrovna nečtete. Rothfuss je umělec.
K této knize není potřeba vymýšlet dlouhý komentář- stačí pár slov. Pro mě je naprosto dokonalá! Ano, možná je na začátku "rozjížděcí část" ale krásně navodí na autorův styl vyprávění. Samotný styl autora je mi velmi blízký, a celá kniha mi přišla jako ta "správná fantasy".
Něčím mi mladý Kvothe vadil. Raději bych rozvíjela děj se starým brůčou, který občas zabředne do vzpomínek. Mladý Kvothe mi chvílemi nedával smysl, nevěřila jsem mu... První část knihy se mi líbila více, ale jak se Kvothe dostal do města, něco mi chybělo. Atmosféra byla hezky temná, Kvothe ve městě fungoval spíše jako zvířátko, které bojuje jen o přežití. Ale prostě to něco mi tam chybělo :)
Ale jinak napsané hezky, čtivě. Určitě mohu doporučit...
Ahoj, mel bych jeden dotaz. Cetl jsem Jmeno vetru ve spanelskem prekladu a kniha ma prez 870 stran. Chtel bych bratrovi koupit ceske vydani, nasel jsem jednu knihu ktera ma cca 670 stran. Je normalni ze se pri prekladu do cestiny text takto "smrskne"? Original v anglictine ma take cirka 870 stran.. Pote jsem nasel jeste jedno ceske vydani jez vypada byt rozdeleno do dvou svazku (prvni ma pouhych cca 350 stran..).
Byl bych rad kdyby mi ctenari poradili ktere vydani je podle nich lepsi. Predem moc diky.
Myslím, že tuto knihu nejlépe vyjádří má zkušenost přímo s její četbou:
To si tak člověk čte. Říká si, že nesmí číst dlouho, protože ráno opravdu brzo vstává. A čte a čte a čte. Je přece teprve 21:00, to můžu ještě chvíli číst. A tak čte dál a dál. Najednou ho napadne se podívat na hodiny. 2:35 ráno? O.o
Chvilku mi trvalo než jsem si zvykl na trochu jiný styl vyprávění, ale jakmile se dosáhlo zvratu v ději, naprosto mě příběh vtáhl a vše velmi rychle uběhlo. Osobně mám raději propracovanější knihy co se týká uceleného děje a tak se mi nelíbilo, že velká část prvního období na univerzitě byla přeskočena. Na druhou stranu, není to Harry Potter. :)
Z jiného pohledu, mi Kvothe spíše připomínal Fazolka ze stínové série od Orsona Carda. Ať tak či onak, je to skvělá kniha a už se nemohu dočkat až si přečtu pokračování.
Velmi rád poslouchám tématickou hudbu ke čtení a našel jsem velmi dobrou píseň, která mi ke knížce neskutečně sedí. Třeba se bude líbit i vám: https://www.youtube.com/watch?v=JVueFXOEfS4
Naprosto skvělá kniha. Naprosto skvělý vypravěčský talent. Je fakt, že příběh není kdovíjak originální, je to prosté vyprávění, ale na tom vůbec nezáleží. Příběh je tak dokonale napsán, že i kdyby psal autor o jednání Senátu ČR, bylo by to záživné. Ale to jsem trochu nespravedlivý. Román je samozřejmě zajímavý i dějově, spojení fantasy a historie, trocha té magie a k tomu krásný příběh chlapce. Není co vytknout.
Přiznávám, že ze začátku jsem byla zklamaná- příliš mnoho nových a nevysvětlených věcí a skoro nic typického z žánru fantasy, žádní draci, trpaslíci, nic. Přiznávám, že jsem uvažovala o tom, že knihu odložím... Jenže pak začal Kvothe vyprávět a já byla... unešena, přilepena ke každé stránce. Líbil se mi nejen příběh, ale i jazyk a volba slov. Zkrátka a dobře, kniha kterou stojí za to nejen začít, ale i dokončit. 95% :)
Na každé stránce mě uchopila slova a já mohla vidět něco jiného než písmenka plující po papíře. Kolem ucha mi hvízdal vítr a šeptal mi nezřetelně své jméno. Cítila jsem vůni lesa, pach kůže. Viděla jsem rozlehlá města vzkvétající ve svém bohatství a následně mizející v plamenech. Zakusila jsem chudobu i bohatství, šílenství i chladný rozum, vztek, smutek, radost i exotický druh štěstí, který obchází hřející ohně obestřené zpěvem kočovníků. Kniha nebyla knihou. Stala se bránou do jiného světa, který mě doslova pohltil a vytrhl mě z mého světa natolik, že bych byla schopna při čtení o oroseném jitru uvěřit, že za okny mého pokoje nesvítí hvězdy, ale že mi do tváře vrhá paprsky vycházející slunce.
Příběh se ve mě usadil tak hluboko, že po dvou dnech strávených v přítomnosti Kvotha ze sebe pořád setřásám dějové linie a pocity, které Patrick Rothfuss vykreslil bravurně a svou knihu tím doslova vymrštil mezi mé nejoblíbenější. Přiznávám se, že jsem Jménu větru příliš nevěřila a téměř rok jsem dílo obcházela obloukem. Vděčím náhodě, že mi ji konečně podsunula a přinesla mi krásné dva dny exotických emocí. Ještě teď slyším loutnu hrající radost, smutek, rozbřesk a soumrak, praskající oheň, zpěv ptáků a všechny všední věci, které se stávají nevšedními.
P.S.- honem na druhý díl ;)
Štítky knihy
magie démoni dark fantasy fantasy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Prvních 100 stránek mě doslova drtilo a pořád jsem si říkala, že není možné, aby konečně nebyl nějaký děj. Dočkala jsem se a je to skutečně krásná fantasy, řekla bych že psaná s něhou a trošku s nesmělostí, nebo jak to nazvat. Tak honem na druhý díl-).