Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/196532/bmid_krvave-zeme-196532.jpg
5
513
513
Mezi dvěma říšemi, Hitlerovou a Stalinovou, se nacházejí krvavé země. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde v důsledku politiky dvou vůdců zahynulo čtrnáct milionů lidí. Povědomí o událostech třicátých a čtyřicátých let na území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a pobaltských států sice sílí, stále jsou to však jednotlivé události: ukrajinský hladomor po stalinské kolektivizaci, Katyň nebo tzv. konečné řešení židovské otázky. Širokoúhlý záběr Timothyho Snydera je v dějinách daného území novinkou. Sled katastrof, které se tudy prohnaly, nelze vysvětlit na základě jednotlivostí ani dějin jednotlivých národů, nýbrž jedině ze zvláštního postavení těchto zemí v Evropě, z jeho historických příčin, z motivů dvou totalitních ideologií, ze záměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzájemných souvislostí. Krvavé země jsou tak první syntetickou monografií, která postihuje v celku souhru těchto nešťastných okolností, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk v lidských dějinách způsobil.... celý text
Literatura faktu Válečné Historie
Vydáno:
2014
,
Paseka
, Prostor
Originální název:
Bloodlands: Europe between Hitler and Stalin, 2010
více info...
Přidat komentář
Než jsem konečně začal číst Krvavé země od Timothyho Snydera, slyšel jsem a četl o této knize samé pozitivní recenze a komentáře. Po přečtení mi nezbývá, než se k těmto nadšeným ohlasům připojit.
Autor v tomto svém vskutku monumentálním díle představuje historii tzv. krvavých zemí, které byly ve 20. století postiženy masovým vražděním obyvatelstva ve jménu nacistické i stalinistické ideologie. Dočteme se tu o hladomoru na Ukrajině v roce 1933, o tzv. Velkém teroru v letech 1937 až 1938, o válečných masakrech, holokaustu, ale i poválečných etnických čistkách.
Timothy Snyder v této knize předkládá strhující analýzu a srovnání nacismu a stalinismu, jejichž politika záměrného masového vraždění v letech 1933 až 1945 má v krvavých zemích na svědomí přibližně čtrnáct milionů obětí. Kromě jiného musím dát autorovi za pravdu v tom, že na rozdíl od lítosti k obětem (což je pochopitelné) je mnohem důležitější a přínosnější studium motivů pachatelů. Právě z takových zjištění pak může pro budoucnost vyplynout to správné poučení z historie.
I když se jedná o historickou literaturu faktu, je kniha velmi dobře čtivá, ale tematicky je to čtení velmi těžké. Věřím, že citlivější duše mohou mít kvůli popisovaným zvěrstvům špatné spaní. Já jsem naštěstí takový problém neměl. Až mě to samotného trochu děsí… Na druhou stranu jsem si oživil některé poznatky z historie a dozvěděl se mnoho nových faktů, které jsem dřív neznal. Myslím, že to určitě stálo za to, a rozhodně nepohrdám myšlenkou přečíst si knihu za nějaký čas znovu.
Človek nie je ani len číslo. Neuveriteľné čoho je niekto schopní. Stále sa nájde niekto, kto to spochybňuje.
Hluboce se skláním před autorem, který dokázal přesvědčivě a přitom nesmírně poutavě vylíčit historické události třicátých a čtyřicátých let 20.století odehrávající se na území těžce zkoušeném jak Stalinovým hladomorem a násilnými čistkami, tak Hitlerovou okupací a vším, co s ní souviselo.
Timothy Snyder přistupuje k problematice nezaujatě, s důsledností vědce-historika, který vychází především z doložitelných faktů. V této souvislosti oceňuji zejména skvělé odzdrojování knihy (jenom uvedení všech pramenů představuje téměř pětinu rozsahu knihy). Jednotlivé odkazy mohou sloužit k dalšímu podrobnějšímu studiu tohoto tématu.
I když se o něj zajímám již delší dobu, přesto mi kniha přinesla spoustu nových důležitých informací. A nejenom to: zároveň mě utvrdila v mém názoru, že znalost relativně nedávné historie může člověka jednak náležitě poučit a jednak správně usměrnit při hodnocení událostí současných. Já osobně jsem si poučení z této knihy vzal a se závěry autora plně souzním.
Doporučuji všem, kteří ještě stále bláhově věří ve spasitelskou roli Stalina ve 2.světové válce. Pro zubožené obyvatele "krvavých zemí" bylo osvobození od Hitlera a jeho zvěrstev pouze začátkem další poroby.
„Chtěla bych je všechny jejich jmény oslovit,
ale seznam zabavili, kde ta jména vzít!“
Verš z básně Requiem Anny Achmatovové, ruské básnířky, o anonymitě obětí stalinských represí, mě zaujal hned na začátku knihy.
Ale dál jsem četl dlouho, hodně dlouho, s přestávkami, abych dokázal vstřebat statistiku milionů vyhnaných, vyhladovělých, zastřelených, zplynovaných, pohřbených v masových hrobech pro šílenství dvou mužů a jejich zločinných režimů
Teprve po přečtení pochopíte ten obrovský rozsah výmyslů a lží o historii 20. století, kterými nás ve škole krmili až do roku 1989.
A také jasné důkazy o východoevropském antisemitismu, na který by většina zdejších zemí chtěla zapomenout, a Polsko si dokonce udělalo vlastní zákon s trestní odpovědností pro každého, kdo by chtěl polský antisemitismus připomínat.
Můžete myslet dialekticky a tvrdit, že „situace je tím lepší, čím horší se zdá být navenek“, ale pravdu trvale umlčet nelze.
Zatímco adorování nacismu a Adolfa Hitlera je trestné ve většině zemí Evropy, Stalina a komunismus je možno oslavovat beztrestně, a to je nebezpečné! Národ, který se nepoučí z vlastní historie, je odsouzen prožít ji znovu.
Čím větší národy, tím (v případě, že propadnou masové hysterii, fanatismu, diktatuře) horší účinky, a to nejen na okolní země, ale i na vlastní obyvatelstvo. Autor nás nemilosrdně zasypává statistikami i příklady strašlivých zvěrstev a masakrů, kterých se dopouštěli Rusové a Němci, jako by se předháněli v krutosti a množství obětí. Po přečtení se můj pohled na Poláky, Ukrajince, obyvatele Pobaltí, Bělorusy, dost změnil. Mám pro ně mnohem víc pochopení. Pro to, co jejich předkové museli v minulém století vytrpět, pro ty milióny zbytečných obětí, které jim způsobil komunismus a fašismus, pro těžce získanou historickou zkušenost. Jejich nobilita a inteligence byla Rusy a Němci zcela zdecimována. Dokonce mám určité pochopení i pro armádu generála Vlasova, pro naivní vstřícnost k Němcům na začátku okupace, pro diktátora Lukašenka, který se obratným lavírováním snaží držet Rusy od těla, pro vstřícnost Poláků k přítomnosti americké armády.
Rakousko-Uhersko – jenom díky starému obřímu mocnářství jsme se nestali součástí těchto krvavých zemí.
Popravy bez soudů, vraždění zajatců, únosy, vyhlazovací tábory, záměrně vyvolaný hladomor, mučení. Milióny zabitých Ukrajinců, Poláků, a hlavně Židů - tady šlo o pokus o likvidaci celého národa. Nejdřív jsou mistři vraždění Stalin a jeho bolševici. Hitler a jeho Němci s vyhlazovacími tábory je ale časem překonávají. Po válce zase pokračují ve fyzické likvidaci vnitřních odpůrců Sověti, což se okrajově projevilo i u nás, měli nás na dosah.
Nabarvené ptáče jsem nečetl ani neviděl, zatím jsem nenašel odvahu, fakta zaznamenaná v této knize mi stačí.
100 % (aktuálně 233 hodnocení s průměrem 95 %).
…
Sovětské sčítání lidu z roku 1937 zaznamenalo o osm milionů občanů méně, než se předpokládalo: většinu tohoto úbytku tvořily oběti hladomoru na sovětské Ukrajině, v sovětském Kazachstánu a sovětském Rusku... Stalin tyto výsledky před lidem zatajil a odpovědné demografy nechal popravit.
…
Do konce roku 1938 vyhubil SSSR z etnických pohnutek asi tisíckrát víc osob než nacistické Německo. Ve skutečnosti Sověti pozabíjeli do dané chvíle mnohem víc Židů než nacisté. Židé sice nebyli v hledáčku žádné z akcí vedených proti národnostním menšinám, nicméně za Velkého teroru umírali po tisících stejně jako při hladomoru na sovětské Ukrajině. Neumírali proto, že byli Židé, ale prostě z toho důvodu, že byli občany Sovětského Svazu.
...
Během Varšavského povstání bylo zabito víc Poláků, než kolik zemřelo Japonců po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.
Jako audiokniha a musím celé zpracování pochválit. Jinak kniha samotná jedna smutnější věc, než druhá a z těch cifer mrtvých, umučených...atd. mi šla kolikrát až hlava kolem...
Nejspíše lze informace v knize podané nalézt i v jiných publikacích, kladem knihy je ale souběžný popis zvěrstev nacistů a sovětské mašinérie. V počtu zabitých pak převahu nad SSSR dosáhlo Německo až během války. Zajímavý je pak rozbor čísel obětí a s tím související snaha zvýraznit množství obětí za války v okruhu nežidovského obyvatelstva dotčené oblasti oproti těm židovským a stejně tak obětí války oproti obětem ukrajinského hladomoru, aby došlo k posílení "mučednické" pozice Ruska a upozadění vraždění a hladovění ve třicátých letech. Nepěkné čtení, které lze ale jen doporučit.
Stejně, jako po četbě Divokých labutí nemůže čtenář už nikdy pohlížet na Číňany i s jejich zvláštními nápady přehnaně kriticky, tak po přečtení Krvavých zemí, nelze, než se hodně jinak dívat na Ukrajince a Poláky. Timothy Snyder tím svým nemilosrdným způsobem a stylem přesným, jako když vyšívá, popisuje a vypráví příběh, který jsme zvyklí posluchat v jiné podobě. U mě se mu rozhodně daří ten uložený příběh přepsat a pokaždé mě přiměje pocítit jistou vděčnost, že jsem se nenarodila tam, ale tady. Je to tvrdé a syrové, nicméně se mi to dařilo číst v celku a nevkládat mezi jednotlivé kapitoly týden, abych to vůbec byla schopná ustát, jako se mi to dělo kdysi u Laskavých bohyní.
Jako každý Snyder, tak i tahle kniha vám dá hodně. Detailní rozbor toho, co se dělo mezi hranici Molotow a Ribentrop a Ruskem. I o tom, jak si SSSR privlastnil miliony mrtvých, na jejichž likvidaci se podílel.
Popis ukrutností ve východní Evropě spáchaných SSSR a Německem. Neuvěřitelné, co všechno se mohlo dít. Až mě po přečtení napadlo, že je škoda, že válka po kapitulaci Německa nepokračovala zničením také SSSR. Sovětský režim byl stejně zvrácený, nemorální, vražedný, krutý a nelítostný jako nacismus, ale tehdy se o tom nevědělo. Pak ještě ta fraška při Norimberských procesech. Poprava nacistů, kteří vraždili po tisících? V pořádku.
Ale potrestal někdy někdo ty horlivé bolševiky, kteří podobně vraždili rolníky, Poláky, aj? Potrestal někdo Stalina za vyvolaný hladomor, který způsobil smrt milionů lidí? Potrestal někdo velitele gulagů stejně jako velitele německých vyhlazovacích táborů?
Chladně depresivní. Nekonečný a sugestivní popis zabíjení a vyvražďování napříč Sovětským svazem, Třetí říší a podrobenými zeměmi v době od třicátých do padesátých let. Povinně bych toto nechal přečíst každého komunistu a (neo)nacistu. Člověka to nutí k zamyšlení, v jak bezpečné době nyní žijeme. Jako další knihu jsem měl v plánu Solženicynovo Souostroví gulag, ale asi to proložím nějakou pozitivnější četbou...
Občas z médií slyšíte slovo "brutální".
Ti, kteří je používají, nevědí o čem mluví.
Tahle úhledně oříznutá kniha je koncentrovaným statisticko-historiografickým souhrnem dvaceti let šílenství, o kterém se na školách mluví jen heslovitě.
Zkusil jsem si Snyderovo dílo v podobě audioknihy a dva dny jsem nespal.
Výjimečná kniha, která nabízí náhled do zločinů ideologií Stalina a Hitlera. Autor přináší jednotlivé příběhy obětí hladomorů, etnických čistek a terorů. Při jejich četbě se člověku svírá hrdlo a nabíhají slzy do očí. Vřele doporučuji přečíst,je třeba připomínat a nikdy nezapomenout.
Čítanie tejto knihy nezriedka berie dych. Ako sa niečo také vôbec mohlo stať? Nie je to vôbec jednoduchá otázka a odpovedať na ňu je ešte ťažšie. Nacistický a sovietsky režim spravili z ľudí čísla. Je na vedcoch, aby po týchto číslach pátrali a zasadzovali ich do historických súvislostí. A je na nás, aby sme za týmito číslami znova videli ľudí. Pretože „ak sa nám to nepodarí, Hitler so Stalinom neformovali iba náš svet, ale aj našu ľudskosť“ (s. 335). Kniha Timothy Snydera na túto požiadavku odpovedá skutočne vynikajúcim spôsobom.
Všechny ty knihy o holocaustu , utrpení v koncentračních táborech 2. světové války, o Velkém teroru v Rusku , to jsou jednotlivé střípky . Až po přečtení této knihy jsem spatřila tu krvavou mozaiku jako celek .Spoustu věcí jsem snad pochopila , spoustu pro mě nových informací jsem se dozvěděla .
A ve svém věku jsem si znovu uvědomila jak hrozně nebezpečná je jakákoliv ideologie.
A to teď nemám na mysli ani zvrácenou představu Hitlera o jednom velkém superstátu , ani šílenou politiku Stalina.
Spíš jsem si uvědomila , že tak jako nás ve škole učili , že nás osvobodila pouze Rudá armáda , tak v dnešní době jsem slyšela od jedné paní učitelky, že nás osvobodili pouze Američani .
A to jsem si myslela , že se to po 89 roku změní .
Nezměnilo , pořád jsou tady jedinci , kteří jsou ochotni historii pozměňovat .
V této knize jsou suchá čísla a počty zavražděných a umučených se nedají příliš překroutit. I když i o toto
se pokoušeli .
To utrpení ať už na Ukrajině nebo v pobaltských zemích bylo tak veliké , že to můj mozek úplně nepobral .
Myslím, že v tom je ten problém. Člověk si umí představit utrpení někoho známého, blízkého , ale miliony mrtvých mužů , žen a dětí , to je opravdu nepochopitelné .
Hodně jsem o této knize přemýšlela , ale nebudu zahlcovat DK svými názory ,ale určitě by bylo dobré tuto knihu zařadit do výuky evropských dějin 20. století .
Pro mě se už stala takovou učebnicí .
Skvelá kniha. Autor opisuje veľmi smutné a ohavné udalosti čitateľsky mimoriadne pútavým spôsobom. Toto by malo byť povinné čítanie na školách.
Kolosální záležitost....když čtu ostatní komentáře není toho mnoho co bych chtěl dodat snad jen.....shodou okolností čtu souběžně v rámci Edice historických dokumentů Atentát na R. Heydricha, kde je v záznamu Frankovy návštěvy u Hitlera ze dne 28.5.1942 uvedeno "....Vůdce chtěl nejprve pověřit vedením záležitostí říšského protektora obergruppenführera SS von d. Bacha, protože v něm viděl záruku, že zasáhne ještě agresivněji a brutálněji než Heydrich, a bude se bez zábran brodit mořem krve. Právě to si mají Češi uvědomit, že pokud jednoho odstřelí, nastoupí okamžitě někdo ještě mnohem "horší". Protože však říšský vůdce prohlásil, že Bacha nemůže postrádat na Východě, přišla řeč na generálplukovníka Daluegeho, který byl právě přítomen v Praze, a Vůdce se rozhodl pověřit jeho."
Představu čeho byl Erich von dem Bach-Zelewski schopen a co by se možná dělo pokud by dostal i v protektorátu volné ruce působnosti snad ani nechci domýšlet..... ale to jen jedna z mnoha věcí, která mě při četbě této pro mě jedné z nejzásadnějších knih mého čtenářského života, napadla. Srovnání krvavých -ismů v té nejkrvavější podobě, definice systémů kde lidský život nemá žádnou hodnotu, podání historie takovým způsobem, že i v jinak těžko uchopitelném čísle - 14 milionů mrtvých - dokážete vidět každý konkrétní zmařený život. Čtení, které ve vás zanechá tak hlubokou stopu, že už nikdy nezmizí a přesto, že kniha nabízí odpovědi, zanechá ve vás stále se opakující otázky - proč? Jak se tohle všechno mohlo stát? A může k tomu dojít znovu?
Jak jsem si jen mohla myslet, že vím, že to všechno znám... Jak krutá, vražedná a jedince lidského druhu ponižující realita. Vlastně je to až přespříliš obtížně stravitelné sousto o 500 stranách plných krve, masakrování, bídy, utrpení a beznaděje. A rovněž ponížení, lhaní, přetvářky a nemorálnosti. Není snadné představit si dnešní Rusko, Ukrajinu, Kazachstán, Polsko, Bělorusko, ale i Německo atd. atd. a snažit se pochopit, jak krvavými dějinami tyto a mnohé další země prošly. Byť ani dnes nelze vždy a všude mluvit o životě v blahobytu.
Jenže například ve 30. letech 20. st. o žádné válečné útrapy nešlo. To Stalin ve jménu vyšší moci, "krásné" ideje kolektivizace a budoucnosti socialismu nechal vykonávat čistky a zapříčinil hladomor na Ukrajině. To on, stejně jako později Hitler ve jménu čisté rasy, masově nechal systematicky a cíleně vyvražďovat vlastní občany a židy z celé východní Evropy a další, pokud oni sami sebe z hladu nesnědli.... Snyder dokáže poutavě podat i holá fakta a čísla. A že jich sesbíral, zanalyzoval a roztřídil... neskutečná a neskutečně přínosná práce. A tak člověk čte a čte. A cítí se hůř a hůř.
Kniha pochopitelně vyšla i v ruštině. A kupodivu s kladnými ohlasy. Říkám kupodivu, protože docela velká část Rusů stále jak známo melancholicky vzpomíná na pořádky doby Stalinovy. Ti asi své skutečné dějiny neznají, nebo spíše znát nechtějí. Vždyť Stalin dějepis Rusů a Sovětů šikovně přepsal. Propaganda byla a je i dnes velmi účinným nástrojem. Kdo by tak věřil internetu? Žijeme v době nebývale dlouhého klidu a míru. A zjevně už to leckomu nevyhovuje. Jsme podivná rasa, homo sapiens sapiens. Máme rozum, ale co z toho. To, že se ohněm spálila moje babička neznamená, že se musím spálit i já. Jsem přece lepší a mám lepší ochranu... Takže ano, nejsme poučitelní. Ne v dlouhodobějším horizontu.