Krvavé brány
Markus Heitz
„Nemůžeš každého zachránit,“ prohlásila vážně. „Možná ti teď připadá nesnesitelné, že jsi ho obětovala, ale věř mi, bylo to správné rozhodnutí.“ Stejně jako Will vede i Saskia, náruživá šermířka, úplně obyčejný život. To se změní v okamžiku, kdy v turnaji nastoupí proti tajemnému Maîtremu: ten jí rapírem způsobí hluboké řezné rány, které se brzy poté změní v cejch. Saskia netuší, že po ní její sok pátrá už po staletí - neboť v ní dřímá dar, který teď Maître hodlá využít pro své účely. Ovšem mladou ženu nikdo nepřipravil na její temný talent, a tak nechtěně rozráží dveře, které nikdy neměly být otevřeny. Než Saskia pochopí, co se s ní děje, ocitá se společně s Willem na útěku před démonovými služebníky, kteří ji chtějí zneužít pro své vlastní zájmy. Oba mladí lidé musejí zapomenout na vše, co dosud považovali za skutečné, dobré a špatné, aby dokázali přežít - a dostává se jim právě tak nečekané jako neobvyklé pomoci…... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2013 , Fantom PrintOriginální název:
Blutportale, 2008
více info...
Přidat komentář
Moje první kniha od tohoto spisovatele, i když jich mám v knihovně víc. Jsem z toho taková rozpačitá. Na jednu stranu je to přesně žánr, který mám ráda, ale do čtení této knihy jsem se musela nutit. Přišla mi příliš překombinovaná. Ale ještě to s ní nevzdam, třeba jsem jen nebyla v tom správném rozpoložení.
Klasická sci-fi, jak za mých mladých let, kdy holky byly hezčí a tráva zelenější. Dobře se to četlo.
Kniha z celé Heitzovy ságy, Ritusem začínaje, přes Děti Jidášovy pokračujíce, rozhodně nejslabší. Ve druhé, lepší polovině, to zachraňuje alespoň Eric a jeho (ne)milovaná sestra. Vrací se také Sia
Tak musím říct, že od Alfů to je přeci jenom skok, jak charakterem postav, tak stylem vyprávění. A i přes to, že neradu čtu od autora jiné, než oblíbené série, tahle kniha mě utvrdila v tom, že dělám chybu. Zápletka příběhu i postavy dobré, francouzská dlačice si nemůže nenajít své příznivce. Menší mínus bych dala za to, že u francouzských vložek není překlad, takže pokud nevládnete tímto jazykem, obohacující slovíčka prostě utečou.
Heitz píše dobře a každá jeho kniha má opravdu pěkný spád. Nestačíte se tak nějak ani pořádně rozkoukat a už se to tam mlátí hlava nehlava. Tato kniha patří mezi jeho slabší, viděla bych jí někde mezi 3 a 4 hvězdičkami. Čtyři dávám za to, že nápad je originální a děj opravdu běží jako po másle. Tak nějak moc nechápu, že Trpaslíci mají lepší hodnocení, protože ti se také dobře četli, ale po pár letech nevím z děje téměř nic, úplně mi zmizel z hlavy. Toto je akční hororové fantasy, nečekejte žádné převratné myšlenky. Je to zkrátka čtivá oddechovka, i když ne každý si oddechne u hektolitrů krve :-D Popravdě jsem po přečtení komentářů zde čekala mnohem horší paskvil. Co lze této knize vytknout je, že to autor místy až trochu překombinoval a uspěchal. Pro mě je od Heitze nejlepší asi Ulldart - Doba temnoty.
Joj, tohle ale byla spektakulární jízda. Příběh přeplácaný množstvím nedotažených motivů, obsazen postavami s charaktery druhořadých voskových figurín a vyšperkován křečovitou akcí, vedle níž béčkové filmy devadesátých let působí uměleckým dojmem hodným intelektuálního rozboru. Německá akční estráda s démony, vlkodlaky a upíry, která je tak blbá, až je málem geniální.
Kombinace dobrodružného románu s brutálním hororem nezní v základě vůbec špatně, kdyby fungovalo alespoň jedno nebo druhé. Jenže papundeklová hrůza postrádá děsivost a zápletka pro svou zběsilost nějaký smysl. Děj se tu okatě přizpůsobuje postavám a ne naopak, přičemž v některých momentech jsem měl až dojem, že jde možná o nějakou sofistikovanou komedii. Chování německé policie při vyšetřování masové vraždy dvou stovek lidí, ke kterému přistupují jako by šlo o krádež peněženky, by tomu dost napovídalo. Nemluvě o hrdinech, jejichž role spočívá v zabíjení různorodé magické havěti a odhalování utajené historie na Wikipedii.
No co napsat o této knížce, začátek byl poměrně nudný a florista s kuchařkou mi nebyli tolik simpatičtí jako třeba Eric nebo Sia z jiných autorových děl. Naštěstí to zachránila Justine, která svou arogancí k zákonu a agresivitou dodala knize švih. Hned jak se na scéně objeví francouzka, kniha zvyšuje obrátky a začala mě dost bavit. Dost se mi také líbili záhadné posatvy především Levantin a co mě opravdu nadchlo bylo to, že tato kniha svělým způsobem spojila sérii Ritus a Jidáše. Už aby byl čas na knížku Syn Jidášův.
Zatím nejslabší kniha od M. Heitze... spousta omletých klišé, knihu jsem dočítal spíš "z povinnosti"...
No četlo se to dobře, zajímavý a velice překvapivý konec, který jsem nečekala. Přesně můj oblíbený styl. :)
Souhlasím s finkou, docela slibný začátek a pak už jen nuda. Snaha šokovat a zaujmout nevyšla. Všeho moc bez humoru a zajímavého stylu škodí. Z některých věcí mi bylo až trapně. Nedočetla jsem to.
Občas člověk sáhne po autorovi, který je pro něj nový. Chtěla jsem si vyzkoušet, co se mnou chválený Heitz udělá. Takže jsem ho vyzkoušela. Krvavý začátek byl velice slibný, opravdu se mi líbil. Zbytek knihy už jenom nudil. Takový to mělo potenciál!
Musím přiznat že knihu už čtu delší dobu. Bohužel ne proto, že by kniha byla na nic nebo nezáživná, první třičtvrtinu knihy jsem stáhla za den, jenže teď už nemám čas, práce mě zatěžuje až až, ale do té chvíle do které to mám přečtené je to velice úžasná hororová fantasy jakou jsem ještě v životě nečetla. Ode mě tahle kniha dostává už teď plný počet hvězdiček a všem doporučuju přečíst. :)
V sobotu jsem dočetl dost svižně psanou hororovou fantasy Krvavé brány od Heitze. Slovo KREV ve všech podobách se tam objevuje více než často. Prostě dobrá oddechvka, kde děj chvátá rychleji než Vltava v současnosti.
Autorovy další knížky
2005 | Trpaslíci |
2008 | Ritus |
2016 | Triumf trpaslíků |
2009 | Osud trpaslíků |
2010 | Spravedlivý hněv |
Po dlouhé době, aplikuju zásadu, nedočítat knihy, které mně nechytí. Odloženo cca na straně 156.