Kroniky prachu
Lin Rina
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493688/bmid_kroniky-prachu-8PG-493688.jpg
4
2253
2253
Kroniky prachu série
1. díl >
Police v knihovnách jsou plné prachu, ale i úžasných příběhů, které stojí za to číst. Jako třeba tento… Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě – ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna. V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Historické romány
Vydáno: 2022 , Fragment (ČR)Originální název:
Animant Crumbs Staubchronik, 2017
více info...
Přidat komentář
Představa o tom, jak vypadala viktoriánská Anglie blížící se k přelomu století (pravděpodobně, protože časová neukotvenost je patrná z několika zmínek - například je zmíněno, že se kniha odehrává za královny Viktorie, nicméně je také zmíněno, že se vzducholodě používali pro veřejné cestování, to se však stalo až kolem roku 1909 za vlády Eduarda, syna Viktorie, rovněž je zmíněna univerzita pro ženy a její krátké působení, nejstarší ženská univerzita pro ženy v Londýně byla však založena už roku 1849, tzv. Bedford College, tomuto času však příliš nenapovídá popis kočáru a ošacení hlavní hrdinky), nejsem zase takový hnidopich, ale je nutno knihu brát jako čistě představu o "pohodovější" viktoriánské Anglii (včetně popsaného společenského chování), která s tou reálnou má pramálo společného ve faktech, ale překvapivě hodně v atmosféře. Je vlastně pozoruhodné, jak Lin Rina dokázala vykreslit danou dobu v atmosféře knihy bez dobových faktů a reálií. Postavy jsou zábavné a vtipné a pana Reeda budete milovat. Autorka občas ráda natahuje jednotlivé pasáže a konec je poněkud moc kýčovitý, vzhledem k tomu, jak je kniha předtím psaná i s ohledem na dobu o které by měla pojednávat. Příjemné, moderní oddechové čtení ve fantaskních kulisách to nicméně je. 65%
3,99* protože ze začátku jsem měla pocit, že se to strašně táhne, ale v druhé polovině už ze mě dokázaly Kroniky prachu vymáčknout připitomělé úšklebky a málem i slzy. Je to rozhodně slowburn romance, což se mi líbilo, ale stejně bych si ještě trochu více pohrála s tempem - něco bych zkrátila a něco prodloužila. Každopádně doporučuji všem, kteří mají náladu na PG feel good oddechovku.
(SPOILER)
Spoiler
Marne tu premyslim, jestli jsem nekdy cetla skoro 600 strankovou romantickou knihu, kde jsem na prvni polibek cekala do posledni stranky :-D Kniha byla pekne napsana a popsana, vlastne ani chvilku jsem se nenudila. Bylo to oddechove, mile, bez dramat. Jen me dusicce asi chybel alespon nejaky epilog. Ten konec byl strasne urychleny.
Byla to velmi oddychujicí a milá četba. Jen občas mi přišly některé části příliš zdlouhavé, ale tím možná, samou nedočkavostí po akci, jsem knihu zhltla jedním dechem!! Sice už od začátku je možno odhalit, jak příběh dopadne, ale samotná cesta k cíli byla zajímavá a určitě ne tak předvídatelná....
Vím, že spousta z vás tuto knihu četla a spousta z vás z ní byla nadšená.....Já taky!!!! Lidi to byla nádhera!! Normálně zamilovanou beletrii nečtu. Ale v době, kdy na nás všude číhá koronavir a média na nás hrnou samá negativa, jsem potřebovala nějakou oddychovku. A Kroniky prachu je naprosto úžasný román. Miluju viktoriánskou Anglii. Animant a paradoxně i Thomas Reed my byli od začátku velice sympatičtí. Jasně, člověk věděl od začátku jak kniha skončí, že jo. Jenže byla zasazená do naprosto skvělého prostředí a já si fakt přála, abych knihu nedočetla. Aby prostě stránky pokračovaly dál a dál....
Smích, slzy, radost, smutek, vztek, zrychlený dech nebo naopak žádný dech. Přesně takové emoce ve mně vzbudily Kroniky prachu. Je to román, který když začnete číst, nedokážete se od něho odtrhnout a tak jeho 538 stran doslova zhltnete za víkend.
I když už na začátku víte, jak příběh skončí, ještě 5 stran před koncem doufáte, že se tak opravdu stane a snažíte se číst o to rychleji a usilovněji, aby se Vaše ohromné přání šťastného konce opravdu vyplnilo. Kdybych to měla přirovnat k maratónskému běhu, v posledních kilometrech nacházíte zbytky sil a zrychlujete, protože už vidíte cíl. Prostě se můžete přetrhnout, abyste tam už byli a byli šťastní.
Musím říci, že jsem se do knihy zamilovala. Koupila jsem si ji proto, protože mne uchvátila její obálka. Ovšem netušila jsem nic o tom, jaký v sobě skrývá příběh a říkala si, že ať už bude jakýkoliv, ta obálka je nejkrásnější, jakou jsem kdy viděla. Jenže já se zamilovala i do samotného příběhu. Do svéhlavé Animant, volnomyšlenkářské Elisy, i nabubřelého Thomase... Často jsem se u knihy smála, viděla v ní chvílemi sama sebe a svůj život. Ten vzdor ke svému okolí, který je mi v posledních měsících vlastní.
Příběh byl tak lehce vyprávěn, že mi bylo líto, že už končí. Za těch více než 500 stran jsem se ani na chvilku nenudila. Všechny povinnosti šly stranou. Pro mě má realita vůbec neexistovala. Byla jsem ve staré Anglii s po uši zamilovou Animant a užívala si její dialogy s Thommasem i Elisou. Líbila se mi její sebereflexe, přehodnocení vztahu s matkou i otevřenost tetičky Lilian.
Ano, o lásce toho můžeme přečíst spoustu, ale když přijde, zastihne nás nepřipravené a my najednou nevíme, co se to uvnitř nás odehrává. Vše je nové, svět se zbarví do růžova a naše logické uvažování je v naprosto dezolátním stavu. Srdce bije jako o závod, v břiše máme motýli a nerozumíme sami sobě. A přitom je to tak krásný a povznášející pocit. Je těžké zůstat nohama na pevné zemi. Stejně tak je těžké zůstat nohama na zemi, když čtete tenhle krásný román.
Nemám, co bych knize vytkla. Snad jen chvilkami mi přišla trošku kostrbatá větná stavba, ale to je spíš problém překladu, který ale v konečném výsledku nepůsobil nijak extra rušivě.
Myslím, že tohle bude opravdu jedna z mála knih, kterou si budu chtít přečíst opakovaně.
Chtěla jsem si v dnešní neklidné době dopřát poklidný román. Proto jsem také sáhla po této dostatečně tlusté knížce. Téma mě zaujalo na první pohled, tedy spíše na první přečtení zadní obálky.
Dnes po dočtení jsem si musela trochu oddechnout. Konečně dočteno! Kniha mi neučarovala, tak jako její nádherná obálka. Mrzí mě to.
Nicméně román to byl velmi romantický... což asi nebude pro mě. Již na začátku knihy, když se na scéně objevili první muži jsem věděla, jak kniha dopadne. Děj byl opravdu velmi předvídatelný a zápletka jednoduchá.
Takže můj závěr je takový, že kniha neurazí ani nenadchne.
Kniha mě naprosto učarovala. Zprvu jsem se trochu lekla jejího rozsahu, po přečtení bych ještě pár stran uvítala, hlavně v rámci posledních dvou kapitol. Autorka čtenáře bravurně vtáhne do děje, jen mi občas chyběl pohled pana Reeda, který se stal mou oblíbenou knižní postavou. Doufám, že vzhledem k uspěchanému konci se dočkáme stejně dobrého pokračování.
Většinou čtu thrillery, ale tohle bylo krásné čtení, uplně mě to vtáhlo, nádherná kniha, sice konec byl nejaký rychlý, napadla me myšlenka pokračovaní ale to je možná hloupost. Mrzí mě že měla jen tolik 544 stran a tak brzy to skončilo..
Nejsem teda žádná cíťa, ale bylo to vskutku krásné, svižné ( trochu jsem se lekla tloušťky knihy) děj se perfektně odvíjel, co bylo skoro jasné se ztratilo, to zřejmé zůstalo do konce trochu napínavé. Prostředí krásných šatů, plesů, knih a ....
Kniha byla naprosto fantastická, z nedostatku času mi trvalo, než jsem ji přečetla, ale vtáhla mě rychle do děje! Napětí ve mně stoupalo každou větou. Pocity, které ve mně kvetly, jsou nepopsatelný. Nikdy jsem nebyla na dívčí romány, no tahle kniha to vzala za pravý opak. Nebudu lhát, na konci knihy mi ukápla slza, skončilo to dle mých představ.
Když jsem si knihu půjčovala v knihovně, tak jsem si říkala, sakra to je taková bichle, snad ji do měsíce stihnu přečíst. No, o tři dny později už nemám co číst a je mi to líto, protože kniha byla skvělá.
Skvěle napsaná kniha, přečetla jsem ji za jedno odpoledne. Okamžitě mě vtáhla do děje a nemohla jsem se dočkat co bude dál. Kvůli rychlejšímu konci bych velmi uvítala druhý díl, protože mě hodně zajímá co bude dál mezi hlavními hrdiny a jak na ně zareaguje jejich okolí. Knihu vřele doporučuji.
Ach jo, jak já nesnášim, když čtu dobrou knihu a ona najednou skončí. Tahle kniha mě úplně rozsekala na kousky. Mým snem je pracovat v knihovně, a kdybych mohla pracovat ve stejné knihovně jako hlavní hrdinka, byla bych vážně šťastná.
Děj rychle ubýhal a mě stránky mizeli před očima. Úžasný příběh, i když značně předvídatelný.
Pana Reeda jsem si zamilovala. I Animat byla úžasná.
Jediné mínus knihy je na můj vkus příliš rychle ukončený konec.
Takže za mě tak 4,5*
Pořád jsem tak nějak čekala, co se bude dít, ale i tak jsem byla velmi mile překvapena a četla se skoro sama. Práce Animant je asi sen každého knihomola.
Ach, mé srdíčko plesá a stýská si, že kniha neměla o pár stránek víc. Jako všechny mě na první pohled zaujala obálka a prostě: "Tu musím mít!" a když jsem si přečetla anotaci..... Trochu mě mrzí, že některé kapitoly nebyly z pohledu nerudného pana Reeda a konec byl tak uspěchaný, ale co se dá dělat. Příběh je čtivý, oddechový, romantický a strašně rychle utekl. Už se těším, až se ke knize zase vrátím :)
V hodnocení bych potřebovala půlit, abych mohla dát 50 %, protože se mi to líbilo tak na půl - a to v rámci žánru. Hlavní věc, kterou příběhu vyčítám, je ta nemožná délka, dalo by se zkrátit např. o 200 stran a vznikla by z toho kniha, která má větší spád - ke konci už to bylo vyloženě nudné. Další mínus vidím v hlavní hrdince, která za emancipací a pokrokovostí skrývala jen vlezlost, nezdrženlivost a nevyzrálost, opravdu mi byla nesympatická a od začátku jsem si říkala, že ten, kdo ji dostane, z ní bude po pár letech dost nešťastný..... :-) A ten hlavní vztah, to nejvíc romantické, mi prostě nějak unikalo. Nevím, jak jsem mohla ten stěžejní okamžik přehlédnout nebo jestli na mne už nepůsobil vzhledem k mému věku, ale podstatu toho "silného citu", kterým Animant ve druhé polovině knihy vzdychala, jsem nezaznamenala - tedy neprožívala jsem to natolik, abych hned na onoho muže hleděla jinýma očima. I přes těch pár světlých okamžiků v chování hlavních hrdinů mi připadal knihovník pořád stejný podivín a ona pořád stejně vlezlá, její náhlý cit jsem nechápala... Pro mě to bylo čtení jen jako "výplň", kdy jsem vůbec nemusela zapojovat mozek, takový slabý čajíček pro slečny. Ze začátku mě to celkem bavilo, ale děje bylo pomálu a zhruba od strany 300 jsem už vyhlížela konec. Na několik let budu mít od podobné literatury zase pokoj..... :-)
Také jsem se nechala strhnout davem a bohužel musím říct, že obálka předčila děj. Obálka je krásná, to je bez debat, ale děj mě moc neoslovil, občas jsem i přeskakovala řádky. Škoda, mrzí mě to, ale vím, že se ke knize už nevrátím.
Štítky knihy
Londýn láska německá literatura tajemství rodinné vztahy pro dívky romantika knihovny knihovníci, knihovnice knihyAutorovy další knížky
| 2019 |  Kroniky prachu |
| 2020 | Pár stránek navíc |
| 2021 |  Limea |
| 2022 | Kufr z nebe |
| 2024 | Ztracené vzpomínky |
Ale jo, proč se vlastně na chvíli nezastavit a nesvézt se na romantické vlně. Takhle nějak si představuji pěknou romantickou knihu. Kroniky prachu mají své osobité kouzlo, celkem sympatické postavy (i když na můj vkus občas pubertálně-spartakovský přístup) a i přes fakt, že příběh je naprosto předvídatelný a možná je to tak trochu novodobá vykradačka Austinové, tak mi to vlastně ani za mák nevadilo.
Je to jednoznačně ryze dámská záležitost - pro knihomolky, skryté romantičky, milovnice viktoriánské Anglie a Austenové, je kniha jako dělená. Je to přesně to čtení, u kterého ženská dušička pookřeje.
Klišoidnost bych jí tím pádem odpustila.
Chápu i autorčinu grafomanii a lásku k macatým knihám, ale myslím se, že menší osekání by knížce prospělo, přeci jen 550 stránek je na červenou knihovnu dost, ale četlo se to příjemně - o tom žádná.
Kdybych měla být naprosto objektivní dala bych pouze 3 hvězdičky, Kroniky prachu opravdu nejsou nic světoborného, ale kašlat na to, nutela je taky láska, i když víte, že to není ve skutečnosti žádná hitparáda...