Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151724/bmid_krvavy-polednik-aneb-vecerni-cervan-Lon-151724.jpg
4
430
430
Když v roce 1985 vydal Cormac McCarthy svůj pátý román Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě, dočkal se pouze vlažného a rozpačitého přijetí. Postupem času však zájem čtenářstva i kritické obce narůstal a v dnešní době se kniha těší takřka kultovnímu statusu – je označována za McCarthyho vrcholné dílo a zároveň za jeden z nejdůležitějších amerických románů 20. století.Autor v tomto historickém románu popisuje řádění Glantonova gangu na texasko-mexických hranicích v letech 1849–1850. Valná většina dobových událostí a postav je skutečná, do děje jsou pak vpleteny také smyšlené osudy hlavního hrdiny, bezejmenného „kluka“. Co však Krvavý poledník od jiných historických próz zásadně odlišuje, je autorův osobitý styl a hloubka filozofické vize. Autor k popisům brutálního násilí a nelítostné pustiny používá archaizující biblicko-barokní jazyk, jenž slouží současně také jako kryptické médium odkazující na nejrůznější myšlenkové směry: mystické křesťanství Jakoba Boehma, vůli k moci Friedricha Nietzscheho, stará gnostická učení i tarotové arkány. Z uměleckých paralel pak nelze nezmínit Homérovu Ilias, Danteho Peklo, či Melvillovu Bílou velrybu, malby Hieronyma Bosche či westerny Sama Peckinpaha.Krvavý poledník přináší zážitek nejen pronikavý, zneklidňující a drásavý, ale svým způsobem také zvráceně krásný. Chyťte se hrušky sedla – vyrážíme!... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
Blood Meridian or the Evening Redness in the West, 1985
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Knihu je nutno číst pomalu. Několikrát se mi stalo, že jsem se musel několik stránek vracet.
Když pomineme všechny jinotaje, podobenství a pod., je to drsná kniha o drsné době, kterou jen tak něco nepřekoná. Zapomeňte na všechny westerny, které jste do dnešní doby viděli. Možná seriál „1883", ten se tomu z 25% blíží. Ale i to jsem asi přehnal...
Banda bývalých vojáků, hrdlořezů a vyvrhelů vydělavají peníze zabíjením. V knize je tolik šíleností, kolik se vešlo do Hraničářské trilogie, ale musíte si to umocnit na třetí. Postava kluka, který se v knize ze začátku moc nevyskytuje, má ve finále hlavní roli. Jeho protějšek, Holden mu skvěle sekunduje, i když se od začátku snaží upoutat naší přízeň, chvilkami, je nakonec úspěšný? Hrozná postava!
Nebe se barví do ruda, vyprahlou pustinou tečou potoky krve. Tvůj kůň se sotva belhá, nemůže dál. Nezbývá ti nic jiného, než z něj slézt a střelit ho do hlavy. V dáli už slyšíš dusot kopyt koní tvých pronásledovatelů. Díváš se do dálky, jestli je nezahlédneš, pak se otočíš a jdeš dál po svých. Klobouk na hlavě, náhrdelník z lidských uší kolem krku a v ruce skalp mrtvého indiána. Nebo Mexičana? A není to jedno? Mexická vláda si tě najala na ochranu obyvatel před indiány. Za každej skalp ti vysází prachy na dřevo. Ale jak rozeznají vlasy Mexičana od vlasů válečníka kmene Apačů? Nijak, a tak masakruješ obyvatelstvo, které tě najalo, abys jej chránil. Easy money.
"Kdo má moc, nemusí mít pravdu."
Cormac McCarthy ostrým nožem vyřezává malebné věty do kusů syrového masa, vyřezává do něj všechno zlo lidstva. Všechna zvěrstva, která může spáchat jeden člověk druhému. Každou stránku naplňuje krví. V každé kapitole schystá hrůzný masakr. A to všechno na pozadí americké historie. Galtonův gang byl její součástí, sám ji psal krví a smyčkami oprátek.
"Na pódiu je místo jen pro jednu jedinou šelmu. Všem ostatním jest souzena věčná a bezejmenná noc. Jeden po druhém sestoupí do temného hlediště pod lampami. Medvědi, kteří tančí, i medvědi, kteří netančí."
Krutost krajiny se vepsala do krutosti činů jednotlivých postav, do jejich kůže, do jejich masa hnijícího uprostřed pouště. Tenhle román je sám syrovým masem, pěkně krvavým kusem flákoty s téměř biblickými momenty. Dotýká se klasických děl, aby se sám klasickým dílem stal.
Soudce Holden je jednou z nejodpornějších literárních postav, personifikované zlo křižující světem od úsvitu dějin. Je prvním hybatelem, který tady byl vždy, je tady nyní a bude tady neustále. Třeba se právě teď potuluje pod vaším oknem.
Jedna z nejtemnějších knih, které existují. Až fyzicky vyčerpávající. A zároveň jedna z těch vůbec nejlepších. Spolu s Dítětem Božím a Vnější tmou opravdu drsná americká trilogie, za kterou by v mých očích McCarthy měl aspirovat na Nobelovu cenu.
Těžká knížka. A hodně netradiční western. Pere se to ve mě mezi 3-5, protože jsem ji četl před rokem a pamatuju si ji fakt silně (což se u některých knížek říct nedá), tak je to jasné.
Byl to boj. Ale boj dobojován i když se smíšenými pocity. McCarthyho Krvavý poledník má víc vrstev něž cibule a možná se z nich dá vyvěštit jestli zima bude krutá. Čert ví, prohnané charaktery s noirovým backroundem se dějem většinou profigurkaří, bohužel. A jejich motivace zůstávají skryté i když huby nezavřou, zvlášť démonický polyglot soudce Holden. Snad to chce přečíst v originálu, časem. Teď momentálně netuším, nakolik mě tato meditace nad násilím zasáhla.
Krvavý poledník napsal CMcC svým typickým čtivým mysticky uhrančivým stylem, což je, myslím, možná hlavní, ne-li jediný, důvod, proč je pro tolik čtenářů stravitelný. Podobně jako jinde vychází CMcC ze skutečných událostí a snaží se je použít a posunout jak k více obecným otázkám a úvahám - o násilí, egoismu, morálce, zodpovědnosti, slabosti, manipulaci nebo zvrácenosti - tak i méně obecným - analogie s dávnější i nedávnou historií Států, snaha o vyrovnání se s minulostí, narovnání pohledu na ní. Lze se domnívat, že kniha rezonovala a rezonuje v mnohém výrazně jinak ve Státech než u nás a těžko si představit, že by to nebyl aspoň z části CMcC záměr. V anotaci je uvedeno, že kniha obsahuje řadu odkazů, což je myslím přesné - jsou to často jen krátké a slepě končící poznámky, které nějakou komplexní dotaženou úvahu neobsahují.
Z knih CMcC mě K.P. oslovil zatím asi nejméně, děj se odehrává předvídatelně, bez výrazných překvapení, je takovou bez přestávky běžící sérií výjevů, které prostě najednou skončí.
(SPOILER) Žádný Old Shatterhand, ale vraždící skupina bestiálních vrahů, potulujících se nehostinnou krajinou, hledajíc komu zrovna dneska uřežou hlavu, uši a skalp. Spíš mi přišli jako nějaká sekta, ovládaná temnou silou, vedená samotným ďáblem.. Pravděpodobně v té době asi nebyli jediní, takže genocida postupovala hodně rychle...Kniha mi místy přišla jednotvárná, neustále ten samý koloběh vraždění, prodání skalpů a ožírání se..proto nedávám plný počet.. Hraničářská trilogie mi přišla lepší a pokud někdo začíná s tímto autorem, doporučuji začít právě u ní...
Krvavý poledník je skvělá kniha (když máte rádi McCarthyho a antiwestern). Tolikrát zmiňovaná brutalita se tu děje naprosto přirozeně, protože je celý příběh jazykově stylizovaný tak, že ani není možné ji prožívat. (O to víc zabolí konec.) Díky geniálně zpracované epizodnosti, uvozené záhlavím kapitol, čtenář nečeká, co se stane dál, ale co přijde (což je skoro to samé, ale kdo četl, pochopí). Obě tato pozitiva umožňuje McCarthyho senzační uchopení jazyka, kde se jazykové vrstvy střídají filmovým střihem, zároveň ale naprosto přirozeně.
Přemýšlím, co mi vlastně nesedlo, proč nemohu dát pět hvězd. Asi to bude přespřílišná tajemnost, neuchopitelnost, potažmo plytkost témat, jež se dílo snaží otevřít.
McCarthy je pro mě mistr slova. Tenhle román se nečte lehko. Ne, že by nebyl čtivý, ale téma je natolik obsáhlé s tolika podtexy a alegoriemi, že to není kniha na rychlý konzum. Kladné postavy zde nehledejte, je to brutální, syrový a neutěšený. Četla jsem to před drahnou dobou a zůstal ve mě asi nejvíc pocit z úžasného jazyka, kterým autor vládne s jistotou talentovaného profíka. Cesta se mi líbila víc, ale tohle byla větší výzva. Nejsem si jistá, že jsem pochopila všechno, co do toho autor vložil. ale čtení jeho knih si vždy užívám .
"Je to záhada. Člověk těžko může poznat vlastní rozum, protože do rozumu ničím jiným než rozumem nahlídnout nemůže. Může nahlídnout do svýho srdce, ale k tomu se nemá. A dobře dělá. Tam je lepší nehledět. Není to srdce tvora, kterej se chová podle toho, jak Bůh předurčil. Podlost přebejvá i v tý nejmenší zvířeně, ale když Bůh hnětl člověka, stál mu po boku samotnej ďábel. A tak vznikl tvor, kterej dokáže všecko. Vyrobit stroj. Vyrobit stroj, kterej vyrobí další stroj. Stvořit zlo, který poběží samovolně tisíc let, bez dalších zásahů. Věříš tomu?
Nevím.
Tak tomu věř."
Po přečtení posledních řádek jsem vůbec nevěděl, co ke knize napsat... a nyní, po několika hodinách od přečtení, to pořád nevím. Těch myšlenek je prostě tolik a jsou tak nejasně mlhavý (a přesto tak skutečný), že je nedokážu sesumírovat do smysluplnýho komentáře. Napíšu teda jen, že na to, jak jsem prvních cca sto stran byl skoro přesvědčenej, že celou knížku spíš protrpím, po epilogu jsem byl utvrzen v tom jak moc jsem se mýlil. Krvavá "odysea" plná symbolů a vágních podobenství, hnusu v činech a srdcích a kráse v nečinných momentech, které McCarthy umí popsat tak neskutečně barvitě a originálně bez jediného pocitu opakování se ( i přes to, že mnohdy popisuje tu samou věc). Démonickýho Soudce Holdena jakožto neskutečně pevně symbolickej, děsivej a "nadpřirozenej prvek v naprosto nenadpřirozený knížce" asi jen tak nezapomenu a směle si ho řadím vedle Kingova Flagga. Závěr potom naprostá mozkodrtička, nad kterou musím neustále přemejšlet. ... "Vše, co z veškerenstva existuje bez mého vědomí, existuje bez mého souhlasu."
Věděl jsem, že tahle kniha bude bolet. Mám to tak se všemi autorovými romány. Vždy mne praští přímo mezi oči svým drsným a velmi často krutým popisem reality. Ber a nebo nechej být.
Vždy vydržím až do konce, a Krvavý Poledník se mi odměnil poutavým příběhem, velkolepými popisy krajiny - ve spoustě pasáží jsem se vracel na začátek a četl pořád znova, a hlavně nezapomenutelnými hrdiny. A je jedno, jestli to jsou ty hlavní postavy- Kluk, Soudce, Glanton, nebo spousta vedlejších postaviček. Všichni dospěli ke svému, většinou neradostnému a krutému konci. A konec celého románu je přesně takový, jaký mám rád. Nejednoznačný, otevřený - můžete nad ním přemýšlet ještě hodně dlouho,protože autor vám to neulehčí a nevodí vás za ruku.
Celé to určitě bude mít svoje zastánce, kteří budou nadšeni, i odpůrce. Asi to je to nejlepší co může román potkat.
Za mně skvělé.
Bezesporu velký román,strhující"horse movie".Zajímavý je názor překladatele
Martina Svobody/odvedl skvělou práci/,který v rozhovoru v časopise Host tento
román,kvůli určité mechaničnosti textu,mezi ty největší americké neřadí.Děj
sleduje řádění tzv.Glatonovy bandy,která v polovině 19.století na mexických
hranicích zabíjela pro mexickou vládu domorodé indiánské obyvatelstvo,vychází
tedy z historických událostí.
Kniha má ohromnou atmosféru,tíživou,hutnou,barevnou,danou překrásným
zobrazením přírody a postavami-bezejmenným klukem,šéfem bandy Glatonem
a především soudcem Holdenem/souhlasím s předchozím komentářem,že Holden
připomíná Conradova Kurtze/.
Uuuf. Jsem vděčná čtenářské výzvě, že mě konečně donutila tuhle knihu začít a taky dokončit. Po přečtení v hlavě dost chaos. Popsat jako poetické nebo brutální nebo historicky věrné nebo geniální nebo filosofické podobenství, jehož značná část mi nejspíš stejně unikla? Nebo něco jako Tarantino nebo něco jako Kurz ze Srdce temnoty anebo taky něco ještě jinýho? Jsem dost vděčná za renomovaný doslov, který mi pomohl se s těmi dojmy vypořádat. Přes všechen ten chaos v hlavě - vynikající. Ale taky jsem ráda, že to mám za sebou.
Rozhodně výrazně lepší, než Cesta. Ačkoliv i zde je samotná dějová linka spíše jen nutností, která čtenáře doprovází brutalitou první poloviny 19. století na americko-mexickém pohraničí, přece jen je v ní skrytá hodnota. Tou je fakt, že spousta reálií, postav, a nakonec i výjevů v knize je díky McCarthyho důkladném studiu historických podkladů pro tento román postavena skutečných příhodách a osobách, .
V žádném případě se nejedná o klasický western, na který je český čtenář zvyklý. Zde nehledejte kladné a záporné postavy, zde hledejte jen nejtemnější stránky lidského charakteru, vyvedené na světlo tu beznadějným dětstvím, tu osobní tragédií a tam pro změnu nihilistickým přístupem k řádu lidské společnosti. Je to jen o tom, jak je člověk, vytržený z civilizované společnosti a vláčen stejně zdegenerovanými jedinci okolo sebe, schopen odhodit i poslední zábrany a zabíjet a ničit pro vlastní obohacení a často dokonce jen pro pobavení.
Autor popisuje syrový svět divokého západu tak, jak nejspíše skutečně vypadal. Bez příkras, naivního heroismu i vyhlídek na krásnou budoucnost, která, jako obvykle, většinu z jeho postav nečeká.
Štítky knihy
vraždy 19. století americká literatura Indiáni westerny násilí dějiny USA teodicea
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Dílo, označované jako "drsná biblická škola", není jen záznam krutostí odehrávající se po americko - mexické válce na hranicích těchto států. Je to western, který boří mýty o westernu Oldieho a Viniho. Hluboké myšlenky o jedinečnosti života se mísí se scénami kdy život "nemá větší cenu než kámen" o něž banda rozčísla hlavičky novorozenců v jedné z mnoha vypleněných vesnic indiánů. Kniha má mnoho vrstev, které jsou odkryty až v doslovu překladatele. Poučná kniha, která však poznání nedává snadno.