• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Návrat trpaslíků, kniha II. - Markus Heitz

ntriky rozehrané v první části Návratu trpaslíků gradují! Skrytá země je o stovky cyklů starší, dávné hrdinské činy se staly námětem legend a život jde dál. ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 29 knih

Nové komentáře u knih Markus Heitz

Řád vysokých mečů

„Výborné pokračování série. Spousta různých zvratů i různého vývoje děje. Tento díl jsem si užil a hned jdu na další. Opravdu napínavá série od které se těžko odtrhává.“... celý text
— MilanKop

---

Stíny nad Ulldartem

„Skvělý začátek série a vývoj hlavní postavy je naprosto parádní. Vše je skvělé napsáno a čte se více než dobře. Hned jdu na druhý díl a jsem zvědav, jak to tedy bude či nebude. Doporučuji“... celý text
— MilanKop

---

Zuřící bouře

„Nad národem alfů se stahují černé mraky. Vláda trojčat Dsòn Aklán je u konce a poslední zbytky jejich stoupenců jsou pronásledovány a bez slitování likvidovány. V tomto světle je vzájemné soupeření dvou posledních alfských měst Dsôn Dâkiònu a Dsôn Elhàtoru nesmyslným plýtváním silami a životy. Tím spíše, že nedaleko už čeká nový nepřítel. Legendy alfů končí čtvrtým svazkem, který se svým dějem podobně jako předchůdce vklínil mezi knihy trpasličí ságy (konkrétně mezi Osud a Triumf trpaslíků). A ještě jedna podobnost pojí Zuřící bouři s Temnými stezkami: znovu ten pocit výplně, která si hraje na písečku, jenž už není pro stavbu hradu nezbytně nutný. Navíc je tvrdý a špatně se zpracovává. Skákat na místě, natahovat ruce a doufat, že z oslíka se ještě nějaké ty mince vytřesou, je prostě špatný nápad a nezachrání ho ani mimořádná erudice autora. Mně například bylo úplně jedno, jak všechna ta Aiphatònova či Carâhniosova dobrodružství skončí (kdyby tedy vůbec nějak skončila…). Zuřící bouře je bohužel už jen labutí písní série, která byla od samého začátku tak trochu zbytečná.“... celý text
— ludek.n

---

---

Temné stezky

„Vykázáni za vraždu z Dsôn Sòmranu, protloukají se trojčata Sisaroth, Tirîgon a Firûsha podsvětím plném hrůz a nebezpečí, aby objevili cestu zpátky a očistili svá jména od falešného obvinění. Ani jeden z nich netuší, že osud s nimi má docela jiné záměry. Potřetí nahlížíme do Legend alfů, které se svou časovou posloupností vklínily někam mezi třetí a čtvrtý díl trpasličí ságy a kromě Phondrasônské odysey alfských trojčat nás seznamují i s chybějící částí dobrodružství Tungdila Zlatorukého, poté co prošel Černou soutěskou do podzemního světa. Přestože se jedná o plnohodnotné vyprávění, po celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že čtu jen jakýsi apendix, dodatek, něco, co zbylo pod stolem a bylo v dobré víře vytaženo na světlo světa, aby se zhodnotilo. Přes všechny odpornosti a zvrácenosti (dekapitace a párání těl jsou evidentně tou nejoblíbenější disciplinou), které Markus Heitz chrlí jako na běžícím pásu, jsem v Temných stezkách necítil žádné pnutí, žádné napětí vyššího řádu. Dokonce se dá říct, že dokud se alfové nevydali na cestu do Skryté země, nudil jsem se nad očekávání.“... celý text
— ludek.n

---

Spalující nenávist

„Dsôn Faïmon mělo být věčným centrem nikdy nepokořené říše alfů, ale nyní se otřásá v základech pod útokem nepřítele, který měl být dávno mrtvý. Navíc ho sužuje nemoc, stejně strašlivá jako nelítostní Dorón Ashont. Druhý díl Legend alfů je stejně nemilosrdný, krutý a zvrácený jako jeho předchůdce. Celá kniha je vlastně jen o zabíjení, válčení, krvavých orgiích a mučení. Všechny ostatní motivy a témata skomírají pod kuratelou této obscénní krvavé posedlosti. Spalující nenávist se tak stává nanejvýš ponurou a monotónní ódou na smrt, a to i přesto, že nabízí tolik vrstev, že by vystačily hned na několik románů. Ta neskutečná prokomponovanost je vlastně to jediné, co drží Heitzovo dílko nad hladinou. Deprese začíná v podstatě hned na první stránce a neskončí dříve, než přijdou závěrečné titulky. Příběh tentokrát bohužel postrádá náboj a jiskru, přešlapuje na místě a beznadějně hledá východisko z bludného kruhu, do něhož se dostal.“... celý text
— ludek.n