Krvavé územie: Európa medzi Hitlerom a Stalinom
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198773/bmid_krvave-uzemie-europa-medzi-hitlerom-198773.jpg
5
503
503
Uprostred Európy, uprostred dvadsiateho storočia, zavraždili Sovieti a nacisti na krvavom území medzi Berlínom a Moskvou štrnásť miliónov ľudí. Počas dvanástich rokov na území dnešného Poľska, Ukrajiny, Bieloruska, pobaltských štátov a v západnej časti Ruska každý rok zmasakrovali v priemere viac ako milión obyvateľov. Bol to výsledok cielenej politiky, ktorá priamo nesúvisela s bojovými operáciami. Kniha pomáha pochopiť, že toto šialenstvo malo systém. Americký historik Timothy Snyder vo svojej knihe podrobne skúma Stalinove a Hitlerove motívy a metódy. Svoje rozprávanie dopĺňa aj dôležitými výpoveďami obetí, ktoré po sebe zanechali listy príbuzným, vyhodili lístky z vlakov či po sebe zanechali denníky. Dielo vychádza zo širokého využívania predovšetkým miestnych prameňov. Opiera sa o autorovu schopnosť nepateticky, cez množstvo epizodických postáv vrátiť aspoň niektorým z týchto miliónov zavraždených tvár a hlas. Výsledkom je originálna kniha, ktorá nás núti nanovo preskúmať najväčšiu tragédiu v európskych dejinách a nanovo premýšľať o našej minulosti. Viacerí odborníci označili Krvavé územie za jednu z najdôležitejších kníh o zlomových udalostiach 20. storočia. Dielo získalo od vydania viaceré prestížne ocenenia a v štyroch krajinách figurovalo na prvej priečke rebríčka bestsellerov literatúry faktu. Neprekvapuje, že okrem prekladov do najväčších svetových jazykov kniha medzičasom vyšla vo všetkých jazykoch, ktorými sa dnes hovorí na niekdajšom krvavom území. Timothy Snyder (1969) je americký historik, profesor dejín na Yaleovej univerzite špecializujúci sa na dejiny strednej a východnej Európy. Prijatie jeho diela Krvavé územie: Európa medzi Hitlerom a Stalinom odbornou verejnosťou i čitateľmi potvrdilo jeho miesto medzi najvýraznejšími anglosaskými historikmi strednej generácie. Za knihu získal Cenu Ralpha Walda Emersona, ktorú udeľujú každý rok za najdôležitejšie a najoriginálnejšie dielo v oblasti literatúry faktu. V roku 2013 získal za svoj prínos k politickému mysleniu Cenu Hannah Arendtovej.... celý text
Literatura faktu Válečné Historie
Vydáno: 2013 , PremediaOriginální název:
Bloodlands: Europe between Hitler and Stalin, 2010
více info...
Přidat komentář
Vyčerpávajúca publikácia. Pri čítaní človek nemá pochýb o tom, že Snyder je akademik. Množstvo odkazov nielen zvyšuje kredibilitu diela ale taktiež umožňuje človeku ďalšie vzdelávanie.
Nechcel by som žiť v tých časoch, ľudia umierali úplne zbytočne a v neuveriteľných množstvách. Obyvatelia dotknutých krajín si zažili neuveriteľné utrpenie.
Priznám sa, že o veľa veciach som absolútne nevedel a kniha mi v mnohom otvorila oči. Úrivky z nej by mali byť súčasťou učebníc dejepisu. 20 st. nás veľmi ovplyvnilo a pritom je mu v osnovách dejepisu venovaný minimálny priestor. Potom sa nemôžeme diviť tomu čo sa v našej spoločnosti deje. Pomali vymierajú pamätníci a tieto naše zverstvá nám nemá kto pripomínať.
Prečítať by si ju mal každí, ale hlavne hajlujúci extrémisti a osoby nosiace kosáky a kladivá alebo nápisy CCCP hrdo na zástavach alebo tričkách. Ale takýto človek už má svoj ,,správny názor''. Nenechá si otvoriť oči.
V knize najdeme ucelené informace o druhé sv. válce. Jedná se literaturu faktu, hladomor na Ukrajině, koncentrační tábory, napadení Ruska Němci, napadení USA Japonskem proložené krátkými příběhy o obětech války. Pro mě byla zajímavá část, že Hitler se chtěl nejdříve spojit s Polskem a pak napadnout Stalina, a protože Polsko odmítlo, Hitler se Stalinem napadli Polsko a rozdělili si ho. Pro mě kniha, která mi rozšířila obzory. Kdo se zajímá o historii, doporučuji.
Mimořádně skličující čtení. Nepochybuji, že dané území v daném časovém úseku bylo tím nejděsivějším místem, jaké si umíme představit. Nebo spíš neumíme. Nenapíšu nic nového, ale musím znovu vyzdvihnout Snyderovu rafinovanou a působivou prezentaci těch otřesných faktů. Je známá věc, že čím větší čísla obětí, tím větší lhostejnost k nim cítíme. Tomu, aby v nás tahle hrůzná matematika vyvolala něco víc než jen údivem povytažené obočí, napomáhá Snyder vkládáním konkrétních svědectví a osudů, které těm jatkám vracejí lidský rozměr. Účinek je zdrcující, i když autor sám se snaží držet své emoce na uzdě.
Také si člověk uvědomí (a Snyder na to přímo poukazuje), jak bylo do pádu železné opony povědomí o nacistických, neřkuli stalinistických zvěrstvech zkreslené a jak pomalu se to mění. Osvětim byla dlouho tím nejvýraznějším symbolem holokaustu, přitom to, co se dělo v Treblince a na dalších místech „krvavých zemí“, bylo ještě mnohem větší peklo. A největší tragédie je v tom, že obyvatele této oblasti rozšlapávala okovaná bota dějin na krvavou kaši z obou stran. Poláci, Ukrajinci, Bělorusové, nikdo neměl na vybranou, pro Hitlera i Stalina byli všichni podřadný, postradatelný lidský odpad nebo přinejlepším levná pracovní síla a ani spojenectví s kteroukoliv stranou jim nemohlo přinést nic dobrého.
Rád bych napsal, že díky mementům jako je tato obdivuhodná kniha se zmenšuje hrozba opakování podobných události, ale obávám se, že to zdaleka nestačí. Potenciál k rozpoutání dalších hrůz v nás dříme napořád, stačí jen aby nás dějiny (je naivní si myslet, že dějiny tvoříme my) dotlačily k příslušné hraniční situaci a – nedělejme si iluze - začneme jednat tak, jak by nás do té doby ani ve snu nenapadlo. Pesimismus nebo realismus? To posoudí zase jen historie.
Vše už bylo napsáno. Jen dodám, že je to ten typ knihy, od které se nelze odtrhnout, ale po pár hodinách čtení si nic jiného nepřejete. A když vás kniha konečně převálcujete, rozhlídnete se a zjistíte, že vám vše připadá šedé, neskutečné - a napůl čekáte, že uvidíte u cest hladovějící polomrtvé lidi, nebo plahočící se chudáky při divokých odsunech nebo záborech majetku. A to nejsem zrovna citlivka a většina textů podobného ražení mě nechává naprosto klidnou.
Hodně náročné a silné čtení. Je nemyslitelné, aby něco podobného u nás vyšlo za minulého režimu. Krutovláda Sovětů, Sovětů s Němci a Němců neznala hranic, ani těch zeměpisných.
Po přečtení ostatních komentářů ani nevím, co více bych k této knize dodal.. Škoda jen, že je poměrně neznámá, sám jsme na ni narazil čirou náhodou. Přitom se jedná o zvěrstva, která se odehrála ve století, kdy se většina z nás narodila, nedávno, a dnešní generace jsou tak zhýčkané moderním způsobem života a "přepychem" dostatku, že jim události zde popsané přijdou vzdálené stovky let.. Opravdu bych to zavedl jako povinnou četbu :)
Úchvatná a hrôzostrašná kniha, ktorej stránky sa musia dávkovať v maličkých množstvách. V opačnom prípade sa už po polhodinke čítania človek prirodzene "obrní" voči všetkým popisovaným hrôzam a hlavne si prestane uvedomovať hodnotu čísel, ktorých je v knihe tak veľa. Keď spojenectvo Hitlera a Stalina zmutovalo v konflikt, okrem vojenskej porážky protivníka sa totiž súperilo aj v tom, kto z nich Európu lepšie "vyčistí".
Nehovoriac o tom, že Nemci vlastne svoj vyhladzovací plán museli oklieštiť, lebo blesková vojna sa napokon nekonala. Desivé je, že ak ich rukami napokon zahynulo "len" asi 10 miliónov ľudí, je to len zlomok pôvodného plánu. Fakt sa nad tým zamyslite, potom vás to musí paralyzovať, ak ste emočne zdravo vyvinutí...
Zverstvá, akými sa toto exekuovalo, sú v knihe tiež popísané až príliš... ehm, dostatočne.
V dnešnej dobe sme dlhotrvajúcou (relatívne) mierovou situáciou v Európe už tak zhýčkaní, že je takto strhujúco napísaná kniha od renomovaného historika tou najzmysluplnejšou formou, ako nám všetkým pripomenúť, že z minulosti sa treba poučiť. Už zostáva len otázka, čo treba urobiť, aby už nikdy nedostali priestor myšlienky, ktorých vyústením bola táto dehumanizovaná apokalypsa.
Fakta, fakta, fakta napsaná strhujícím způsobem, se kterým jsem se jinde nesetkala. Přehledné dílo, ale hlavně tragické a kruté lidské příběhy mě tedy dostaly doslova do kolen. Až jsem si říkala, jestli je to vůbec možné, ale bohužel ano. Trochu se až bojím, mám dva syny a dnes svět také není zrovna mírumilovný... Proto je dobře si připomínat tu hrůzu, abychom si vážili i obyčejných věcí a hodnot a nezapomínali na vděčnost, že můžeme žít tak, jak žijeme. Knihu doporučuji jako povinnou četbu. Moji synové už ji čtou...
Lidstvo je nepoučitelné...předtím Arménie, potom přišla Kambodža, Biafra, Jugoslávie...a stejně se najdou lidé/"lidé", pro které je nacismus nebo bolševismus legitimní platforma na prosazování svých obludných názorů. Každý, kdo tohle obhajuje si zaslouží ochutnat vlastní medicínu, genocidu přímo do žíly.
Při některých pasážích se člověku dělá až fyzicky špatně. Empatie není známka slabosti a tohle by mělo být zařazeno mezi povinnou četbu. Je děsivé, kam až dokáže člověk pod pláštěm ideologie zajít i navzdory tomu, že je všeobecně známý fakt, že každá revoluce žere svoje děti. Kolik katů pak skončilo na druhé straně sekery a stejně jí budou další a další generace pozvedávat nad hlavy druhých.
Strhující kniha o zvěrstvech páchaných především Sovětským svazem a Nemeckem v období 2. světové války, jakož i v létech předchozích a následujících. Tymothy Snyder strhujícím popisem zdůrazňuje především fakt, že za každým mrtvým z "krvavých zemí" stojí vlastní osobní příběh a tak bychom k obětem sovětského a německého teroru měli přistupovat a nenahlíží na ně jako na pouhá "čísla". Kniha je sice poměrně náročná a podrobná, ale toto téma si přesně takový druh knihy zasluhuje. Výborná ilustrace této části dějin, kterou by mnozí nejradši vytěsnili, si zaslouží jednoznačně nejvyšší možné hodnocení.
Drsna kniha o drsne dobe. Strasna predstava, kdyz si uvedomime, ze to vsechno se delo v dobe podstate nedavne, jeste za zivota nasich rodicu a prarodicu a nedaleko odsud, to je proste nepochopitelne. Jinak, jedna se o vynikajici shrnuti toho podstatneho, co se v techto oblastech a v dane dobe delo. Dozvedel jsem se dalsi, pro mne nezname, historicke skutecnosti, navic podane v celkovem znamejsim kontextu. Rekl bych, ze mnohe tyto udalosti maji presah i do dnesni doby a vysvetluji nektere soucasne situace, jako napriklad averzi obyvatel pobaltskych statu k rusum a obecne k Rusku. Jedina poznamka k dilu, Paul Johnson v Dejinach 20. stoleti uvadi, ze Stalin zpusobil hladomor na Ukrajine ciste z osobni msty, toto jsem takhle primo receno v teto knize nevidel.
Pro mě rozhodně jedna z nejlepších knih o období stalinismu a druhé světové válce v oblasti východní Evropy. Kniha by měla být povinným čtením pro ty, kteří mají zájem na vytváření dojmu velikého hrdinství rudé armády a utrpení ruského lidu.
Kniha je odbornou studií a přesto je čtivá. Ovšem pro citlivé ženy takové čtení není. Přečetla jsem ji rychločtením, mnohé si uvědomila, ale číst to podrobně, na to prostě psychicky nemám.
Musím říci, že kniha je opravdu obrovská studnice čísel a hlavně neuvěřitelně smutných osudů, které dva největší vrazi minulého století provedli. Ano ta důležitá otázka zní, co umožnilo násilně ukončit tolik lidských životů. Je opravdu jedno jestli se jedná o nacionální socialismus, nebo o stalinismus, vždy to vedlo ke zbavení lidské oběti práva na lidství. Nicméně mě přišlo, že byla tato kniha brána hlavně z pohledu Poláků, kteří byli nepřátelé jak Němců, tak historicky i Rusů. Ale nějak se pozapomnělo na další národy, v čemž mě utvrdila i zmíňka o atenátu na Heidricha spáchaným Čechem a Slovákem, které vyslala britské rozvědka. Na to jakou si dal autor práci v archívech s ostatními souvislostmi, zajména v té ruské, hladomor, Ukrajina, kulaci a opět hlavní nepřítel Poláci, tak mě to přišlo malinko zavádějící. Ale jinak musím přiznat, že je to pojaté opravdu ve velkém stylu a hlavní myšlenky knihy jsou burcující i v dnešním světě. Proto se na ty miliony často bezejmenných obětí nesmí nikdy zapomenout. To tato kniha určitě plně vystihuje.
Neuvěřitelně strhující a zároveň husí kůži nahánějící kniha. Výčet všech hrůz spáchaných nacistickým a komunistickým režimem v období let 1933 až 1945 nebere konců. Je to nesmírně depresivní čtení, při kterém si neustále pokládáte otázku: Jak je možné, že k něčemu takovému vůbec mohlo dojít?
Současně čtenář pochopí, že mezi Stalinem a Hitlerem neexistoval žádný rozdíl. Jejich ruce jsou potřísněné krví mnoha milionů lidí....
Timothy Snyder si zaslouží obdiv a uznání za toto vynikající dílo a dokumentaci těchto strašlivých zločinů. Poskládat všechny informace dohromady a vytvořit komplexní obraz dějin krvavých zemí musela být ohromná fuška, kterou americký historik zvládl na výbornou. Jeho práci obdivuji, Snyder je inspirativním příkladem, jak se podívat na danou problematiku z mnoha úhlů pohledu.
Krvavé země by měly být povinnou četbou, aby všichni pochopili, že nežijeme v tak špatné době, jak si mnozí myslí.
Už teď se těším na Černou zem. Pokud se o Snyderově bádaní chcete dozvědět více, stačí si pustit jeden z dílů Hyde Parku Civilizace, kde jako host vystoupil v listopadu 2015.
Velice komplexně zpracované téma, všechny ostatní dokumenty či knihy, které jsem k tomuto tématu viděl nebo četl se zabývají zvlášť Hitlerem nebo Stalinem, Timothy Snyder, ale poukazuje na vzájemnou propojenost těchto zločinů. Nad knihou jsem zažíval smíšené pocity, na jednu stranu jsem byl fascinován skvělou knihou, kterou jsem chtěl číst dál, na druhou stranu jsem si musel dávat přestávky abych se vyrovnal s hrůzami, které kniha popisuje. Všechny ty osudy popsané stručně pár větami, které člověka zasáhnou silou a tragikou lidského umírání mění anonymní davy a počty mrtvých na mozaiku smrtí jednotlivých lidí, kteří měli své životy, rodiny..... Doporučuji všem nejen proto aby nezapomněli, ale aby vůbec věděli co se dělo.
Hotovo, dočítané. Množstvo faktov, ktoré si človek nedokáže zapamätať, ale prehrýza sa nimi lebo chce vedieť, trochu fascinovane, často zhrozene, občas nechápajúc. Snyder ozrejmuje, čo sa dialo na tzv. krvavom území približne v rokoch 1932 - 1945. Vymedzuje oblasť, zdôvodňuje a opisuje, čo sa dialo, prečo sa to dialo, dáva veci do súvislostí. A počíta... celú knihu počíta a pridáva na účet. Nenecháva nitku suchú, ale napriek tomu obviňuje vecne a svoje čísla podkladá faktami, hoci v závere píše, kde a prečo musel odhadovať.
A napokon hovorí o tom najdôležitejšom:
"Každý záznam o smrti naznačí, ale nemůže nahradit jeden svébytný, neopakovatelný život. Musíme tedy umět nejen správně spočítat mrtvé, ale i započítat každou oběť jako jednotlivce. Jedno hodně veliké číslo, které při podrobné analýze obstojí, se týká holokaustu: 5,7 milionu mrtvých Židů, z nichž 5,4 milionu připravili o život Němci. Avšak toto číslo stejně jako všechny ostatní údaje nesmíme vnímat jako 5,7 milionu - je to abstrakce, kterou nelze uchopit -, nýbrž jako 5,7 milionu krát jedna. Neznamená to nějaký druhový obraz Žida, jejž v 5,7 milionu případů potkala abstraktní smrt. Znamená to nesčetné jednotlivce uprostřed života, který byl zkrácený násilím: Dobciu Kaganovou, dívenku z kovelské synagogy, a spolu s ní všechny, kdo se tam tenkrát ocitli, všechny konkrétní osoby zabité za svou příslušnost k Židovstvu v Kovelu, na Ukrajině, na Východě, v Evropě.
Připomínky výročí se organizují u příležitosti kulatých čísel, desítek či stovek - ale čísla vypovídající o mrtvých se nám lépe pamatují, když údaje nejsou kulaté, když nekončí nulou. Pokud jde o holokaust, je tedy možná snazší myslet na 780 863 obětí Treblinky: ta trojka na konci může znamenat Tamaru a Ittu Willenbergovy, jejichž šatstvo se k sobě tulilo, zatímco sestry se už dusily v plynové komoře, a Ruth Dorfmannovou, která před odchodem do plynu plakala společně s holičem, jenž ji před smrtí stříhal. Může být snazší představit si jednu osobu na konci čísla 33 761 – tolik Židů bylo popraveno v Babím Jaru. Třeba to byla matka Diny Proničevové, ačkoli ve skutečnosti může být tou jednotkou každý zabitý Žid. Musí jí být. A také jí zůstává.
Při rozboru dějin masového zabíjení v krvavých zemích musí naše vzpomínka uchovat i jeden milion (krát jedna) Leningraďanů, které vyhladověla blokáda města, 3,1 milionu (krát jedna) sovětských zajatců, jež Němci pozabíjeli v letech 1941-1944, i 3,3 milionu (krát jedna) sovětských venkovanů, které stalinistický režim vyhladověl k smrti v letech 1932-1933. Tato čísla nikdy nebudeme znát přesně, nicméně i ona zahrnují jednotlivce: rolnické rodiny postavené před strašlivou volbu, vězně zahřívající se v zemljankách, děti přihlížející smrti svých nejbližších v Leningradě tak jako Táňa Savičevová.
Každý z 681 692 popravených za Stalinova Velkého teroru v letech 1937 až 1938 mohl vyprávět vlastní životní příběh: posledními dvěma zatčenými tak mohou být Maria Jurewiczová a Stanislav Wyganovski - manželé, kteří se setkali „pod zemí“. Každého z 21 892 polských válečných zajatců zastřelených NKVD v roce 1940 zastihla smrt v nejlepším věku. Těmi dvěma popravenými na konci by mohli být Dobieslaw Jakubowicz, otec, který snil o své dcerce, a Adam Solski, manžel, který si pořídil poznámku o snubním prstenu toho dne, kdy jeho život ukončila kulka.
Nacistický a sovětský režim proměňovaly lidi v čísla, z nichž část můžeme pouze odhadovat a část velmi přesně rekonstruovat. Jako vědci musíme po těchto číslech pátrat a uvádět je do souvislostí. A jako humanisté musíme oněm číslům vrátit lidský rozměr. Pokud to nedokážeme, znamená to, že Hitler a Stalin zformovali nejen náš svět, ale i naši lidskost.“
Kniha jedinečným a podrobným způsobem dokumentuje historické události v komunistickém Sovětském svazu a nacistickém Německu. Nejsou zde pouze strohá čísla o počtu zabitých a popravených, ale i opravdové příběhy lidského neštěstí a naděje. Před autorem, skládám hlubokou poklonu (zvláště když si uvědomíme, že knihu napsal americký historik, který nemusí mít evropské dějiny pod kůží). Krvavé země jsou výjimečným a komplexním historickým dílem.
Mannová
Výborná kniha, která s historickými fakty a čísly přináší i nový pohled na chápání, vnímání a snad i pochopení našich dějin.
Vyčerpávající kniha. Jak obsahem, tak stavem, ve kterém jsem byl při jejím (do)čtení. Snyder ukázal, jak malou hodnotu měl lidský život pro ty, kdo ve jménu světlejší a lepší budoucnosti neváhali obětovat cokoli - včetně životů milionů lidí.
Zrůdnost stalinistického režimu v období před válkou je neskutečná. Samozřejmě, věděl jsem, že na Ukrajině se udál hladomor, ale jaké byly jeho příčiny, průběh a důsledky... něco neuvěřitelného. A to jen kvůli velikášskému komplexu a paranoidní až pomatené mysli jednoho člověka, který má k ruce administrativní aparát třesoucí se strachem o vlastní životy. Aneb jak lidé pro zachování vlastního života vybírali na smrt stovky až tisíce jiných.
Postup nacistických vojsk, popis podmínek v koncentračních a vyhlazovacích táborech, zklamané naděje oněch milionů lidí, kteří trpěli pod sovětskou nadvládou a nacistická se neukázala o nic lepší. Platili svým utrpením a životy jen za to, že se narodili a žili v oblasti Krvavých zemí.
Poválečné zúčtování s opětovnou nadvládou sovětů za života Stalina je snad už jen trpkým koncem všeho zbytečného utrpení.
Když jsem četl o desetitisících, statisících a milionech popravených či zemřelých, říkal jsem si samozřejmě, jak je to strašné. Ale přece jen to stále byla "jen" odlidštěná čísla. Pak Snyder přijde s konkrétními osudy, v tu chvíli čísla dostanou jména a to na mě dopadlo naprosto zdrcujícím způsobem.
Velmi silné, zároveň zcela komplexní pohled na to, co se dělo a hlavně pokus o odpovědi na otázku proč.