Krvavé územie: Európa medzi Hitlerom a Stalinom
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198773/bmid_krvave-uzemie-europa-medzi-hitlerom-198773.jpg
5
503
503
Uprostred Európy, uprostred dvadsiateho storočia, zavraždili Sovieti a nacisti na krvavom území medzi Berlínom a Moskvou štrnásť miliónov ľudí. Počas dvanástich rokov na území dnešného Poľska, Ukrajiny, Bieloruska, pobaltských štátov a v západnej časti Ruska každý rok zmasakrovali v priemere viac ako milión obyvateľov. Bol to výsledok cielenej politiky, ktorá priamo nesúvisela s bojovými operáciami. Kniha pomáha pochopiť, že toto šialenstvo malo systém. Americký historik Timothy Snyder vo svojej knihe podrobne skúma Stalinove a Hitlerove motívy a metódy. Svoje rozprávanie dopĺňa aj dôležitými výpoveďami obetí, ktoré po sebe zanechali listy príbuzným, vyhodili lístky z vlakov či po sebe zanechali denníky. Dielo vychádza zo širokého využívania predovšetkým miestnych prameňov. Opiera sa o autorovu schopnosť nepateticky, cez množstvo epizodických postáv vrátiť aspoň niektorým z týchto miliónov zavraždených tvár a hlas. Výsledkom je originálna kniha, ktorá nás núti nanovo preskúmať najväčšiu tragédiu v európskych dejinách a nanovo premýšľať o našej minulosti. Viacerí odborníci označili Krvavé územie za jednu z najdôležitejších kníh o zlomových udalostiach 20. storočia. Dielo získalo od vydania viaceré prestížne ocenenia a v štyroch krajinách figurovalo na prvej priečke rebríčka bestsellerov literatúry faktu. Neprekvapuje, že okrem prekladov do najväčších svetových jazykov kniha medzičasom vyšla vo všetkých jazykoch, ktorými sa dnes hovorí na niekdajšom krvavom území. Timothy Snyder (1969) je americký historik, profesor dejín na Yaleovej univerzite špecializujúci sa na dejiny strednej a východnej Európy. Prijatie jeho diela Krvavé územie: Európa medzi Hitlerom a Stalinom odbornou verejnosťou i čitateľmi potvrdilo jeho miesto medzi najvýraznejšími anglosaskými historikmi strednej generácie. Za knihu získal Cenu Ralpha Walda Emersona, ktorú udeľujú každý rok za najdôležitejšie a najoriginálnejšie dielo v oblasti literatúry faktu. V roku 2013 získal za svoj prínos k politickému mysleniu Cenu Hannah Arendtovej.... celý text
Literatura faktu Válečné Historie
Vydáno: 2013 , PremediaOriginální název:
Bloodlands: Europe between Hitler and Stalin, 2010
více info...
Přidat komentář
Takovou knížku jsem ještě nečetla.
Ze stránek přímo stříkala krev a hrůza. Skoro na každé stránce bylo aspoň pětimístné číslo mrtvých, u kterého jsem si říkala, zpomal byli to lidé a ne jenom čísla na stránce textu. Jenomže čísla se slívaly a rostly a rostly. Praktiky vraždění nacistů nebo rusáků, byly masakr. Žádná možnost výběru, smrt nebo smrt.
Popisování znásilnění, vražd, spalování mrtvol, hromadné vraždy.... lidé byli zabiti jenom proto, že byli Židé nebo partyzání nebo rusáci nebo nacisti, každá skupiny mohla zavraždit kohokoliv. Nejhorší mi přišlo, že to měly ženy, ať už ty, které znásilňovali nacisti, aniž by se jich štítili, byť to byly Židovky nebo ty, které byly selektovány na mladé ženy a staré s tím, že mladé šly do plynu, protože se to nacistům líbilo nebo informace o tom, že starší ženy lépe hoří... Spousta odporných informací, které mi nedají spát.
V knize je strašně moc informací, je vidět, že autor nad ní strávil hodně času.
Název je oprávněný ta země je prosycena krví.
Obsahovo strašné, neuveriteľné čítanie. Forma čitateľná, faktografická, presná. Pre moju generáciu dôležité informácie z krutých dejín nie tak ďalekej minulosti. V období rokov 1930 – 1945 zavraždených zastrelením, hladovaním, udusených plynom, upracovaných v gulagoch 14.000.000 ľudí. Tak ako už bolo popísané, odporúčam ako povinnú literatúru minimálne stredoškolskej mládeže a viac. Záverečné Resumé na 3 stranách výborne zhrnuté.
Přečteno skokově, ale to, co jsem stačil přečíst, mne utvrdilo v tom, že celá ta naše civilizace je jeden velký šmejd a když se ke kormidlu dostanou dva psychopati, jde vše do kopru, doslova mne vstávaly vlasy na hlavě, co se vše po letech dostává na povrch. Kniha naprosto perfektní, opravdu by zasloužila býti učebnicí.
Kniha byla skvělá. Trochu ubíralo na čtivosti to, kolik je v ní obsaženo faktů a čísel, ale v případě takovéto práce to nejde jinak.
Nejzajímavější byly části zabývající se sovětskými zločiny ve třicátých letech, které, bohužel, nejsou v povědomí společnosti tolik, jako ty nacistické. A přitom se tolik nelišily. Rozdílné ideologie, ale přece něco společné - naprostá neúcta k lidskému životu.
Skvělá kniha,jen na mne všeho příliš bylo moc....informací, faktů, zla, neštěstí...ano vím, je to realita.
Naprosto skvělá kniha, jak ke studiu historie, tak pro svoje vlastní znalostní obohacení. I po letech se k ní vracím. Snyder ji nenapsal jen jako suchou lekci z historie, ale formou, která se čtenářů dotkne a úplně je pojme (nebo sejme).
Nevím, jestli výrok, že vítěze nikdo nebude soudit, pronesl Hitler nebo Stalin nebo ani jeden, v každém případě se ale oba podle něj chovali. A oprávněně, protože ten výrok je hluboce pravdivý. Protože nacisté byli poraženi, jejich zločiny se už řadu desetiletí omílají odpředu dozadu a zpět, zatímco Stalin se porazit nenechal, takže zločiny komunistů zůstaly pod pokličkou. Díky tomu se komunisté mohli tvářit, že oni byli ti dobří, a ačkoli po pádu jejich vlády leccos vyplulo na povrch, stále nejsou komunisté považováni za stejně kruté jako nacisté. Na počet stran se sice Snyderova kniha víc věnuje zločinům nacistů, mě však víc k přemýšlení nutily pasáže o počínání komunistů, a to nejen proto, že jsou méně známé.
Spousta lidí si o sobě myslí, že rozeznají propagandu, jsou vůči ní imunní a že vládci se s ní namáhají zbytečně, protože nebude účinná. Pravý opak je však pravdou. Hlavní je neúnavnost v propagandě a souběžné likvidování jiných názorů a výsledek se nakonec dostaví. Snyderova kniha to vlastně krásně ukazuje - komunisté za oponou prováděli nejhorší hrůzy, ale navenek se prohlašovali za posly nejvyššího dobra a šťastné budoucnosti, na druhých pak co nejhlasitěji kritizovali přesně to, co ve skrytu dělali sami. A miliony lidí jim věřily každé slovo a dodnes mají komunisté výrazně lepší obraz než si zaslouží. Jestliže se o komunistech smýšlí příznivěji než o nacistech, není to jen tou zmíněnou porážkou nacistů, ale i tím, že nacisté svou násilnou povahu dávali celkem ochotně najevo, zatímco komunisté ji tajili.
Již od samých počátků byli ruští bolševici přesvědčeni, že spravedlivý a šťastný svět budou muset prosadit silou, jenže s násilím nepřestali ani poté, co se chopili moci, takže to pak vypadalo, že neustávající boj proti údajným nepřátelům šťastné budoucnosti se stal jediným smyslem existence komunistů. Já jsem už dlouho přemýšlel, jestli vrcholoví komunisté (typicky Stalin) mysleli už jen cynicky na udržení moci, nebo jestli si ještě někdo po desetiletích myslel, že to vše se dělá pro vytvoření světlých zítřků. Doufal jsem, že mi do toho Snyderova kniha vnese světlo, ale stále tápu. Snyder ličí Stalina jako člověka, který se neustále bál, že by mohl (a spolu s ním ruští komunisté celkově) přijít o vládu, a všechno co dělal, dělal pro udržení své moci, na druhou stranu jsou v knize i pasáže o fanaticích, kteří zřejmě byli opravdu přesvědčeni o nutnosti hromadné likvidace nepřátel pokroku.
Nejobjevnější pro mě byla (hned první) kapitola o rolnickém, zejména ukrajinském hladomoru 1932-33. Dříve (pochopitelně až po roce 1989) to byla málo známá kapitola dějin, např. Dějiny Ruska z roku 1996 mu věnují jen pár vět. Do většího povědomí se začal dostávat teprve v souvislosti se současnou válkou na Ukrajině, když se o Ukrajině celkově víc píše, ale teprve ve Snyderově knize jsem uviděl, jak hrozná záležitost to byla (tam nejsou jen suchá čísla, jak se tady v komentářích objevuje, ale zážitky konkrétních lidí). Protože poslední dobou bývá tento hladomor vykládán jako ruská genocida Ukrajinců, podivil jsem se, že ze Snyderova výkladu jsem pojal jiný obraz: Stalin chtěl ze SSSR udělat průmyslovou velmoc a k tomu potřeboval nahnat rolníky do kolchozů, aby je tam podmanil a okradl a z naloupeného pak financoval onen chtěný průmysl; když pak kolektivizace zemědělství nesplnila ekonomická očekávání, odmítl Stalin uznat chybu v plánu a psychopaticky z neúspěchů obvinil jako zrádce samotné rolníky, kterým nařídil sebrat naprosto vše i za cenu smrti hladem. Mně z toho jako logický závěr vyšlo, že Ukrajina byla postižena nejvíc zkrátka proto, že byla zemědělsky nejúrodnější oblastí SSSR; teprve v závěrečném shrnutí Snyder krátce zmínil, že represe proti rolníkům byly záměrně namířeny hlavně proti Ukrajincům.
Vůbec je po dočtení knihy zjevné, jak moc byly Polsko, Bělorusko a Ukrajina během několika desetiletí bity, že je až s podivem, že tam dnes není řídce osídlená divočina. Když jdu kolem nějaké stavby, kde pracují Ukrajinci, říkám si, jestli vlastně vůbec vědí, co se v jejich historii událo, anebo jestli to raději ani vědět nechtějí.
Toto rozhodně není veselá četba, ale je to užitečná četba. Jen bych se přimlouval, aby se o takových činech, které jsou v knize popisovány, nepoužívalo slovo "zvěrstva", poněvadž zvířata nejsou ani náznakem schopna takových hrůz jako lidé.
P.S. Jeden zločin komunistů ve Snyderově knize chybí, třebaže je obecný a nevztahuje se jen ke "krvavým zemím": komunisté na velmi dlouho, zejména tam, kde neomezeně vládli, zdiskreditovali politickou levici.
Nevadí mi v románech utrhané končetiny, mozky na stěně, ale z této audioknihy mi bylo fyzicky špatně a smutno. Já blázen naivní si myslel, že Áda byl ten největší šílenec a vrah všech dob. Spletl jsem se. Stále nám jsou pouze podsouvány německé koncentrační tábory, ale co se dělo v Rusku.....toto by měla být maturitní četba, aby mladí lidé měli možnost poznat historii "vyspělého" Ruska. Po stránce lidské je to odpad kniha, po stránce informační bravurní. Poznejte pravdu.....90%
"Stalin měl velký talent: dokázal-li dostatečně popřít nějakou skutečnost, pak ona skutečnost přestala existovat."
Snyder použil pro svůj výzkum zajímavou metodologii. Nepopisuje historické události z pohledu Němců, Poláků, Židů, nacistů ani sovětů, jak je to obvyklé, ale z pohledu území, kterých se válka dotkla, proto ten název. To je velmi zajímavý pohled, který jako výsledek přináší srovnání obou stran. Je až mrazivé, že na území dnešního Běloruska je země nasáklá krví až 14 milionů lidí... většinou rolníků, kteří po sobě nic nezanechali, a tak i památka po nich zanikla. Jsme zvyklí připomínat si nacistické koncentrační tábory jako vrchol zvěrstev 2.SV., ale že na územích na východ od nás, nejen, že zvěrstva dosahovala stejných rozměrů, tak ještě obětí bylo nesrovnatelně více... Tiché střely do týlu hlavy...tiché popravy v lesích (Katyń)...
Důkazem toho, že neznáme historii, je pro mne tak nepochopitelný příklon tolika Čechů a Slováků k putinovskému Rusku.
Když se vrátím ke knize, je to náročné čtení (příp. poslech), ale skoro bych to dala jako povinnou četbu. Snyder píše velmi logicky, přehledně, má vybroušený vypravěčský styl. Doporučuji.
Skvělá kniha! Člověka až mrazí z toho čtení. A nejhorší je, že jsme se nepoučili...
Snyder dokáže vnést do mnohokrát popsaného tématu (začátku) druhé světové války nová fakta, jejich překvapivé hodnocení a to vše rámovat pohledem humanisty a demokrata, který jao histprik chápe sled dějin, to jej ale neomezuje v tom, aby z nich bral poučení pro dnešní dobu.
To bylo dlouhé. Se Snyderem jsem strávil několik měsíců, párkrát jsem knihu odložil a věnoval se jiné. Pro mě to prostě nebylo na to, abych ji přečetl na jeden zátah. Vynikající kniha o šílené době a místě, které není zase tak daleko od nás. V dnešní době možná povinná četba, díky Snyderovi člověk trochu lépe pochopí i současný konflikt, který tam probíhá.
Osobně bych měl jen dvě výhrady (i když ta první není ani výhrada, jen pocit z knihy). Celá kniha je založena na tom, že čísla zabitých nemají být jen statistikou, ale za každým z nich se skrývá nějaký osud, nějaká tragédie. Ovšem člověk při četbě postupně otupí. A úplně jsem se zděsil, když jsem se přistihl při myšlence, proč Snyder píše o masakru někde za Minskem, když tam bylo zabito jen pár tisíc lidí. Prostě ta tragédie území, o kterém Snyder píše, je tak veliká, že člověk ji není schopen pobrat a automaticky otupí. Druhá výtka je asi závažnější. V jednom momentu píše Snyder o Československu a není úplně přesný. Pak v člověku zahlodá takový červíček pochybností. Co když není přesný ani v jiných věcech?
Většinou se tyto události společně neřeší.. NESROVNÁVAJÍ. Přitom pro návaznosti je to svým způsobem třeba. Další kniha T. Snydera, jako autor mne "baví" čím dál více.
Plný počet bez sebemenších pochyb. Špičkové dílo zásadní pro všechny, komu není historie i naši země lhostejná a chce mít zase o něco lepší přehled. V průběhu čtení se ve mně mísila zlost, bezmoc, smutek a stránky opravdu nejde číst bez emocí. Nejsmutnější na tom je, že na území jedné z krvavých zemí - Ukrajině - se dnes prolévá krev znovu.
Co říct, naprosto bravurně napsaná kniha, která dokáže svými příběhy zatáhnout čtenáře do nepříliš veselých příběhů lidí z krvavých zemích. Když jsem viděl mapu krvavých zemích v knize, automaticky jsem se vybavil mapu Polsko-Litevského knížectví v 16-17 století. Až díky téhle knížce jsem uvědomil že obyvatelé (a národnosti) Polsko-Litevského státu měli předurčeny být krvavé země, neboť jsou mezi Ruskem a Německem...
Během téhle knihy jsem si často říkal, že ve svém jednání mi, čistě pro vzájemné srovnání, Němci přišli krutí a Rusové zase bezohlední. Dá se to snadno svádět na režim a "byl jsem jen normální voják, co plní rozkazy" (Smrt je mým řemeslem, Eichmann v Jeruzalémě). Věta, která ve mně ale zůstala, byla o Stalinově mentalitě, která si našla vždycky způsob, jak zdůvodnit, proč je nutno odstranit jakoukoliv opozici. V jeho vládě nebyl prostor pro polemizování, nikdo se mu nepostavil - což se mu i trefně nakonec stalo osudným, když si přál být nerušen a byl pak nalezen ráno po mrtvici. Stejně tak množství ruských konfliktů je jakoby nekončící, Rusko prakticky není ve stavu, kdy by nebylo v nějakém konfliktu, po celou svoji historii. A Stalin byl hráč a uměl to hrát. V kontextu aktuálního dění je zajímavé, že kniha byla publikována v roce 2010, a tím pádem nelze vysledovat záměrný focus na Ukrajinu, ale tahle země jakoby dostávala jednu šlehu za druhou, už hodně dlouho. Je zajímavé se třeba podívat na hladomor (Holodomor), který tam byl mezi lety 1932-1933. Můžeme se na něj dívat z několika úhlů, ale faktem je, že v rámci tehdejší industrializační a kolektivizační politiky sebrali rudoarmějci Ukrajincům jejich úrodu, jídlo a na hlad pak zemřelo podle odhadů mezi 4 - 10,5 miliony lidí (ne však méně než 3,3 mil, podle Snydera). Stalin obvinil menší rybu. Někteří Ukrajinci se tehdy uchylovali ke kanibalismu. Ale jak říkal Snyder, tohle samozřejmě nevypovídalo ani tolik o Ukrajině a lidech, jako spíš o režimu. Podobné "přešlapy" Sovětský svaz nevnímal jako přešlapy, protože si vše vždy dovedl zdůvodnit. Mezitím Hitler a Stalin neustále čachrovali mezi tím koho a proč chtějí odstranit, kdo je čí kámoš v jaké otázce (antisemitismus) zkrátka typická mocenská, vysoká politika, co se jim hodí a nehodí, kdo je spojenec a nepřítel, kdo kolaborant, kdo spustí co čím (Japonsko; Pearl Harbor). Nejdřív jedna strana znásilňuje a popravuje druhé, pak se karty obrací. Je to dost popisné; statistiky, mrtví, proč, kde, jak se to stalo, jak se Němci dostali k zabíjení židů vlastně jen protože odsun by byl logisticky náročnější a tak se začaly vršit těla na těla v efektivnějším a rychlejším způsobu plynových komor a poprav. Šílenství, peklo, kterým si prošly miliony lidí. Někde se variace tohohle dějí dodnes. Nic se nezměnilo. Člověk u toho jen vrtí hlavou. Samozřejmě, nevěřím dnes už plně, ničemu. Kdoví, třeba je i tohle něčím, nějak motivovaná publikace. Ale přesto se zdá, že se nic, v jádru, nemění, kopy a kopy těl se budou vršit a vrší v nesmyslných konfliktech, říkám si, jak asi zklamaní by byli lidi, všichni ti myslitelé, filozofové, přeživší, lidé co zasvětili zbytek života tomu, aby podali zprávu, lidi, co si mysleli, že se posuneme, protože je to přece od základu na palici. A ve výsledku jsme se vyvinuli vlastně jen tak, že je nás víc, nepřemýšlíme, protože jsme rozptýlení trvialitami a máme efektivnější a kreativnější způsoby, jak se zničit.
Těžké čtení. Jak obsahem, tak formou. Vlastně s přestávkama jsem u knížky strávil cca měsíc, prokládal to jiným čtivem a tak nějak se těšil, až to budu mít za sebou. Nevím o čem to svědčí. 6.5/10
Knihu jsem vlastně naposlouchal v audioverzi a popravdě to bylo místy tak hrozný poslouchání, že jsem si musel dát pauzu, abych to vstřebal. Autor se netají tím, že čerpal z mnoha zdrojů, seznamuje velmi podrobně se situací v SSSR a Německu od 20. let minulého století, popisuje paralelní politické situace, dává je do souvislostí. Dává nahlédnout, že stalinismus a nacismus byly ve svém důsledku stejně ničivé, každý trochu jinak. Autor disponuje velmi přesnými čísly, která znějí velmi hrozivě, neboť fakt, že oběti jsou počítány na "kusy", indikuje, že se nejedná o odhady, ale skutečné minimální evidované počty. A ty jsou naprosto šílené. Jednu hvězdu dávám dolů kvůli určité repetitivnosti, kdy celé dlouhé části obsahují jen čísla a čísla, doplněná konkrétními příběhy, pro velmi slušný přehled stačí přečíst jen shrnutí. Mávání čísly je nepochybně účelové, ale po čase se z toho začala stávat šílená, ale vlastně nudná statistika, a u té letargie z čísel si člověk časem uvědomí, jak otupěl, že se přeci jednalo o statisíce lidských zmařených životů, převážně úplně obyčejných lidí a osudů! Každý by si měl přečít o hrůzách začátku minulého století, o tom, co k nim vedlo, aby jsme se jim pokusili vyhnout. Anebo možná je přemnožený lidský druh odsouzen masové vyvražďování opakovat? V každém případě po přečtení se vůbec nedivím animozitám Polska a Ruska, Ruska a Ukrajiny. Tyhle země mají miliony důvodů Rusko nesnášet.
Chce se mi zvracet.