Kroniky prachu
Lin Rina
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482663/bmid_kroniky-prachu-4n0-482663.jpg
4
2230
2230
Kroniky prachu série
1. díl >
Police v knihovnách jsou plné prachu, ale i úžasných příběhů, které stojí za to číst. Jako třeba tento… Animant nezajímá svět šatů, plesů a pozlátka. Ona miluje knihy a příběhy, takže po nabídce pracovat měsíc v univerzitní knihovně v Londýně skočí všemi deseti. V obklopení tolika knihami se však jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala...... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Historické romány
Vydáno: 2021 , Fragment (ČR)Originální název:
Animant Crumbs Staubchronik, 2017
více info...
Přidat komentář
Přiznám se, že po téhle knize jsem v knihkupeství sáhla čistě instinktivně a jsem za to neskutečně ráda, protože tohle bylo pohlazení pro moji romantickou duši. Aurotka krásně vykresla nejen prostředí, ale jiskření mezi hlavními postavi, takže jsem si užívala každou stránku.
Doporučuji všemi deseti
Rozhodně doporučuji dívkám,které chtějí začíst se čtením romantických příběhů. Přišlo mi to jako novodobá Pýcha a předsudek plus bonus odehrává se to v knihovně,takže pro knihomolky jako stvořené.
Strhla velkou pozornost na sociálních sítích, ale já si ji přečetla až když už tam tolik nebyla. Autorka mě polapila do sítě a já se nechala unášet jejím příběhem. Čtení jsem si nesmírně užívala, vypnula jsem hlavu aspoň na chvíli. V knize se mi líbili autorčiny myšlenky, ale také lidská magie jako je láska, pocit výjimečnosti a štěstí.
Knihu jsem si koupila, protože se mi moc líbil obal knihy a i to, že hlavní hrdinka stejně jako já miluje knihy a má svoje čtecí křeslo :-)
Příběh je skvělý. Zasazený do staré Anglie, kdy pro ženu pracovat a mít svůj názor bylo nemyslitelné. A romantický příběh byl nádherný. Už se těším na další pokračování, které na mě v knihovně čeká :-)
Příliš jsem od knihy neočekávala, ale o to lepší to bylo. Velice čtivé bez zbytečných hluchých míst. Od začátku mě kniha chytla a nemohla jsem se dočkat, až budu pokračovat. Velice oddechové romantické čtení, které je v dnešní uspěchané době potřeba. Nevadilo ani, že je kniha trochu obsáhlejší počtem stran. Animant je velice sympatická holka, nezkušená světa a postupně trochu prokoukne a umí se postavit na vlastní nohy. Je to sice čtení pro mladé, ale potěší starší čtenářská srdíčka.
Dokonalé oddechové čtení s velmi charizmatickou a zvídavou hlavní hrdinkou Animant, jejíž oblíbenou činností je četba knih. Pozvolnou romantickou linku, odehrávající se v období viktoriánské Anglie, kombinuje autorka skvělým sarkastickým humorem. Myslím, že si dnes již těžko dokážeme představit, že existovala doba, kdy ženy neměly možnost se vzdělávat, tak jako muži, a jejich hlavní úlohou bylo především se dobře provdat. Animant se s touto úlohou však smířit nechce! Úžasná obálka!
To byl tak krásný příběh! Nejdříve mě zarazila tloušťka knihy, ale stránky mi pod rukou ubíhaly jedna za druhou. Příběh je velmi čtivý, kapitoly krátké a děj zasazený do starého Londýna, plného plesů, krásných šatů, korzetů, drožek. Animant si mě hned omotala kolem prstu - inteligentní, zvídavá, mladá žena, která vybočuje z jasně dané role, kterou jí společenská vrstva přisuzuje. A navíc moc ráda čte. A Thomas, klasický mrzout, který od sebe všechny odhání. Jejich rozhovory a slovní přestřelky mě moc bavily! Příběh je předvídatelný, ale to vůbec nevadí! Pokud chcete něžný příběh, u kterého se budete uculovat a pochechtávat, určitě doporučuji!
V podstatě jsem od brzkého začátku tušila jak příběh dopadne, ale nic to neubralo na čtivosti. Milé, romantické, čtivé.
3,4/5 Kniha je i přes svůj rozsah překvapivě čtivá, ale přišlo mi, že zatímco se začátkem si autorka poměrně vyhrála, tak konec trestuhodně odbyla. Já sama mám celkem ráda knihy z viktoriánského období, přesto bych ráda ocenila nějaký doslov, kde by vysvětlila z historického hlediska, co vše bylo v té době možné a co ne, čím se inspirovala a co si vymyslela.
Na knize je jednoznačně poznat, že není vrcholným dílem plně vyspělého autora. Slušelo by se některé pasáže krapet zestručnit a jiné rozvést, aby byla kniha vyváženější. I přesto, že je kniha romantická, není dle mého potřeba, aby se zhruba od poloviny stále jako ve smyčce opakovaly skoro stejné popisy vzpomínek hlavní hrdinky na její lásku. I po jazykové stránce si čtenář může všimnout sem tam nějakých úletů a nedorazů, ať už vinou překladu nebo autorky. Přesto ale nejsem zastáncem názoru, že by knihy z wattpadu pro blaho čtenářů neměly spatřit světlo světa. Naopak myslím, že i na této platformě se sem tam vyskytují zajímavá dílka a slibní autoři. Přeci jen žádný učený z nebe nespadl a je jedno, zda si píše do šuplete a nebo sdílí, stejně se musí vypsat. Je ale potřeba pečlivě vybírat, co vydat a také si myslím, že je potřeba jim v tom případě věnovat větší korekční a jinou péči.
Zajisté bude ještě zajímavé sledovat, jak se bude dále vyvýjet kariéra autorky a já si od ní určitě ještě něco přečtu.
Knihu jsem četla po druhé a určitě se k i zase někdy vrátím. Romantický příběh, který jsem prožívala s hlavními hrdiny a doufala, že kniha neskončí a bude příběh pokračovat dál. Knihu můžu jen doporučit ostatním k přečtením.
Jednou z nejúžasnějších věcí, která se vám stane, pokud aktivně čtete, je, že čas od času narazíte na knihu, která vám „skvěle sedne“. A to nejen v tom smyslu, že se vám zrovna trefí do nálady či do životní situace, jež právě prožíváte, ale že je jak napsaná přímo pro vás. Přesně takový pocit jsem měla při čtení Kronik prachu.
Toto dílo musí dle mého názoru zaujmout každého čtenáře už jen podle nádherného přebalu. (Získal ocenění čtenářské ankety Kniha roku v kategorii Obálka roku 2020). A příběh sám za vizuální stránkou knihy nezaostává.
Německá autorka Lin Rina nám vypravuje příběh jisté knihomolky Animant Crumbové. Animant je mladá a finančně zajištěná slečna z dobré rodiny, která vede pohodlný život, v němž se obklopuje milovanými knihami a svou vlastní fantazií. O život okolo sebe se příliš nestará ani nezajímá a pobízení své matky, aby se konečně vdala a založila rodinu, pouští takříkajíc „jedním uchem tam a druhým ven“. To vše však jen do doby, kdy se u nich objeví její strýček. Dřív, než si to Animant stihne řádně promyslet, přijme strýčkovu nabídku pracovat jeden měsíc jako knihovnice v londýnské univerzitní knihovně. A tak naše hrdinka plná očekávání a hladová po dobrodružstvích, která prozatím prožívala jen na stránkách svých knih, opouští nudné ospalé městečko a vyráží do velkolepého vzrušujícího Londýna.
Jaký šok tam však na ni čeká! Animant zvyklá na pohodlí a bezstarostnost rychle zjišťuje, jak těžký a náročný je život obyčejných pracujících lidí. Bojuje s únavou a bolestí celého těla, když musí dny trávit pobíháním po ohromné knihovně, kde knihy zařazuje, vybaluje je, štítkuje, opravuje je... Snáší pohrdavé a odsuzující pohledy mužských návštěvníků a neméně jízlivé a posměšné poznámky svého nadřízeného pana Reeda, který se „pyšní“ veřejným označením „nejprotivnější muž na světě“. Přesto všechno však Animant pozvolna zjišťuje, že ten skutečný nedokonalý náročný život má v sobě mnohem víc, než dokonalé bezstarostné snění na stránkách knih, které vedla doposud. Skrz těžké a leckdy tvrdé situace poznává samu sebe a začíná chápat, jak lhostejná a v jistém směru i necitelná byla vůči ostatním lidem včetně členů své rodiny. A nakonec se setkává s něčím pro jiné lidi tak běžným, avšak pro ni zcela novým – city k druhému člověku.
Pokud čtete můj příspěvek od začátku, pak jste už jen podle prvního odstavce pochopili, jak moc se mi tato kniha líbila. Stylem psaní i velice pozvolnou romantickou linkou může připomínat tolik známé a oblíbené klasiky Jane Austenové. Přesto mi v jistém ohledu připadá lepší, jelikož tolik neřeší vztahy a společenské konvence, ale spíše se zaměřuje na vývoj a růst osobnosti jednotlivce.
Animantiny pracovní začátky mi připomněly moje začátky v knihkupectví. Člověk, který nikdy nepracoval s knihami, si neuvědomuje, jak fyzicky náročná taková práce je. Na druhou stranu je velmi bohatá, jelikož získáváte přehled o knižním světě, sbíráte zkušenosti a otevírá se vám rozhled v takových směrech, v jakých byste to nečekali.
Kroniky prachu nejsou žádnou „akční bombou“ plnou zvratů a napětí, nýbrž oddechovým pětisetstránkovým balzámem pro podzimní večery s čajem, dekou a deštěm bubnujícím na okna. Zahřejí vám duši a budete se po nich usmívat a cítit se příjemně odpočatí.
Romantika na druhou, ale skvělá.
Pohlazení, špetka humoru, trocha boje o ženská práva. Každá asi potřebujeme svého knihovníka.
Tak tohle byla nádhera! Knihu jsem úplně zhltla. Je rozhodně určena pro romantiky a milovníky právě takových knih, kdy sice víme, jak to dopadne, ale nejdůležitější je, jak se k tomu hlavní hrdina dopracuje. Hlavní hrdinka někdy působila naivně a trochu nemyšleně, ale jak by mohla být jiná, když vyrůstá v bohaté rodině. Za mě krásný příběh, zasazený do krásného prostředí knihovny a moc se mi líbily i děje a životy vedlejších postav, se kterými jsme se během čtení seznámili.
Kniha se mi líbila. Co říct víc? Kritizovat něco? Přece proto knihy nečtu. Kdybych uměla něco takového napsat, tak pak bych možná kritizovala a hodnotila jiné. Chci se pobavit, zapřemýšlet a vzít si z nich ponaučení. Jdu číst další díl.
Tak jsem se nechala zlákat do Viktoriánské doby do kruhu stejně závislých jako jsem sama.
Hezké počtení.
Je příjemné zase se vrátit do časů nevědomí co vše může mít na svědomí láska. Ta první je životním zážitkem nej.
Rozjitřené city, vztahy a rodinné rozepře dramatizují děj až do finále, v němž ovšem zpozdilé přiznání citu je jaksi nevyladěné.
Přesto to se mi kapku zrůžovělý příběh líbil.
A mně se moc líbila! Takový krásný, milý romantický příběh z konce 19.století odehrávající se v Anglii...Místy jsem se také přihlouple usmívala a nedočkavě hltala každou kapitolu. Milá oddechovka, u nás v knihovně zařazena mezi Young Adult, takže jsem dopředu věděla, že nemám očekávat druhou Jane Austenovou. A moc se mi líbila, jak byla vykreslena hlavní postava Animant, její emoce, reakce, "výrazy ve tváři"...
Tohle je jedna z těch knih, u které vysoké hodnocení vážně neznamená kvalitu.
Už po dvaceti stránkách jsem věděla, že tohle není čtení pro mě. Styl vyprávění mi přišel strašně naivní a dětský a hlavní hrdinka nesympatická. Přesto jsem však pokračovala ve čtení, protože jsem pořád doufala, že se to zlomí. Vždyť Kroniky prachu jsou tak vychvalované, přece nemůže jít o takovou slátaninu, jak se na první pohled zdá... Nebo snad ano?
Po přečtení neuvěřitelných 540 stran musím říct, že skutečně je to taková hrůza, jak se mi po prvních stránkách zdálo. Příběh se postupem rozhodně nezlepšuje, spíše naopak.
Kroniky prachu jsou napsány v první osobě a vypráví Animant, která je klasická pick me girl. 'I am not like other girls'. Tohle její chování a póza mi byly strašně nesympatické. Iritovala mě po celou dobu knihy.
Její vyprávění je nudné a jednotvárné. Permanentně analyzuje něčí chování, pořád někoho soudí za nezdvořilosti, přitom ona sama se taky nechová vždy tak, jak by etiketa vyžadovala.
Příběh je zbytečně natahován (Když jsem se na konci dozvěděla, že to byl původně Wattpad příběh, vůbec mě to nepřekvapilo), klidně by mohl mít o polovinu míň stránek. Docela dost často mi připadalo, že to, co právě čtu, jsem už minimálně jednou četla.
Co mě taky udivovalo bylo, jak se pořád řešilo, že je práce v knihovně těžká, atd. Přitom podle toho popisu to moc nevypadalo. A fakt, že nějakých dvacet předchozích asistentů pana Reeda dalo výpověď jen kvůli občasným rýpavým kecům svého nadřízeného... Well, pak že současná generace jsou sněhový vločky xd
Nejlepší na celý tý situaci s prací je, že všichni ti lidi před Animant ji nezvládali. Ale pak přišla naše hrdinka, která v životě nepracovala, a všem jim ukáže zač je toho loket.
Asi nemá smysl, abych si tu dál stěžovala na to, jak hrozná postava Animant byla. Už teď vím, že od autorky si žádnou další knihu nepřečtu a že se jí budu vyhýbat obloukem.
Na závěr jen dodám, že Pýchu a předsudek naprosto miluju a obecně klišé romantiku vyhledávám, ale tohle bylo naprosto příšerné a zmíněné knize od Austen nesahá ani po kotníky.
Jsem spíš na rozpacích. Slátanina, která má předvídatelný děj, naivní postavy...., ale je zasazena do nádherného prostředí a historicky zajímavé doby.
Nad knihou jsem dlouho váhala, zda si ji přečíst hlavně kvůli velkému humbuku kolem, ale musím uznat, že jsem velmi příjemné překvapit. Skloubit modernější verzi Pýchy a předsudku s lehkou emancipovaností žen, není jednoduchý úkol, ale autorce se to povedlo, stejně jako gradovat "zamilovanost" hlavních postav. Velmi elegantně napsáno, hltala jsem každou stránku a hrozně se mi líbil popis (a hlavně kontrast toho), jak se hlanví postava pomalu zamilovává a co do vlastně zamilovanost a láska je. S tím si autorka vyhrála opravdu mistrovsky. Jedna z knížek, kterou si hodlám pořídit do své knihovny (zatím jsem ji měla vypůjčenou)
Štítky knihy
Londýn láska německá literatura tajemství rodinné vztahy pro dívky romantika knihovny knihovníci, knihovnice knihyAutorovy další knížky
| 2019 |  Kroniky prachu |
| 2020 | Pár stránek navíc |
| 2021 |  Limea |
| 2022 | Kufr z nebe |
| 2024 | Ztracené vzpomínky |
Byl to milý a nevinný příběh zamilovanosti a následně i lásky. Navíc umocněný prostředím, kde se odehrává. Vždycky si uvědomím, jak bylo důležité, že byly ženy, které se vzepřely společnosti a šly si i přes překážky za svým. To, že nemohly navštěvovat knihovny, mě udivilo. Ale potom si uvědomím, že i dnes jsou na světě místa, kde ženy nemají rovnoprávné postavení.