Krvavá stopa
Lydia Lunch
První básnická kniha, která této svérázné americké rockerce vychází. Zpěvačka, literátka, performerka a feministka nepřináší světlo, ale libuje si ve všem temném a odvráceném. Nic nechutného, perverzního, násilného nebo podvratného nedokáže minout, aniž by na to nezaměřila svou pozornost.
Přidat komentář
Lydia Lunch, tato bytostně nezávislá a undergroundová umělkyně, se ve své sbírce básní představuje v nebývale zklidněné, chtělo by se říci až intimní, poloze. Žádná beatnická rozháranost a neučesanost, ale opravdová a upřimná zpověď ženy, která má za sebou spoustu zážitků a zkušeností. Přes syrovost některých básní je z její výpovědi patrná křehkost a až lidská citlivost, kterou by člověk u osobnosti jejího ražení rozhodně nečekal.
"Dar života je nám dán,
abychom žili posedlí smrtí."
Pro mě donedávna neznámá autorka, básnířka s hlubokým temným talentem. Stačilo jen projít kolem knihkupectví a uvidět za výlohou Krvavou stopu a kniha se stala součástí mojí knihovny. Jak už je zde někde uvedeno Lydia je Bukowski v sukních (pouze co se vyjádření týče) a já jako jeho vyznavač s tím docela souhlasím a tahle sbírka básní vám to jen potvrdí. Samotná Lydia dle mého vkusu nezpívá dobře a ještě hůř vypadá o to víc ale píše jako hvězda. Texty mi učarovala a neodpustím si ukázku:
Jsem duch
Jsem duch ve dřevě
v mezeřený průchod v dutině
Opak absence viditelného života
Moje noční vidění vyprchává
upírá se zpátky samo na sebe
a propouští mě
do prázdného prostoru
kde se mi dostává objetí jako vzpomínce
jež připomíná rozbitou tvář
roztřískaného pokoje
Autorovy další knížky
1999 | Paradoxia |
2011 | Budu dělat za drogy |
2014 | Krvavá stopa |
2013 | Máš-li hlad, tak ho hlaď |
super syrova poezie